Jdi na obsah Jdi na menu
 


 K

(ש) Kain hebr.: kaj jin = obdržení od Boha, získat od Boha, syn Adama a Evy, vrah bratra Ábela, kterého zabil z nenávisti

(╬) Kajetán sv. 7. 8. řeholník, ital.: caieton = občan města Caiety (město ve střední Itálii), rod gatani = pochází z Gaty, sv. Kajetán z Thienny, vlastním jménem Thomas de Vio.
     * 1480 Thienna u Vicenza, pocházel ze šlechtické rodiny, studoval v Padově, právník, byl povolán za sekretáře papeže Julia II., který ho jmenoval kardinálem a notářem papežské kurie (dvora), zřekl se hodnosti, v r. 1516 se stal knězem v Thienně, zakladatel řádu theatinů CR pro nápravu pokleslých mravů a vzdělání.
     (Jan Petr Caraffa, biskup v Theate, později zvolen jako 224. papež Pavel IV. v letech 1555–1559, se stal spoluzakladatelem a prvním představeným řádu Theatinů).
     Kajetán se celý život věnoval službě bližním, pomáhal chudým a nemocným v Římě a severní Itálii. Zemřel ve věku 67 let, + 7. 8.1547 Neapol. Po jeho smrti se v r. 1547 přejmenoval řád na Kajetány. V r. 1671 svatořečen 240. papežem Klementem X.
     V Praze byl založen klášter a kostel sv. Kajetána v Nerudově ulici, zrušen za Josefa II., později dán Redemptoristům, na Karlově mostě stojí socha sv. Kajetána od F. Brokofa, v církevním kalendáři svátek do r. 1969 společně se sv. papežem Sixtem II., kolem jeho svátku se sváželo obilí a české přísloví říká: „Na svatého Kajetána otvírá se stodol brána“, Caius, Kajus, Kájus

(╬) Kajus sv. 22. 4. papež, lat.: Gaius, Caius = syn matky Země (řec.: Gaia = matak Země), jméno některých římských císařů, zkracováno C., sv. Caius, * 250 v Dalmacii (v dnešním Chorvatsku), bratranec císaře Diocletiana (Diokleciána), zvolen 28. papežem v r. 283, + 22. 4. 296, mučedník, v českém církevním kalendáři svátek do r. 1969 společně s 12. papežem sv. Soterem, Cajus, Gajus, Kaj, Káj

(╬) Kalist sv. 14.10. papež a mučedník, lat.: calix = kalich, pohár, lat.: calant = krasavec, sv. Kalist I. (Calixtus), od r. 200 žil jako otrok u římského patricia Karpofora, byl spolehlivý a stal se vedoucím směnárny svého pána, jednou mu byly peníze ukradeny a on měl z hrozícího trestu takový strach, že se pokusil o útěk, byl chycen a v okovech pracoval ve mlýně, později byl přeložen na těžší práci do dolů v Sardinii.
     V té době 14. papež Viktor sestavil seznam křesťanů, kteří pracovali v dolech jako otroci, předal ho křesťance Marcii, manželce císaře Septima Severa, ten propustil otroky z dolů a přijal je za svobodné římské občany. Kalist se stal jáhnem 15. papeže Zefyrina a dostal od něho za úkol uspořádat křesťanský hřbitov (katakomby na Via Appia, pojmenované Calixtovy).
     Zvolen 16. papežem v r. 217, jako papež přijal do církve i velké hříšníky a to se nelíbilo knězi Hypolitovi, ten ho obvinil z velké tolerance k hříšníkům a nechal se zvolit několika svými přívrženci protipapežem (byl to první vzdoropapež). Kalist nechal v Zátibeří postavit chrám Panny Marie, zavedl církevní malbu a 3 soboty jako postní dny, při dalším pronásledování křesťanů byl mučen a vhozen do studny s kamenem na krku, + 222 Trantévere (Zátibeří v Římě), pohřben 14.10. 222 v kostele v Zátibeří, v 9. století byly jeho ostatky přeneseny do opatství Cysoing, v době obrození se jeho jméno překládalo jako Krasoslav, Kalixt, Calixt

()(╬) Kamil sv. 3. 3./14. 7. kněz a řeholník, lat.: camelus = velbloud, camillus = slouží, jméno známé už v Babylonu, kde se v perštině vykládalo silný, vytrvalý (to znamená velbloud, který slouží). V antickém Římě titul chlapců ze vznešených rodů, kteří sloužili v chrámech.
     Sv. Kamil z Lellis (de Lellis), * 1550 v Bucchianicu v Itálii, pocházel z rodiny důstojníka, ale jako malému chlapci mu rodiče zemřeli, stal se vojákem. Nenaučil se číst ani psát, byl z něho lehkomyslný mladík, který utrácel peníze ve hrách a kartách. Onemocněl vředy na nohou. V nemoci měl vidění Panny Marie, ve kterém byl upozorněn na svůj špatný život. To mělo na něho takový vliv, že pracoval jako pomocný dělník na různých stavbách.
     V r. 1574 dostal práci při stavbě kláštera kapucínů, kde požádal o přijetí do kláštera, brzy musel klášter opustit, protože se mu otevřely vředy na nohách. Odešel do římské nemocnice sv. Jakuba, kde se po vyléčení stal ošetřovatelem, pomáhal nemocným, trpícím a umírajícím.
     Při tom poznal sv. Filipa Neriho, ten ho podporoval, aby začal studovat teologii a v r. 1584 byl vysvěcen na kněze, v r. 1582 založil bratrstvo Služebníků nemocných, v r. 1591 přejmenovaný na řád Otců šťastné smrti MI, zvaných kamiliáni. Jeho zásluhou byla provedena reforma nemocnic, nakažlivě nemocní byli odděleni od ostatních. Jídlo bylo zaměřeno na jejich nemoc, byly zlepšeny pokoje pacientů.
      Do znaku dostali červený kříž na bílém hábitu, aby zdůraznil symbol Kristova utrpení (tento symbol použil v 19. století Henri Dunant (1828 – 1910) při založení organizace Mezinárodní červený kříž).
     V r. 1609 se sv. Kamil vzdal vedení řádu a pracoval jako řeholník ošetřovatel. + 18. 7.1614 Řím. Pohřben v kostele sv. Marie Magdaleny v Římě.
     Svatořečen 248. papežem Benediktem XIV. 29. 6.1746. Později byl prohlášen patronem ošetřovatelů a umírajících, v občanském kalendáři svátek přeložen v r. 1950, církevním kalendáři svátek přeložen v r. 1969 z 18. 7., společný svátek s bl. Hroznatou.

() Kamila 31. 5. camilla = služka, pomocnice, původně titul římských jáhenek jako pomocnic při službě nemocným a při bohoslužbách, Kamil

(╬) Kandid sv. 3.10. mučedník, sv. Kandid a druhové, lat.: candide = bíle, jasně. Voják thébské legie s velitelem sv. Mořicem. Pocházel z Théb v Egyptě, + 286/304 Agaun (St. Moritz). Po vítězné bitvě při návratu z Galie, nařídil císař Dioklecián obětovat římským bohům, thébská legie se vzepřela a všichni vojáci byli s velitelem Maurem popraveni na různých místech (Exsuper, Gereon, Innocenc, Kandid, Thyrsus, Viktor, Vital a další/10.10.). Podle jiných podání měli popravovat křesťany, vojáci odmítli, byli sami popraveni. Jejich ostatky našel ve 4. století biskup sv. Teodor a uložil je v basilice v Agaunu, kterou nechal postavit na místě popravy v r. 380, později přistavěn hospic pro poutníky a zbudován klášter s kostelem sv. Mauritia, okolo kterého vyrostlo město St. Moritz (St. Maurice ve Švýcarsku). V r. 1128 přijal klášter řeholi sv. Augustina a není podřízen žádnému biskupství. V r. 1782 byl opatům udělen hraběcí titul a od r. 1840 titul betlémského biskupa. Velice vzácný relikviář s ostatky sv. Mauricia je uložen na zámku v Bečově nad Teplou, kde byl v r. 1945 uschován pod podlahou v jedné místnosti a v r. 1985 nalezen. V českém občanském kalendáři přeložen v r. 1950, zrušen v r. 1989, v některých kalendářích je svátek uveden pod názvem „Mučedníci thébské legie“. Beluš, Candid, Candida

(╬) Kandida sv. 29. 8. mučednice, sv. Kandida, žila ve 3. století v Římě, byla s několika dalšími křesťany umučena, protože nechtěla obětovat modlám a císaři, 99. papež sv. Paschal I.přenesl jejich ostatky do chrámu sv. Praxedy 29. 8. 818, Candida, Candid

(╬) Karel I. Veliký sv. 28. 1. císař a vyznavač, starogermánsky kin (cyn, angl. king) = rod. Karols, karls (král) = mocný, silný, svobodný sedlák, majitel polností, silou mocný chlap – muž, lat.: carus = drahý, ctěný. Sv. Karel Veliký (Carolus Magnus), * 7. 4. 742/747 v Niederingelheimu nad Rýnem. + 28. 1. 814 v Cáchách (Aachen) v Severním Porýní-Vestfálsko.
      Syn Pipina Mladšího nesprávně zvaného Krátký a Bertrady, hraběnky z Laonu. Francký panovník v letech 768 – 814 a první císař obnovené Římské říše. V roce 800 požádal 97. papež sv. Lev III. krále Karla o pomoc proti římským šlechticům, kteří si na papeži zkoušeli své vojenské výboje.
     Karel přijel do Říma na Hod Boží vánoční a poklekl k modlitbě v chrámu sv. Petra. Papež dal přinést korunu a bez domluvy Karla korunoval na Hod Boží vánoční 25.12. 800 ve velechrámu sv. Petra v Římě. Prohlásil ho za císaře nově obnovené Římské říše.
     Karel dal vybudovat v Cáchách Falckou kapli Panny Marie a na její stavbu a výzdobu pozval umělce z Itálie. Podporoval umění a sám se naučil číst a psát v pozdějším věku. Pohřben ve Falcké kapli, ze které se později stala cášská katedrála.
      Se schválením vzdoropapeže Paschala III. (*?, 1164-1168) byl kanonizován r. 1165 kolínským arcibiskupem Rainaldem z Daselu, kancléřem císaře Bedřicha Barbarossy (Friedricha Rudovousa). 171. papež Alexandr III. (1105, 1159 - 1181) tuto kanonizaci neuznal, ale dovolil Cáchám a Osnabrücku ctít císaře jako blahoslaveného. Za vlády císaře Karla IV. byl s neveřejným souhlasem 200. papeže Inocence VI. uznán za svatého v celé církvi. V českém církevním kalendáři do r. 1969, v západních kalendářích platný svátek.
     České přísloví: „Je-li Karel Veliký málo ledový, únor to hojně nahradí.“ V některých zemích se z jeho jména stalo označení panovnického úřadu – česky král, polsky król (vysl. krul), maďarsky király, chorvatsky a srbsky: kralj. Patron učitelů, slévačů cínu a vyjednavačů. Slovenští obrozenci v 19. století překládali jeho jméno z latiny jako Drahotín, Drahoš, Erik, Erich, Karolína, angl.: Charles, špaň.: Carlos, franc.: Charle, slovensky: Karol

()(╬) Karel Boromejský sv. 4.11. arcibiskup, * 2.10.1538 hrad Arona, + 4.11.1584 Milán, pocházel z rodu Boromeů, jeho otec byl hrabě Gilbert, matka byla hraběnka z rodu Mediceů, synovec 225. papeže Pia IV.
     V 11 letech dostal titul opata blízkého kláštera, výnosy z tohoto úřadu dával chudým, od r. 1552 studoval na univerzitě v Padově, odlišoval se vyčerpávajícím studiem od svých spolužáků, kteří prožívali veselý studentský život. V r. 1559 složil doktorát s nejvyšším vyznamenáním a jeden z profesorů prohlásil: „ten udělá velké věci a bude v církvi zářit jako hvězda“.
     Po nástupu svého strýce papeže Pia IV. na svatopetrský stolec (25.12.1559) byl povolán do Říma, papež ho jmenoval v 21 letech svým sekretářem a kardinálem.
     Všichni sledovali, jak si mladík s novými úřady a hodnostmi poradí, ale on to bral jako svou povinnost, ne jako právo, v r. 1562 mu zemřel jeho oblíbený bratr Ferdinand a to změnilo jeho život, rozhodl se stát knězem, vysvěcen byl v r. 1563, za několik měsíců ho papež vysvětil na biskupa.
     Začal být na sebe velice přísný, žil velmi skromně, často se postil a málo spal, jeho strýc papež Pius IV. vykonával všechna svá rozhodnutí po poradě s Karlem (např. v roce 1561 byl v Praze obsazen arcibiskupský stolec Antonínem Brusem, ten spolu s císařem Ferdinandem usiloval o urovnání náboženských poměrů, na Karlovu radu papež dovolil r. 1564 v Čechách podávat svaté přijímání pod obojí způsobou, zrušeno 1621, dovoleno 1980).
     V r. 1565 se ve 27 letech stal arcibiskupem milánským, zděsil se stavem jaký našel v tomto lombardském městě, zpustlé kostely, lidi bez víry a mravů, založil seminář pro výchovu kněží. Vlastním příkladem pozvedal zbožnost mezi lidmi, objevili se i závistivci, kteří na něho spáchali atentát, nakonec si získal úctu lidí, když v r. 1576 v době moru velice obětavě pomáhal nemocným a pohřbíval mrtvé, obstarával léky, oblečení a jídlo, sám jedl jen chleba a vodu, mnozí se ptali odkud má tento vyzáblý muž tolik síly, sám jim vesele odpovídal, že od Boha.
     Počátkem roku 1577 mor přestal. Byl obžalován u papeže, že zavedl nové posty a kající modlitby. Na 1. postní neděli uspořádal královský místodržitel karnevalový průvod, odjel do Říma osobně požádat papeže o schválení kajících postů a modliteb. Papež je schválil. Dosáhl u papeže toho, aby biskupové zůstali na koncilu v Tridentu, obnovili rozhovory a přispěl k úspěšnému zakončení Tridentského koncilu, zasloužil se o vydání Římského katechismu.
     Důsledně pochopil reformu církve a důkladně ji uskutečňoval, nedal se odradit žádným odporem ze strany kněží a bohatých šlechtických rodů, měl čestný titul učitel biskupů a poradce papežů, vyčerpán nemocí, podlehl v noci záchvatu silné horečky, jeho poslední slova byla: „podívej se Pane, já přicházím“, jeho tělo bylo několik dní vystaveno, aby se s ním lidé mohli rozloučit, zástup lidí, kteří procházeli okolo byl nekonečný po několik dní a nocí. Patron proti moru. Beatifikován 232. papežem Klementem VIII. v r. 1602, kanonizován 234. papežem Pavlem V. v r. 1610.
        Jeho sestra Hortensie Boromejská z Arony (1551 – 1578) se vdala za Jakuba Hanibala I. hraběte z Hohenembsů (1530 – 1587), mladší syn Marek IV. Sittich (1575 – 9.10.1619) byl od r. 1612 arcibiskupem salcburským, jejich vnuk Jakub Bedřich Hanibal III. z Hohenembsů zakoupil od sestry sv. Aloise Johany kněžny z Gonzagy a Castiglione, manželky Jiřího Adama Bořity hraběte z Martinic panství Bystré u Poličky (viz sv. Alois, František Josef I.– panovníci Čech), Erik, Erich, Karolína, angl.: Charles, špaň.: Carlos

(╬) Karel Evžen bl. 21. 5. biskup, bl. Karel Evžen z Mazenodu, * 1. 8.1782 Aix ve Francii, + 21. 5.1861 Marseille, Francie. V r. 1811 byl vysvěcen na kněze, v r. 1816 založil řád oblátů Neposkvrněné Panny Marie OMI, který se věnoval misiím. V r. 1821 obnovil marseillskou diecézi, kde byl generálním vikářem, světícím biskupem a od r. 1837 diecézním biskupem. Založil několik dalších charitativních společností. V r. 1856 se stal senátorem. Beatifikoval ho 263. papež bl. Pavel VI. 19.10.1975.

(╬) Karel Flanderský sv. 2. 3. král a mučedník, sv. Karel I. Flanderský Dobrotivý, * 1084 Dánsko, + 2. 3.1127 Bruggy, Belgie, syn dánského krále Knuda, putoval do Svaté země a po návratu se stal ve věku 35 let flanderským hrabětem, ve zprávě o jeho životě se píše: „daroval své zemi pokoj a kázeň“, lidé společensky slabí byli pod jeho ochranou a nedovolil jim ubližovat, jeho protivníci se ho snažili svrhnout a zbavit se ho, byl zavražděn při mši v kostele sv. Donaciána, v r. 1827 přenesli jeho ostatky do kostela Sv. Spasitele, patron proti horečce.

(╬) Karel de Foucauld bl. 1.12. řeholník a mučedník, ct. Charles de Foucauld, * 15. 9.1858 Štrasburk ve Francii, + 1.12.1916 Tamanraset v Alžíru. Rodiče mu brzy zemřeli. Stal se vojákem, později povýšen na důstojníka, ale pro svůj prostopášný život byl suspendován. Během výzkumné cesty po Maroku se ve 30 letech v r. 1888 obrátil na víru, když viděl modlícího se muslima, stal se trapistickým mnichem OCR. Působil ve Francii a v Sýrii. Žil také několik let jako poustevník v Nazaretě. V r. 1901 byl vysvěcen na kněze a odešel na misie do Alžíru mezi arabské kmeny, žil v naprosté chudobě a staral se o chudé. Přál si, aby si získal žáky a vypracoval pro ně řeholi. V r. 1916 byl zastřelen jedním Arabem z kmene Tuaregů. V r. 1936 vznikla společnost Malých Ježíšových bratří Karla Fukolda a v r. 1939 Malé sestry Ježíšovy. 13.11.2005 ho blahoslavil 266. papež Benedikt XVI..

(╬) Karel I. bl. 21.10. vyznavač, bl. Karel I. Rakouský (mylně Habsburský) Lotrinský. * 17. 8.1887 v Persenburgu, + 1. 4.1922 Madeira (Portugalsko, ostrov u Maroka), nekorunovaný český král (jako Karel VII.). Chtěl českou korunovaci, ale tu zmařili Maďaři a čeští Němci.
     Rakouský arcivévoda, prasynovec císaře Františka Josefa I., poslední nekorunovaný císař Rakousko-uherské monarchie, korunovaný král uherský (30.12.1916). S manželkou Zitou Bourbonsko – Parmskou (+14. 3.1989), kterou si vzal 21.10.1911 měl 8 dětí.
     Hovořil plynně všemi jazyky národů Rakousko-Uherské říše (německy, maďarsky, česky, slovensky, polsky, chorvatsky, slovinsky a srbsky). Od nástupu na trůn se snažil ukončit 1. světovou válku. Obětoval svůj život, aby zajistil mír a svobodu národům, kterým vládl. Po rozpadu Rakouska – Uherska podnikl dva pokusy o návrat na uherský trůn, kde byl zatčen (11.11.1918 se vzdal vlády), s celou rodinou byl internován (poslán do vyhnanství) na ostrov Madeiru. Ve vlhkém domě nastydl a v hrozných podmínkách po těžké a dlouhé nemoci  zemřel na zápal plic.
     V roce 1960 byla na jeho přímluvu uzdravena v Brazilii polská řeholnice Marie Zita Gradowská (*1894, +1989), dlouhodobě trpěla bolestmi nohou a křečovými žílami. Jedna spolusestra ji upozornila, že se šíří modlitby za blahořečení císaře Karla. Sestra Marie Zita nechtěla o "Habsburcích" ani slyšet, natož se ještě modlit k císaři z tohoto rodu.
     Když bolesti nepovolovaly a nemohla ani spát, začala se ke Karlovi obracet o pomoc. Jednoho dne se probudila bez bolestí a nezahojitelné rány zmizely beze stop. Sestra Marie Zita Gradowská žila až do roku 1989, kdy zemřela v 95 letech. Tento (a ještě několik dalších) zázrak byl uznán v procesu blahoslavení císaře Karla.
     Blahořečen (beatifikován) 265. papežem sv. Janem Pavlem II. v Římě 3.10.2004, za účasti 30.000 věřících a 700 potomků habsburského rodu. Papež ho označil za příklad pro evropské politiky, protože svoji víru stavěl před politická rozhodnutí a politickou úlohu vnímal jako mírotvůrce.
     24. 6.2007 se v televizním pořadu Historický magazín vyjádřili dva čeští historici Jan Galandeur a Jiří Rak, že nebyl důvod ho neblahořečit, když zemřel jako mučedník. Atribut: v císařském oblečení, nebo vojenské uniformě. Český, polský, rakouský, chorvatský, srbský a maďarský patron. V církevním kalendáři svátek od r. 2005, v r. 2008 přeložen z 3.10. na 21.10. (den sňatku s princeznou Zitou).

(╬) Karel Lavigerie ct. 25. 11. arcibiskup, ct. Charles-Martial-Allemand Lavigerie, * 31.10.1825 Huire ve Francii, + 25.11.1892 Alžír v Alžíru, v r. 1863 se stal biskupem v Nancy, v r. 1867 arcibiskupem v Alžíru, v r. 1868 založil společnost Bílých otců pro práci na misiích, založil několik misijních center a na Maltě ústav pro vzdělávání domorodců, v r. 1882 byl jmenován kardinálem a arcibiskupem v Kartágu, tím se stal primasem Afriky, jeho velkou snahou bylo soužití Arabů a Evropanů, v Kartágu dal postavit katedrálu, kde byl pohřben.

(╬) Karel Leisner ct. 12. 8. kněz, ct. Karel Leisner, * 28. 2.1915 Kleve v Německu, + 12. 8.1945 Dachau, jako mladý jáhen se v listopadu 1939 léčil na tuberkulosu v sanatoriu ve Schwarzwaldu, tam uslyšel, že se nezdařil atentát na Hitlera a pronesl jedno slovo: „škoda“, to bylo důvodem k udání, zatčen byl ještě ten den, 6 let byl vězněn v různých vězeních a koncentračních táborech, konec války zažil v Dachau, kde ho biskup Piquet z Clermontu vysvětil na kněze, za několik měsíců po osvobození zemřel ve 30 letech, po své smrti byl nazván andělem útěchy, prorokem nové Evropy a vzorem evangelizace, udavač se po válce dověděl z novin o jeho smrti a psychicky se zhroutil

(╬) Karel Lwanga sv. 3. 6. mučedník, a druhové, * 1865 Bulimu v Ugandě, + 3. 6.1886 Rugbay u Namugongo v Ugandě. Patřil mezi 27 pážat z družiny domorodého krále Mwangy, který podporoval evropské misionáře. Po jeho smrti nastoupil na trůn jeho syn. Ten vypověděl anglikánské a katolické misionáře, vydal nařízení o trestu smrti pro křesťany a nechal je zatýkat.
     Karlovi bylo 20 let, nejmladšímu Kizitovi 13 roků. Otec jednoho z pážat byl královským vojákem, kteří měli pážata upálit a prosil syna, aby poslechl krále. 14 chlapců byli katolíci, 13 chlapců anglikáni. Společně se modlili a vytrvali ve víře. Jejich mučednická smrt získávala nové křesťany. Král byl bezmocný a viděl, že si jejich smrtí nijak nepomohl. První černošští mučedníci v Africe byli v r. 1920 blahoslaveni 259. papežem Benediktem XV. 18.10.1964 svatořečeni 263. papežem bl. Pavlem VI.

(╬) Karel ze Sezze sv. 6. 1. řeholník, sv. Karel ze Sezze, řeholník * 19.10.1613 Sezza v Itálii, + 6. 1.1670 Řím, v r. 1635 se stal fráterem v římské františkánské provincii OFM, málo uměl číst a psát, přesto zanechal mimořádně působivé duchovní spisy, od r. 1648 měl tajemné (mystické) zážitky, čtyřem kardinálům předpověděl, že budou zvoleni za papeže: Fabio Chigi (238. pp. Alexandr VII.), Giulio Rospigliosi (239. pp. Klement IX.), Emilio Altieri (240. pp. Klement X.), Gianfrancisco Albani (244. pp. Klement XI.), 22. 1.1882 byl 257. papežem Lvem XIII. blahoslaven, 262. papežem sv. Janem XXIII. svatořečen 14. 4.1959

(╬) Karel Spinola bl. 10. 9. řeholník a mučedník, a druhové, * 1564 Janov v Itálii, rodina se přestěhovala do Prahy, kde byla ve službách císaře Maximiliána II. a Rudolfa II., po studiích v Praze a v italské Nole se stal v r. 1584 členem řádu jezuitů SJ (TJ) a jako misionář odjel lodí do Japonska.
     Při první plavbě se loď vrátila se zlomeným kormidlem, při druhé cestě byli zahnáni bouří až k Austrálii, teprve třetí plavba byla úspěšná, japonský císař Daifusama byl přístupný novému náboženství, ale pod vlivem svých rádců změnil názor a vypověděl katolické kněze ze země.
     Karel pokračoval v tajném šíření víry, po několika letech dosedl na trůn tvrdší císař Ksongunsama a český misionář byl s japonskými křesťany odsouzen k smrti, byli přivázáni ke kůlům a dřevo hořelo v pásu před nimi, všichni zemřeli žárem. Zemřel po dvou hodinách jako poslední, + 1622 Nagasaki (Japonsko)

(♣) Karina 2. 1. ital.: carina = drahá, nebo zkrácenina z Kateřiny, Katharina, Karin

(╬) Karmen 16. 7. lat.: carmen = zpěv, píseň, Boží zahrada, místo klidu a odpočinku. Svátek Panny Marie Karmelské. Už od prvokřesťanských dob ctili poutníci Pannu Marii na hoře Karmel v Izraeli, později utvořili Řád na Karmelu (karmelitáni) a šířili mariánskou úctu.
     Symbolem jejich řádu se stal škapulíř (lat. scapulae = lopatky, plece, ramena), pruh látky splývající vpředu i vzadu hábitu s otvorem pro hlavu, někdy spojený po stranách páskami. První škapulíř dostal 16. 7. 1251 karmelitán bl. Šimon Stock ve vidění s Pannou Marií.
     228. papež Sixtus V. dovolil v r. 1587 slavit řádový svátek Panny Marie z hory Karmel. Papež Benedikt XIII. v r. 1726 tento svátek rozšířil na celou církev, na hoře Karmel pobýval ve Starém Zákoně prorok Eliáš, Karmela, Karmel, Carmena

(♣) Karolína 14. 7. lat.: Carolina = patří Karlovi, královna, Šarlota, Charlotta, Lota, Lotty, Karel

(╬) Karolína bl. mučednice, Karolina Kozkowa, mladá venkovská dívka, kterou se v r. 1914 pokusil znásilnit ruský voják a když se bránila, zabil ji, 10. 6.1987 blahořečena 265. papežem sv. Janem Pavlem II. v Tarnově.

(╬) Karolína ct. 28. 1. vyznavačka, ct. Karolína Barbora Carré z Malbergu, vyznavačka, * 28. 4.1829 Mety, Francie, + 28. 1.1891 Mety, vdaná, matka rodiny založila v r. 1872 v Paříži Společnost dcer sv. Františka Saleského, kde se vdané ženy učily, jak předávat víru dětem ve svých rodinách a samy se zdokonalovaly jako křesťanky.

(╬) Karpofor sv. 8.11. mučedník, lat.: carpo, = trhat, rvát, klovat, užívat, používat, stoupat do kopce, carpophorus = nositel trhání, trhač, sv. Karpofor pracoval společně se svými třemi bratry (sv. Viktorin, Sever a Severián, v jiných legendách mají jména: Kastor, Klaudius, Nikostratus a Symforianus), na nucených pracích v kamenolomu, za císaře Diokleciána byli ubiti bičem, + 300/305, dostali titul Čtyři svatí korunovaní mučedníci, to znamenalo, že dostali od Boha mučednickou korunu, jejich ostatky jsou uloženy v římském kostele jim zasvěceném, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, Carpophorus, Carpofor

(╬) Kasián sv. 13. 8. mučedník (a biskup), lat.: casia = skořice, casianus = obchodník se skořicí. Sv. Kasián žil za císaře Diokleciána a byl učitelem v Imole. Obžalován jako křesťan a vydán na pospas svým pohanským žákům, kteří ho kovovými rydly ubodali k smrti 13. 8. 298. Podle jiné legendy byl 1. biskupem v Säbenu (Brixen), později v Imole. Nad jeho hrobem v Imole byla v 11. století postavena katedrála. V církevním kalendáři svátek do r. 1969, Casianus, Casian, Casius

(╬) Kasián bl. 7. 8. řeholník a mučedník, bl. Kasián a Agatangel, * 15. 1.1607 Nantes, Francie, + 7. 8.1638 Addis Abeba v Etiopii, oba kapucíni OFMCap. působili v Káhiře, odkud přešli v r. 1637 do Etiopie, tam byli mohamedány zatčeni a oběšeni na vlastních opascích, blahořečil je 258. papež sv. Pius X. 1. 1.1905.

(╬) Kastor sv. 13. 2. kněz, sv. Kastor z Kardenu, * 320, + 400 Karden, Porýní-Falc, podle legendy zachránil loď se solí, se stejně smýšlejícími společníky vedl zbožný život v poustevně, kde zemřel ve vysokém stáří, Castorius, Gastorius

(╬) Kastulus 26. 3. mučedník, lat.: castus = bezúhonný, mravně čistý, viz sv. Haštal, + 296 Řím, Castulus, Kastul, Haštal

(♣)(╬) Kašpar sv. 6. 1. mudrc, persky (hebr.): iš kaspik = muž od Kaspického moře, podle legendy jméno prvního z mudrců (tří králů), kteří donesli dary malému Ježíškovi do Betléma, Kašpar přinesl zlato, symbol uznání Krista jako věčného Božího Krále.
     Svatý Matouš ve svém evangeliu v Bibli (Mt 2,1-12), píše: „Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě... Vešli do domu, padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu své dary: zlato, kadidlo a myrrhu“, byli to mágové (mudrci, věštci, hadači, astronomové, astrologové, poradci babylonského krále).
     Ve starověku a středověku kolísal počet mudrců – králů mezi 2 – 12, od 12. století se ustálil na třech, podle počtu darů v zápisu Matoušova evangelia, který píše o třech královských darech (zlato, kadidlo, myrrha). Všichni „tři králové“ byli původně zobrazováni jako mladí běloši, po objevení Ameriky každý z nich představoval jednu lidskou rasu, bílý Kašpar, rudý Melichar, černý Baltazar.
     Při mši svaté v předvečer (5.1.) jejich svátku (6. 1.), se světí kadidlo, voda a křída, kterou se označují domy, svěcení vody připomíná Kristův křest v řece Jordánu (toto svěcení převzala v Čechách katolická církev od církve pravoslavné). Posvěcenou křídou se označují domy písmeny třemi písmeny: + C + M + B ( nebo K + M + B + letopočet), Christus Mansionem Benedicat (Kristus toto obydlí ať požehná – v tomto roce, ať žehná po celý tento rok). Tři křížky (není to plus mezi písmeny !) znamenají Trojjediného Boha – Nejsvětější Trojici = Otec +, Syn + a Duch Svatý +. Nápis K M B obsahuje prosbu o požehnání v nastávajícím roce.
     Tři křížky se začaly používat v době, kdy se lidé neuměli podepsat a jako svůj podpis psali tři křížky, to znamenalo, že se dovolávají Boha jako svědka svého podpisu a prosí o Jeho požehnání. Z tohoto požehnání domů v předvečer (5.1.) jejich svátku (6. 1.) vznikla jména „tří králů“.
     První autor, který uvedl počet tří králů, byl sv. Caesarius z Arles v 6. století, jména tří králů Casparius, Melchiorius et Baltasarius se objevila v 7. století a byla odvozena z písmen požehnání C M B (Christus Mansionem Benedicat). Ve 12. století je poprvé zapsal kancléř pařížské Sorbonny Petr Comestor a uvedl jejich vysvětlení.
     Podle legendy je na biskupy vysvětil apoštol sv. Tomáš a po mnoha letech zemřeli několik dní po sobě (v jednom týdnu) a byli pohřbeni ve společném hrobě v arménském městě Sewa. Ve 4. století sv. císařovna Helena vyzvedla jejich ostatky a darovala je biskupovi Eustorgiovi do Milána, jeho nástupce Protasius dal postavit velký náhrobek, od r. 1194 prázdný. Milán se zapletl do války s císařem Fridrichem (Bedřichem) Barbarossou a byl císařem dobyt. Císař dal odvést všechny cennosti (svícen z jeruzalémského chrámu je uložený v Praze v katedrále sv. Víta).
     V r. 1194 byly převezeny jejich údajné ostatky (s ostatky sv. Petra Veronského) z milánského kostela sv. Eustorgia do nového chrámu sv. Petra v Kolíně nad Rýnem (Kőln am Rheim). Ve 20. století bylo zjištěno, že se jedná o ostatky tří chlapců. Císař je předal kolínskému arcubiskupovi Rainaldu von Dasselovi.
     Svátek se slaví od 4. století, v občanském kalendáři uveden svátek Tří králů, v církevním kalendáři slavnost Zjevení Páně – sv. Tří Králů (Epifanie). Původně kult Tří králů jako svatých byl uznán pouze pro město Kolín nad Rýnem, oficiálně nebyl nikdy svatořečen ani jeden z nich. Jejich příběh hledá Mesiáše byl velkým příkladem a proto se úcta k nim rychle rozšířila.

(╬) Kašpar Bertoni bl. 12. 6. řeholník, bl. Kašpar Bertoni, * 9.10.1777 Verona, + 12. 6.1853 Verona, zakladatel řádu Pardi Stimmatini (Otcové od Svatých ran) bertoniánů v r. 1816, beatifikován 263. papežem ct. Pavlem VI. 1.11.1975, bertoniáni byli v r. 1929 pověřeni misijním vedením v Číně.

(╬) Kašpar z Bufala sv. 28.12. řeholník, sv. Kašpar z Bufala, * 6. 1.1786 Řím, + 28.12.1837 Řím, otec byl kuchařem u knížete Altieriho, rodina bydlela v knížecím paláci, měl velkou úctu k sv. Aloisovi, proto ho nazývali malý Alois, po vysvěcení na kněze se stal lidovým kazatelem a na jeho kázání se shromažďovalo mnoho lidí, když přepadl Napoleon Itálii, byl v r. 1808 zajat francouzskými vojáky a nucen přísahat věrnost republice, 4 roky byl vězněn a byl propuštěn po pádu Napoleona, v r. 1815 založil řád misionářů drahocenné Krve Páně, přítel sv. Vicenta Pallottiho, blahořečil ho 258. papež sv. Pius X. v r. 1905, svatořečen 261. papežem Piem XII. 12. 6.1954.

(╬) Kašpar Stanggassinger sv. 26. 9. řeholník, bl. Kašpar Stanggassinger, * 12. 1.1871 Berchtesgaden v Německu, + 26. 9.1899 Gars, Německo, byl druhým dítětem ze 16, od dětství se chtěl stát knězem, nebyl studijní typ, školu dokončil s velkými potížemi, v r. 1890 maturoval, studoval teologii ve Freisingu, za dva roky vstoupil v Garsu do řádu redemptoristů CSsR, tehdy v Německu zakázaný řád, jeho spolubratři o něm říkali, že je normální člověk, jen svou službu dělal tichým způsobem, v r. 1895 byl vysvěcen na kněze, v r. 1899 byl řád povolen a on pracoval jako učitel a vychovatel v řádovém internátě, od 1. 9.1899 byl jmenován ředitelem. Za tři týdny zemřel na akutní zánět slepého střeva, 265. papež sv. Jan Pavel II. ho blahořečil 24. 4.1988.

(♣)(╬) Kateřina sv. 25.11. panna a mučednice. Řecky: aikatheriné = vždy čistá (kathara – kataři, katarze = duševní očista, očistec), cudná, mravná, někteří vykládají toto jméno jako řecké He kateriné = ta, která vždy jistě (čistě) zasáhne cíl.
     Sv. Kateřina Alexandrijská * 293 Kypr, + 312 Alexandrie. Dcera kyperského krále Costa, který byl císařem Maxentiem vypovězen z Kypru do Alexandrie. Po otcově smrti se stala vládkyní (královnou) Alexandrie. Podle legendy byla ve svých 18 letech velice krásná a moudrá. Její špatnou vlastností byla velká pýcha, se kterou odmítala každého nápadníka. Jednoho dne se potkala se starým poustevníkem a ten ji řekl, že jejím ženichem je Ježíš Kristus.
     Protože byla velice přemýšlivá a hloubavá, začala zkoumat Svaté Písmo a nechala se poučit o křesťanských pravdách. Po důkladné výuce se dala pokřtít. V r. 307 navštívil Alexandrii římský císař Maxentius (Maximin) a dal v chrámech postavit nové modly. Uspořádal slavnost uctívání pohanských bohů. Křesťany, kteří se jim nechtěli klanět dal zatknout a popravit. Panovnice ho vyhledala, prohlásila, že pohanští bohové jsou modly a vedla s ním dlouhou diskusi o bozích. Rozhodla se přivést císaře k pravdě a dokazovala mu z děl řeckých a římských filosofů neexistenci pohanských božstev a naopak pravdivost křesťanství.
     Císař se dostal do rozpaků a povolal 50 učených filosofů a mistrů řečnictví, kteří ji měli usvědčit z omylů. Její řeč byla tak přesvědčivá, že Maxentiovi učenci se stali křesťany. Dali se pokřtít. Byli zajati, zbičováni a umučeni upálením na hranici. Císař, okouzlen její krásou a moudrostí, jí nabídl sňatek a trůn, s podmínkou, že se vzdá své víry. Ona císaře odmítla. Dal ji uvěznit a zbičovat. Pak ji odsoudil na smrt v kole s ostny. Kolo rozlomil blesk a zařízení se polámalo. Proto byla nakonec sťata mečem.
     Její tělo odnesli andělé na horu Sinaj v Izraeli a její hrob se stal místem zázraků. Později zde byl postaven klášter jí zasvěcený. Je pohřbena v klášterním kostele Proměnění Páně na Sinaji (klášterní knihovna obsahuje 6.000 náboženských svazků a je po vatikánské knihovně druhá největší knihovna s církevní literaturou na světě).
      Její úctu přinesli do Evropy východní mniši už v 10. století. Jako osobní patronku ji ctil Karel IV., který ji vděčil za to, že na den jejího svátku 25.11.1332, jako šestnáctiletý chlapec zvítězil v bitvě u hradu San Felice v Itálii. Na Karlštejně dal postavit svoji soukromou malou kapli sv. Kateřiny, zvaná Kateřinka. Na jeho žádost prohlásil arcibiskup Arnošt v Čechách den sv. Kateřiny zasvěceným svátkem.
     Patří mezi 14 svatých Pomocníků (24.3. společný svátek do roku 1969). Patronka Filosofické fakulty UK, univerzity na Sorbonně v Paříži, teologů, nemocnic, nožířů a kolářů, mlynářů, kadeřníků, advokátů, obuvníků, svobodných dívek, námořníků, švadlen a patronka v nouzi. Její svátek je jeden měsíc před Vánocemi a vztahuje se k němu pranostika: „Kateřina na blátě, Vánoce na ledě; Kateřina na ledě, Vánoce na blátě“.
     Občas bývá sv. Kateřina Alexandrijská zaměňována se sv. Kateřinou Sienskou (svátek 29.4., 1347-1380). Se sv. Markétou a sv. Barborou tvoří skupinu tří svatých panen. Patří mezi 14 sv. Pomocníků. Atribut: královská koruna, meč, kolo s ostny, ďábel u nohy a palmová ratolest. Katarína, Katharina, Caterina, Catharina, Katrin, Katrina.

(╬) Kateřina Boloňská sv. 9. 3. abatyše, * 8. 9.1413 Bologna, žila jako klariska OSCI v klášteře ve Ferraře, r. 1456 založila nový klášter v rodné Bologni, který vedla až do své smrti, napsala několik knih ve kterých doporučuje duchovní zbraně: horlivost, důvěru v Boha, pamatování Boží slávu, na utrpení a smrt, číst Písmo Svaté, nebýt pyšný, měla mystická vidění, malovala obrazy a složila několik básní, + 9. 3.1463 Bologni, její nerozložené tělo je v klášteře, svatořečena 244. Klementem XI. v r. 1712, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.

(╬) Kateřina Emerichová sv. 9. 2. řeholnice, sv. Anna Kateřina Emmerichová se narodila v chudé rodině v západním Německu, ve 30 letech vstoupila do řádu augustiniánek. 12 let měla stigmata (Kristovy rány), měla vidění ze života Pána Ježíše a Panny Marie, která podle jejího vyprávění napsal Klement Brentano. + 1824. Byla blahořečena 265. papežem sv. Janem Pavlem II. 3.10.2004, svátek není v církevním kalendáři.

(╬) Kateřina Janovská sv. 15. 9. vyznavačka, sv. Kateřina Fieschi-Adornová, * 1447 Janov, Itálie, v 16 letech se na přání rodičů vdala za janovského patricije Juliána Adorna, v r. 1474 měla první zjevení, krátce na to přišel její lehkomyslný manžel o všechno jmění, ona v tom viděla souvislost, aby ho přivedla k víře, Julián se obrátil a od té doby žil zbožně, po jeho smrti začala pracovat jako ošetřovatelka v nemocnici Pammatone a v r. 1491 se stala její ředitelkou, v době moru vyvinula nadlidské úsilí, během postní doby žila jen ze svatého přijímání, autorka spisu O lásce k Bohu, + 15. 9.1510 Janov, její nerozložené tělo odpočívá v kostele Zvěstování Páně a sv. Kateřiny v Janově, v r. 1737 ji svatořečil 247. papež Klement XII., v církevním kalendáři do r. 1969.

(╬) Kateřina Laboure sv. 31.12. řeholnice, sv. Kateřina Zo Labouréová, * 2. 5.1806 Fain les Moutiers, Francie, + 21.12.1876 Paříž. Byla 9 ze 17 dětí, pocházela z rolnické rodiny, pracovala jako služka. V r. 1830 vstoupila do řádu vincentek FdC. Později pracovala jako ošetřovatelka, byla vzorem pro ostatní sestry.
     V noviciátu na Rue du Bac v Paříži měla 18. 7.1830 první zjevení Panny Marie, další vidění bylo 27.11.1830. Panna Marie stála na zeměkouli a nohou šlapala na hada a kolem hlavy měla 12 hvězd. Na sobě měla bílý, červeně se třpytící plášť. V rukou držela menší zeměkouli, kterou obětovala Bohu: „Zeměkoule, kterou vidíš, představuje celý svět a každého člověka zvlášť.“ Pak spustila ruce, na kterých se objevily prsteny. Z některých vycházely paprsky a ozařovaly Zemi, na které stála.
     Kateřina se podivila, že z některých drahokamů paprsky nevycházejí. Maria řekla: „Drahokamy, které nevyzařují paprsky, představují milosti, o které lidé neprosí.“ Potom se kolem Panny Marie ukázal oválný pás, kde bylo zlatými písmeny napsáno: „Panno Maria bez poskvrny počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme“ Pak uslyšela hlas: „Postarej se o to, aby byla zhotovena medailka podle tohoto vzoru. Všichni, kteří ji budou nosit u sebe, obdrží hojné milosti.“
     Pak se ukázal jiný obraz, kde bylo velké písmeno M, ze kterého vyrůstá kříž, pod ním jsou dvě srdce, jedno ovinuté trnovou korunou (Pán Ježíš), druhé probodené mečem (Panna Maria).
     Za dva roky dovolil pařížský arcibiskup De Quelen razit medailky podle tohoto zjevení. Kateřina pracovala v útulku pro staré a nemocné v Enghien u Paříže. 260. papež Pius XI. ji v r. 1933 blahořečil, 261. papež ct. Pius XII. ji svatořečil 27. 7.1947.

(╬) Kateřina Ricciová sv. 13. 2. řeholnice, sv. Kateřina Ricciová. * 23. 4.1522 Florencie, + 1. 2.1590 Prato v Itálii. Dominikánka. Dopisovala si s mnoha osobnostmi tehdejší Evropy, na příklad se sv. Filipem Nerim. Její dochované dopisy mají dokumentární hodnotu pro historické zkoumání. Měla dar uzdravování a vidění. I přes přísný půst, který držela a stigmata (Kristovy rány), byla vždy veselá. Svatořečena v r. 1746.

(╬) Kateřina Sienská sv. 29. 4. řeholnice, učitelka církve a spolupatronka Evropy, * 25. 3.1347 Siena, + 29. 4.1380 v Římě. Narodila se jako nejmladší 24. dítě v rodině barvíře Benincasa, měla 23 starších sourozenců. Ve 12 letech se měla vdát, ale odmítla a v 16 letech vstoupila do řádu dominikánek.
     Díky zdravému úsudku a vrozené veselosti měla vyjimečný vliv na lidi. Sloužila nemocným, chudým a vězněným. V r. 1374 odešla do Pisy, aby ošetřovala nemocné při morové epidemii. V době církevní krize působila jako zvěstovatelka pokoje a rozeslala několik tisíc dopisů knížatům, králům, biskupům i papeži. Usmiřovala nepřátele a donutila je k dialogu. Jejím přičiněním se v r. 1376 vrátil 202. papež Řehoř XI. z Avignonu do Říma, když mu předtím poslala dopis: „Ctnost je v srdci jako kapitán v pevnosti. Kdo nebojuje, nedosáhne vítězství a kdo nedosáhne vítězství, zůstane zahanben. Nepřátelé (hříchy), vnikají dovnitř duše a mnohdy ovládnou celé město i pevnost vůle. Buďte proto člověkem mužným a ne bázlivým.“
     Svou knihu Dialog aneb Knihu o Božské Prozřetelnosti diktovala deseti písařům, protože nikdy neuměla psát. Zachovalo se 381 dopisů. Ve 28 letech 1. 4.1375 dostala stigmata a měla dar vidění. Zúčastňovala se poprav, s kterými nesouhlasila, aby byla morální oporou odsouzených a stála u nich do poslední chvíle.
     Byla pomlouvána, že se nechová vždy, jak by měla. Jednou dala svůj plášť nahému žebrákovi, když za to byla kritizována, řekla: „raději budu bez pláště než bez lásky.“ V té době bylo neslušné, aby žena chodila na veřejnosti bez pláště. Několik posledních let žila jen ze svatého přijímání.
     Zemřela ve 33 letech a byla pohřbena v kostele Santa Maria sopra Minerva v Římě. 211. papež Pius II. ji v roce 1461 svatořečil, 4.10.1970 byla prohlášena učitelkou církve 263. papežem ct. Pavlem VI. Stala se 2. patronkou Říma. V církevním kalendáři byl svátek přeložen v r. 1969 z 30. 4.

(╬) Kateřina Švédská sv. 24. 3. řeholnice, * 1331 Vadstena ve Švédsku, dcera sv. Brigity a Ulfa Gudmarssona, ve 14 letech byla provdána za Eggarta z Kyrenu, který za šest let zemřel, v r. 1372 podnikla s matkou sv. Brigitou pouť do Svaté země a do Říma, kde sv. Brigita zemřela, s tělem matky se vrátila do vlasti, kde vstoupila do řádu Svatého Spasitele, + 24. 3.1381 Vadstena, 214. papež Inocenc VIII. ji svatořečil v r. 1484

(╬) Kateřina Tekakwitha sv. 17. 4. vyznavačka a kajícnice. Sv. Kateřina, vlastním jménem Tekakwitha (= „Ta, kdo upravuje cestu“. „Ta, kdo vším před sebou hýbá“. „Ta, která dává věci do pořádku.“). * 1656 Ossernenom (dnes Caughnawaga) v New Yorku v USA, + 17. 4.1680 Sault St. Louis v Kanadě. Indiánka z kmene Mohawků (Irokézů).
     Její matka Vycházející Hvězda (Tagaskouita) byla křesťanka (katolička) a pocházela z kmene Algonkinů. Při jedné trestné výpravě uloupil Vycházející Hvězdu náčelník Mohawků Žlutá Želva (Kenneronkwa). Nedaleko vesnice Mohawků byla misijní stanice jezuitů, kteří se setkávali s Indiány, jediná náčelníkova žena Vycházející hvězda s nimi nesměla mluvit. Své malé dceři Tekakwithě darovala Vycházející Hvězda růženec. V táboře byla ještě jedna věřící křesťanka Tegonhatsihongo, která se stala chůvou malé Tekakwithy.
     Tekakwitha měla pět let, když se jejich kmen přestěhoval a v nové osadě vypukla v letech 1661 – 1663 epidemie neštovic, na kterou zemřeli její rodiče. Ona sama po této nemoci částečně oslepla a po neštovicích jí zůstaly jizvy na tváři. Stala se plachou a začala nosit přes hlavu deku, aby ji nebylo vidět do tváře. Po smrti jejích rodičů ji přijal za vlastní nový náčelník, bratr Žluté Želvy, strýc Silný Orel s manželkou Dešťovým Mrakem. Teta Dešťový mrak ji trápila hladem a dávala jí hodně práce. Společně s chůvou Anastásií Tegonhatsihongo to všechno trpělivě snášela. V lese si obě dvě upravily malou jeskyni na kapli a tam se společně modlily.
     Tekakwitha v roce 1670 dala slib a rozhodla se žít pro Boha. Ve svých 20 letech v r. 1676 požádala kněze Jakuba de Lamberrvilla o přípravu na křest. Se souhlasem strýce Silného Orla byla na Bílou sobotu 5. dubna 1677 pokřtěna v jeskynní kapli jménem Kateřina (Catheri, ve výslovnosti Irokézů Kateri). Chůva Anastásie Tegonhatsihongo po jejím křtu odjela do misijní stanice u řeky sv. Vavřince, kde byla osada pro katolické Indiány.
     Kateřina nemohla odjet, protože strýc náčelník ji chtěl provdat, aby ji zachránil před zlobou tety Dešťového Mraku. Nabídl Kateřině několik nápadníků, ale ona každého odmítla. To bylo u Irokézů nemyslitelné. Nakonec ji strýc donutil ke svatbě. Při obřadu měla podat ženichovi mísu pečeného masa. Vzala mísu s masem a hodila ji před ženicha na zem a utekla. Pohaněný ženich ji dostihl a chtěl ji zabít, ale Kateřina ho odzbrojila. Vysvětlila mu, že se zasvětila službě Bohu.
     Strýc Silný Orel ji však po nepodařené svatbě přestal chránit a krutost tety Dešťového Mraku neznala mezí. Vyhublá hladem utekla utrápená Kateřina do misijní stanice, odkud ji poslal kněz Jakub de Lamberrville s výpravou pokřtěného náčelníka Horkého Popela na jezuitskou misijní stanici u řeky sv. Vavřince. Tam přijala první svaté přijímání. V misijní stanici se starala o nastávající matky a novorozeňata.
     Zesláblá trápením zemřela ve věku 24 let v noci 17.4. Někdy bývá uveden den její smrti 18. 4. (ten den byl Zelený čtvrtek). Byla pohřbena v rezervaci Mohawků v Caughnawaga (Gandaouagué). Podle očitých svědků jizvy po neštovicích zmizely z její tváře ve chvíli úmrtí.
     Po její smrti se k ní začali lidé modlit a došlo k mnoha uzdravením nemocných. Sv. Kateřina Tekakwitha je mezi Indiány nazývána Lilie Mohawků. V roce 1884 začal proces kanonizace. 3.1.1943 byla prohlášena papežem Piem XII. za ctihodnou. 265. papež sv. Jan Pavel II. ji 22.6.1980 prohlásil za blahoslavenou a zdůraznil „její klidnou odevzdanost, sebeovládání, úžasnou trpělivost, snahu pomáhat bližním a radost i uprostřed hrozného utrpení, kterým byl plný její krátký život. Odešla ke svému Stvořiteli v den, kdy si věřící připomínají utrpení Jeho Syna Ježíše Krista.“
     Na žádost světového ústředí skautek WAGGGS byla papežem sv. Janem Pavlem II. prohlášena tato indiánka za patronku skautek. 19.12.2011 podepsal papež Benedikt XVI. vyšetřovací protokol o ověřeném druhém zázraku na její přímluvu z roku 2006. Jednalo se o chlapce, který při sportovním utkání utrpěl zranění a masožravá bakterie znetvořila jeho obličej. 18.2.2012 na konsistoři pro svatořečení potvrdil 266. papež Benedikt XVI. kanonizaci. Bl. Kateřina Tekakwitha byla jako první indiánka svatořečena 21.10.2012.
       V roce 1951 získala její životopis Jana Hodková, vůdkyně 20. oddílu skautek v Praze, která navázala spojení s českým knězem Jaroslavem Popelkou, jezuitským misionářem v Ontariu. Ten v roce 1992 při návštěvě Čech, navštívil i Janu Hodkovou a seznámil pražské skautky se životem bl. Kateřiny Tekakwithy. Přivezl fotografie jejích obrazů, soch a jí zasvěcených kostelů.
     V USA se její svátek slaví 14. července, v Kanadě a ve světě 17. dubna. Atributy: lilie, růženec, želva. Je patronkou skautek, ekologie, životního prostředí, sirotků, pronásledovaných pro víru, Montrealu, Kanady a amerického národa. Pro své ctnosti je ctěna jako ekumenický most mezi domorodými křesťany dalších vyznání.

(╬) Kateřina Thomasová sv. 5. 4. řeholnice, sv. Kateřina Thomasová (Thomásová), * 1. 5.1531 Mallorca, + 5. 4.1574 Palma de Mallorca, pocházela z prosté rodiny, ve 20 letech se stala řeholnicí řádu sv. Augustina, mívala mystická vidění a působila na lidi zvláštním způsobem, bojovala proti vnitřním pokušením, s trpělivostí a vírou přestála všechny zkoušky, 260. papež Pius XI. ji svatořečil 22. 6.1930

(♣)(╬) Kazimír sv. 5. 3./4. 3. král a vyznavač, slovan.: kazi mir = kazí svět, mír, v 18. století se Poláci snažili vylepšit jméno výkladem: „kaž o míru“, ale jde o výklad umělý.
     Sv. Kazimír Jagellonský, * 5.10.1458 Grodno tehdy na Litvě, + 4. 3.1484 v Grodnu na Litvě. Polský princ a uherský král, šestý syn Kazimíra IV. a Alžběty, dcery českého a uherského krále Albrechta II. Bratr českého krále Vladislava II. Jagelonského a tří polských králů.
     Na jeho vzdělání se podílel kanovník, historik Jan Dlugosz. V r. 1471 byl ve 13 letech zvolen uherskou šlechtou za krále, ale vzdal se trůnu ve prospěch krále Matyáše Korvína a sloužil chudým. V r. 1481 odmítl sňatek s dcerou císaře Bedřicha III. Vrátil se domů a pomáhal vládnout otci. Ve věku 25 let zemřel na souchotiny (tuberkulózu).
     Pohřben v katedrále Panny Marie ve Vilně (Vilnius), v r. 1922 byl dóm přeměněn komunisty na Muzeum ateismu. Jeho neporušené tělo bylo přeneseno do kostela sv. Petra a Pavla. Svatořečen v r. 1521, od roku 1948 patron Polska. V občanském kalendáři svátek přeložen v r. 1950 ze 4. 3., Kasimir, Casimir

(╬) Kilián sv. 8. 7. biskup a mučedník, a druhové, starogalsky: gill´eoin = služebník (učedník) svatého Jana, keltsky: kili íaan = služebník Boží = mnich. Sv. Kilián, iroskotský mnich, * 655 Mullagh v Irsku, + 689 Würzburgu v Bavorsku, přišel v r. 687 do Německa jako misijní biskup, hlásal křesťanství se svými druhy sv. Totnanem a sv. Colonatem (Kolonat), pokřtil rodinu bavorského vévody Gozberta, který se rozešel s Gailanou (švagrovou), manželkou svého bratra, Gailana si najala vraha a ten všechny tři zabil, würzburgský biskup sv. Burkhard (741 – 754, svátek 2. 2.) vyzvedl jejich ostatky 8. 7. 752, za přítomnosti krále sv. Karla Velikého byly v r. 788 přeneseny do dómu Sv. Salvátora (Spasitele), zvaný Nový dóm, v r. 1987 byla zhotovena zlatá rakev na ostatky, v r. 1991 byla z Würzburgu do Mullaghu přivezena relikvie sv. biskupa, se v církevním kalendáři svátek od r. 1969, Gilian, Jill

(♣) Kim 26. 9./30.11. zkomolenina ze jména Kosma, není v českém kalendáři

(╬) Kinga bl. 24. 7. řeholnice, bl. Kinga Polská, * 1224 Uhry, + 14. 7.1292 Sandecz v Polsku, uherská princezna, provdaná za polského vévodu Boleslava V. Stydlivého, založila klášter klarisek ve Starém Sandeczu, v r. 1690 blahořečena 242. papežem Alexandrem VIII., Kunhuta

(♣)(╬) Klára sv. 12. 8./11. 8. panna, lat.: clara = jasná, čistá, sv. Klára, * 1194 Assisi, pokřtěna v kostele sv. Rufina (30. 7.), kde je původní křtitelnice (zde byl ve stejném roce pokřtěn i císař Fridrich II. Štaufský – Zlatá bula sicilská), pocházela z patricijské rodiny de Scifiů, + 12. 8.1253 v San Damiano u Assisi, současnice sv. Františka a sv. Anežky České, v 18 letech v r. 1212 tajně odešla z domu a rozhodla se následovat svého staršího rodáka Františka v chudobě, připojila se k ní její sestra Anežka (Agnes), druhá sestra a některé přítelkyně, usadily se v opuštěném kostelíku sv. Damiána, po smrti otce se k nim přidala i její matka, sv. František pro ně napsal v r. 1224 pravidla podle svého řádu a ona založila řád klarisek OSCI, který papežové dlouho váhali potvrdit, protože pro ženy byl tento styl života nemyslitelný, od r. 1224 byla trvale upoutána na lůžko, podle legendy měla dar bilokace (možnost být na dvou místech) účasti na bohoslužbách, kterých by se jinak fyzicky nemohla zúčastnit, potvrzení řádu dosáhla den před svou smrtí 11. 8.1253 od 181. papeže Inocence IV., pohřbena v kostele sv. Jiří v Assisi, její tělo bylo přeneseno v r. 1265 do nově postaveného kostela jí zasvěceného a je vystaveno neporušené v kostele v Assisi, 15. 8.1255 svatořečena 182. papežem Alexandrem IV., v 19. století překládali čeští obrozenci jméno jako Jasněnka, se sv. archandělem Gabrielem patronka televize, v církevním kalendáři svátek přeložen v r. 1969 z 12. 8., Clara, Chiara

(╬) Klára Feyová ct. 8. 5. řeholnice, ct. Klára Feyová, * 11. 4.1815 Cáchy, + 8. 5.1894 Simpelveld v Holandsku, ve 22 letech založila školu pro zpustlé dívky, z tohoto společenství vznikl v r. 1848 řád sester Chudého Dítěte Ježíše, který působil v sociální oblasti o zanedbanou mládež

(╬) Klára Fietzová ct. 15. 6. řeholnice, ct. Klára Fietzová, křestním jménem Růžena, * 6. 1.1905 Dolní Lipová ve Slezsku, + 15. 6.1937 Štýrský Hradec v Rakousku, v r. 1927 složila řeholní sliby u školních sester, r. 1932 promovala jako doktorka filosofie PhDr., za rok složila zkoušku pro učitelský úřad, svůj život podřizovala vnitřnímu umrtvování

(╬) Klára Isabela ct. 27.10. ct. Klára Isabela Gherzi, * 23.10.1742 Pontedecimo v Itálii, + 27.10.1800 Gubbio v Itálii, působila jako abatyše v klášteře klarisek OSCI, v r. 1894 prohlášena za ctihodnou 257. papežem Lvem XIII.

(╬) Klára od Kříže sv. 17. 8. abatyše, sv. Klára od Kříže z Montefalca, * 1275 Montefalco, + 17. 8.1308 Montefalco v Itálii, 8.12.1881 ji svatořečil 257. papež Lev XIII.

(╬) Klarus sv. 1. 1. opat, lat.: Clarus = jasný, čistý, * 620, + 1. 1.660 Vienne, benediktin OSB v klášteře St. Marcel ve Vienne u Lyonu ve Francii, kde byl později zvolen opatem, patron krejčích, proti očním nemocem, Clarus

(╬) Klarus sv. mučedník, o jeho životě se dochovalo málo zpráv, pravděpodobně umučen mezi 2. a 4. stoletím, Clarus

(╬) Klaudia sv. 20. 3. mučednice, žila ve 3. století v Římě, v církevním kalendáři do r. 1969

(♣)(╬) Klaudie sv. 5. 5./5. 5. vyznavačka, lat.: claudus = kulhající, nositel tohoto jména císař Klaudius, o sv. Klaudii píše apoštol sv. Pavel v 2. listě Timoteovi (2. Tim. 4,21). V občanském kalendáři svátek v r. 1990 přeložen z 18. 5., Claudius, Claudia

(╬) Klaudina sv. 3. 2. řeholnice, sv. Klaudina Thévenetová, * 30. 3.1774 Lyon, + 3. 2.1837 Lyon, zakladatelka Kongregace Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a Mariina, řád se staral o křesťanskou výchovu dětí a mládeže, 265. papežem sv. Janem Pavlem II. byla blahořečena 4.10.1981 a svatořečena 21. 3.1993

(╬) Klaudius sv. 3.12. mučedník, sv. Claudius, Hilárie, Maurus a Iason z Říma, mučedníci, + 284 Řím, rodiče a jejich synové byli umučeni za císaře Numeriána, sv. Claudius byl utopen, synové Maurus a Iason byli sťati mečem, vojáci zatkli matku Hilárii, když se modlila u hrobu svých synů a popravili ji, v r. 818 přenesl jejich ostatky 99. papež Paschal I. do kostela sv. Praxedy, Claudius, Klaudia, Claudia

(♣)(╬) Klaudius sv. 18. 2./20. 3. vyznavač, v církevním kalendáři byl do r. 1969, v občanském kalendáři svátek v r. 1950 přeložen ze 30.10., v r. 1990 zrušen. Claudius, Claudianus

(╬) Klaudius sv. 6. 6. biskup, sv. Claudius z Condatu a z Besançonu, + 6. 6. 700 St. Claude, Francie, byl mnichem OSB a opatem v klášteře Condat (dnes St. Claude), později biskupem v Besançonu, Claudius

(╬) Klaudius sv. 15. 2. řeholník, sv. Claudius de la Colombiére, * 2. 2.1641 Lyon, + 15. 2.1682 Paray-le-Monial ve Francii, člen jezuitského řádu SJ, blahořečen 16. 6.1929, svatořečen 265. papežem sv. Janem Pavlem II. v r. 1995

(╬) Klaudius Římský sv. 8.11. mučedník, sv. Claudius Římský, podle legendy patřil ke Čtyřem korunovaným mučedníkům, Claudius

(╬) Klelie Barbieriová bl. 13. 7. řeholnice, bl. Klelie Barbieriová, * 13. 2.1847 S. Giovanni in Persiceto v Itálii, + 13. 7.1870 Bologna, v r. 1868 založila společnost nejmenších sester Sedmibolestné Panny Marie (Minime dell´Addolorata), zemřela ve věku 27 let, blahořečena 263. papežem ct. Pavlem VI. 27.10.1968, Cloelia

(♣)(╬) Klement sv. 23.11. papež a mučedník, lat.: clemens = vlídný, mírný, milostivý, laskavý, sv. Klement (Kliment), * asi 45 v Římě, + 23.11. 101, bratranec císaře Domitiána, dal se pokřtít po kázání apoštola sv. Barnabáše, po křtu prodal všechen svůj majetek a věnoval se duchovní činnosti, vysvěcen na výpomocného biskupa sv. Petrem (s Linem a Kletem), zvolen 4. papežem v letech 88 – 97, přivedl mnoho římských rodin ke křesťanství.
       Ve Spisech apoštolských Otců se dochoval jeho list do Korintu, který poslal s třemi kněžími, aby urovnal záležitosti neprávem sesazeného biskupa, jeho autoritu uznával i sv. apoštol Jan, který v té době ještě žil, na rozkaz císaře Trajana byl v r. 97 vyhnán do Chersonesu (Sevastopol) na Krymu, kde pracoval v mramorových dolech a sloužil odsouzeným křesťanům, v lomech byl nedostatek vody a vězňům hrozilo, že zemřou žízní.
       Podle legendy papež zachránil odsouzence od nedostatku vody tak, že měl vidění beránka hrabajícího kopýtkem na skále, na tom místě se objevil pramen vody, zázrak se rychle rozšířil mezi pohany a mnoho z nich přijalo křest. Císař ho dal přivázat ke kotvě a vhodit do moře. Krymští křesťané jeho tělo vylovili a pohřbili na ostrově u (Kozáckého) zálivu.
       Jeho ostatky našel 30. 1. 860 na Krymu a donesl do Říma sv. Cyril a Metoděj, byly pohřbeny v kostele, který mu byl zasvěcen (v r. 869 zde byl sv. Cyril pohřben), svatému Klementovi byly na Velké Moravě zasvěcovány první kostely, je spolupatronem královéhradecké diecéze. Ve východní církvi je 30. ledna svátek Nalezení ostatků sv. Klimenta. Kliment, Klementýna, Klementin

(╬) Klement August bl. 22. 3. biskup. Bl. Klement August hrabě von Galen * 16. 3.1878 hrad Dinklage u Vechty, Sasko, + 22. 3.1946 Münster. Byl jedenáctý z třinácti dětí. Otec Ferdinand, matka hraběnka Alžběta rozená von Speevová. V r. 1897 začal studovat ve švýcarském Fribourgu filosofii, dějiny a literaturu, v r. 1898 se po audienci u papeže Lva XIII. rozhodl studovat teologii. 28. 5.1904 byl vysvěcen na kněze a v r. 1933 se stal biskupem v Münsteru. Stal se velkým odpůrcem sociálního nacionalismu a proti nacismu měl odvážná kázání. Vydával spisy a stále mu hrozilo obvinění z velezrady. Lidé mu přezdívali „Lev z Münsteru.“ 23.12.1945 byl jmenován kardinálem a kardinálský klobouk dostal 21. 2. v Římě od 261. papeže ct. Pia XII. 16. 3.1945 mu věřící jeho diecéze připravili slavnostní přivítání u trosek katedrály sv. Pavla. Za 6 dní zemřel na prasklé slepé střevo. Byl pohřben v nově postaveném dómě sv. Pavla v Münsteru. Blahořečen 265. papežem sv. Janem Pavlem II.

(╬) Klement Fuhl ct. 31. 3. opat, ct. Klement Fuhl, * 18. 6.1876 Aidhausenu v Bavorsku, + 31. 3.1935 La Paz v Bolívii, křestním jménem Vincenc, v 19 letech vstoupil do řádu augustiniánů OESA v Münnerstadtu, v r. 1899 byl vysvěcen na kněze, v r. 1931 byl zvolen generálním představeným, zemřel na vizitační cestě po Jižní Americe, v r. 1953 byly jeho ostatky přeneseny do Würzburgu

(╬) Klement Maria Dvořák sv. 20. 5./15. 3. kněz, sv. Klement Maria Hofbauer, * 26.12.1751 Tasovice u Znojma (Morava), + 15. 3.1820 Vídeň (Rakousko). Pokřtěn byl jménem Jan. Matka moravská Rakušanka Marie Sternová, otec český řezník Jan Dvořák. Měli 12 dětí, ale sedm jich zemřelo.
       Přestěhovali se z Moravských Budějovic do Tasovic, kde byla většina německy mluvících obyvatel a ti začali jejich české příjmení Dvořák překládat německy Hofbauer. Otec mu brzy zemřel. Vyučil se pekařem. Za několik let se vydal na pouť do Říma, v Tivoli se stal poustevníkem a přijal jméno Klement. V Římě uctil posvátná místa.
       Vrátil se do vlasti, kde poustevničil v Chřibském lese. Po zrušení řádů Josefem II. se vrátil k řemeslu, a odešel do Vídně, kde studoval teologii. V důsledku osvícenského josefinismu se nesměl usadit v Rakouské monarchii. Po studiích byl v Římě v r. 1784 vysvěcen na kněze, v r. 1785 vstoupil do řádu redemptoristů CSsR a přijal druhé řádové jméno Maria (z úcty k Panně Marii a k zakladateli řádu Alfonsi Maria z Liguori).
       Odešel do tehdejší pruské Varšavy jako misionář, ale po obsazení Varšavy Napoleonem v r. 1807 byl se spolubratry zatčen a uvězněn. V r. 1808 byli vyhoštěni a jako misionář chodil po Německu. V r. 1808 se vrátil do Vídně, kde byl pod policejním dozorem, protože v té době byl ve Vídni zákaz řádů. Zde se zasloužil o sloužení českých bohoslužeb.
       V r. 1816 doporučil kancléř Metternich císaři Františkovi I. (II.) zmírnění církevních záležitostí a policejní dozor byl zrušen. Jako světský kněz zde působil až do své smrti. V r. 1819 se stal kandidátem na stolec vídeňského biskupa, ale zemřel dříve než byl na biskupa vysvěcen. Svým vlivem oslabil josefinismus, jansenismus a osvícenství. Redemptoristé a další řády byly povoleny dekretem císaře Františka 19. 4 1820.
        V Čechách začal řád redemptoristů CsSR působit od r. 1901 na Sv. Hoře u Příbrami, na Hoře Matky Boží u Králík, v Tasovicích a ve Frýdku-Místku. 29. 1.1888 blahořečen 257. papežem Lvem XIII., 20. 5. 1909 svatořečen 258. papežem sv. Piem X. Atribut: řeholní oděv. Patron Čech, Rakouska, Vídně a Polska. V českém církevním kalendáři svátek v r. 1990 přeložen z 15. 3.

(╬) Kleofáš sv. 25. 9. vyznavač, hebr.: Kléo phas = oslava míru, sv. Kleofáš, zvaný Alfeus, jeden z  učedníků, který potkal vzkříšeného Ježíše do Emauz, (L 24, 13-33). Podle knihy spisovatele Hegesippa ze 2. století byl bratrem sv. Josefa Pěstouna, manžel sv. Marie Alfeovy, otec sv. apoštolů Jakuba Menšího – Mladšího a Judy Tadeáše, Josefa a sv. Simeona biskupa, děda sv. Jakuba Většího a sv. Jana Evangelisty, + 1. století, Slavomír, Miroslav, Bedřich, Fridrich, Lubomír, Irenej, Irena, Šalamoun, Pacifik

(╬) Kletus (Anaklet I.) sv. 26. 4./13. 7. papež a mučedník, lat.: clitus, clitellae = sedlo, řec. anekletos = bezúhonný, sv. Anakletus pocházel z Atén, sv. Petrem posvěcen jako výpomocný biskup na předměstí Říma, v r. 76 byl zvolen 3. papežem, nechal r. 80 postavit malý kostelík nad hrobem sv. Petra, sestavil první seznam papežů v díle Proti všem bludům, rozdělil Řím na 25 církevních obvodů (farností) a přidělil jim presbytery (kněze), za císaře Domitiana byl umučen, + r. 88, po své mučednické smrti byl pohřben u sv. Petra, 13. 7. samostatný svátek, 26. 4. společný svátek s 29. papežem sv. Marcelínem, v církevním kalendáři oba svátky do r. 1969, opět zaveden v r. 2007, bývá uváděn také pod jménem Cletus, Anacletus, Anakletus

(♣)(╬) Klotylda sv. 3. 6./3. 6. královna a vyznavačka, * 474 Lyon, + 3. 6. 544 Tours ve Francii, dcera burgundského krále Chilperika, její rodiče a dva bratři byli zavražděni strýcem Gundobaldem, ona přežila se svou starší sestrou a byly vychovávány u strýce Godegisela v Ženevě, ke svatbě s franckým králem Choldvíkem I. svolila pod podmínkou, že pohanský panovník bude respektovat křesťanství, v r. 493 byla svatba, jejich první pokřtěný syn zemřel, druhý syn Chlotar (Chlodomír, pozdější francký král) těžce onemocněl, manžel to připisoval náboženství, když se syn uzdravil, král měl jít do boje, v kterém hrozila těžká porážka, dal slib, že se dá pokřtít, když vyhraje, při návratu volal na královnu: „Chlodvík porazil Alemany, tys porazila Chlodvíka.“, 25.12. 498 se dal král se 3.000 Franky pokřtít v remešské katedrále sv. biskupem Remigiem, po smrti krále v r. 511 zakládala kláštery se špitály, poslední roky trávila často v modlitbě u hrobu sv. Martina v Tours, babička sv. Gontrana burgunského krále, který po smrti svých třech bratrů sjednotil jejich království se svým, její ostatky byly přeneseny do pařížského kostela sv. Petra, ale za francouzské revoluce v 18. století byly zničeny, Klotilda

(╬) Knut sv. 19. 1./10. 7. král a mučedník, sv. Kanut Dánský, * 1040, král (prasynovec anglického krále Knuta Velikého), otec sv. Karla I. Flanderského Dobrotivého (2. 3.), v r. 1080 se stal králem, dal postavit několik kostelů a celé království přivedl k rozkvětu, šířil ve své zemi křesťanství, velmoži se proti němu spikli s jeho bratrem Olavem a zabili ho při mši v chrámu sv. Albana ve městě Odense na ostrově Fünen, + 19. 1.1086, v některých životopisech bývá uvedeno 10. 7., jeho život je podobný sv. Václavu a sv. Erichovi IX. Švédskému, jeden z hlavních patronů Dánska, jeho postava je ve znaku dánského města Odense, v r. 1100 ho svatořečil 161. papež Paschal II., v severských zemích se slaví 10. 7. společný svátek sv. Ericha Švédského (26.10.), Knuta Dánského (19. 1.) a Olafa Norského (29. 7.), v církevním kalendáři svátek do r. 1969, Knút, Knud, Kanút

(╬) Knut sv. 7. 1. král a mučedník, sv. Knut Lavard, král a mučedník, * 1096 Roskild v Dánsku, + 7. 1.1131 Ringsted, Dánsko, syn krále Erika a královny Basily, bojoval proti pohanům, znepřátelil si švédského prince Magnuse, který ho umlátil sekerou v Haraldově lese (Haraldsted), později přejmenován na králův les (Ringsted)

(╬) Koleta sv. 6. 3. řeholnice, sv. Koleta Boilletová, * 13. 1.1381 Corbie ve Francii, + 6. 3.1447 Gent v Belgii, křestním jménem Nicoletta (Mikuláška), lat.: collecta = příspěvek, daň, shromažďovat, žila jako poustevnice, podle legendy ji doprovázel skřivánek a beránek, v r. 1406 vstoupila do řádu klarisek, který obnovila, vrátila mnoho klášterů původní myšlence řádu, založila 20 nových řeholních domů, k její obnově se přidali i mužské kláštery (po její smrti se sestry v nových klášteřích jmenovaly koletinky, mniši koletini), blahořečena 248. papežem Benediktem XIV. v r. 1740, svatořečena 252. papežem Piem VII. 25. 5.1807, patronka klarisek, tesařů, služebných, za šťastný porod, proti neplodnosti, horečce, očním nemocem

(╬) Koloman sv. 13.10. mučedník, sv. Koloman, + 17. 7.1012 Stockerau u Vídně, pocházel z Irska. Odešel na pouť do Svaté země. Cestou přes Rakousko ho podezřívali z vyzvědačství, byl zajat a oběšen na stromě. Jeho ostatky byly 13.10.1014 přeneseny do kláštera v Melku, oficiálně nebyl nikdy svatořečen. Patron proti myším, krysám a potkanům.

(╬) Kolumba sv. 31.12. mučednice, sv. Kolumba ze Sens, + 273 Sens ve Francii, knížecí dcera ze španělské Zaragozy, nechtěla se vdát za syna císaře Aureliána, který ji nechal odvést do nevěstince, když se nepodařilo ji přizpůsobit, dal ji popravit

(╬) Kolumba ct. 2. 3. řeholnice, ct. Kolumba Schonathová, * 11.12.1730 Burgellern v Bavorsko, + 3. 3.1787 Bamberg, křestním jménem Marie, vstoupila do kláštera dominikánek Sv. Hrobu, od 9.12.1763 (dva dny před svými 33. narozeninami) měla stigmata a mystické zážitky a vidění.

(╬) Kolumbán sv. 9. 6. mnich, sv. Kolumbán z Hy, * 521 Gartan v Irsku, + 9. 6. 597 Hy (Iona), šlechtic, jako samostatný mnich založil v Irsku několik klášterů, odešel na ostrov Iona u Skotska, kde založil klášter Hy, napsal několik hymnů a modliteb, léčil nemoci, zemřel ve svém kostele před začátkem jitřní mše, bývá zobrazován v benediktinském hábitu, ale nikdy nebyl členem řádu, patron proti krysám a myším, proti blesku

(╬) Kolumbán sv. 23.11. opat a věrozvěst, sv. Kolumbán z Luxeuilu a z Bobbia, * 540 Leinster v Irsku, + 23.11. 615 Bobbio v Lombardii (Itálie). Pocházel z bohaté irské rodiny, ve 20 letech v r. 560 vstoupil do kláštera Bangor Cluam-Inis v Ulsteru, kde byl vysvěcen na kněze, působil jako učitel, jeden z nejvýznamnějších řádových reformátorů, člověk, který ovlivnil a určil kuturu Evropy a celého Západu, v r. 590 v 50 letech se vydal s 12 druhy, jako věrozvěst na misie po Evropě, hlavně do alpských zemí, založil v Severním Irsku město Derry (od r. 1689 Londonderry, pojmenované na památku osvobození města londýnskými vojáky), v r. 593 založil klášter v Luxeuillu a stal se 1. opatem, v r. 600 se dostal do sporu s králem Teodorichem II., který žil neoddán s ženou, král ho v r. 610 poslal do vyhnanství. Mniši cestou zakládali kláštery, u Bodamského jezera nechal v r. 613 mnicha Galluse (Havla) a pokračoval přes Alpy do Lombardie, jeho osobnost a kázání přitahovaly mnoho lidí, nakonec došli do Lombardie v Itálii, kde tento věrozvěst Galů a Švýcarů založil klášter v Bobbiu, stal se opatem a zde zemřel, jeho ostatky byly převezeny a byl pohřben v katedrále ve městě Downpatrick (30 km od Belfastu v Severním Irsku), znázorňuje se s medvědem, protože podle legendy se usadil v medvědí jeskyni, kde vytryskl pramen vody, v církevním kalendáři společný svátek se sv. Klementem do r. 2005, Kolumban, Columban

(╬) Konkordie sv. 13. 8. mučednice, lat.: con cordia = spolu srdce, sjednocenost, svornost, dohoda, soulad, sv. Konkordia a druhové, + 258 Řím, byla kojnou v jedné patricijské rodině, za císaře Valeriána byla zbičována olověnými pruty a zemřela, s ní zemřel voják Hippolyt a patricius Eusebius, Conkordia

(╬) Konrád sv. 21. 4. řeholník, něm.: kuon rat = smělý vládce, sv. Konrád z Altöttingu, sv. Konrád z Parzhamu. Vlastním jménem Jan Evangelista Birndorfer, * 22.12.1818 Parzham v Bavorsku, + 21. 4.1894 Altötting, Bavorsko. Ve 31 letech v r. 1849 se zřekl hospodářství a vstoupil do řádu kapucínů OFMCap. v klášteře sv. Anny, kde se stal fortnýřem (vrátným). Pracoval 18 hodin denně, staral se o žebráky a pomáhal poutníkům. Nikdo od něho neodešel bez přátelského slova. Své sestře napsal v dopise: „Mně se daří vždycky dobře, jsem pořád šťastný a spokojený v Bohu. Přijímám všechno s díkem od milého nebeského Otce, ať bolesti nebo radosti. On přece ví, co je pro nás lepší.“ Středem jeho života byla adorace Nejsvětější Svátosti, ve které našel rovnováhu mezi prací a modlitbou. Po 41 letech služby zemřel vyčerpáním. Blahořečen v r. 1930 a 20. 5.1934 svatořečen 260. papežem Piem XI. V českém církevním kalendáři svátek 1. 6. do 1989, opět od r. 2007, v celocírkevním přeložen na 26.11., Kurt, Conradus.

(╬) Konrád sv. 6.10. řeholník, sv. Konrád z Hildesheimu, + 1250 Hildesheim v Sasku, několik let žil pod mostem, vstoupil do řádu františkánů, měl dar dělat zázraky a velice se bránil tomu, když ho lidé nazývali svatým otcem

(╬) Konrád z Kostnice sv. 26.11. biskup, sv. Konrád z Kostnice, biskup, * 900 Altdorf u Kostnice, + 26.11. 975 Kostnice v Německu, pocházel z rodu Welfů, vzdělání získal na dómské škole v Kostnici, v r. 934 byl na návrh augšpurského biskupa sv. Oldřicha zvolen biskupem kostnickým, vykonal tři poutě do Svaté země, čtvrtinu příjmů si nechával pro sebe, ostaní věnoval na zakládání útulků a klášterů, nejdříve byl pohřben v kostele sv. Mořice, v r. 1034 byly ostatky přeneseny do katedrály, v r. 1123 byl svatořečen 163. papežem Kalistem II., v 16. století za reformace se podařilo zachránit jeho hlavu, ostatní části těla byly hozeny do Bodamského jezera, je znázorňován s kalichem a pavoukem, protože podle legendy mu jednou při mši spadl do kalicha jedovatý pavouk, on proměněné víno vypil a nic se mu nestalo

(╬) Konrád z Lichtenau sv. 19.12. řeholník, sv. Konrad z Lichtenau, + 19.12.1240 Ursberg v Německu, premonstrát OPraem.

(╬) Konrád Miliani sv. 19. 4. řeholník, lat.: milia = tisíc, sv. Konrád Miliani, * 1234 Ascoli, + 19. 4.1289 Ascoli v Itálii, františkán OFM, byl velice hodný a ochotný, jeho přezdívka odpovídá našemu milionový zlatý člověk

(╬) Konrád II. sv. 15. 1. řeholník a mučedník, sv. Konrád II. z Mondsee, * 1100 Trevír, + 15. 1.1145 Oberwang v Rakousku, v r. 1127 se stal opatem v benediktinském klášteře OSB, v Mondsee v Rakousku, když vymáhal ukradený klášterní majetek, zavraždili ho obvinění sedláci.

(╬) Konrád z Offidy sv. 12.12. řeholník, sv. Konrád II. z Offidy, * 1237 Offida, Itálie, + 12.12.1306 Bastie u Assisi v Itálii. Ve 14 letech se stal františkánem OFM v Ascoli Piceno. Pracoval v klášterní kuchyni a vybíral almužny. Byl vysvěcen na kněze a stal se výborným a oblíbeným kazatelem. Byl nazýván druhým sv. Františkem. V roce 1265 odešel do Assisi, kde se setkal s bratrem Lvem (přítel sv. Františka). Později odešel do kláštera v La Verně, kde sv. František dostal stigmata. Tam žil Konrád 15 let. V roce 1280 odešel do kláštera v Bastii u Assisi, kde zemřel. Svatořečil ho 252. papež Pius VII. 21. 4.1817.

(╬) Konrád z Ottobeurenu sv. 27. 7. opat, sv. Konrád z Ottobeurenu, + 27. 7.1227 Ottobeuren v Bavorsku, dvakrát postavil klášter benediktinů, poprvé, když ho převzal zchátralý, podruhé po požáru

(╬) Konrád z Piacenzy bl. 19. 2. poustevník, bl. Konrád z Piacenzy, * 1290 Sicílie, + 19. 2.1351 Noto u Syrakús na Sicílii, při jednom lovu způsobil požár, ale nepřiznal se k tomu a místo něho byl na smrt odsouzen nevinný člověk, protože ho tížilo svědomí, přiznal se, prodal majetek a daroval ho pozůstalým, odešel do lesa, kde žil jako poustevník a žil odříkavým způsobem života

(╬) Konrád sv. 9. 4. arcibiskup, sv. Konrád I. ze Salcburku, * 1075 Abansberg v Bavorsku, + 9. 4.1147 Lungau v Rakousku, pocházel z hraběcího rodu, ve 30 letech se stal arcibiskupem, císař Jindřich V. ho v r. 1112 za věrnost papeži vypověděl, vrátil se v r. 1121, pohřben v salcburském dómu

(╬) Konrád sv. 5. 3. poustevník, sv. Konrád Scheuber, * 1481 Altfellen ve Švýcarsku, + 5. 3.1559 Wolfenschiessen, Švýcarsko

(╬) Konrád sv. 2. 5. mučedník, sv. Konrád ze Seldenbürenu, mučedník, + 2. 5.1126 Engelberg ve Švýcarsku, pocházel ze šlechtického rodu, založil klášter, kam vstoupil jako laický bratr, byl zabit kyjem na cestě z kláštera.

(╬) Konrád I. sv. 1. 6. arcibiskup a mučedník, sv. Konrád I. z Trevíru, * 1016 Pfullingen v Německu, + 1. 6.1066 Ürzig , Porýní-Falc, císař Jindřich IV. ho jmenoval arcibiskupem Trevíru, trevírský rychtář ho nechtěl ve městě, protože se obával dodržování evangelia a tak ho se svými zbrojnoši zajal před uvedením do úřadu a zabili.

(♣)(╬) Konstantin sv. 21. 5./21. 5. vyznavač a císař, lat.: constans = stálý, vytrvalý, pevný, důsledný, neústupný, sv. Konstantin I. Veliký, * 247 Srbsko, + 21. 5. 337 Nikomedie (Nicej, Iznik, Izmid, Izmit) v Turecku, syn císaře Konstanciuse Chlora (zelený, bledý) a císařovny sv. Heleny. Žil na dvoře císaře Diokleciána, oženil se s jeho dcerou Faustou a měli tři syny: Konstantina II., Konstanse, Konstantiuse a dceru sv. Konstancii. Velitel 6. legie, sídlil ve městě Eboracum (později britské město York), zde byl roce 306 provolán spolucísařem, v r. 311 podepsal toleranční dekret císaře Galeria vůči křesťanům. Zakladatel východořímské říše. V 6. roce vlády 28.10. 312 zvítězil v bitvě u Milvijského mostu v Římě nad spolucísařem Maxentiem. Podle legendy se mu den před bitvou zjevil na nebi kříž s nápisem: IN HOC SIGNO VINCES (in hok signo vinces = v tomto znamení zvítězíš). Západořímským císařem se stal roku 313. V únoru 313 vydal zákon, kterým uzákonil křesťanství jako veřejné náboženství a dal křesťanům náboženskou svobodu, potvrdil to 28.10. 313, když vydal Edikt milánský, dával pro církev velké dary a nechal stavět s matkou sv. Helenou kostely na posvátných místech, v r. 325 svolal nicejský koncil, kde se rozhodlo o závaznosti křesťanské víry (Credo). Protože v pozdní době antiky bylo běžnou praxí, že se katechumeni dali křtít až v dospělém věku, nebo před smrtí, dal se i císař Konstantin pokřtít na smrtelné posteli. Pohřben v chrámu svatých Apoštolů v Konstantinopoli (Cařihrad, Istanbul). Ve východní pravoslavné církvi má titul „rovný apoštolům“. V západní katolické církvi nebyl prohlášen oficiálně za svatého, přesto je jako světec uctíván na Sardinii. U nás je jeho socha v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze a v kostele Povýšení Svatého Kříže v Hustopečích nad Bečvou. V českém církevním kalendáři svátek do r. 1969, v českém občanském kalendáři do r. 1989, v Konstancie, Konstantýna, Konstanc.

(╬) Konstantin z Orvalu sv. 8.12. opat, sv. Konstantin z Orvalu, * 1090 Francie, + 8.12.1145 Orval v Belgii

(╬) Konstanc sv. 23. 9. vyznavač, lat.: constans = stálý, důsledný, sv. Konstanc z Ankony, kostelník, žil v 6. století, ve Francii a Anglii je tvar tohoto mužského jména považován za ženské jméno, Konstantin, Konstantina, Konstantýna, Konstancie, Konstance, v církevním kalendáři svátek do r. 1999

(♣) Konstance 19. 9. Konstancie

(♣)(╬) Konstancie 18. 2. princezna, lat.: constans = stálý, důsledný. Sv. Konstancie *333, + 354. Dcera císaře sv. Konstantina I. Velikého a císařovny Fausty. Byla postižena malomocenstvím. Někdo z křesťanů ji poradil, aby prosila o pomoc sv. Anežku Římskou. I když ještě nebyla křesťankou, navštívila Anežčin hrob a prosila o uzdravení. Uzdravila se, uvěřila a dala se pokřtít. Podle Liber pontificalis dala kolem roku 351 postavit baziliku, zasvěcenou sv. Anežce. Jeden z jejích bratrů dal zavraždit jejího manžela. Zanedlouho ji požádal o ruku císař Konstantina Gall, který byl v té době vdovec a měl dvě dcery Attiku a Artemii. Jejími komorníky byli dva rodní bratři Jan a Pavel (svátek 26. 6.) ze šlechtického rodu. Svou paní utvrzovali ve víře v Krista. Princezna Konstancie měla velký majetek, z kterého podporovala chudé. Část tohoto majetku po její smrti zdědili oba bratři. a ona jim svěřovala i peníze na štědrou pomoc chudým. Zemřela mladá v 19 letech a byla pohřbena v chrámu sv. Anežky v Římě. Nad jejím hrobem bylo postaveno mauzoleum. Konstantin, Konstantina, Konstantýna, Konstancie, Konstance.

(♣)(╬) Konsuela 13. 5./26. 4. lat.: consultum = rada, uvážení, rozhodnutí, usnesení, svátek Panny Marie Matky dobré rady, Konzuela

(╬) Korbinian sv. 8. 9. biskup, lat.: corbis = koš, sv. Korbinián z Freisingu, * 680 Chartres ve Francii, + 8. 9. 725 Freising. Jméno dostal po své keltské matce Korbinianě, ve 22 letech si postavil na zahradě domu poustevnu, kde žil několik let, v r. 710 putoval na svatá místa do Říma, podle legendy ho v Alpách napadl medvěd a roztrhal jeho koně, který mu nesl náklad. S Boží pomocí medvěda přemohl a přeložil na něho celý náklad, osedlal ho a na jeho hřbetě dojel do Věčného města, kde se setkal s 88. papežem Konstantinem I., který ho vysvětil na biskupa a poslal na misie. Na prosbu bavorského vévody Grimoalda zůstal ve Freisingu (u Mnichova) a stal se tam prvním biskupem. Založil kostel sv. Štěpána prvomučedníka, ze kterého postupně vznikl opatský klášter Weihenstephan. Vévoda Grimoald si vzal za manželku vlastní sestřenici Plektrudu a biskup mu vyčetl tento nezákonný sňatek. Vévoda uznal jeho důvody, s Plektrudou se rozešel, ale ona chtěla dát biskupa zabít. Ten uprchl do Kainsu v italských Tyrolích, kde před několika lety, cestou do Říma založil klášter. Po smrti vévodkyně Plektrudy i vévody Grimoalda ho přivedl nový vévoda Hugibert zpět do Freisingu. Za několik měsíců zemřel na infarkt, pohřben byl podle svého přání v Kainsu. Jeho nástupcem se stal jeho žák sv. Arbeo z Freisingu (4. 5.), který dal 20.11. 765/767 tělo svého předchůdce přenést z Kaisu do Freisingu a napsal jeho životopis. Legendární medvěd s nákladem se dostal do znaku freisinského biskupství a v r. 2005 do papežského (vatikánského) erbu 266. papeže Benedikta XVI. (Josef kardinál Ratzinger, v letech 1977 – 1981 mnichovsko-freisinský arcibiskup). Korbinián, Corbinian

(╬) Kordula sv. 22.10. panna a mučednice, lat.: cordatus, cordus = nadaný srdcem, věhlasná, srdečná, laskavá, moudrá, sv. Kordula, družka sv. Voršily, cestovala s princeznou na pouť do Říma, v Kolíně nad Rýnem byly Hunem Attilou přepadeny a zabity (21.10. 451), ona se ukryla na lodi, když viděla jak její družky jdou statečně na smrt, po modlitbě vyšla z úkrytu a Hunové ji umučili druhý den, + 22. 10. 451, v českém církevním kalendáři svátek do r. 1969, Cordula

(╬) Korejští mučedníci bl., Soul (pův. Hanjang-gun), Jižní Korea, bl. 124 korejských mučedníků. 267. papež František blahořečil 16. 8.2014 v Soulu v Jižní Koreji 124 křesťanů, kteří byli umučeni kvůli víře v Ježíše Krista v letech 1971 - 1888. "Byli ochotní přinášet obrovské oběti. Jejich příklad může být poučný pro nás, kteří žijeme ve společnosti, kde vedle nedozírného bohatství tiše bují chudoba a kde se jen zřídkakdy věnuje pozornost nářkům těch nuznějších. Památka mučedníků by nás měla vyzývat k otázce, zda bychom byli my sami dnes ochotní položit za něco život." řekl papež František. Celkem zahynulo za vlády dynastie Čoson násilnou smrtí 10.000 korejských katolíků. Panovníci z dynastie Čoson (Země jitřní svěžesti) chtěli zavřít Korejský poloostrov před vlivem západu. Tato dynastie je v Evropě známá pod jménem I nebo Ri a skončila své panování v roce 1910, kdy Koreu obsadilo (anektovalo) Japonsko a 35 let ji kolonizovalo. Mezi korejské mučedníky také patří sv. Ondřej Kim Taegón, Pavel Chóng (Hasang) a druhové (viz svátek 20. 9.). Nejvíce mučedníků bylo v letech 1839, 1846, 1866. Při návštěvě 265. papeže Jana Pavla II. v r. 1984 v Jižní Koreji bylo prohlášeno za svaté 103 mučedníků, od r. 1990 v celocírkevním kalendáři svátek 16. 9., v českém kalendáři 20. 9.

(╬) Kornelius sv. 17. 9./16. 9. papež a mučedník, a Cyprián, lat.: corneus = rohový, zhotovený ze zvířecího rohu, cornutus = rohatý, sv. Kornelius, zvolen 21. papežem v r. 250. Přítel biskupa sv. Cypriána, s kterým řešil otázku odpadlíků ve víře během pronásledování, oba se přikláněli k odpuštění a mírnosti. Souhlasil s návratem odpadlíků do Církve po vykonaném pokání. Kněz Novát (Novatián) učil, že v církvi musí být jen čistí (katharoi, z toho vzniklo slovo = kacíř). Za císaře Treboniana Galla, který pronásledoval křesťany, byl při pronásledování vypovězen do přístavu Centumdellae (Civitavecchia u Říma), kde zemřel + 14. 9. 253 Civitavecchia. Pohřben v kostele Panny Marie v Zátibeří (Santa Maria di Trastevere). Má titul mučedníka i když nebyl popraven. Ve světovém kalendáři společný svátek 16. 9. Od 15. století patří se sv. Antonínem, sv. Hubertem a sv. Kvirinem k takzvaným Čtyřem maršálkům, Kornélius, Kornelius, Cornelius, Kornélie

(╬) Korona sv. 14. 5. mučednice, sv. Corona, * 160 Egypt, + 177 Egypt, manželka sv. mučedníka Viktora (10. 3.), byla přivázána na dvě, proti sobě, ohnuté palmy, které ji napřímením roztrhly, císař Oto III. přinesl část jejích ostatků z italského Otricoli do Cách, císař Karel IV. přivezl další část z Feltre v Itálii do svatovítského dómu v Praze, patronka ve finančních záležitostech, Corona, Koruna, řec.: Štěpánka

(╬) Kosma sv. 26. 9. lékař a mučedník, a sv. Damián, arabsky: kosíma = ozdoba, kásim = hojič, lékař (ozdobený hodností).
     * 3. století v Sýrii, + 27. 9. 303 (287) v Egeji (Killiz v Sýrii, Řím). Dvojče s bratrem Damiánem. Pocházeli ze šlechtického rodu, arabští lékaři, cestovali po celé říši a léčili lidi i zvířata, těšili se všeobecné vážnosti křesťanů i pohanů, na tehdejší dobu byli velice vzdělaní a v lékařské praxi úspěšní, byli hluboce věřící a chudým věnovali svou lékařskou péči zadarmo. Cestou k nemocnému se modlili za jeho uzdravení a každého pacienta požehnali znamením kříže, hovořili s nemocnými o jejich potížích, pomáhali jim je řešit, podávali léky a ošetřovali rány, při svém úspěšném léčení (které připisovali Bohu) obrátili mnoho lidí na křesťanskou víru. Pomáhali nezištně chudým nemocným v maloasijských obcích, léčením zadarmo získávali pohany pro víru.
       Místodržitel Lysias je (za císaře Diocletiana, Diokleciána) dal oba zatknout a vyslýchat, když se přiznali k víře, byli mučeni různými způsoby. Byli hozeni do moře s přivázanými kameny, ale zázrakem se dostali na souš, pak byli přivázáni na zapálenou hranici, ale ani tam se jim nic nestalo, neublížilo jim ani ukřižování, střílení šípů a kamenování, naopak toto běsnění katů a zázračná ochrana svatých bratrů přivádělo stále více pohanů k víře v Krista. Nakonec byli popraveni mečem. Jejich ostatky se v r. 850 dostaly do saského Essenu. Úctu k nim přinesli na naše území sv. Cyril a Metoděj. Český patron, patron lékařů a lékárníků.
       V 10. století byly jejich ostatky převezeny do Prahy, kníže Vratislav je daroval do kostela Panny Marie na Pražském hradě (dnes je v těch místech Obrazárna a Rudolfova galerie), kníže sv. Václav je věnoval bratru Boleslavovi na jeho nové sídlo v Boleslavi, kde byl postaven kostel s jejich zasvěcením.
       V 11. století byla část ostatků darována do sázavského kláštera, r. 1400 do německého Mnichova, od r. 1684 se stali oficiálními českými patrony.
     V 18. století nechal zhotovit jejich sousoší na Karlově mostě a obraz v Karolinu děkan lékařské fakulty František Lőw z Eresfeldu. Atribut: universitní talár, nádobky na léky, had na holi, stejné obličeje.
     V církevním kalendáři byl svátek v r. 1965 přeložen z 27. 9.
     Den po pouti, na jejich původní svátek, byl ve Staré Boleslavi u dveří jim zasvěceného kostela byl ráno po jejich svátku zavražděn sv. Václav. Svátek Kosmova bratra sv. Damiána byl do roku 1969 na den 12. 2. Východní církev slaví jejich památku 1. 7., 17.10., 1.11.
     U nás je ze 12. století známý děkan Kosmas, autor české kroniky. Kosmas, Kim

(♣) Krasava 9. 9. slovansky: krasavá = velmi krásná, lat. : pulchrum, pulchra = krásná (šťastný, čestný, pěkný, hezký), Pulcher původní jméno římského rodu Claudiů (Pulcher Claudius), není v českém občanském ani církevním kalendáři, Krasomila, Krasoslava, Krasoslav, Pulcheria, Pulcher

(♣)(╬) Krescenc sv. 19. 4./18. 4. vyznavač, lat.: crescentia = vzrůstání, vzrůst, sv. Crescenc, podjáhen ve Florencii, + 396, (crescendo v hudbě znamená růst hlasitosti a síly), v církevním kalendáři svátek od r. 1969, v r. 1972 přeložen z 19. 4. Crescentius, Krescens, Rostislav, Rastislav. Viz Rostislav (svatořečený českou pravoslavnou církví 29./30.10.1994)

(╬) Krescenc sv. 27. 6. biskup a mučedník, a sv. Aureus, Maxim a Teonest, + 406 Mohuč, Teonest + 425 v Itálii, všichni byli postupně krátkou dobu mohučskými biskupy, umučeni při vpádu Germánů, poslední z nich uprchl do Itálie, kde byl umučen.

(╬) Krescencie Hössová bl. 5. 4. řeholnice, bl. Krescencie Hössová, křestním jménem Anna, * 20.10.1682 Kaufbeuren, + 5. 4.1744 Kaufbeuren v Bavorsku, pocházela z rodiny tkalce, od dětství byla často nemocná, v 21 letech vstoupila do kláštera františkánek, nejdříve byla odmítnuta, protože neměla věno, na zásah starosty byla přijata, představená ji dávala okázale najevo to, že ji přijala proti své vůli, ztrpčovala ji život a dávala nejtěžší práce, jednou ji představená nařídila, aby sítem nabrala vodu ze studny, voda zůstávala v sítu a jí se podařilo naplnit určené nádoby, i když byla těžce nemocná, nikdy nenaříkala, pro svůj životní postoj byla obviněna z čarodějnictví, po mnoha výsleších byla jmenována novicmistrovou a představená byla odvolána, v r. 1741 se stala sama představenou, už za života byla ctěna jako světice, 7.10.1900 ji blahořečil 257. papež Lev XIII.

(╬) Krescencie sv. 15. 6. mučednice, lat.: crescentia = vzrůstání, vzrůst, chůva sv. Víta, umučená s manželem sv. Modestem a Vítem r. 305, Crescetia

(╬) Krescencian sv. 24.11. mučedník, sv. Krescencián, římský mučedník ze 4. století, v církevním kalendáři svátek od r. 1969 do r. 1984, Crescencian, Crescentian

(♣) Kristián 5. 8./24. 7. lat.: christianos (řec.: christianos) = křesťan, u nás známý autor životopisu sv. Václava, pravděpodobně Strachkvas, syn Boleslava I., benediktinský mnich, bratranec a přítel sv. Vojtěcha, v občanském kalendáři svátek přeložen v r. 1950, Christian, Křišťan, Kryštof

(╬) Kristián Pruský sv. 4.12. biskup, sv. Kristián Pruský, * 1180, + 4.12.1245, Sulejow v Polsku, cisterciácký řeholník šel v r. 1206 na misie do Pruska, v r. 1215 byl vysvěcen na biskupa, v r. 1233 byl uvězněn, propuštěn byl v r. 1238, v r. 1243 odešel do kláštera svého řádu v Sulejově

(╬) Kristiana sv. 15.12. vyznavačka, lat.: christiana = křesťanka, patří Kristu, je Kristova, sv. Kristina, * 280 Gruzie, + 330 Gruzie, dostala se do zajetí pohanů jako otrokyně, v r. 322 se na její modlitby uzdravilo nemocné dítě, zpráva o tom se dostala až k nemocné královně, která byla jejími modlitbami také uzdravena, za odměnu si vyžádala, aby všichni Gruzínci mohli poznat Boha a Jeho Syna Ježíše, král ji svěřil postavení kostela a ona se stala apoštolkou Gruzie, zvěstovala Krista v podmínkách ve kterých by většina lidí neviděla možnosti, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, z jejího jména vzniklo zkrácené Nina, Kristýna, Kristina, Kristína, Kristián, Kryštof

(╬) Kristiána sv. 4. 1. řeholnice, sv. Kristiána z Luccy (Oringa z Menabuoi), řeholnice, * 1240 San Croce v Itálii, + 4. 1.1310 San Croce, založila klášter s augustiniánskou řeholí, měla dar prorokovat a uzdravovat, v r. 1515 byl otevřen její hrob a tělo bylo nalezeno v neporušeném stavu, svatořečena 15. 6.1776

(♣)(╬) Kristýna sv. 24. 7. mučednice, lat.: christiana = křesťanka, patří Kristu, je Kristova, sv. Kristina, umučena pro víru, + 24.7. 300 v Římě, Kristina, Kristína, Kristián, Kryštof

(♣)(╬) Kristýna Švédská sv. 24. 7. vyznavačka a královna, sv. švédská královna Kristina Augusta, * 8.12.1626 Stockholm, + 19. 4.1689 Řím, dcera švédského krále Gustava II. Adolfa (+ 1633) a Marie Eleonory Brandenburské, otec zahynul v bitvě za třicetileté války, jejím učitelem byl protestantský kaplan Gothus, který ji naučil katechismu, jazykům a dějepisu, mezi její hosty patřil protestant J. A. Komenský, kterého přivítala v latině, i katolík René Descartes, který se stal jejím rádcem, po své plnoletosti v r. 1646 určila za svého nástupce svého bratrance Karla Gustava a v r.1654 se vzdala trůnu, odcestovala tajně ze země v mužských šatech jako hrabě Dohna, usadila se v Římě, kde byla pokřtěna jako Marie Kristýna Alexandra, k stáru se pokusila získat švédský trůn a převést zemi na katolickou víru, ale neúspěšně, byla pohřbena v basilice sv. Petra v Římě vedle hrobů papežů, Kristina, Kristína, Kristián, Kryštof

(╬) Kristina sv. 24. 7. vyznavačka, sv. Kristina Belgická, * 1150 Brusthem v Belgii, + 24. 7.1224 Sint Truiden v Belgii, byla sirotek, později vstoupila do kláštera a měla různá mystická vidění, byla nazývána Zázračná (Cristina Mirabilis).

(╬) Kristina sv. 24. 7. mučednice, sv. Kristina z Bolseny, + 304 Bolsena v Itálii, dcera pohanských rodičů, kterou vychovala její služka v křesťanské víře, otec ji nechal zbičovat, potom přivázanou na čedičové desce hodit do jezera, když se neutopila, dal ji popravit, na místě jejího hrobu byl postaven kostel, který byl různě přistavován, až z něho vznikly tři kostely navzájem propojeny v jeden chrám, v r. 1263 se zde zastavil český kněz Petr z Prahy a sloužil v kostele sv. Kristiny mši svatou, pochyboval o tom, že při jeho slovech se promění chleba a víno v Kristovo Tělo a Krev, v okamžiku proměňování při slovech „Toto je moje Tělo“ a „Toto je moje Krev“ začala hostie krvácet, kněz Petr ji chtěl ukrýt a zabalil ji do korporálu, na kterém začaly prosakovat krvavé obrysy mužské postavy, Petr se vydal do Orvieta k 183. papeži Urbanovi IV., který v r. 1264 ustanovil svátek Božího Těla (Těla a Krve Páně) pro celou církev

(╬) Kristina Ebnerová sv. 27.12. řeholnice, sv. Kristina Ebnerová, * 26. 3.1277 Norimberk, + 27.12.1356 Engelthal u Norimberku, ve 12 letech vstoupila do řádu dominikánek OP., měla mnoho různých vidění a zjevení, která napsala do knihy Zahrnutí milostí.

(╬) Kristina sv. 22. 6. vyznavačka, sv. Kristina z Hammu, + 1464 v Hammu v Německu, měla stigmata (Kristovy rány).

(╬) Kristina sv. 13. 2. řeholnice, sv. Kristina ze Spoleta, vl. jménem Augustina Camozziová, terciářka, * 1435 Porlezze, Švýcarsko, + 13. 2.1456 Spoleto v Itálii, po smrti svého manžela vedla velmi výstřední život, v r. 1455 vstoupila do řádu sv. Augustina, vykonávala pokání a dobré skutky, svatořečena v r. 1834

(╬) Kristina ze Stommelnu sv. 6.11. řeholnice, sv. Kristina ze Stommelnu (Kolínská), * 1242 Stommeln u Kolína, + 6.11.1312 Stommeln u Kolína v Německu, jako dítě měla svá mystická vidění, podle některých životopisců měla stigmata, v 16. století byly její ostatky přeneseny do Jülichu, 258. papež sv. Pius X. ji svatořečil 12. 8.1908

(╬) Krišpín sv. 20.11. vyznavač, lat.: crispus = kučeravý, kudrnatý, původně označení afrických občanů římské říše, v církevním kalendáři svátek od r. 2007, Kryšpín, Crispus, Crispin

(╬) Kryšpín z Viterba sv. 19. 5. vyznavač, sv. Kryšpín z Viterba, vl. jménem Petr Fioretti, * 13.11.1668 Viterbo, + 19. 5.1750 Řím, vstoupil do řádu kapucínů OFMCap., kde pracoval jako laický bratr, byl kuchařem a zahradníkem, napsal několik listů s básněmi, které se zachovaly, 265. papežem Janem Pavlem II. svatořečen 20. 6.1982, bylo to první svatořečení jeho pontifikátu.

(╬) Kryšpín sv. 25.10. mučedník, lat.: crispus = kučeravý, kudrnatý, původně označení afrických občanů římské říše, Crispus, Crispin bylo jméno významného římského rodu, sv. Kryšpín a Kryšpinián, * 3. století Řím, bratři pocházeli ze patricijské rodiny, vydali se na misie do Galie (Francie), aby hlásali evangelium, po nocích si vydělávali na živobytí jako ševci, pro chudé pracovali zadarmo, za císaře Maximiána byli obžalováni a mučeni politím žhavého olova, vhozením do ohně a do ledové vody, nakonec byli popraveni mečem, + 287 Soissons ve Francii, podle legendy jim byla stahována kůže z těla a proto se znázorňují s kůží v ruce, na obraze v Münsteru jsou zobrazeni jako biskupové s mitrou a berlou, patroni ševců, Krišpín, Crispus, Crispin

(╬) Kryšpinián sv. 25.10. mučedník, lat.: crispinianus = patří Krispinovi, sv. Kryšpinián a Kryšpín, * 3. století Řím, bratři pocházeli ze patricijské rodiny, vydali se na misie do Galie (Francie), aby hlásali evangelium, po nocích si vydělávali na živobytí jako ševci, pro chudé pracovali zadarmo, za císaře Maximiána byli obžalováni a mučeni politím žhavého olova, vhozením do ohně a do ledové vody, nakonec byli popraveni mečem, + 287 Soissons ve Francii, podle legendy jim byla stahována kůže z těla a proto se znázorňují s kůží v ruce, na obraze v Münsteru jsou zobrazeni jako biskupové s mitrou a berlou, patroni ševců, Crispinius, Crispinianus

(♣)(╬) Kryštof sv. 18. 9./25. 7. mučedník, řec.: Christoforos = nositel Krista, lat.: Christophorus, Christianus = křesťan, sv. Kryštof, vlastním jménem Reprobus, lat.: obnovení uznání práva, odmítnout, zavrhnout nespravedlnost, * ve 2. století v Kanaanu, nebo Lykii (Turecko), + 250 Lykie v Turecku. V některých legendách je nazván Adocimus (a decimus = desátý).
        Byl veliký silák a chtěl sloužit nejmocnějšímu panovníkovi na světě. Vstoupil do služby k jednomu králi, ale poznal, že ten se bojí ďábla. Ve službě u satana viděl, že se ďábel bojí Ukřižovaného Ježíše Krista. Chtěl sloužit Kristu. Jeden poustevník mu poradil, že Kristu poslouží, když bude pomáhat lidem. Začal přenášet lidi přes řeku, kde nebyl brod.
        Jednou se mu zjevil Ježíš jako malé dítě a prosil ho, aby ho přenesl. Dítě cestou začalo těžknout. On se ptal co je důvodem jeho tíhy. Dítě odpovědělo, že je nejmocnější Pán světa Kristus a že on nese i tíhu světa. Hůl, kterou měl silák v ruce se najednou zazelenala, Ježíš se změnil na dospělého, pokřtil ho a dal mu jméno Christoforos (Kristoforus = nositel Krista, Kryštof, Christianus = křesťan). Za císaře Decia byl v Lykii mučen ohněm, železnými tyčemi, šípy a nakonec sťat mečem. Patří mezi 14 sv. Pomocníků (24.3. společný svátek do roku 1969). Je patronem cestovatelů a motoristů. V občanském kalendáři svátek v r. 1950 přeložen z 25. 7. V církevním kalendáři svátek společný se sv. Jakubem Starším, Kristián, Kristina, Krištof, Christoforus, Cristobal

(╬) Kryštof Magallanes sv. 21. 5. mučedník, sv. Kryštof Magallanes a druhové, * 30. 6.1869 Totaltiche v Mexiku, + 27. 5.1927. Cristoba Magallanes Jara, působil jako farář ve svém rodišti a zároveň byl misionářem kmene Huichole, v letech 1915 – 1937 nastalo velké pronásledování křesťanů a pod trestem smrti bylo zakázáno vykonávání jakýchkoli náboženských obřadů, po uzavření semináře v Guadalajare se ujal bohoslovců a organizoval výuku ve své farnosti, byl zatčen a odsouzen k smrti zastřelením, spolu s ním bylo popraveno 24 seminaristů, kanonizováni 265. papežem Janem Pavlem II. 21. 5.2000, v českém církevním kalendáři svátek od r. 2006

(╬) Kryštof z Romandioly sv. 31.10. řeholník, bl. Kryštof z Romandioly a z Cahors, * 1172 Romandiola v Itálii, + 31.10.1272 Cahors ve Francii, františkán OFM, 258. papež sv. Pius X. ho blahořečil 12. 4.1905.

(╬) Kříž Sv. 3. 5. Nalezení Svatého Kříže, původně byl svátek zaveden roku 325, kdy císařovna sv. Helena (matka císaře sv. Konstantina Velikého, r. 313 vydal Edikt milánský), našla v r. 310 v Jeruzalémě Kristův kříž, popravní nástroje odsouzenců bývaly zakopány na místě popravy, na Kalvarii byly nalezeny tři kříže, aby poznali na kterém byl ukřižován Kristus, dal jeruzalemský biskup sv. Makarios (Makarius, 10.3.)) na nosítkách přinést ochrnutou ženu a dotkl se jí nalezenými kříži, při dotknutí jednoho z nich byla uzdravena, zkouška byla opakována na slepci a dalších nemocných a všichni byli uzdraveni, sv. Helena nechala část Kristova kříže v Jeruzalemě, další část a hřeby převezla v r. 325 do Říma a uložila v chrámu Svatého Kříže Jerusalemského, který dala postavit, v církevním kalendáři svátek do r. 1969. V 19. století francouzský vědec, architekt a archeolog Charles Rohault de Fleury (* 23. 7.1801 Příž, + 11. 8.1875 Paříž) změřil všechny dostupné části Sv. Kříže a dospěl k objemu 4.000.000 mm³. Celý Kristův kříž měl objem asi 178.000.000 mm³. Ateisté v té době tvrdili, že se úlomků kříže dochovalo tolik, že by se z nich dala postavit námořní loď.

(╬) Kříž Sv. 14. 9. svátek Povýšení Svatého Kříže v roce 614 dobyli Peršané s králem Chosroasem Jeruzalém a kříž jako svatou záštitu křesťanů odvezli, byzantský císař Heraklius vpadl do Persie a přivezl ho v roce 627 zpět, za přítomnosti jeruzalémského patriarchy sv. Zachariáše donesl kříž do Jeruzaléma a 14. září 627 ho „povýšil“ (vyzdvihl) na oltář v bazilice Božího hrobu v Jeruzalémě, který nechala postavit sv. Helena, v letech 634 – 644 dobyl Jeruzalém na Peršanech chalífa Omar (nechal vybudovat mešitu na místě velesvatyně), k tomuto svátku je pranostika: „po Svatém Kříži podzim se blíží.“, velký úlomek Sv. Kříže je v římském kostele Sv. Kříže (S. Croce in Hierosalime), kostel byl původně v letech 317 – 322 palácem císařovny sv. Heleny, v r. 1492 našly při rekonstrukci kostela zazděný výklenek s relikvií Sv. Kříže, v tomto kostele se uchovává tabulka z Ježíšova kříže s nápisem: Ježíš Nazeretský, král židovský.

(♣) Křesomysl 16. 5. podle kronikáře Kosmy a Starých pověstí českých od Aloise Jiráska to byl český kníže na Vyšehradě, který chtěl nechat popravit zemana Horymíra.

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA