Jdi na obsah Jdi na menu
 


Q, R, Ř / Quido - Quirin, Raban - Růžena, Řehoř

 Q

(♣)(╬) Quido (sv.) 31. 3./31. 3. opat, sv. Kvido z Pomposy, * 970 Casamare u Ravenny v Itálii. Několik let žil jako poustevník, později vstoupil do řádu benediktinů v Pompose a byl zvolen opatem. Pozvedl řád k rozkvětu a pro velký počet uchazečů založil druhý klášter v Pompose. Dostal přezdívku Reformátor.
    Rádce císaře Jindřicha III., dva dny dopředu předpověděl svou smrt, + 31. 3.1046 Borgo San Donnino, 4. 5.1047 dal císař přenést jeho ostatky do Špýru nad Rýnem, Guido, Wido, Kvido

(╬) Quido bl. 10. 6. řeholník, v r. 1211 navštívil Cortonu sv. František z Assisi a oblékl mu františkánský hábit, protože byl vzdělaný přijal kněžské svěcení, stal se opatem kláštera, žil velice skromně a sloužil chudým, svou smrt se dověděl z vidění od sv. Františka, který zemřel o 20 let dříve, + 1245, v církevním kalendáři svátek do r. 1969

(╬) Quintin sv. 31.10. mučedník, sv. Quintin z Amiensu, + 300 Amiens ve Francii, pocházel z Říma, působil jako věrozvěst v Galii, za císaře Maximiána byl drásán hřebíky a poléván vařící smůlou, jeho tělo hodili do řeky Somy, kde ho později našla věřící žena, ta ho poznala a důstojně pohřbila, nad jeho hrobem byla postavena kaple, v průběhu staletí přibývalo poutníků, byl postaven velký chrám a město St. Quentin, kostel stojí uprostřed města, Kvintin, Kventin, Quentin

(╬) Quintin sv. 4.10. mučedník, sv. Quintin z Villeparisis, + 500 ve Francii, o jeho životě se zachovalo málo zpráv

(╬) Quiriacus z Augsburgu sv. 12. 8. mučedník, lat.: Quiriacus = patří Quirinovi. Sv. Quiriacus z Augsburgu a druhové, + 12. 8. 304 Augsburg, za císaře Diokleciána byl popraven spolu s 25 druhy. Kvirin

(╬) Quirin z Rouenu sv. 11.10. misionář a mučedník, lat.: quiritatus = pláč, nářek, kvílení. Jméno Quirin dostal po své smrti Romulus, zakladatel Říma a 1. římský král. Stal se pro Římany bohem. Jeho odchodem byli velice zarmouceni, dali mu jméno Quirinius a sebe nazývali Quirité = Římané. Sv. Quirin z Malmédy a z Rouenu, žil ve 4. století Francii, při pronásledování byl popraven v Rouenu, ostatky byly v r. 1072 převezeny do Malmédy v Belgii. Kvirin, Kvirinus, Quirinius

----------------------------------------------------------------------
R

(╬) Raban sv. 4. 2. arcibiskup, sv. Raban Maurus, * 780 Mohuč, + 4. 2. 856 Mohuč, zvaný učitel Germánie, vyučen v klášterní škole ve Fuldě, kde se později stal benediktinem, v r. 814 byl vysvěcen na kněze, fuldská škola byla za jeho působení vyhlášená a stala se nejlepší školou Německa, je považován za nejučenějšího teologa své doby, sepsal mnoho knih spisů a knih: De laudibus sanctae Crucis (chvála svatého Kříže), Veni Creator Spiritus (Přijď Stvořiteli Duchu), De rerum naturis (Povaha věcí), získal si velké zásluhy o němčinu, v letech 822 – 842 byl opatem, vzdal se úřadu a odešel do ústraní, v r. 847 byl jmenován arcibiskupem mohučským.

(♣) Radan 15.12. slovan.: radosť sje = radovat se, radi = radit, všechna slovanská jména na Rad – mohou být od pojmu radit (radnice), nebo radovat se, Radan je zkrácenina jména Radovan, Hilarius, Gaudentius

(♣) Radana 15.12. Radan, Radovan, Radovana

(╬) Radbot sv. 29.11. biskup, sv. Radbot, * 850 Charleroi v Belgii, + 29.11. 917 Ootmars v Belgii, jako benediktinský opat byl zvolen a stal se biskupem v Utrechtu.

(╬) Radegunda Durynská sv. 13. 8. řeholnice, sv. Radegunda Durynská, * 518 Durynsko, + 13. 8. 587 Poitiers (Poatie) ve Francii, dcera durynského krále Berthachara, v r. 531 napadli Frankové Durynsko a ona byla vzata ve 13 letech jako rukojmí krále Chlotara I., kterého si v r. 536 musela vzít, stala se oficiálně franckou královnou, za 20 let utekla brutálnímu muži do kláštera, který založila a kde dožila, její životopis napsal básník a biskup sv. Venantius Fortunas, Fortunat (+ 600, 14.12.), Radeginda, Radeguta, Radiana

(╬) Radegunda sv. 13. 8. vyznavačka, sv. Radegunda z Wellenburgu, + 1290 Waldberg u Augsburgu v Bavorsku, sloužila na zámku, večer po práci se starala o malomocné, které ošetřovala a nosila jim jídlo ze zámecké kuchyně, když se jeden den vracela na zámek napadli ji dva vlci a pokousali ji, dostala se na zámek a za tři dny podlehla zraněním, svatořečena v r. 1812 při přenesení jejích ostatků do farního kostela

(♣) Radek 21. 3. slovan.: radět = radit, nebo být rád. Ctirad, Radka, Radan, Radana, Radovan, Radomil.

(♣)(╬) Radim 25. 8./12.10. arcibiskup, slovan.: radi = radící, radující, aby tě měl každý rád, sv. Radim, * 960/970 Libice, + 12.10.1006/1020 Hnězdno (Gniezno) v Polsku, bratr sv. Vojtěcha, (buďto otcův levoboček, nebo syn z druhého manželství) a jeho průvodce na cestách do Říma, kde společně vstoupili do benediktinského řádu OSB, přijal latinskou formu svého jména Radim – Gaudentius. Zúčastnil se misijní cesty k pohanským Prusům a byl svědkem mučednické smrti sv. Vojtěcha. Po propuštění se postaral o důstojné uložení Vojtěchova těla. V r. 999 byl vysvěcen na biskupa, v r. 1000 byl uveden do úřadu prvního hnězdenského arcibiskupa za účasti císaře Oty III., v r. 1004 kanonizoval Pět bratrů benediktinů, polských mučedníků (Benedikt, Jan Gradenig, Matouš, Izák, Kristin = církevní svátek 25. 8. Pěti bratří (do r. 1973 sv. Radim, svátek byl přeložen na den jeho smrti 12.10.). Podle prvního polského kronikáře Anonyma Galla „proklel Radim před svou smrtí Polsko i Poláky, z důvodu jejich pýchy“.
     V r. 1038 vpadl do Polska český kníže Břetislav I., dobyl Hnězdno a po třídenním postu, nařízeném pražským biskupem Šebířem, odvezl z Polska ostatky sv. Vojtěcha, Radima a Pěti bratří. Průvod došel 22./24. 8.1039 do Prahy a 25. 8.1039 byla sloužena slavnostní bohoslužba. Poláci si stěžovali u 146. papeže Benedikta IX. a kníže Břetislav I. musel za pokání (pokutu) postavit chrám na místě mučednické smrti sv. Václava ve Staré Boleslavi. Ostatky kníže Břetislav I. vracet nemusel a mohli zůstat v Praze. Radim svatořečen v r. 1136 olomouckým biskupem ct. Jindřichem Zdíkem (25. 6.), kanonizace papežem od r. 1171, absolutní právo pouze pro papeže od r. 1227, v českém církevním kalendáři svátek přeložen v r. 1975. Český patron. Atribut: mitra, berla, někdy společně se sv. Vojtěchem. Radimír, Radomír, (Gaudentius = radostný), Leticius, Leticie.

(♣) Radka 14. 9. Radan, Radek, Radana, Radoslava

(♣) Radmila 3. 1. slovan.: radi mili = ráda poradí, miluje radost, má radost, radostná, milá, pomáhající, Evelína, Radmil, Radomila

(♣) Radomil 10. 4. slovan.: milý, pomáhající, radící, miluje radost, v českém kalendáři do r. 1989, Radmil

(♣) Radomír 3. 7. slovan.: raděti = starat se o svět, o mír, mít radost ze světa, z míru, Radim

(♣) Radoslav 6. 5. slovan.: slaví radost, radí, Radslav, zličský kníže, který se vzdal před bojem se sv. Václavem

(♣) Radovan 14. 1. Radan, Hilarius, Gaudentius, Radúz

(╬) Radulf sv. 21. 6. arcibiskup, sv. Radulf z Bougres, * 800 Cahors ve Francii, + 21. 6. 866 Bourges, Francie

(♣) Radúz 14. 1. uměle vytvořené jméno v Zeyerově dramatu Radúz a Mahulena, v českém občanském kalendáři do r. 1989, Radovan

(╬) Rafael sv. 29. 9. archanděl, hebr.: raa fa El = uzdravení od Boha, Bůh uzdravuje, Bůh léčí. Ve Starém Zákoně doprovázel na cestě do Ninive mladého Tobiáše, který šel pro lék svému slepému otci (Tób 5, 4. – 12, 22). Je to jeden ze sedmi svatých andělů, kteří stojí před Bohem (Tob 12,15 a. 18. 20a.). Jeho svátek byl během středověku slaven v různé dny. V r. 1921 ho 259. papež Benedikt XV. určil na 24.10., odkud byl v r. 1969 přeložen. V církevním kalendáři svátek z společný svátek se sv. archandělem Michaelem a Gabrielem, patron poutníků, nemocných, vystěhovalců, lékárníků a horníků, Refáel.

(╬) Rafael Kalinowský sv. 15.11. řeholník, sv. Rafael Kalinowský, * 1. 9.1835 Vilnus na litvě, + 15.11.1907 Wadowice v Polsku, vl. jm. Josef Kalinowski syn profesora, na důstojnické škole se věnoval duchovní četbě, když v r. 1863 vypuklo polské povstání, vzdal se vojenské kariéry, připojil se k povstalcům, byl zatčen a odsouzen na 10 let nucených prací v dolech na Sibiři, po propuštění v r. 1873 odešel do Paříže, v r. 1877 vstoupil ve Štýrském Hradci do řádu karmelitánů OCD, po studiu telogie byl vysvěcen na kněze, stal se polským provinciálem a věnoval se misiím v Rusku, 22. 6.1983 blahořečen 265. papežem Janem Pavlem II. a svatořečen v r. 1992.

(╬) Rafaela sv. 6. 1. řeholnice, sv. Rafaela Marie od Nejsvětějšího Srdce, vlastním jménem Rafaela Porres y Aillón, , * 1. 3.1850 Pedro Abad ve Španělsku, + 6. 1.1925 Řím, založila v Madridu řád Služebnic Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v r. 1877 podle sv. Ignáce z Loyoly, představenou byla do 31. 3.1892, pak odešla do Říma, 1952 blahořečena, 23. 1.1977 svatořečena.

(╬) Ragnulf sv. 9.11. mučedník, sv. Ragnulf, + 700 Arras ve Francii

(♣) Ráchel 30. 9. hebr.: rách El = boží ovce, obětní zvíře, manželka praotce Jakuba, matka Josefa Egyptského a Benjamína, Rachel, Ráchela, Rachela, Anežka

(╬) Rachilda sv. 23.11. poustevnice, sv. Rachilda, * 900 St. Gallen, + 23.11. 946 St. Gallen, Švýcarsko

(╬) Rainald sv. 18. 8. arcibiskup, sv. Rainald z Ravenny, * 1250 Milán, + 18. 8.1321 Ravenna, byl biskupem ve Vicenze, v r. 1303 se stal arcibiskupem v Ravenně, snažil se vyřešit konflikt francouzského krále Filipa IV. Sličného s řádem Templářů, které hájil proti králi, ten potřeboval pro své potřeby peníze, kterých měli templáři dost, v r. 1312 dosáhl panovník zrušení řádu a to i přes arcibiskupovu obhajobu.

(╬) Rajmund sv. 7. 1. kněz, řeholník a misionář, germánsky: ragin munt, rei mund (angl. mundt) = moudrá ochrana, rozvážný ochránce, rada, sv. Rajmund z Peňafortu, * 1175/7 Pennafort (zámek Peňafort, Penafo ve Villafranca di Panadés) u Barcelony. + 23. 1.1275 v Barceloně.
     Pocházel ze šlechtické rodiny, příbuzné s aragonským a barcelonským králem, devět let studoval v Bologni a v Barceloně, profesor církevního práva. Kněz. V r. 1222 ve svých 47 letech vstoupil do dominikánského řádu OP, měl dar zázraků, byl vynikajícím zpovědníkem, jedné noci se jemu, sv. Petru Nolaskovi a aragonskému králi Jakubovi, zjevila ve snu Panna Marie a vyzvala je, aby založili řád de Mercede (merces = vyplacená cena) na vykupování zajatců, později nazvaný řád Panny Marie de Mercede, ke třem obvyklým řeholním slibům (chudoba, čistota, poslušnost) připojovali ještě čtvrtý: věnovat se vykupování zajatců a kdyby bylo potřeba, dát sebe náhradou za zajatce.
     Za války ve 13. století se dostal do Španělska, pomáhal zajatým křesťanům na území obsazeném Maury (Saracény, muslimy), v r. 1230 byl povolán za zpovědníka a poradce 179. papeže Řehoře IX., zasloužil se uspořádání církevních zákonů, napsal mnoho spisů. Byl jmenován kanovníkem u katedrály v Barceloně.
     Zemřel ve věku 98 let (v necírkevních údajích z roku 2010 je nesprávně uveden den smrti 6.ledna, podle dne svátku. Autoři údaje nezeznamenali přeložení svátku v roce 1969). V r. 1601 ho svatořečil 232. pp. Klement VIII. V církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen z 23. 1. Raimund, Raimunt.

(╬) Rajmund z Capuy sv. 5.10. řeholník, sv. Rajmund z Capuy, * 1330 Capua u Neapole, + 5.10.1399 Norimberk v Německu, svatořečen 257. papežem Lvem XIII. v r. 1899

(╬) Rajmund Lullus sv. 3. 7. řeholník, sv. Rajmund Lullus z Palmy, * 1232 Palma na Mallorce ve Španělsku, + 1316 Malorka. Studoval medicínu, jazyky, věrouku a filosofii, působil jako františkánský misionář OFM mezi židy a muslimy, v r. 1276 založil misijní seminář, podnikal misijní cesty do severní Afriky a na Kypr, v r. 1315 byl kamenován muslimy, zraněním podlehl na lodi cestou na Mallorku počátkem roku 1316. Pohřben v kostele sv. Františka na Mallorce.

(╬) Rajmund Nonnatus sv. 31. 8. řeholník a kardinál, lat.: non natus, nonatus = ne narozený, sv. Rajmund Nonnatus, v r. 1204 v Portellu ve Španělsku přišel operativně na svět ve chvíli smrti své matky, řeholník řádu Panny Marie de Mercede OdeM.
     Vyhledával zajaté křesťany v maurských (saracénských, muslimských) žalářích v Africe. Za několik z nich se sám vydal do zajetí jako rukojmí a nějakou dobu žil v severní Africe v maurském otroctví. Byl vysvobozen velkým výkupným. 179. papež Řehoř IX. ho pro jeho zásluhy jmenoval kardinálem, zůstal však obyčejným řeholníkem.
     Přetrpěnými útrapami onemocněl, zemřel ve 36 letech, + 31. 8.1240 Kardona, Španělsko. Blahoslavil ho 238. papež Alexandr VII. v r. 1657, svatořečen 241. papežem bl. Inocencem XI. v r. 1681, patron křesťanských zajatců těhotných a novorozenců.

(╬) Rajmund Palmarius sv. 28. 7. vyznavač, sv. Rajmund Palmarius Zansogni, * 1140 Piacenza, + 28. 7.1200 Piacenza v Itálii, vyučený švec se vydal na pouť do Svaté země, Říma a do Santiaga de Compostela, po návratu se věnoval ošetřování nemocných, chudým, sirotkům, vdovám a zajatcům, při zprostředkování míru mezi Piacenzou a Cremonou byl zajat a mučen, po jeho smrti se stalo několik zázraků, 177. papež Inocenc III. ho za 3 roky kanonizoval

(╬) Rainer sv. 1.11. řeholník, sv. Rainer ze S. Sepolcre, + 1.11.1304 St. Sepolcru v Itálii, františkán OFM, v r.1802 byl svatořečem 252. papežem Piem VII., Rajner, Reiner

(╬) Rajner sv. 11. 4 . poustevník, sv. Rajner, * 12. století Groningen v Holandsku, + 11. 4.1233 Osnabrück v Sasku, v r. 1210 se usadil jako poustevník (reklús) u osnabrücké katedrály, žil velice přísně, nejedl maso, na radu zpovědníka jedl pouze kousek ryby, Rainer, Reiner

(╬) Rajner sv. 17. 6. poustevník, sv. Rajner z Pisy, * Pisa, + Pisa, po výstředním mládí začal žít odříkavý život, dvakrát podnikl cestu do Svaté země

(╬) Rajner ze Splitu sv. 4. 8. arcibiskup, sv. Rajner ze Splitu, + 4. 8.1180 ve Splitu v Chorvatsku

(╬) Ramwold sv. 17. 6. opat, sv. Ramwold z Řezna, * 900 Trevír, + 17. 6.1000 Řezno, v r. 975 se stal opatem v benediktinském klášteře sv. Jimrama (Emerama), zemřel ve věku 100 let, ode dne své smrti byl ctěn jako světec.

(╬) Raso sv. 19. 6. vyznavač, sv. z Andeschsu, * 900 Bavorsko, + 19. 6. 954 Grafrath u Mnichova v Bavorsku, jako hrabě žil na hradě Rathenburg ve městě Werde (později dostalo jméno Grafrath, graf = hrabě, Rath/enburg).
     V r. 948 podnikl rytíř cestu do Svaté země a přivezl domů relikvie několika mučedníků, ve Werde (Wörth)dal postavit klášter k jejich uschování a vstoupil do něho jako laický bratr, v r. 1468 byly jeho ostatky umístěny ve skleněné rakvi na hlavní oltář v kostele jemu zasvěceném.

(╬) Rathard z Andechsu sv. 8. 8. kněz, sv. Rathard z Andechsu, žil v 9. století v Diessenu v Bavorsku

(╬) Rathodt sv. 2.11. poustevník, sv. Rathodt, žil v 9. a 10. století v Rakousku a Německu.

(♣)(╬) Rebeka ct. 9. 3./23. 3. řeholnice, hebr.: rébe ka = prvorozené požehnání, dojnice, ve Starém Zákoně manželka praotce Izáka, matka Jakuba a Ezaua, ct. Rebeka Ar Rayés, * 1832 Himlaya v Libanonu, + 23. 3.1914 Al Dahr v Libanonu.
     V r. 1860 vstoupila do řádu sv. Antonína, během 40 let klášterního životy trpěla různými nemocemi a nakonec oslepla, všechno snášela s velkou trpělivostí.

(╬) Redemptus bl. 29.11. řeholník a mučedník, lat.: Redemptor = Vykupitel, výkupce, zaplatitel, bl. Redemptus od Kříže a bl. Dionýsius od Narození Páně (R. a Cruce, D. a Nativitate Domini), + 29.11.1638 Sumatra, člen řádu karmelitánů OCD, v r. 1638 cestovali oba kněží jako duchovní doprovod s portugalským poselstvem na ostrov Sumatru, po vystoupení na pevninu byli přepadeni tureckými námořníky a zajati.
     Dionýsovi rozsekli hlavu, Redemptor byl prostřílen šípy a nakonec proboden oštěpem, první mučedníci karmelitánského řádu, 257. papež Lev XIII. je blahoslavil 10. 6.1900, Redemptor

(♣)(╬) Regína sv. 7. 9./ 7. 9. mučednice, lat.: regina = královna, něm.: regin = moudrý vládce (král, královna), sv. Regina, * 3. století v Alise, + 300 Alise Ste. Reine ve Francii, umučená za císaře Decia, byla to první hromadná poprava nařízená zákonem, podle legendy ji udal vlastní otec, když se nechtěla odřeknout křesťanství, její jméno se dostalo v r. 620 i do názvu jejího rodného města, v křesťanské tradici titul pro Pannu Marii jako Královnu nebe a země (Regina caeli et terrae, svátek 22. 8.), Regin, Reginald, Rinaldo, Gina

(╬) Reginald sv. 1. 2. řeholník, něm.: regin nald = moudrý vládce, král, bl. Reginald ze St.-Gilles, * 1183 St.-Gilles, + 1. 2.1220 Paříž, profesor kanonického práva, později děkan v Orléans, v r. 1218 se přidal ke sv. Dominikovi a stal se jeho žákem a řeholníkem OP., založil klášter dominikánů v Bologni a v Paříži, blahořečen v r. 1875, patron proti horečce, v církevním kalendáři svátek od r. 2007, Regina, Rinaldo, Gina

(╬) Reginbald sv. 13.10. biskup, sv. Reginbald, + 13.10.1039 Špýr, Německo, pocházel ze švábského šlechtického rodu, stal se mnichem v benediktinském řádu OSB v Tegernsee, v r. 1012 ho přivedl do své diecéze ho přivedl biskup Bruno z Augšpurku a jmenoval ho opatem kláštera sv. Oldřicha a sv. Afry, v r. 1032 se stal biskupem, ovlivnil stavbu katedrály císařského dómu ve Špýru, kam přivedl nejznámější řemeslníky, katedrála se stala pohřebištěm panovníků a biskupů, sám zde byl pohřben

(╬) Reginbert sv. 29.12. mnich, sv. Reginbert ze Seldenbürenu, * 900 Seldenbüren, + 962 St. Blasien v Německu, voják, baron, odešel jako poustevník do Schwarzwaldu a postavil si poustevnu, z ní vzniklo benediktinské opatství St. Blasien OSB, kde byly uloženy ostatky sv. Blažeje.

(╬) Reginfried sv. 17. 9. mučedník, germ.: regin fried = královský přítel, sv. Reginfried, + 17. 9. 710 Croix ve Francii

(╬) Regintruda sv. 26. 5. abatyše, sv. Regintruda, vévodkyně, žila v 7. a 8. století, Salcburg v Rakousku

(╬) Regiwinda sv. 15. 7. mučednice, sv. Regiwinda, žila v 8. století v Laufenu v Německu, dcera bádenského markraběte, byla velmi zbožná, hodně se modlila, v jejích 7 letech ji uškrtila její chůva, protože nesnášela její zbožnost.
     Pohřbena ve farním kostele v Laufenu, který se v 16. století stal kostelem evangelickým, i němečtí protestanté ji ctí jako mučednici.

(╬) Regula sv. 11. 9. mučedník, lat.: regula = měřítko, pravítko, pravidlo, řehole, sv. Regula a Felix, + 302 Curych, Švýcarsko, sourozenci, vojáci, kteří patřili k thébské legii sv. Mořice (22. 9.), vydali se do Curychu, aby hlásali evangelium, tam byli popraveni, jejich ostatky byly za kalvínské reformace v 16. století přeneseny do katolického města Andermatt.

(╬) Reinhilda sv. 13. 2. abatyše, sv. Reinhilda, žila v 8. století v Belgii, stala se abatyší po své sestře sv. Herlinze, Herlindě (12.10.) v klášteře, který založili jejich rodiče

(╬) Reinhilda sv. 16. 7. mučednice, sv. Reinhilda, * 630 Antverpy v Belgii, + 670 Saintes v Belgii, dcera sv. Amalbergy z Maubeuge (10. 7.), sestra sv. Guduly (8. 1.), podnikla pouť do Svaté země, po návratu byla zabita lupiči, kteří chtěli vykrást její klášter, Reineldis, Rienhelda

(╬) Reinold sv. 7. 9. mnich, sv. Reinold z Kolína, * 10. století, + 960 Kolín n. R., benediktin z opatství sv. Pantaleona, měl za úkol dohlížet na kameníky při práci na klášteře, pracoval s nimi a chtěl, aby i oni pilně pracovali, ale zedníci ho ubili, patron Dortmundu, zedníků, kameníků, sochařů, proti moru, znázorňuje se jako mnich nebo rytíř se zednickou lžící

(╬) Relinda sv. 22. 3. abatyše, sv. Relinda z Alden-Eyku, * 690 Maeseyck, Belgie, + 745 Alden-Eyk, Belgie

(╬) Remakl sv. 3. 9. biskup, sv. Remakl, * 600 Akvitánie, + 673 Stablo v Belgii, byl 1. opatem v klášteře Solignac u Limoges, v r. 650 vedl kláštery v Malmédy a Stablo v Belgii, biskupem Amandem z Maastrichtu vysvěcen na misijního biskupa, odešel do Arden, znázorňuje se s vlkem nebo medvědem, který mu nese náklad, Rimagilus

(╬) Remigius sv. 3.10. biskup, lat.: remigium = veslování, veslař (remigio = veslo, nebo křídlo), šťastný veslař, sv. Remigius z Remeše, věrozvěst Franků, * 436 Laon ve Francii, ve 22 letech se stal biskupem, v r. 496 pokřtil franckého krále Chlodvíka I. a jeho manželku Klotyldu.
     Z Říma byly v té době do Francie převezeny ostatky sv. Petronelly (podle tradice dcera sv. Petra). Říše krále Chlodvíka I. byla nazvána „prvorozenou dcerou Církve“, tak jako byla sv. Petronella dcerou sv. Petra.
     Remigius byl 75 let biskupem, + 13. 1. 533, jeho tělo bylo 1.10.1049 přeneseno do jemu zasvěceného kostela St. Remis v Remeši (po něm pojmenované), která se stala korunovačním městem králů Francie.
     V církevním kalendáři svátek přeložen v r. 1969 z 1.10. na 3.10., kde byl do r.1985, Remigias, patron Remeše, proti moru, epidemiím, bolestem krku, hadům, náboženské lhostejnosti

(╬) Renát z Angers sv. 6.10. biskup, lat.: re natus, re nascor = opět narozený, znovuzrozený, obrozený, sv. Renát z Angers, žil ve 4. a 5. století, o jeho životě se dochovalo málo zpráv

(╬) Renát ze Sorenta sv. 6.10. biskup, sv. Renát ze Sorenta, žil ve 4. a 5. století, o jeho životě se dochovalo málo zpráv

(♣)(╬) Renáta bl. 13.10./28. 3. lat.: renatus = znovuzrozený, obrozený, bl. Renáta, svátek v církevním kalendáři svátek od r. 2007, Renata, Renát, René, Renan, Ronan

(╬) Renata Bavorská sv. 22. 5. vyznavačka, sv. Renata Bavorská, * 20. 4.1544 Lotrinsko ve Francii, + 22. 5.1602 Mnichov v Bavorsku, dcera vévody lotrinského Františka I., když jí bylo 24 let vdala se za vévodu bavorského Viléma V. Bavorského zvaný Zbožný, měli 10 dětí, založila nemocnici sv. Alžběty Durynské v Mnichově, její manžel vévoda Vilém V. dal postavit chrám sv. Michaela archanděla, každý den dávali oběd 12 chudým ženám, v r. 1597 se vzdali vlády, žili skromně a starali se o chudé, své jmění vydávali na charitativní účely, na pouti do Altöttingu onemocněla a zemřela, pohřbena v chrámu sv. Michaela archanděla v Mnichově

(♣) René 28.11. lat.: renatus = znovuzrozený, obrozený, Renata

(╬) Respicius sv. 10.11. mučedník, lat.: respicio = ohlížet, dívat se zpět, dbát, mít ohled, společně se sv. Tryfonem za císaře Decia v r. 250 v Niceji (Nikaj, Izmid, Iznik v Turecku), v církevním kalendáři svátek do r. 1969

(╬) Restituta bl. 29.10. řeholnice a mučednice, lat.: restituo = obnovit, navrátit do původního stavu, navrácená. Sv. Restituta ze Sory, mučednice ve 3. století. Bl. Marie Restituta Kafková, * 1. 5.1894 Brno-Husovice, + 30. 3.1943 Vídeň. Při křtu 13. 5.1894 dostala křestní jméno Helena.. Otec Antonín Kafka byl obuvníkem a pocházel z Náměště u Brna, matka Marie roz. Stehlíková. Byla šesté ze sedmi dětí. Dětství a školní roky prožila ve Vídni-Brigittenau, kam se rodiče přestěhovali.
     V r. 1914 vstoupila k sestrám Křesťanské lásky III. řádu sv. Františka, kde přijala při obláčce jméno mučednice ze 3. století. V r. 1916 složila časné sliby a 1922 sliby věčné. Stala se sestrou v nemocnici v Mödlingu u Vídně. Pomáhala nemocným a starala se o ně. Po namáhavé práci ve volném čase šla i do restaurace na pivo. Byla velice oblíbenou ošetřovatelkou. Později byla jmenována vrchní sestrou a prosazovala ošetření naléhavých případů i u pacientů jiné než německé národnosti. Pracovala jako sálová sestra v několika vídeňských nemocnicích.
     V r. 1940 do nově otevřených prostor nemocnice nad každé vchodové dveře zavěsila kříže s ukřižovaným Ježíšem Kristem, místo hákových křížů. Když Němci vydali zákaz podávání sv. přijímání v nemocnici a sundání křížů, odmítla. Rozšiřovala varovnou báseň proti nacismu. Byla udána nacistickým vedením nemocnice a zatčena na Popeleční středu 18. 2.1942 na operačním sále. 29.10.1942 odsouzena Zemským soudem ve Vídni k trestu smrti. Po zamítnutí mnoha žádostí o milost byla popravena gilotinou.
     Beatifikační proces byl zahájen v r. 1988. Blahořečena 21. 6.1998 papežem Janem Pavlem II. V českém církevním kalendáři svátek od r. 2006, společně se sv. Narcisem. Nejvíce ctěna je v Brně a ve Vídni. Česká patronka.

(╬) Rigobert sv. 4. 1. arcibiskup, sv. Rigobert z Remeše, OSB, * 7. století ve Francii, + 740 Gernicourt ve Francii

(╬) Richard sv. 7. 2. král a vyznavač, keltsky: rice, rich, rík hard = král silný, mocný, přísný, sv. Richard Anglický, anglický král, * 7. století Wessex, manželka sv. Vunna (Wunna), v r. 720 se vydal na pouť do Říma se svými syny Vunibaldem (Wunibald) a Vilebaldem (Vilibald, Willibald, 7. 7.), zemřel na cestě, + 720 Lucca v Toskánsku, oba jeho synové byli později také svatořečeni, spolu se svou sestrou sv. Valburgou (Walburga, 25. 2.), časté jméno anglických panovníků, v církevním kalendáři od r. 1969, Richarius, Karel

(♣)(╬) Richard sv. 3. 4. biskup, sv. Richard z Chichesteru, * 1197/8 Wich (Droitwich) v Anglii, , + 3. 4.1253 Dower, syn statkáře studoval obojí právo na Oxfordu, Paříži a Bologni, v r. 1235 se stal kancléřem arcibiskupa Edmunda z Canterbury, za rok se ve 38 letech stal rektorem na Oxfordu, vysvěcen na kněze, pomáhal chudým a potřebným ve svém okolí, v r. 1244 byl jmenován a vysvěcen na biskupa v Chichesteru 181. papežem Inocencem IV., každý den dával almužnu chudým ve své diecézi, pomáhal chudým a slabým lidem, podle legendy si obstarával živobytí prací na poli, jako horlivý obránce Božího hrobu shromáždil mnoho rytířů křížové výpravy.
     Zemřel na vizitační cestě po své diecézi, jeho ostatky byly zachráněny a přeneseny 16. 6.1538, jeho hrob byl zničen v době náboženských bouří anglikánů za Jindřicha VIII. v r. 1538, v církevním kalendáři svátek do r. 2006, společně se sv. Nikitou, opatem

(╬) Richard sv. 1. 5. řeholník, sv. Richard Pampuri, * 2. 8.1897 Trivolzio u Pavie, + 1. 5.1930 Milán, křestním jménem Erminio Filippo, v r. 1921 vystudoval medicínu a stal se lékařem, vstoupil do řádu františkánů OFM, kde dostal jméno Antonín, 22. 6.1927 přešel do řádu milosrdných bratří OH (FBF), kde přijal jméno Richard a pracoval jako zubní lékař, onemocněl tuberkulózou a ve věku 32 let zemřel, 265. papežem Janem Pavlem II. blahořečen 1981 a svatořečen 1.11.1989

(╬) Richarda sv. 18. 9. vyznavačka, sv. Richarda, + 18. 9. 895 Andlau ve Francii, manželka císaře Karla III. Tlustého, francká císařovna, v r. 887 ji císař vyhnal, protože ji bezdůvodně podezříval z nevěry, podrobila se zkoušce ohněm, který ji nepopálil, odešla do kláštera v Andlau, který předtím založila a kde žila až do své smrti, v r. 1049 vyzvedl její ostatky 153. papež sv. Lev IX. a svatořečil ji

(╬) Richarius sv. 26. 4. opat, * v 6. století Centule (dnes St. Riquier) ve Francii, stal se opatem v klášteře, + 26. 4. 645 Grésy, po jeho smrti dostal klášter i město jeho jméno St. Riquier, v církevním kalendáři svátek od r. 1969 do r. 2006, Richard

(╬) Richeza sv. 21. 3. vyznavačka, sv. Richeza, královna, * 1000 Saalfeld v Porýní-Falci, + 21. 3.1063 Durynsko, manželka polského krále Měška II., po jeho smrti v r. 1031 ji vyhnali i se synem Kazimírem z Polska, protože podporovala křesťanství, vrátila se domů, kde založila klášter Braunweiler a darovala ho kolínskému arcibiskupství, Richenza, Rixa, Rejčka

(╬) Richilda sv. 23. 8. řeholnice, sv. Richilda, + 23. 8.1100 Hohenwart v Bavorsku

(╬) Richlinda sv. 26.12. abatyše, sv. Richlinda, + 26.12.1150 Ormsheim v Německu

(╬) Richtruda sv. 12. 5. abatyše, sv. Richtruda, * 615 ve Francii, + 12. 5. 687 Marchiennes ve Francii

(╬) Rimbert sv. 11. 6. arcibiskup, sv. Rimbert z Brém, * 830 Belgie, + 11. 6. 888 Brémy, byl arcibiskupem v Hamburgu

(♣)(╬) Rita z Cascie sv. 13. 7./22. 5. řeholnice, * 1360/1380 Roccaporeno v Itálii, + 22. 5.1434/57 Cascio (Kassie), Itálie, proti své vůli byla provdána za muže, který byl na ni zlý a hrubý, po 18 let trpěla v manželství, ve kterém se narodili dva synové, manžel byl zavražděn a oba synové přísahali pachateli pomstu, ona se modlila, aby neuskutečnili svůj plán, za krátkou dobu oba zemřeli a ona požádala o přijetí do kláštera řádu augustiniánek OESA, třikrát byla odmítnuta pro své mládí.
     Podle legendy se jí zjevil sv. Jan Křtitel, sv. Augustin a sv. Mikuláš Tolentinský, kteří ji doprovodili do kláštera, jeho brány se otevřely a když sestry viděli světce, přijaly ji mezi sebe, v r. 1443 dostala při jednom zjevení rány z trnové koruny, které měla až do své smrti, nad jejím hrobem byl postaven kostel, později zbořen, znovu postaven v r. 1947, v církevním kalendáři svátek od r. 2006, společně se sv. Julií, Markéta, Margarita, Margherita.

(╬) Robert sv. 17. 4. opat, sv. Robert, ošetřoval nemocné, putoval do Říma k apoštolským hrobům, se svými přáteli Štěpánem a Dalmatiusem si postavili chýše z větví v jednom rozbořeném kostele a nazvali je Chaise Dieu = Boží sedadlo, po vystavění několika budov bylo založeno opatství s 300 bratry, + 1067, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.

(╬) Robert Bellarmin sv. 17. 9. biskup a učitel církve, sv. Robert Bellarmin, * 4.10.1542 Montepulciano v Itálii, po matce byl synovcem 223. papeže Marcela II., na studiích v r. 1560 vstoupil v 18 letech do řádu jezuitů, měl velké vědecké vědomosti a vynikal učeností, byl nazýván kladivem na bludaře, napsal mnoho spisů, kde vysvětloval a hájil katolické učení, v r. 1569 se stal profesorem na universitě v Lovani, 227. papež Řehoř XIII. ho povolal do Říma na Collegium Romanum (Gregoriánská universita).
     232. papež Klement VIII. ho jmenoval biskupem a v r. 1599 kardinálem, v r. 1597 napsal „katechismus pro lid“, + 13. 5.1621 Řím, byl pohřben v kostele sv. Ignáce v Římě vedle hrobu sv. Aloise, kterému byl duchovním vůdcem, v r. 1923 ho blahořečil a 29. 6.1930 svatořečil 260. papež Pius XI., v církevním kalendáři svátek v r. 1971 přeložen z 13. 5., Belarmin.

(♣)(╬) Robert sv. 29. 4./29. 4. opat, sv. Robert z Brugg, * 11. století v Bruggách v Belgii, + 29. 4.1157 Clairvaux ve Francii, byl druhem sv. Bernarda z Clairvaux (20. 8.), obnovitele cisterciáků OCist., po smrti sv. Bernarda se v r. 1153 stal jeho nástupcem

(♣)(╬) Robert sv. 29. 4./29. 4. opat, sv. Robert z Molesme (ze Citeaux), * 1027 ve Francii, + 1111 Molesmo ve Francii, v r. 1044 se stal benediktinem OSB, založil klášter v Molesme, spolu s druhem Alberichem založil 21. 3.1098 klášter v Citeaux (Cistercium), ze kterého se stal v r. 1114 mateřský klášter řádu cisterciáků OCist., vrátil se do svého kláštera v Molesme, kde byl až do své smrti

(╬) Robert sv. 7. 6. biskup, sv. Robert, * 1105 Garven (Gargrave), vstoupil do řádu cisterciáků O.Cist. v nově založeném klášteře Newminsteru v Anglii, byl velice skromný v chování i v jídle a to, co si z jídla odepřel, rozdával chudým, sebezápor spojený s modlitbou mu pomáhal nedat se vyrušit z duchovního klidu, později se stal biskupem, + 7. 6.1159 Newminster

(╬) Robert sv. 7. 6. opat, sv. Robert z Newmünsteru, * 1105 Garven (Gargrave) v Anglii, + 7. 6.1159 v Newminsteru, kde byl prvním opatem v klášteře cisterciáků OCist.

(╬) Robert Schuman ct. 4. 9. vyznavač, ct. Robert Schuman, * 29. 6.1886 Lucemburk, + 4. 9.1963 Scy Chazelles ve Francii, předseda vlády a ministr zahraničí Francie působil od r. 1947 na překonání nepřátelství mezi Německem a Francií. Politik nazývaný „otec Evropy“, jako vzor tohoto pojmenování byl sv. Karel I. Veliký.

(╬) Robert ct. 5. 3. kněz, ct. Robert Spiske, * 29. 1.1821 Lissa u Vratislavi, + 5. 3.1888 Vratislav Wroclaw), kanovník, vynikající kazatel, který přivedl do církve mnoho lidí, v r. 1859 založil řád sester sv. Hedviky, aby se staral o sirotky, dostal přezdívku „apoštol Charity“, pohřben ve vratislavské katedrále, 5. 3.1984 byly jeho ostatky přeneseny ve Vratislavi do mateřského kláštera sester hedviček

(♣) Robin 30. 1. domácí podoba jména Robert, francouzského původu. Robin Hood byl anglický národní hrdina. Podle pověsti žil na přelomu 12. a 12. století za panování anglického krále Richarda Lví Srdce.
     Jako zbojník obýval se svou družinou les Sherwood u Nottinghamu. Bojoval hlavně se sirem Guy Gisbornem a baronem Fitzem Alwinem, kteří se ho chtěli zbavit. Nejlépe totu legendu zpracoval Alexandr Dumas starší ve stejnojmenném románu. V českém občanském kalendáři svátek v roce 1990 přeložen z 29. 7. Robert.

(╬) Rodina Sv. 30.12. neděle v oktávu Narození Páně, nebo 30.12., svátek Svaté Rodiny – Ježíše, Marie a Josefa. Křesťanská rodina je základní malou církví. Děti vidí své rodiče, kteří žijí podle Božího zákona a tento zákon přejímají.
     Pro křesťanské rodiny je Svatá rodina velkým vzorem ve víře v Boha. Rodiče předávají svým dětem duchovní i lidské hodnoty. (viz Den matek, Den otců).

(♣) Den rodiny 15. 5. tento svátek byl určen v roce 1992 na Valném shromáždění OSN. Rodina je nepostradatelná, je tvořena jednou ženou a jedním mužem a je základní buňkou lidské společnosti. Každá rodina by měla být velice důležitým prvkem pro výchovu svých dětí a důležitou součástí každého člověka.
     Harmonická rodina uspořádává žebříček hodnot malého člověka pro celý jeho život. Rodiče dávají svým dětem lásku a ukazují jim lásku mezi sebou. Předávají dětem své zkušenosti a sociální cítění. V České republice je připomínán jako významný den od roku 2006. (viz Den matek, Den otců).

(╬) Rogát sv. 28. 3. mučedník, lat.: rogator = navrhovatel (zákona), sv. Rogát, umučen v severní Africe společně se sv. Successem, datum smrti je neznámý (pravděpodobně 2. – 3. století), v církevním kalendáři svátek do r. 2006, Rogat

(♣) Roger 23. 4. vysl. Rodžer, Rožer

(╬) Roding sv. 17. 9. opat, sv. Roding, * 600 Francie, + 650 Beaulieu ve Francii, Chrauding

(╬) Roch sv. 16. 8. poutník a mučedník, sv. Rochus, * 1293 Montpellier, + 16. 8.1327 Montpellier ve Francii, jeho rodiče brzy zemřeli, on rozdal celý svůj majetek chudým a odešel do světa, na první cestu se vydal do Říma, cestou objevil dar uzdravování a požehnáním vyléčil nemocné morem.
     Na zpáteční cestě sám morem onemocněl. Podle legendy si lehl v chatrči u města, aby zemřel, zjevil se mu anděl a dodával mu odvahu. Také za ním přicházel pes a nosil mu denně čerstvý chléb. Roch se uzdravil a pokračoval v cestě domů, tam ho nikdo nepoznal a považovali ho za vyzvědače.
     Byl uvězněn a teprve před smrtí řekl knězi o svém původu. Patron proti moru, bývá znázorňován se sv. Sebastiánem jako morový světec, v klobouku, s mušlí a se psem, ukazuje morový vřed na noze, v církevním kalendáři svátek 16. 8. do r. 1969. Někde je uveden svátek 17. 8.

(♣) Roland 14. 6. germ.: hruoth land = slavná země, slavný v zemi, středověcí minnesängři zpívali Píseň o rytíři Rolandovi, v Bretani žil římský prefekt toho jména, v občanském kalendáři přeložen z 29. 4. od r. 1990, Ronald

(╬) Roland sv. 18. 5. opat, sv. Roland z Hasnonu, * 1000, + 1070 Hasnon v Belgii

(╬) Roland Medicejský sv. 15. 9. poustevník, sv. Roland Medicejský, + 15. 9.1386 Bargone v Itálii, šlechtic z Florencie, žil 25 let v lesích.

(╬) Rolenda sv. 13. 5. vyznavačka, sv. Rolenda, princezna, žila v 7. a 8. století ve Villers Poteria u Gerpinnes v Belgii, její existence byla považována za pověst, podle popisu v legendách byl její hrob objeven v r. 1951

(♣) Rolf 17. 4. Volf, Wolf, Rudolf

(♣)(╬) Roman sv. 9. 8. voják a mučedník, lat.: Román = Říman, člověk z města Říma, jméno vyjadřovalo římské občanství, později jako křestní jméno příslušnost k římské církvi, sv. Roman, římský voják, hlídal sv. jáhna Vavřince, který ho poučil o křesťanské víře v Boha a ve vězení pokřtil, zemřel den před Vavřincovou smrtí, jako římský voják byl pro víru popraven mečem, + 9. 8. 258. V církevním kalendáři svátek společně se sv. Terezií Benediktou.
    Oblíbené jméno byzantských císařů a ruských carů, toto jméno nosila i dynastie Romanovců. Poslední carská rodina Romanovců byla v roce 1917 popravena na příkaz komunistického vůdce Vladimíra Iljiče (Uljanova) Lenina, kanonizována ruskou pravoslavnou církví v r. 1998, Romana

(╬) Roman z Rouenu sv. 23.10. biskup, sv. Roman z Rouenu, + 23.10. 640 Rouen ve Francii, v letech 632 – 638 byl biskupem, podle legendy spoutal nebezpečného draka s pomocí jednoho odsouzence na smrt, ten byl za tuto pomoc propuštěn, dodnes existuje ve Francii tak zvané „privilegium sv. Romana“, kdy je na jeho svátek propuštěn jeden vězeň

(╬) Roman sv. 28. 2. opat, sv. Roma,. + 463 Condat, Poustevník v jižní Francii. Se svým bratrem sv. Lupiciem zakladatel kláštera (pojmenován po svém 3. opatovi St. Claude – sv. Klaudius) v Condatu v Burgunsku, kde se stal opatem. Byl přísný na sebe, ale laskavý na druhé. Staral se o chudé a pomáhal jim. Chodil po okolí a rozdával chleba. Aby obyvatelé věděli, že jde, zvonil na cestu malým zvonečkem. jeho ostatky jsou v kostele St-Romain-de-Roche, zobrazován se zvonečkem a s košíkem chleba. Jeho bratr Lupicius (+ 480) se stal opatem v druhém klášteře a po jeho smrti převzal vedení jeho kláštera.

(♣)(╬) Romana sv. 18.11./23. 2. poustevnice, lat.: Romana = Římanka, sv. Romana, žila na přelomu 3. a 4. století v Římě, + v Todi v Itálii, pokřtěna 33. papežem Silvestrem I., zasvětila se Kristu a odešla domu a žila jako poustevnice v jeskyni, v občanském kalendáři svátek do r. 2000, Roman.

(╬) Romarich z Remiremontu sv. 8.12. opat, sv. Romarich z Remiremontu, * 570 Francie, + 8.12. 655 Remiremont ve Francii, královský úředník za krále Theudeberta II., v r. 600 vstoupil do kláštera benediktinů OSB v Luxeil, král Chlotar II. si ho velice vážil a jmenoval ho svým rádcem, v r. 1051 ho svatořečil 153. papež sv. Lev IX., který osobně vyzvedl jeho ostatky na oltář

(╬) Romedius sv. 15. 1. poustevník, sv. Romedius z Thauru, poustevník, * Thaurus u Innsbrucku, + Sanzen u Tridentu, žil v 7. století, pocházel z hraběcího rodu, svůj majetek po smrti rodičů daroval kostelům v Augšpurku a v Tridentu, kde se usadil jako poustevník, jako svatý byl uctíván od své smrti, nad jeho poustevnou byl postaven jemu zasvěcený kostel, oficiálně svatořečen 24. 7.1907 patron proti ohni, krupobití, povodni, horečce, bolestem zubů a nohou, při nebezpečí na moři a v zajetí.

(╬) Romulus sv. 13.10. mučedník, jméno podle Quirina Romula, mýtického zakladatele Říma, který byl údajným synem pohanského boha války Marta. Sv. Romulus, žil mezi 1. a 3. stoletím, byl umučen pro víru, zařazen mezi světce sporné existence, v církevním kalendáři do r. 1969 svátek 24. 3., opět zařazen od r. 2007. Romul

(╬) Romuald sv. 19. 6. opat, germ.: romu nald = římský (slavný, proslavený) vládce, sv. Romuald, * 952 Ravenna, + 19. 6.1027 Val di Castro v Itálii, syn ravennského vévody z rodu Onesti, do svých 20 let žil velice světským životem, jednoho dne otec zabil ve sporu svého příbuzného.
     Otřesen tímto zážitkem vstoupil v r. 973 do benediktinského kláštera sv. Apolináře v Classe u Ravenny, později odešel do Benátek k poustevníkovi, spolu s benátským dóžetem Petrem Orseolem odešel v r. 978 do Pyrenejí, kde založili poustevnickou obec, císař Oto III. ho jmenoval opatem v Classe, ale za rok se vzdal úřadu, v r. 1012 přišel do Camaldoli a založil přísný řád kamaldulských poustevníků ECMC, v r. 1032 byl svatořečen 146. papežem Benediktem IX., v církevním kalendáři od r. 1969, Ronald, Roland

(╬) Romuald sv. 7. 2. opat a poustevník, sv. Romuald, opat v Ravenně, jako mladý chlapec byl nucen přihlížet souboji, ve kterém jeho otec zabil strýce, za dívání si uložil 40 denní pokání v klášteře sv. Apolináře v Ravenně, kde zůstal jako mnich, + 7. 2.1595, v církevním kalendáři svátek do r. 1969

(♣) Ronald 13. 2. Roland

(╬) Rosalie sv. 15. 7. poustevnice, lat.: rosaria, rosalia = růžová, svátek růží, sv. Rosalie z Palerma, * 1100 Sicílie, + 14. 9.1160 Monte Pellegrino u Palerma na Sicílii, dcera hraběte, přišla jako poutnice a usadila se v jeskyni na hoře, která byla po její smrti nazývána Hora Poutnice (Monte Pellegrino), stala se rádkyní v duchovním životě, byla pohřbena ve své jeskyni, když byly 15. 7.1624 její ostatky přeneseny do dómu v Palermu, ihned ve městě skončila morová epidemie, Rozalie, Rozalia, Rozálie, Růžena

(♣)(╬) Rostislav (sv.) 19. 4./18. 4. vyznavač, slovan.: rast v slave = rostoucí sláva, sv. Crescenc, podjáhen ve Florencii, + 396 (crescendo v hudbě znamená růst hlasitosti a síly).
     Kníže Rostislav (svatořečený ruskou pravoslavnou církví v r. 1987). V Českých zemích a na Slovensku (v české a slovenské pravoslavné církvi) byl svatořečen 29.10.1994 v Prešově a 30.10. v pravoslavném chrámu v Brně, sv. mučedník).
     Panovník Velké Moravy od r. 846, + 870. Jeho 1. manželkou byla kněžna Miloslava, po její smrti si vzal dalmátskou kněžnu, její jméno se nedochovalo. Byl synovcem knížete Mojmíra I. Dosazen na trůn Ludvíkem Němcem, králem východofranské říše, který ho tím považoval za svého vazala. Rostislav se proti němu postavil a spojil se s jeho synem Karlomanem, správcem východní marky (Rakouska).
     Spolu napadli knížete Pribinu v Blatensku (Maďarsko) a sesadili ho. Pribina v boji zemřel. Rostislav uvedl na blatenský trůn Pribinova syna Kocela, který se stal Rostislavovým chráněncem.
     Vyhnal latinské (východofranské) kněze a požádal papeže Mikuláše I. o vyslání slovanských misionářů. Ten je neměl a Rostislav se obrátil v roce 861 k byzantskému císaři Michaelovi III. Pozval na Moravu slovanské věrozvěsty a císař poslal sv. Cyrila a Metoděje.
     V roce 864 Ludvík Němec napadl Moravu a zajal Rostislava na hradě Dowina (Děvín u Bratislavy). Ten uznal vazalství k Ludvíku Němci a povolal latinské kněze. Obě misie začaly spolupracovat a nerušily se. Rostislav určil jako správce Nitranského knížectví svého synovce Svatopluka, ale ten se v roce 870 spojil s Ludvíkem a Rostislav byl zajat. Ve vězení byl oslepen a později zde zemřel.
     Podle moderních průzkumů je Rostislav pravděpodobně otcem knížete Bořivoje a tajemným Přemyslem Oráčem. Je namalován v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě, spolu se sv. Cyrilem a Metodějem. Pluh s voly je symbol orby na Božím poli.
     Crescentius, Krescens, Rosťa, slovensky: Rastislav.
     V církevním katolickém kalendáři svátek sv. Krescentia od r. 1969, v r.1972 přeložen z 19. 4. V pravoslavném kalendáři svátky 5. 7. (spolu se sv. Cyrilem a Metodějem) a 28.10.

(╬) Roswitha sv. 29. 4. abatyše, sv. Roswitha, žila v 8. a 9. století, + v Liebornu, Severní Porýní-Vestfálsko

(╬) Rotruga sv. 23. 9. abatyše, sv. Rotruga z Neuburgu, + 1020Neuburg v Německu.

(♣) Roxana 20. 3./12. 8. persky: roxa = světlo, světlá. V českém občanském kalendáři do r. 1989. Od r. 1990 změněna na slovanské (ruské) jméno Světlana. Sogdianská princezna. Manželka Alexandra Velikého Makedonského.
     Ten uznával Aristotelovo učení o nadřazenosti helénského (řeckého) národa, ale podporoval své vojáky, aby si na obsazených územích brali za manželky domorodé ženy. Sám jim v tom šel příkladem a oženil se s Roxanou. Toto jméno použil Edmond Rostando do své divadelní hry Cyrano s Bergeracu (Beržerak). Lukáš, Lucie, Jasna, Jasněnka, Světla, Světluše.

(╬) Rozalie z Viterba sv. 4. 9. řeholnice, lat.: rosaria, rosalia = růžová, svátek růží, sv. Růžena (Rosalia) z Viterba, * 1233 Viterbo, + 6. 3.1253 Viterbo, už v dětství měla mystická vidění, v r. 1250 se stala terciářkou františkánek, žila velice chudě a pomáhala chudým, ve teologickém sporu mezi císařem Bedřichem (Fridrichem) II. a 181. papežem Inocencem IV. stála za papežem, za to byla i s rodinou vypovězena z města. Její rodáci poznali, že má papež pravdu a povolali ji zpět domů. Vyčerpaná ve věku 19 let těžce onemocněla a zemřela.
     4. 9.1258 bylo její neporušené tělo přeneseno z hrobu do kláštera klarisek, kde odpočívá ve skleněné rakvi.
     Původní znění jména u nás bylo Rozina a přestalo se používat po vzniku pohádky o Šípkové Růžence, ve které byl použit i motiv skleněné rakve sv. Rozálie, Rosalie, Rozálie, Rozina, Ružica, Růžena

() Rozarie 7.10. lat.: rosarium = růženec, svátek Panny Marie Růžencové, Rosaria, Rosárie, Rozarie

() Rozina sv. 11. 3. poustevnice a mučednice, sv. Rozina, ve Wenglingenu v Anglii.

() Rozelina sv. 17. 1. řeholnice, sv. Rozelina, * 27.11.1263 Château d Arcs, + 17. 1.1329 Cella – Roubaud, převorka, měla dar zázraků, v r. 1334 byla otevřena její rakev, její tělo bylo neporušené, patronka kartuziánů OCart., a maltézských rytířů, Roselina

(♣) Ruben 6. 4. (♣)(╬) Rudolf ct. 17. 4./17. 4. mučedník, germ.: hruod wolf = slavný vlk, ct. Rudolf z Bernu, čtyřletý chlapec, * 1290 Bern, + 17. 4.1294 Bern ve Švýcarsku, podle zápisu v kronice města byl zavražděn o Velikonocích, tento zločin byl připsán Židům, jako rituální (obřadní) vražda, ve městě a jeho okolí začalo jejich pronásledování, na jeho hrobě se stalo několik zázraků a uzdravení nemocných, později byly jeho ostatky přeneseny do katedrály v Bernu, zobrazován s palmou, křížem a zahnutým nožem, v 19. století se snažili čeští obrozenci o překlad Vlkoslav, Rolf, Wolf, Ludolf.

Toto jméno měl v našich dějinách známý římský císař, český král Rudolf II., 1552 – 1612.

(♣)(╬) Rudolf (sv.) 17. 4./17. 4. řeholník, sv. Rudolf, misionář SJ, + 1583.

(╬) Rudolf sv. 30. 4. řeholník, sv. Rudolf Sweiger zv. Mlčenlivec, benediktin OSB, + 30. 4.1130 Afflighem v Belgii.

(╬) Rudolf ct. 15. 7. kněz a mučedník, ct. Rudolf Lunkenbein, * 1. 4.1939 Dringstadt v Bavorsku, + 15. 7.1976 Merura v Brazílii, saleziánský kněz přišel v 19 letech v r. 1959 do misijní stanice v Merure, aby sloužil indiánům z kmene Bororů, naučil se jejich řeč, obhajoval indiánská práva a nároky.
     Byl zastřelen majiteli pozemků, kteří chtěli sebrat indiánskou půdu, misionářova smrt otřásla celým civilizovaným světem, Brazílie se musela diplomaticky omluvit Německu, mnoho indiánských dětí v Brazílii dostává jeho jméno, na jeho hrobě, který se stal poutním místem, je nápis v němčině, portugalštině a v řeči Bororů: „ Přišel jsem sloužit a jsem připraven pro to zemřít.“

(╬) Rudolf sv. 17.10. biskup, sv. Rudolf z Gubbia, * 1034 Umbrie v Itálii, + 1064 Gubbio, Itálie.

(╬) Rufin, Rufus sv. 29. 2./26. 8. vyznavač, lat.: rufus = zrzek, sv. Rufin, syn Šimona z Kyrény, který pomohl Ježíšovi nést kříž na Golgotu, píše o něm sv. Marek ve svém evangeliu (Mk 15, 21), + v 1. století, v českém církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen z 26. 8., v celocírkevním kalendáři společný svátek s bratrem Alexandrem 26. 8., Rufus, Rufín, Rufina.
     Na „den sv. Rufa“ 26. srpna v r. 1278 zahynul na Moravském poli (u Vídně) „železný a zlatý“ český král Přemysl Otakar II., a v r. 1346 zahynul u Kresčaku ve Francii český král Jan Lucemburský.

(╬) Rufin z Assisi sv. 30. 7. biskup a mučedník, sv. Rufin z Assisi, žil v 7. století, v kostele jemu zasvěceném je křtitelnice, kde byl v r. 1182 pokřtěn sv. František z Assisi a v r. 1194 sv. Klára z Assisi a císař Bedřich (Fridrich) II. Štaufský (* 26.12.1194 Assisi /Jesi/, v r. 1212 vydal Zlatou bulu sicilskou, + 13.12.1250)

(╬) Rufina sv. 10. 7. mučednice, spolu se svou sestrou Secundou odmítla nabízený sňatek, protože se zasvětila Bohu a chtěla sloužit chudým, obě byly mučeny a popraveny mečem v lese zvaný černý, od doby jejich smrti přejmenovaný na „silva candida“ = bílý les, v církevním kalendáři do r. 1969

(╬) Rufus sv. 18.12. mučedník, a Zosim, byl umučen se sv. Zosimem v makedonském městě Filipi, + 116, v církevním kalendáři svátek do r. 2006

(╬) Rufus sv. 7.11. biskup, sv. Rufus z Metzu, + 400 Metz ve Francii, o jeho životě se dochovalo málo zpráv

(╬) Rufus z Říma sv. 21.11. vyznavač, sv. Rufus z Říma, žák sv. Pavla, pocházel z Říma, kde také zemřel.

(╬) Rumbold sv. 1. 7. biskup a mučedník, sv. Rumbold, + 775 Melcheln v Belgii, pocházel z Irska, byl biskupem v Dublinu, po několika letech složil úřad a vydal se na misijní cesty do Belgie, kde byl zabit loupežníky, Rumold

(♣)(╬) Rupert sv. 29. 4./27. 3. opat, germ.: hruod beráth = slavný, zářící slávou, zkomoleně = ru perách, rup recht = ozářený pravdou. Sv. Rupert, vormský opat, věrozvěst Avarů a Slovanů podél Dunaje. + 623. Ruprecht, Robert, Robin.

(╬) Rupert sv. 27. 3. arcibiskup. Sv. Rupert ze Salcburku. Pocházel z franské šlechtické rodiny z Wormsu. + 27. 3. 718 Salzburg v Rakousku. Protože usiloval o spravedlnost, kritizoval mocné šlechtice, kteří svým životem budili pohoršení. Ti se zasloužili o jeho vypovězení z Wormsu. V r. 700 přišel se svými přáteli sv. Chunialdem a sv. Gislarem do tehdejšího římského města Juvavum v (solnohradských) horách, kde si vybudoval biskupský dům.
     Stal se 1. biskupem města, které vyrostlo okolo a bylo nazváno Salzburk (Solnohrad). Je považován za jeho zakladatele. Založil klášter sv. Petra a ženský klášter v Nonnbergu, kde se stala 1. abatyší jeho neteř Erentruda (30. 6.). Zemřel po odsloužení mše.
     Jeho nástupce sv. biskup Virgil (27.11.) uložil 24. 9. 774 jeho ostatky společně s ostatky sv. Chunialda a sv. Gislara do nově dostavěné katedrály. Robert, Ruprecht, Robin.

(╬) Rupert Mayer bl. 3.11. řeholník, bl. Rupert Mayer, * 23. 1.1876 Stuttgard v Německu, + 1.11.1945 Mnichov v Německu, 265. papež Jan Pavel II. ho blahořečil 3. 5.1987filosofii studoval ve Freisingu, teologii v Mnichově, v Rottenburgu byl vysvěcen na kněze 2. 5.1899, 1.10.1900 vstoupil ve Feldkirchu do řádu jezuitů SJ (TJ), v r. 1906 se stal cestujícím kazatelem jako lidový misionář.
     V r. 1912 se staral v Mnichově o přistěhovalce, byl povolán do 1. světové války jako divizní kaplan, byl střelen do nohy, která mu byla amputována nad koleno, ve svých kázáních se začal ozývat proti socialistickému nacionalismu a v r. 1937 byl zatčen na 6 měsíců, po propuštění byl znovu zatčen jako nepřítel Říše a poslán do koncentračního tábora v Sachsenhausenu, kde byl 7 měsíců na samotce.
     Gestapo ho propustilo s podmínkou, že nebude kázat, představení ho poslali do kláštera Ettal v Bavorsku, tam byl do konce války, po válce se stal farářem v kostele sv. archanděla Michaela, kde při kázání zemřel, nejdříve byl pohřben na klášterním hřbitově, kam proudily tisíce lidí, později byl přenesen do jezuitského kostela

(╬) Rupert z Ottobeurenu sv. 15. 8. opat, sv. Rupert z Ottobeurenu, + 15. 8.1145 Ottobeuron v Bavorsku.

(╬) Rupert sv. 24. 9. biskup, sv. Rupert Salcburský, působil v rakouském Salzburgu (Solnohrad).

(♣) Ruslan 19. 6.

 (╬) Rustik sv. 9.10. mučedník, lat.: rusticus = venkovan, sedlák, hrubec, nevzdělanec, který byl cítit kozami, sv. Rustik, při pronásledování umučen společně se sv. Eleutheriem a sv. Divišem, sťat mečem, + 9.10. 286, na Montmartru v Paříži (montis = hora, martyr = mučedník, hora mučedníků, na vrcholu byl ke konci 18. století postaven kostel Sacré-Coeur = Svatý Kříž, na odčinění hříchů Komuny-revoluce).

╬) Rustik sv. 26.10. biskup, sv. Rustik, biskupem v Narbnonu v jižní Francii, + 460.

(♣) Rút 14. 3. hebr.: rhút, reúth = přítelkyně, družka, průvodkyně, krása, smutek. Starozákonní pohanka Rút žila ve 12. století př. Kr. Starala se o svou tchýni Noemi, s kterou odešla do její země. Tam přijala její židovské náboženství a víru v jednoho Boha. Stala se jednou z předků krále Davida i Ježíše. Proto se dostala i do Ježíšova rodokmenu. Podle ní byla pojmenována i starozákonní kniha, která vypráví o předcích krále Davida. V občanském kalendáři svátek 16. 7. do roku 1950, obnoven v r. 1990, Ruth, Rut, Rúta, Ruta.

(╬) Ruthard sv. 28. 5. řeholník, sv. Ruthard, + 1150 Au v Bavorsku, augustinián CanAug., svatořečen při vyzvednutí ostatků 28. 5.1865

(╬) Ruzo z Kemptenu sv. 2. 7. poustevník, sv. Ruzo z Kemptenu, žil v 10. století v Bavorsku, byl ochrnutý a pohyboval jen rukama a hlavou, přesto byl veselý a stále velebil Boha, stal se poradcem biskupa sv. Oldřicha z Augsburgu (4. 7.), Rugo

(♣) Růžena sv. 13. 3. poustevnice, lat. rosa = růže, sv. Rosalie, sicilská kněžna, + 13. 3.1160, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, Rozina, Rosalie.

(╬) Růžena Fleschová ct. 25. 3. řeholnice, ct. Růžena Fleschová, křestním jménem Markéta, 24. 2.1826 Schönstatt v Severním Porýní-Vestfálsku, + 25. 3.1906 Waldbreitbach v Porýní-Falci, založila 13. 3.1863 řád sester pro péči o chudé, výchovu ve školkách, ústavy pro postižené a nemocnice.

 (╬) Růžena z Limy sv. 23. 8. řeholnice, * 20. 4.1586 Lima v Peru, pokřtěna jménem Isabela (Alžběta) Flores, protože měla červené tváře dostala přezdívku Rosa = růže, toto jméno si nechala i při biřmování v r. 1597.
     Rodiče ji chtěli provdat za bohatého mladíka, ona si ustřihla dlouhé vlasy a prohlásila, že vstoupí do řádu. Jejím vzorem byla sv. Kateřina Sienská, přes protest matky vstoupila do 3. řádu sv. Dominika v r. 1606, chtěla jít na misie k Indiánům, ale jako žena nesměla. Postavila si chýši v které bydlela, skoro nespala a pomáhala nemocným a dělala všechny podřadné práce (vzorem ji byl sv. Martin de Porres, kterého si vážila).
     O její vůli svědčí příhoda, kdy ji museli amputovat prst, který si rozdrtila. Nehlesla bolestí a amputaci vydržela. Měla různá mystická (tajemná) vidění, ke konci života těžce onemocněla, ale všechny bolesti trpělivě snášela, založila první klášter v Jižní Americe.
     + 24. 8.1617 Lima, 240. papež Klement X. ji svatořečil v r. 1671, První patronka Peru a celé Latinské Ameriky. V Limě stojí její největší pomník v Peru, protože podle legendy zachránila své rodné město před zemětřesením, v církevním kalendáři svátek přeložen v r. 1969 z 30. 8.

(╬) Růžena Molasová bl. 11. 6. řeholnice, bl. Růžena Molasová y Vallvé, * 24. 3.1815 Reus ve Španělsku, + 11. 6.1876 Tortose, Španělsko, v r. 1857 založila v Tortose řád služebnic Panny Marie Utěšitelky, který pečoval o děti a nemocné, blahořečil ji 263. papež bl. Pavel VI. 8. 5.1977

(╬) Růžena Veneriniová bl. 7. 5. vyznavačka, bl. Růžena Veneriniová, * 9. 2.1656 Viterbo, + 7. 5.1728 Řím, zakladatelka ústavu pro výchovu dívek, v době její smrti spravoval ústav 40 domů, 261. papež ct. Pius XII. ji blahořečil 4. 5.1952

(╬) Růžena z Viterba sv. 4. 9. řeholnice, sv. Růžena (Rosalia) z Viterba, * 1233 Viterbo, + 6. 3.1253 Viterbo, už v dětství měla mystická vidění, v r. 1250 se stala terciářkou františkánek, ve věku 19 let těžce onemocněla a zemřela, 4. 9.1258 bylo její neporušené tělo přeneseno z hrobu do kláštera, původní znění jména u nás bylo Rozina, přestalo se používat po vzniku pohádky o Šípkové Růžence, Rosalie, Rozálie, Rozina, Ružica

 

 ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 Ř

(╬) Řehoř Naziánský sv. 1. 1. biskup, sv. Řehoř Naziánský Starší, biskup, * 280 Azianz (dnes Nenisi) u Naziánu v Turecku, + 374 Azianz, otec sv. Řehoře Naziánského Mladšího (2. 1.), sv. Cesaria (Cézaria, 25. 2.) a sv. Gorgonie (9.12.), původně ctil Dia a manželka sv. Nonna (5. 8.) ho přesvědčila o křesťanství, r. 325 byl pokřtěn, v r. 329 se stal biskupem, proslul mírným postojem a zklidněním vztahů mezi lidmi.

(╬) Řehoř Naziánský sv. 2. 1. biskup a církevní učitel, lat.: grex = zástup, stádo, jeden ze zástupu, řec.: gregórios = bdělý, ostražitý, noční strážce, sv. Řehoř Naziánský Mladší, * 330 Arianz u Naziansu (Nenisi v Turecku), syn sv. Řehoře Naziánského Staršího a sv. Nonny, bratr sv. Cesaria Naziánského (25. 2.) a sestry sv. Gorgonie (9.12.), učenec, přítel bratrů sv. Basila Velikého (2. 1.) a sv. Řehoře z Nyssy (9. 3.).
     Pokřtěn r. 355 sv. arcibiskupem Basilem Velikým, který ho r. 372 jmenoval biskupem v Sasimě, odmítl a stal se mnichem, v r. 379 se stal arcibiskupem patriarchou cařihradským, kde měl výmluvná kázání o Nejsvětější Trojici.
     Kvůli různým intrikám egyptských biskupů rezignoval na svůj úřad a vrátil se do Arianzu, kde psal svá díla o křesťanském humanismu, básně a spisy o sv. Jeronýmovi, + 389/390 Arianz, v církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen z 9. 5., na 3. 1., v r. 1972 přeložen na 2. 1., společný svátek se sv. Basilem Velikým, ve východní církvi patří mezi čtyři velké církevní otce (sv. Atanáš, Basil Veliký, Jan Zlatoústý) a jeho svátek se slaví 19. a 25. 1., patron dobré úrody a básníků, staročesky: Hřehoř, Gregor.

(♣)(╬) Řehoř I. sv. 12. 3./3. 9. papež, sv. Řehoř I. Veliký, * 540 Řím, pocházel z rodiny senátora Gordiana a sv. Silvie (3.11.), synovec sv. Tarsilly (24.12.), pravnuk 48. papeže Felixe III., studoval práva, římským vojákem – praetorem od r. 572 do r. 575.
     Po smrti rodičů přeměnil rodný palác na benediktinský OSB klášter sv. Ondřeje s kaplí sv. Barbory a sv. Silvie (zde stojí kamenný stůl u kterého papež sytil denně 12 chudých mužů). Zvyk sloužení 30 gregoriánských mší vznikl z toho, že jako opat kláštera sv. Ondřeje sloužil měsíc 30 mší za zemřelého mnicha Justa. 63. papežem Pelagiem II. byl v r. 579 vysvěcen na jáhna, v letech 579–590 byl nunciem v Konstantinopoli (Cařihrad).
     Zvolen 64. papežem a vysvěcen na biskupa 3. 9. 590, na papežském dvoře zavedl a upevnil přísnou církevní kázeň a sám ji praktikoval, poprvé použil titul SERVUS SERVORUM DEI – služebník služebníků Božích (který papežové používají, od 17. století se málo používal, obnovil ho 263. papež bl. Pavel VI.), sepsal knihu „Liber regelae pastoralis – O pravidlech dobrého pastýře“ pro biskupy a kněze, knihu „O správě pastýřské“, napsal 40 spisů a 4 knihy o svatých.
     Majetek církve prohlásil vlastnictvím chudých a používal ho ke zmírnění bídy mezi obyvateli, jeho charitativní činnost, sociální péče a ochrana proti vykořišťování se stala směrnicí pro až do 19. století, upravil a sjednotil liturgii, mešní knihy, modlitby a vytvořil základ římského misálu, dal nový řád pěvecké škole „schola cantorum“ a jako autor zavedl chrámový zpěv zv. Gregoriánský chorál, zasloužil se o rozšíření a používání zvonů do liturgie.
     Za jeho pontifikátu vstoupily do církve tři velké a důležité národy: Anglie, vizigótské Španělsko a ariánští Langobardi. Poslal 40 benediktinů na misie do Anglie. Protestoval proti tomu, že cařihradský patriarcha Jan si začal přisvojovat titul ekumenického (všeobecného = katolického) patriarchy. V r. 591 vypukl v Římě mor. Papež uspořádal prosebné procesí k jeho odvrácení. Ve chvíli, kdy procesí procházelo po mostě nad Tiberou, zjevil se nad Hadriánovým mauzoleem archanděl Michael s vytaseným mečem. Na znamení vyslyšení proseb a ukončení moru zasunul tasený meč do pochvy. Hadriánovo mauzoleum se od toho dne nazývá Andělským hradem.
     Papež Řehoř zemřel po těžké žaludeční nemoci, + 12. 3. 604. Na jeho náhrobku u sv. Petra je nápis „consul Dei“ (= poradce Boží). Od 8. století patří mezi čtyři velké západní církevní otce (sv. Augustin, Ambrož, Jeroným). V r. 1295 ho prohlásil 194. papež Bonifác VIII. církevním učitelem. Patří mezi nejvýznamnější papeže, zastával svůj úřad jako poslání tak skvělým způsobem, že se stal vzorem pro všechny své nástupce.
     Jeho svátek se slavil v předvečer výročí jeho smrti, v církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen z 11. 3. na den jeho papežské volby a biskupského svěcení (3. 9. 590). Jeho svátek u nás vstoupil do pranostik jako předěl zimy a předjaří – přísloví: na svatého Řehoře led plave do moře, čáp letí od moře, žába hubu otevře, líný sedlák co neoře. (227. papež Řehoř XIII., 1572 – 1585, opravil v r. 1582 juliánský kalendář, nazvaný po něm kalendář gregoriánský), Gregor, Gregorius, Gregorios.

(╬) Řehoř II. sv. 11. 2. papež, sv. Řehoř II. Veliký, * 669 Řím, , + 11. 2. 731 Řím, působil jako jáhen a stal se členem papežské delegace do Cařihradu, která měla jednat s císařem Justiniánem II., 19. 5. 715 byl zvolen 89. papežem, druhý den přijal kněžské a biskupské svěcení, za jeho pontifikátu zahájil byzantský císař Lev III. obrazoborectví (boj proti obrazům), ikonoklasmus, který oslabil císařovu moc a autoritu, dbal, aby nedošlo ke vzpouře proti císaři, ale vystupoval velice rozhodně proti obrazoboreckým nařízením panovníka.
     15. 3. 716 vyslal na žádost bavorského vévody Teoda do Německa biskupa a kněze, aby uspořádali církevní organizaci, anglického mnicha Wynfritha (Winfrida, Winfrída), pověřil misiemi v Německu, po třech letech v r. 722 ho vysvětil na biskupa, a dal mu jméno Bonifác (5. 6., Dobroslav, dobrodinec), po nájezdu Langobardů, kteří zpustošili Řím, se věnoval jeho obnově

(╬) Řehoř III. sv. 28.11. papež, sv. Řehoř III., + 28.11. 741 Řím, pocházel ze Sýrie, byl knězem v Římě, v r. 731 byl zvolen 90. papežem, byl posledním papežem, který dostal souhlas s nástupem na svatopetrský stolec od byzantského císaře Lea (Lva) III., dostal se s ním do sporu o obrazoborectví, vyzval císaře, aby přestal ničit obrazy svatých, ten obsadil Sicílii a Řecko a předal je patriarchovi v Konstantinopoli, sv. Bonifáce (5. 6.) jmenoval metropolitou celé Germánie a dal mu arcibiskupské palium, opravil římské hradby, vyzdobil chrámy, o svátcích světců nechal sloužit mše svaté v katakombách, za jeho pontifikátu porazil francký majordomus Karel Martell a zvítězil ve Francii nad Araby v bitvě u Poittiers a tím se stal vládcem Francké říše.

(╬) Řehoř VII. sv. 25. 5. papež, vlastním jménem Hildebrant, * 1020 Soana v Toskánsku, vstoupil do řádu benediktinů OSB na Aventinu v Římě, několik let pobýval v Cluny ve Francii, průvodce 149. papeže Řehoře VI., od r. 1049 byl pokladníkem 153. papeže Lva IX., v r. 1073 zvolen 158. papežem, snažil se vymítit svatokupectví, dával příklad svým morálním životem, prosazoval práva, roku 1074 vyhlásil tvrdé tresty kněžím a biskupům za porušování celibátu, vymanil dohodou církev z císařského vazalství, císař Jindřich IV. za několik let dohodu porušil, prohlásil volbu papeže za porušení svých práv a vtrhl se svým vojskem do Říma, papež se opevnil v Andělském hradu.
     Jindřich jmenoval ravennského arcibiskupa Guiberta (Wiberta) z Parmy novým papežem, který si dal jméno Klement III., Normané, kteří měli území v jižní Itálii a jejich spojenci Saracéni se střetli s císařským vojskem, Normané dobyli Řím, vyhnali císaře i vzdoropapeže Klementa III. a osvobodili papeže Řehoře VII.
     Saracéni mezitím obsadili chrám sv. Petra a zpívali v něm verše z Koránu, Římané se proto vzbouřili proti papeži Řehořovi a vyhnali ho z Věčného města do Salernu, jeho poslední slova byla: „miloval jsem spravedlnost, nenáviděl nepravost a proto umírám ve vyhnanství.“, zemřel v Salernu, + 25. 5.1085, 234. papež Pavel V. ho svatořečil v r. 1606, v církevním kalendáři samostatný svátek, od r. 1969 společně se sv.Marií Magdalenou z Pazzi a sv. Bédou Ctihodným.

(╬) Řehoř X. bl. 10. 1. papež, bl. Řehoř X., * 1210 Piacenze v Itálii, + 10. 1.1276 v Arezzu v Itálii. Vlastním jménem Theobald Visconti, jáhen z Lutychu. Než byl zvolen, trvala papežská volba dva a půl roku. Kardinálové byli shromážděni ve Viterbu a když se nemohli dohodnout, obyvatelé odkryli střechu paláce. Vtipálkové tvrdili, že je příliš silná a že Duch Svatý nemůže sestoupit do síně. Praktický důvod byl ten, aby na ně pršelo a volbu urychlili. Zvolený Teobald byl v době volby na křižácké výpravě ve Svaté zemi, kde se setkal s Markem Polem.
     1. 1.1272 se vylodil v Bridisi, kde byl vysvěcen na kněze. Stal se 185. papežem. 27. 3.1272 byla korunovační mše zároveň jeho primicí. Jako první uznal Rudolfa Habsburského německým králem. Roku 1274 svolal do Lyonu 2. lyonský koncil, na kterém chtěl sjednotit sjednotit katolickou a pravoslavnou církev (dosáhl sjednocení s částí řeckých křesťanů).
     Důležité usnesení se týkalo konkláve: nejpozději desátý den po papežově pohřbu se mají sejít kardinálové, mají být úplně izolováni od okolí a pokud během tří dnů nevyberou papeže, bude jim snížen příděl jídla (bez snídaně, pouze oběd a večeře), po týdnu dostanou chleba a vodu.

(╬) Řehoř Barbarigo sv. 18. 6. biskup, sv. Řehoř Barbarigo, * 16. 9.1625 Benátky, studoval v Padově, ve 20 letech se stal diplomatem, zúčastnil se kongresu v Münsteru, kde se jednalo o ukončení třicetileté války, v Padově byl vysvěcen na kněze, stal se biskupem v Bergamu, papež Alexandr VII. ho jmenoval kardinálem a biskupem v Padově, kde založil seminář, školu jazyků a tiskárnu, + 18. 6.1697 Padova, 262. papežem bl. Janem XXIII. svatořečen 26. 5.1960, v církevním kalendáři svátek v r. 2007 přeložen ze 17. 6.

(╬) Řehoř z Cerchiari sv. 4.11. opat, sv. Řehoř z Cerchiari a z Burtscheidu, + 999 Burtscheidu (Aachen, Cáchy) v Německu, vstoupil do kláštera benediktinů OSB v Cerchiari v Itálii, Gregor.

(╬) Řehoř Divotvůrce sv. 17.11. biskup a věrozvěst, * 213, + 250/270 Neocésarea (Nová Cesarea, Niksar) v Malé Asii u Černého moře, byl nazýván Thaumaturgos (Divotvůrce) a přirovnáván k prorokům a apoštolům, svými modlitbami přemístil horu, která překážela stavbě kostela a vysušil močál, hodně pohanů obrátil na víru, když umíral, zeptal se kolik je v Neocesareji pohanů, když mu řekli, že 17, poděkoval Bohu a řekl: „tolik bylo věřících, když jsem sem přišel jako biskup“, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.

(╬) Řehoř z Einsiedelnu sv. 8.11. opat, sv. Řehoř z Einsiedelnu, + 8.11. 996 Einsiedeln ve Švýcarsku.

(╬) Řehoř Lakota sv. 5.11. v církevním kalendáři svátek od r. 2007, společně se sv. Alžbětou a sv. Zachariášem.

(╬) Řehoř sv. 9. 3. biskup, sv. Řehoř z Nyssy, * 334 Cézarea v Kappadocii (Kayseria, Kayseri v Turecku), + 394 Sebaste (Sivas v Turecku), syn sv. Basila Staršího a sv. Emelie, bratr sv. Basila Velikého Mladšího, sv. Petra ze Sebasty, sv. Makriny, jeho babička byla sv. Makrina Starší (jeho rodiče, babička a tři sourozenci byli svatořečeni), byl ženatý, vystudoval rétoriku, studoval teologii, byl vysvěcen na kněze a po smrti manželky vstoupil do kláštera u Černého moře, založeného bratrem Basilem kappadockým arcibiskupem.
     V r. 371 byl vysvěcen na kněze, bratr sv. Basil ho vysvětil na biskupa v Nysse, když ho ariáni vyhnali, odešel do Sebasty, po několika letech se vrátil, v r. 380 byl jmenován biskupem metropolitou v Sebaste, patřil mezi apogolety (obránce) víry proti ariánům, napsal mnoho spisů na obhajobu víry, na I. cařihradském koncilu v r. 381 přispěl k odmítnutí arianismu, v 10. století byly jeho ostatky přeneseny do chrámu sv. Apoštolů v Cařihradě (S. Apostoleion v Istanbulu), ve východních církvích je ctěn jako jeden z největších světců, pravoslavná církev slaví svátek 10. 1., Koptové 14.10. a 22.11.

(╬) Řehoř z Tours sv. 17.11. biskup, * 30.11. 538/540 Arverna (Clermont Ferrand v Galii) ve Francii, + 17.11. 594 Tours ve Francii, 200 let po sv. Martinovi se v r. 573 stal biskupem v Civitas Turonum (Tours), který byl náboženským střediskem Galie, napsal věroučné spisy o křesťanském a církevním životě v 6. století, 10 knih „Historia Francorum“ (Dějiny Franků), která se stala prvním mezinárodním dějepisem středověku, nad hrobem svého předchůdce sv. Martina dal postavit basiliku, stal se jednou z nejvlivnějších osobností země.

(╬) Řehoř z Utrechtu sv. 26. 8. opat, sv. Řehoř z Utrechtu a z Pfalzelu, * 707 Pfalzel, + 25. 8. 776 Utrecht v Holandsku, žák a později pomocník sv. biskupa Bonifáce (5. 6.), po jeho smrti se stal apoštolem Frísů, zvolen opatem benediktinského kláštera sv. Martina v Utrechtu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA