Jdi na obsah Jdi na menu
 


V / Václav - Všech svatých

V

(♣)(╬) Václav sv. 28. 9. kníže a mučedník, staročesky: váce slav (vjace slav, viace slav) = více slávy.

"Dorostl k svatosti za krátký čas a naplnil mnohé věky." (kniha Moudrosti 4,13.)

Hlavní patron České země.

Sv. Václav, * 907/8 Stochov (Praha, Levý Hradec, Budeč u Kladna), + 28.9. 935 (do r. 1995 se uváděl rok 929) Stará Boleslav. Český kníže, syn knížete Vratislava I. (9.12.) a kněžny Drahomíry (18. 7.). Měl 6 mladších sourozenců, bratry Boleslava (6. 9.) a Spytihněva (31. 1.), čtyři sestry, z nich je známá bl. Přibyslava (27. 1., 12.12.) a Střezislava (matka sv. Vojtěcha). Vychován babičkou sv. Ludmilou (16. 9.).
    Jeho matka Drahomíra vládla v letech 921 - 925 jako regentka. Ve svých 18ti letech v roce 925 se stal českým knížetem.
    Uměl psát a číst česky, latinsky, německy a řecky. Na škole v Budči ho vyučoval kněz Učen (Učeň). V kostele Panny Marie na Pražském hradě (dnes je na jeho místě Obrazárna a Rudolfova galerie) byl postřižen veronským biskupem Notarem II. Ministroval při bohoslužbách a ke mši připravoval hostie a víno. Pole a vinice (podle legendy založeny sv. Ludmilou) byly ve východním výběžku Pražského hradu na Opyši (= ocas, výběžek skalnatého hřbetu). Přijímání Eucharistie považoval za zdroj síly pro jednotlivého člověka i pro celý národ.
    Podle některých kronikářů byl ženatý. V 90. letech 20. století začali historikové a badatelé znovu zkoumat staré kroniky a zjistili, že Václavovou manželkou mohla být anglická princezna Adiva (Aelgifa). Podle zápisů v kronikách poslal anglický král Athelstan do Kolína nad Rýnem na saský královský dvůr Jindřicha I. Ptáčníka své dvě sestry, princezny Eadgifu a Aelgifu, dcery krále Wessexu Eduarda I. Staršího.
    Protože Sasové neuměli tato anglická jména vyslovit, začaly obě princezny nazývat po svém. Eadgifa dostala jméno Edita, Aelgifa jméno Adiva. Edita se stala manželkou Oty I. Velikého (912-973), syna Jindřicha I. Ptáčníka.
    Adiva byla pravděpodobně provdána do Čech a stala se manželkou knížete Václava. Historikové tak usuzují podle nalezených českých denárů z 10. století, na kterých je vyraženo jméno Adiva. Dříve bývaly denáry datovány do doby nástupu Václavova synovce Boleslava II. v roce 972, ale to by Adivě bylo přes 50 let.
    Spolu s manželkou měl syna Zbraslava (zůstalo po něm pojmenování města Zbraslavi – část Prahy). Po Václavově smrti si jejich syna Zbraslava vzala k sobě jeho teta Střezislava (Střezimíra, matka sv. Vojtěcha). O Zbraslavově životě nejsou další zprávy.
    Jako panovník položil sv. Václav základy českého státu. Vládl spravedlivě, laskavě, zbožně a vykupoval otroky. O jeho statečnosti svědčí zápisy v kronikách i vyhojená rána na jeho lebce. Pokořil zličského knížete Radslava (Radislava), kterému nabídl osobní souboj, bez obětí vojáků. V roce 922/9 vpadl do Čech německý král, římský císař Jindřich I. Ptáčník s bavorským vévodou Arnulfem a dostali se až k Praze. Václav byl donucen se podrobit císaři a podepsat mírovou smlouvu.
    František Palacký zvaný Otec národa“ mylně napsal, že se Václav zavázal platit roční poplatek za mír (tribut pacis) 120 volů a 500 hřiven stříbra. Tento poplatek platily slovanské kmeny v Čechách od r. 806 za Karla I. Velikého a přestali ho platit v době jeho syna Ludvíka I. Pobožného (+ 840). Odpůrci svatováclavské úcty se tím snažili dokázat podřízenost sv. Václava na Němcích. V r. 1993 historikové údaj Františka Palackého vyvrátili.   
    Na sněmu knížat (vévodů), který svolal v roce 930 král Jindřich I. Ptáčník (+936), dostal kníže Václav od německého krále ostatek ruky sv. Víta. Pro tento ostatek dal postavit rotundu sv. Víta na Pražském hradě (pozdější katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha).
    Jeho bratr Boleslav nesouhlasil s Václavovou vládou ani s křesťanstvím v Čechách. U příležitosti pouti kostela sv. Kosmy a Damiána pozval bratra na svůj hrad do (Staré) Boleslavi a na křtiny svého syna, který byl později přezdíván Strachkvas (na paměť strašného kvasu = hostiny). Ten, aby odčinil otcovu vinu, se stal mnichem, přijal jméno Kristián (= křesťan, Křišťan) a napsal první životopis sv. Ludmily a sv. Václava).  
    Svým sluhou Podivenem byl Václav před vraždou varován, aby odjel, ale zůstal na hostinu. Druhý den šel ráno na jitřní (ranní) mši. U dveří chrámu sv. Kosmy a Damiána byl napaden Boleslavem a jeho sluhy a zavražděn. Podle tradice se kníže držel kruhu na dveřích kostela. Kruh se lví hlavou je na dveřích do svatováclavské kaple na Hradě. Lví hlava pochází ze 12. století.    
    V První staroslověnské legendě se dochovala jména vrahů: Tuža, Tira, Česta a Hněvsa.
    Matka Drahomíra umyla Václavovo tělo a dala pohřbít v kostele sv. Kosmy a Damiána. Po třech letech 4.3. 938 převezl Boleslav jeho neporušené tělo do Prahy (do r. 1965 v církevním kalendáři připomínka 4.3. „Přenesení ostatků sv. Václava“) a pohřbil ho v kostele sv. Víta (dnes svatováclavská kaple). Přenesení zemřelého se rovnalo svatořečení. Druhý pražský biskup sv. Vojtěch ho roku 970 oficiálně svatořečil (kanonizoval). Do roku 993 mohli kanonizovat biskupové. 240. papež Klement X. zařadil 29.11.1670 svátek sv. Václava do celocírkevního kalendáře. V roce 1729 potvrdil úctu ke sv. Václavu 246. papež Benedikt XIII. tzv. „prohlášením rovnocenným se svatořečením.“ První kostel (dnes nejstarší v Praze) jemu zasvěcený byl postaven v r. 972 na Proseku (Praha), kudy bylo vezeno tělo.  
        Český kníže Václav měřil 160 – 165 cm, měl modré oči a světlé vlasy. Vědci zjistili, že se mu nekazili zuby, ale přišel o ně až po své smrti, kdy byly odebírány do různých relikviářů. V r. 1004 se objevuje jeho jméno a postava na mincích a pečetích. Pražský hrad byl nazván Hradem sv. Václava, jeho kopí s praporem sloužilo jako národní vlajka, která byla nesena do bitev. V roce 2013 byla na Pražském hradě nalezena část praporce - křížek upletený z kroužků, lemovaný zlatem (informace byla zveřejněna 27.9.2013). Křížek byl ve středověku přidělán na prapor zv. sv. Jiří.
        Nad jeho mučedništěm v Boleslavi byl v r. 1046 postaven nový kostel sv. Václava. Na městské bráně ve Staré Boleslavi je nápis: „Jsem právě Boleslav, mne bolem oslavil, když věnec tu dovil, své slávy Věnceslav“. V r. 1059 byla postavena na Hradě nová basilika, kterou kníže Spytihněv II. zasvětil sv. Vítu, Václavu a Vojtěchu. V r. 1143 byla nalezena jeho drátěná košile a přilba. Košile má byzantský styl a zhotovili ji pravděpodobně utečenci z Moravy.
        Od 11. století je ctěn na Rusi, na Balkáně, v Sasku a v Římě. Ve 13. století vznikl svatováclavský chorál, který plnil funkci státní hymny.
        Ve 14. století dal postavit 19. olomoucký biskup (1326 – 1333) Hynek III. (Jindřich) Berka z Dubé zv. Scholaris (Žák) v basilice sv. Petra v Římě oltář sv. Václava s jeho obrazem. Karel IV. založil k tomuto oltáři v Římě nadaci, o které je zápis ve vatikánském archivu (v českém překladu): „Na slavnost sv. Václava ať jsou vyplaceny při prvních nešporách 2 zlaté kanovníkům u sv. Petra a při mši za duši pana Hynka biskupa olomouckého dobré paměti. O téže slavnosti ať je po mši rozdáno chudým 600 bochníků chleba na památku za duši pana Hynka. Mše ať jsou slouženy každý týden v kostelích v Tolose sv. Exuperia, biskupa a mučedníka; v Římě narození sv. Staktea a v Praze v kapli sv. Václava a kněz, který odlouží mše dostane 2 zlaté jednou za rok. V roce 1333 daroval český rytíř Václav a druhové chrámu sv. Petra ornát za 12 zlatých, stříbrný kalich za 10 zlatých a misál za 18 zlatých pro kapli sv. Václava v Římě. Dáno léta Páně 1363.“ (Kniha dobrodinců – Liber benefactorum, 136, H. 57).
        Svatopetrské kapitule odkázal biskup Hynek III. 200 zlatých na koupi domu na svatopetrském náměstí. Na domě byl jeho znak. V letech 1378 – 1380 dal pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi namalovat nový obraz a věnoval ho na oltář sv. Václava v chrámu sv. Petra. Na obraze byla namalována vítězná bitva z roku 1260, kdy se králi Přemyslu Otakarovi II. zjevil sv. Václav a král vyhrál nad Belou Uherským. V roce  1628/1630 byl podle návrhu malíře Caroseliho namalován nový obraz. Současný obraz představuje sv. Václava v červeném plášti a s královskou korunou a byl namalován v roce 1740.
        Velkým ctitelem sv. Václava byl císař Karel IV., který byl pokřtěn jeho jménem, napsal jeho životopis, dal vyzdobit kapli s jeho hrobem. Novou korunu zasvětil 6.5.1346 sv. Václavu. Dalším velkým ctitelem sv. Václava byl mistr Jan Hus (6.7.), který napsal několik kázání a pojednání o sv. Václavu. Husité přidali další sloky k chorálu, čeští evangelici uctívali sv. Václava jako národního světce. Jeho obraz je na pečeti Univerzity Karlovy a u jeho pomníku na Václavském náměstí v Praze se odehrávaly nejdůležitější události naší země. V r. 1848 na návrh Karla Havlíčka Borovského byl u jeho sochy Koňský trh přejmenován na Václavské náměstí.
        28.10.1918 byla před jeho sochou na Václavském náměstí vyhlášena Isidorem Bohdanem Zahradníkem (1864-1926) Československá republika. V r. 1968 a 1989 se zde konaly velké protikomunistické demonstrace.
     Sv. Václav se v roce 1994 stal patronem českých junáků. Den svatého Václava 28. září byl 19.5.2000 navržen státním svátkem České republiky a 9. 8.2000 vyhlášen jako „Den české státnosti (sv. Václav)“.
        lebka-sv.-vaclava.jpgV den svátku sv. Václava 28. září je na podstavci vystavována jeho lebka, na které je čelenka (koruna). Polštář i čelenka byly vyrobeny v roce 1929 podle návrhu architekte Josefa Fanty firmou Grünfeld. Čelenku zaplatily české ženy z Chicaga. Z čelenky splývají dva pásky zdobené českými granáty se znaky našich zemí: na levém je český lev a moravská orlice, na pravém slovenský dvojkříž a slezská orlice.
        Slovenský slovensky-znak.jpgznak na čelence sv. Václava na levém zdobeném pásku má dvě zvláštnosti:
        1) dvojkříž je zlatý na červeném poli. 2) spodní rameno kříže je mírně šikmé a kratší než horní břevno.
       
Na konci zdobených pásků jsou 4 zlaté přívěsky se zlatými čísly na zeleném podkladu: 929-1929. Na vrcholu koruny je svatováclavská plamenná orlice. Pod ní se střídá 7 bílých a 7 červených pruhů (vlajka USA), na každé straně čelenky je 5 zlatých hvězd na modrém podkladu (opět z vlajky USA) a po obvodu koruny je nápis:  Sv. Václave  (pravá strana)  nedej zahynouti  (levá strana). Na podstavci je nápis: Ty jsi dědic české země  (čelní strana)  rozpomeň se na své plémě v jeho ouzkosti  (levá strana)  ó nedej nám zahynout (zadní strana)  ale rač nás vytrhnouti ze všech těžkostí  (pravá strana). Tato čelenka bývá občas v médiích zaměňována za svatováclavskou korunu, která je součástí korunovačních klenotů a na lebce sv. Václava není položena. Místo svatováclavské kuruny zhotovené na příkaz Karla IV. daly české ženy zhotovit tuto čelenku, která je na položena na lebce sv. Václava.
         Vztah českých dětí ke sv. Václavu vyjadřovala i dětská říkanka: Svatý Václav maličký byl rád u své babičky. Svatá Ludmila to byla, co ho pěkně učila: Tam v nebi je Pánbíček, ten nám dává chlebíček. Má rád také dětičky, drahé jako perličky. Ty co rády poslouchají a na všechno pozor dají. Svatá Ludmila ho hladila a takto mu pravila: dobře si to pamatuj, že je v nebi Otec tvůj. Vnouček babičce to slíbil, aby se vždy Bohu líbil. (autor Karel Procházka, zapsáno v roce 1902).
        Sv. Václav trvalý panovník Čech a dědic české země, hlavní patron České země, patron českých junáků. Zasvěcený svátek. Atribut: knížecí oděv, koruna, kopí a štít s plamennou svatováclavskou orlicí nebo s českým lvem, vinná réva a klasy, Paladium (obrázek Panny Marie ze Staré Boleslavi), stojící rytíř nebo jedoucí na koni. Václava, Vjačeslav, Věnceslav, Wěnceslav.

(╬) Přenesení ostatků sv. Václava 4. 3. kníže Boleslav I. nechal v roce 938 převézt z Boleslavi do Prahy tělo sv. Václava, v církevním kalendáři svátek do r.1969.

(♣) Vadim 27. 5. Jméno není v českém kalendáři.

(╬) Valburga sv. 25. 2. řeholnice, germán.: wall burg = nedobytný hrad, v germánských pověstech postava čarodějnice Walburgy, z 30. 4. na 1. 5. byla tak zvaná valpružina noc, sv. Valburga, * 710 Anglie, dcera anglického krále sv. Richarda z Wessexu a sv. Wunny (7. 2.), bratři sv. Wunibald (Wunnibald, 18.12.) a sv. Wilibald (7. 7.), byla dána na výchovu do kláštera Wimborn v jižní Anglii, od r. 750 působila v Mohuči jako apoštolka Německa se strýcem sv. Bonifácem (bratr její matky, 5. 6.), který založil dva kláštery v Eichstädtu, kde se stala abatyší, + 25. 2. 776/9 Heidenheim v Bavorsku, v r. 870 byly její ostatky přeneseny biskupem Otgarem do Eichstättu, na jejím hrobě v jí zasvěceném kostele (dnes evangelický) se objevuje léčivá olejová sraženina, je posílána do celého světa jako Valpružin olej, v době národního obrození jméno překládáno jako Vojslava, Walburga 

(♣) Valdemar 27. 5. starogerm.: waldó mar = vládce slavný, majetný, úspěšný, bohatý, velký, oblíbené jméno dánských králů, Waldemar

(╬) Valenc z Avignonu sv. 8.12. biskup, sv. Valenc z Avignonu, * 530 Francie, + 591 Avignon, Francie.

(♣)(╬) Valentýn sv. 14. 2. biskup a mučedník, lat.: valeo = síla, zdraví (silný, zdravý, schopný, mohutný). Sv. Valentin z Terni žil v italské Umbrii. Byl čestný, vzdělaný a moudrý. O jeho moudrosti se doslechl i císař Klaudius II. Gothica (268 – 270) a nechal ho zavolat k sobě. Řekl mu, že by mohl být jeho přítelem, ale nesmí věřit pověrám křesťanství. Valentýn se mu snažil vysvětlit svou víru, která je prospěšná pro všechny lidi. Císař ho dal odvést a nařídil prefektu Asteriovi, aby měl nad ním dohled.
        V té době duševně nemocný císař Claudius zakázal sňatky, protože si myslel, že manželství tlumí v mužích bojovnost. Valentýn i přes zákaz císaře oddával páry snoubenců. Vyléčil slepou dceru soudce a žalářníka Asteria (ten se po uzdravení dcery nechal pokřtít a rozbil pohanské modly) a oddal ji s jejím snoubencem, římským vojákem. Protože ženich pocházel z pohanské rodiny, dovedl ho biskup ke křtu. O zázraku uzdravení začali mluvit lidé v celém Římě. Pohané se rozzuřili a rozvášněný dav vtrhl do prefektova domu. Biskupa vyvlekli ven, kde ho začali bít kyji. Byl uvězněn a sťat mečem, + 14. 2. 269 v Terni (v Římě).
        Jeho úcta se dostala už ve 4. století do Říma. V kostele jemu zasvěceném na Via Flaminia byly uchovávány jeho ostatky. Později část lopatky sv. Valentýna byla přenesena do Prahy a uložena v basilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.
        Bývá často zaměňován se sv. biskupem Valentinem Římským a naopak (další záměna se sv. Valentinem z Rätienu). V anglosaských zemích se stal patronem mladých a zamilovaných. Tento patronát přenesli kolonizátoři i do Ameriky a po roce 1990 se rozšiřoval i u nás Valentin, Valentín, Valentína, Valentina

(╬) Valentin sv. 14. 2. biskup, sv. Valentin Římský, misionář, patron veslařů, + 14. 2. 475, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, bývá často zaměňován se sv. biskupem Valentinem z Terni a naopak.

(╬) Valentin Pasovský sv. 7. 1. biskup, sv. Valentin, * 400, + 7. 1. 475, původně byl biskupem v Reciu, později byl jmenován biskupem v Pasově, odkud byl třikrát vyhnán, odešel přes Alpy do Merena v jižním Tyrolsku (Rakousko), kde zemřel, v r. 746 byly jeho ostatky přeneseny vévodou Tassilem III. do Pasova, a uloženy v katedrále sv. Štěpána, patron pasovské diecéze, Švýcarska, proti dně a křečím

(╬) Valentin z Trevíru sv. 16. 7. biskup, sv. Valentin z Trevíru, * 280, + 350 Trevír

(♣) Valentýna 17.11. svátek v občanském kalendáři do roku 1989, od roku 1990 ho nahradil svátek Mahuleny. Valentin, Valentýn, Valentýna

(╬) Valentinián sv. 12. 1. biskup, sv. Valentinián z Churu, * 480, + 12. 1. 548 Chur ve Švýcarsku, byl dobročinný k chudým a propuštěným vězňům

(╬) Valer(ián) sv. 15.12. mučedník, lat.: valeo = být silný, být zdráv, stávat se mocným, mít převahu, vale = buď zdráv, valor = cena, valerio = z rodu Valeriů, ve starověku pojmenování dívek, které se zabývaly léčitelstvím (kozlík lékařský – valérie), sv. Valerián, snoubenec sv. Cecílie, pokřtěn 17. papežem Urbanem I., umučen společně se svým bratrem Tiburciem (Tiburtius) a soudcem Maximem, kterého obrátili na víru cestou na popraviště, sťati mečem, + 14. 4. 230 Řím, v r. 820 přenesl jejich ostatky 99. papež Paschal I. z Via Appia do kostela sv. Cecílie, v církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen ze 14. 4., Valérie, Valerius

(╬) Valer(ián) sv. 7. 5./15.12. biskup, sv. Valerián z Auxerre, * 300 Francie, + 7. 5. 366 Auxerre ve Francii, stal se biskupem v severní Africe, , zařazen mezi světce sporné existence, v církevním kalendáři svátek 7. 5. byl do r. 1969, přeložen k svátku sv. Valeriána mučedníka 

(♣)(╬) Valérie sv. 18. 4./ 9.12. mučednice, sv. Valerie z Limoges ve Francii, pokřtěna biskupem Marcialem, zrušila zasnoubení s pohanským snoubencem Štěpánem, který nařídil její popravu, byla popravena za císaře Nerona v Limoges ve Francii, + 46, patří mezi první mučednice křesťanství, podle legendy přišla se svou uťatou hlavou v ruce s andělem k biskupovi, který sloužil mši svatou, v některých legendách je uveden rok smrti 240, byla pohřbena v kostele sv. Petra v Limoges. V českém církevním kalendáři svátek zrušen v roce 2006, ve slovenském kalendáři má svátek 20. 6., Valerián, Valerius, Valeria, Valéria

(╬) Valerie sv. 19. 6. mučednice, Vitalis, Protás a Servás, nebo sv. Vitalis a druhové mučedníci z Fovea. Sv. Valerie a sv. Vitalis (28. 4.), rodiče svatých Serváse (Gervase) a Protáse (Protas). Sv. Vitalis, + 170 Ravenna, byl vyzván, aby vydal svědectví proti Kristu, nezapřel ho. Byl mučen a vhozen zaživa do hluboké jámy. Dověděla se to jeho manželka Valerie, vydala se do Ravenny pro jeho tělo, ale místní křesťané jí nedovolili odnést mučedníkovy ostatky.
        Na zpáteční cestě do Milána umřela mučednickou smrtí, když odmítla uctít pohanské bohy. Jejich synové Servás a Protás zemřeli za 10 let také mučednickou smrtí.
        V Ravenně byla nad jejich hrobem postavena basilika. Další basilika jim zasvěcená je v Římě (Via Nazionale) a byla postavena v roce 400 jako trojlodní kostel. Původně patricijský dům Římanky Vestiny, která věnovala prodejem šperků peníze na jeho přestavbu. Chrám zasvětila v roce 412 bratřím mučedníkům sv. Protásovi a Servásovi (jejich ostatky byly objeveny v Miláně v r. 386).
         40. papež sv. Inocenc I. (401 – 417) určil dva kněze Leoparda a Ursicina a jáhna Liviana, aby pečovali o kostel, který byl později zasvěcen sv. Vitalisovi a sv. Valerii. V r. 1475 dal basiliku obnovit 213. papež Sixtus IV., který ji změnil na jednolodní chrám. V církevním kalendáři svátek do r. 1969.
        Basilikální kostel v Římě s názvem Santi Vitale, Valeria, Gervasio e Protasio nebo Santi Vitale e Compagni Martiri in Fovea (Svatý Vital, Valerie, Servás a Protás, nebo Svatý Vital a společníci mučedníci v Příkopu). Titulárním kostelem - Titulus Vestinae se stal v roce 499. V roce 595 dostal titul San Vitale. V roce 1596 zničený kostel zrušil papež Klement VIII.  Papež Lev XIII. ho 16. prosince 1880 obnovil s názvem Santi Vitale, Valeria, Gervasio e Protasio in Vestina (Svatý Vital, Valerie, Servás a Protás u Vestiny). V letech 1534 - 1535 byl jeho titulářem sv. Jan Fischer (22. 6.). V letech 1935 - 1941 pražský arcibiskup Karel Boromejský Kašpar. 1977 - 1992 pražský arcibiskup František kardinál Tomášek.

(╬) Valerius sv. 29. 1. biskup, lat.: valerius = patřící Valérovi, Valeriovi, sv. Valerius z Trevíru, žil ve 3. – 4. století v Trevíru, byl 2. trevírským biskupem, nástupcem biskupa sv. Eurachia, po své smrti byl pohřben v kostele sv. Eurachia v opatství sv. Matěje, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, ve slovenském kalendáři svátek 18. 4., Valerián, Valer, Valér, Valérius

(╬) Valerius sv. 29. 1. poustevník, sv. Valerius z Aquitánie, žil v 6. století, zařazen mezi světce sporné existence

(╬) Valerius sv. 29. 1. mučedník, sv. Valerius ze Skýthie, žil ve 4. století, zařazen mezi světce sporné existence

(╬) Valerius bl. 29. 1. vyznavač, sv. Valerius Bernard Martiani, + 1936, žil v Itálii, beatifikován 265. papežem Janem Pavlem II. v r. 2000

(╬) Valery sv. 1. 4. řeholník, sv. Valery, * 565 Francie, + 1. 4. 619 Leuconay ve Francii, žil jako poustevník, později byl vysvěcen na kněze a založil benediktinský klášter sv. Kolumbána, jeho ostatky odnesli v r. 1570 hugenoti do Corbie a 12.12. toho roku je navrátili, Valéry, Walarich

(♣) Valja 14. 2. není v českém kalendáři

(♣) Vanda 6. 2. germ.: wende = polabský Slovan. Podle polské pověsti to byla nejmladší dcera pohanského knížete Kraka (Kroka). Po otcově smrti a vyhnání starších bratrů byla uvedena na trůn. Její krása byla vyhlášená a chtěl si ji vzít germánský vládce rytíř Rythiger. Ale ona se nechtěla vdávat a když došlo k válce, vyhrála ji. Po návratu do Krakova se obětovala bohům a skočila do Visly (po ní nazvané Vandalus), aby už nikdy Polsko nebylo ohroženo kvůli její kráse. Byla pohřbena na místě, kterému se od té doby říká Mohyla. Český kronikář Václav Hájek z Libočan píše, že se pomátla. Příběh kněžny Vandy zhudebnil Antonín Dvořák. Oblíbené polské jméno v době národního útisku. Vendula, Vendelín, Wanda

(♣) Vasil sv. 14. 6. Basil, Bazil, Vasilij, v českém občanském kalendáři svátek do r. 1989

(╬) Vasil Hopko bl. 11. 5. biskup a mučedník, * 21. 4.1904, + 23. 7.1976 v Prešově, od r. 1946 světící biskup prešovský, titulární biskup midilský, v rámci likvidace řeckokatolické církve v ČSR byl v dubnu 1950 zatčen a uvězněn, po propuštění z vězení byl internován (vězněn) v klášteře v Oseku (v Čechách), po smrti mučedníka biskupa Petra Pavla Gojdiče (17. 7.) se stal pro řeckokatolíky v Československu symbolem věrnosti ve víře a věrnosti Svatému Stolci, po pražském jaru, kdy byla 13. 6.1968 obnovena řeckokatolická církev, se ujal úřadu pomocného biskupa prešovského, Basil, Bazil

(♣)(╬) Vavřinec sv. 10. 8. jáhen a mučedník, lat. laurea = vavřín, český název rostliny – bobkový list vznikl podle plodů, které připomínají králičí bobky, trus), Laurentius = ověnčený vavřínovým věncem (byl považován za symbol neuvadající slávy a úcty, používal se pro vítěze olympiády.
        Sv. Vavřinec, * 230 Huesca ve Španělsku, + 10. 8. 258 Řím. Byl jáhenem papeže Sixta II. se staral z církevních sbírek o chudé a postižené. 6. 8. byl při popravě papeže Sixta a řekl mu: „kam jdeš otče bez svého syna“. Když ho císař Valerián vyzval, aby vydal poklady církve, vzal si tři dny na rozmyšlenou.
        Rozdělil všechny církevní majetky chudým a nemocným, které přivedl před náměstka. Řekl mu, že to je poklad církve. Byl zatčen a přivázán k rožni, pod kterým byl rozdělán oheň. Podle zápisu v jeho životopisu volal a křičel na prefekta, že je už na jedné straně uškvařen, ať ho obrátí, že je maso upečeno a může jíst.
        V Římě je uctíván hned po sv. Petrovi a Pavlovi. V r. 330 byla zbudována basilika nad jeho hrobem zvaná sv. Vavřince za hradbami, Laurentius, Lorenc, Lorenz, Vavrinec, Vavro.

(╬) Vavřinec sv. 14.11. mučedník, žil v 2. století, o jeho životě byly zprávy pouze z nepotvrzených legend, byl zařazen mezi světce sporné existence, v církevním kalendáři svátek 1972 – 1984

(╬) Vavřinec z Brindisi sv. 21. 7. kněz a řeholník, vlastním jménem Julius Caesar z Brindisi, * 22. 7.1559 v Brindisi v Itálii, + 21. 7.1619 v Lisabonu v Portugalsku. Po smrti otce se o něho staral strýc kněz, který ho vzal sebou do Benátek, kde studoval a vstoupil v 16 letech do řádu kapucínů OFMCap.
        Uměl zpaměti celou Bibli, znal mnoho jazyků, později poslán na studia do Verony a Padovy, kde se učil hebrejštinu, aramejštinu a syrštinu. V letech 1602 – 1605 byl generálním představeným, na žádost pražského arcibiskupa Zbyňka Berky z Dubé a císaře Rudolfa II. přišel r. 1599 do Prahy, kde založil kapucínský klášter s kostelem Panny Marie Andělské u Lorety na Hradčanech (tento kostel měl císař Rudolf II. jako soukromou kapli. Je známý betlémem v životní velikosti).
        Napsal mnoho různých literárních děl, mezi nimi i četná kázání a mariologická pojednání, svým spisem „Lutheranismi Hypotyposis“ přenesl argumenty proti Martinu Luterovi. Z Prahy odešel do Španělska, Itálie a Potrugalska, v r. 1601 provázel císařská vojska do bitev, dodával vojákům odvahu a duchovní pomoc.
        11.10.1601 měl podíl na vítězství proti Turkům u Székesfeherváru (Stoličný Bělehrad) v Maďarsku.
        Zemřel na jedné ze svých diplomatických cestách, pohřben ve Villafranca ve Španělsku, svatořečen 257. papežem Lvem XIII. 8.12.1881, církevním učitelem ho jmenoval 262. papež Jan XXIII. 19. 3.1959, v církevním kalendáři svátek přeložen v r. 1969 ze 7.7.

(╬) Vavřinec z Canterbury sv. 2. 2. arcibiskup, sv. Vavřinec, * 550 Itálie, + 2. 2. 619 Carterbury v Anglii, benediktinský mnich přišel s arcibiskupem Augustinem do Anglie a v r. 605 se stal jeho nástupcem

(╬) Vavřinec z Dublinu sv. 14.11. arcibiskup, sv. Vavřinec z Dublinu, * 1128 Kildar v Irsku, + 14.11.1180 Eu ve Francii, svatořečil ho 178. papež Honorius III. v r. 1225

(╬) Vavřinec Justiniani sv. 8. 1./5. 9. biskup, sv. Vavřinec Giustiniani, biskup a patriarcha, * 1. 7.1381 Benátky, + (8. 1.) 5. 9.1455 Benátky, v r. 1403 vstoupil do kláštera augustiniánů, kde byl kanovníkem Gabriel Condulmer (208. papež Evžen IV.), na kněze vysvěcen v r. 1405, 1407 představeným, později byl ještě 2 x zvolen představeným augustiniánských kanovníků, podle toho dostal své přízvisko Augustiniani, které se postupem doby různě zkomolilo, 208. papež Evžen IV. ho 11. 5.1433 jmenoval biskupem v Castellu, 209. papež Mikuláš V. ho v r. 1451 jmenoval za prvního biskupa a patriarchu v Benátkách (patriarchát v Gradu a biskupství v Castellu zrušeno), obnovil v Benátkách chrám sv. Marka, měl velký dar modlitby a vynikal rozvahou, pomáhal chudým a nemocným, 16.10.1690 kanonizován 242. papežem Alexandrem VIII., kanonizační bulla vydána 246. papežem Benediktem XIII. až v r. 1727v církevním kalendáři svátek do r.1969, Giustiniani, Iustiniani

(╬) Vavřinec de Maschi sv. 6. 6. řeholník,sv. Vavřinec de Maschi, * 15. 5.1476 Vilamagna v Itálii, + 6. 6.1535 Ortona v Itálii, člen řádu františkánů OFM 28. 2.1923 ho svatořečil 260. papež Pius XI.

(╬) Vedast sv. 6. 2. biskup, sv. Vedast (Vaast), , * 5. století Limogenes ve Francii, + 6. 2. 540 Arras, v Anglii je znám pod jménem Foster, má velkou zásluhu na rozšíření křesťanství a potlačení pohanských praktik ve své diecézi, podle legendy vyhnal ze svého kostela medvěda, někdy bývá zobrazován s vlkem, obě zvířata jsou symbolem pohanství

(╬) Vedulf sv. 27. 3. biskup, sv. Vedulf, * 500 ve Francii, + 580 v Cambrai ve Francii, byl biskupem v Arrasu, později v Cambrai, kde zemřel

(♣) Velen 2. 4.

(♣) Velislav 8. 7. slovan.: vielike slav = veliká sláva, jméno postupně ustoupilo do pozadí před jmény na – slav, kterých se u nás vyskytlo více než sto, Veleslav, Veleslava, v občanském kalendáři svátek do r. 1989

(╬) Venanc sv. 18. 5. mučedník, lat.: vena = žíla, nitro, * 235, + 250, sv. Venantius z Camerinu (Camerino) v 15 letech zatčen, před prefektem vyznal statečně svoji víru a tím u soudu obrátil všechny přítomné pohany, mučen různými způsoby, zemřel mučednickou smrtí za císaře Decia, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, Venant, Venantius, Venanc

(╬) Venantius sv. 7. 2./ 14.12. biskup, lat.: fortunatus = (šťastný), sv. Venantius Fortunatus, * 536 Valdobbiadena v Itálii, + 610 Poitiers (Poatie) ve Francii. Italský básník, jeden z nejvýznamnějších básníků raného středověku, studoval v Ravenně hudbu, poezii a klasiky, po vyhnání Langobardy odešel ze své vlasti, procestoval půl Evropy, v Poitiers byl vysvěcen na kněze, v r. 600 zvolen za biskupa, byl velkým ctitelem sv. Martina (11.11.), vykonal pouť do Tours, napsal k jeho poctě mnoho básní a životopis, napsal mnoho životopisů svatých (např. sv. Hilarius), a hymnus, který se používá na Velký pátek, byl přítelem sv. královny Radegundy Durynské (13. 8.), její životopis později napsal později byl zvolen biskupem v Poitiers, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, Fortunát

(♣)(╬) Vendelín sv. 20.10./20.10. poustevník a opat, sv. Vendelín, * 550/583 (7. st.?) Skotsko, + 20.10. 617/650 Tholey v Německu. Princ, který se zřekl následnictví trůnu. Ve 20 letech odešel na pouť do Říma, na zpáteční cestě přišel do Trevíru, kde se usadil jako poustevník. Jednou ho potkal jeden zeman a považoval ho za lenocha. Nabídl mu službu pasáka vepřů a on službu přijal. Se stádem chodil dost daleko od statku, aby se v klidu modlil. Jednou šel kolem jeho pán, který se domníval, že nemůže být včas se stádem doma a chtěl ho potrestat. Když přišel pán večer domů, bylo stádo ve stáji. Aby napravil křivdu, splnil mu jeho přání a postavil mu u statku poustevnu. Mniši z blízkého benediktinského kláštera Tholey se dověděli o jeho zbožnosti a zvolili ho opatem. Před smrtí vyjevil tajemství svého původu. Podle legendy ho při převozu na hřbitov vezlo spřežení volů na místo, kde se rád modlil. Tam byl pohřben, později se z jeho hrobu stalo poutní místo a město St. Wendel nad Sárou. Svátek ve světovém církevním kalendáři. Vanda

(♣) Vendula 6. 4. Vanda

(╬) Veneranda sv. 1. 2. mučednice, lat.: venerabilis = ctihodná. Sv. Veneranda umučena asi ve 2. – 3. století, o jejím životě se dochovalo málo zpráv. Verdiana

(╬) Vera sv. 24. 1. vyznavačka, lat.: vera = pravá. Sv. Vera, * 400 Clermont, + 450 Clermont ve Francii

(╬) Veran sv. 11.11. biskup, sv. Veran z Vence, * 400 Lyon, + 475 Vence ve Francii

(╬) Verena Bütlerová ct. 19. 5. řeholnice, ct. Verena Bütlerová, * 28. 5.1848 Auw, Švýcarsko, + 19. 5.1924 Cartagena v Kolumbii, vstoupila do kláštera kapucínek OFMCap., a přijala jméno Bernarda, v r. 1880 se stala představenou, 1888 odešla na misie do Ekvádoru a do Kolumbie

(╬) Verena sv. 1. 9. vyznavačka, sv. Verena ze Zurzachu, * 300 Egypt, + 350 Zurzach ve Švýcarsku, byla svědkyní umučení thébské legie (10.10.) a po jejich smrti přišla do Švýcarska a obrátila na víru mnoho Germánů, byla farní hospodyní, starala se o nemocné a ujímala se nejchudších v kraji, nad jejím hrobem byl postaven kostel, patří k nejvíce uctívaným švýcarským světcům, zkomolené jméno Veronika

(╬) Verona sv. 29. 8. řeholnice, sv. Verona, + 900 Mohuč, dcera Ludvíka Němce, po jeho smrti v r. 876 odešla do kláštera, kolem kterého vzniklo město, po své smrti byla pohřbena v mohučském kostele Sv. Kříže, město okolo kláštera bylo později nazváno Veronhofen (Veronin Dvůr), zkomolené jméno Veronika

(♣)(╬) Veronika sv. 7. 2./7. 2. vyznavačka, řec.: bere niké = nese vítězství, lat.: vera = pravé, řec. niké = vítězství, lat.: vera = pravý, řec.: oikón = obraz, sv. Veronika podala Ježíšovi šátek na utření tváře při křížové cestě, (jméno vzniklo podle Kristovy podoby na šátku – pravý obraz, otisk postavy Krista na Turínském plátně), sv. Veronika byla učednicí Pána Ježíše, podle tradice mu podala šátek na utření jeho zkrvavené tváře, pravoslavné tradice byl jejím manželem sv. Šimon z Kyrény (město v severní Africe), sv. Marek ve svém evangeliu (Mk 15, 21), o něm píše, že pomohl Ježíšovi nést kříž, a měl dva syny sv. Rufina (Rufa) a sv. Alexandra (společný svátek 26. 8.), patronka hospodyněk, pradlen, tkalců, obchodníků se lnem, švadlen, za dobrou smrt, při těžkých zraněních, fotografů, reportérů a informatiků, Berenika, Beroniké

(╬) Veronika sv. 7. 2. řeholnice, sv. Veronika Milánská, * v polovině 15. století, + 7. 2.1497

(╬) Veronika Giulianiová sv. 9. 7. řeholnice, sv. Veronika Giulianiová (Guilianiová). * 27.12.1660 Mercatello u Rimini, křestním jménem Voršila, od dětství měla prudkou povahu, ale byla velice zbožná, v 16 letech vstoupila do kláštera klarisek kapucínek OSCICap. v Citta di Castello, s pokorou a svědomitě dělala každou práci, považovala se za služebnici všech, často rozjímala nad Ježíšovým utrpením, v r. 1696 se jí objevila rána v boku, o Velkém pátku 1697 dostala ostatní stigmata (Kristovy rány). Protože trpěla velikými bolestmi, stigmata se neutajila, byla vyšetřována a zbavena hlasovacího práva v klášteře. Po několika letech uznali stigmata za pravá a ona byla jmenována abatyší, + 9. 7.1727 Cittá di Castelo, svatořečil ji 255. papež Řehoř XVI. v r. 1839

(♣) Věnceslav 13. 2. lat.: Venceslaus = Václav. Novověká slovanská podoba. Ve významu oslavený věncem, myšlen svatý Václav. Ve smyslu vítězství v nebi, ve věčném životě. Toto jméno bylo použito i na městské bráně ve Staré Boleslavi, kde je verš: „Jsem právě Boleslav, mne bolem oslavil, když věnec tu dovil, své slávy Věnceslav“. Věnceslav Metelka (1807 – 1867) pomocný učitel a písmák v Pasekách nad Jizerou, zakladatel krkonošské houslařské školy. Autor betléma v muzeu v Jilemnici. Podle jeho zápisků napsal K. V. Rais román Zapadlí vlastenci. Patří k velkým postavám národního obrození. Věnek

(♣) Věra 8.10. slovan.: viera = víra, lat.: Fidelius, Fidelia, řec.: Pistis

(♣) Věroslav 27. 7./26. 4. slovan.: vieru slav = slaví víru, Fidelis, Fidelius, Fidel

(╬) Viator sv. 14.12. biskup, lat.: via = cesta, poutník, průvodce na cestě, pocestný, cestovatel, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, zařazen mezi světce sporné existence

(╬) Vicelin sv. 12.12. biskup, sv. Vicelin, * 1090 Hameln v Německu, + 12.12.1154 Neumünster v Německu, vysvěcen na kněze v Magdeburku sv. Norbertem z Xantenu v r. 1126, arcibiskup Adalbert z Brém ho poslal na misie ke kmeni Vendů v Holštýnsku, založil augustiniánský klášter v Neumünsteru a v Segebergu, v r. 1149 se stal biskupem Oldenburgu, pro odpor místního kmenového knížete nemohl sídlit ve svém biskupském sídle, ale žil v klášteře v Neumünsteru, kde zemřel, jeho ostatky se ztratily za reformace v 16. století.

(╬) Victricius Weiss ct. 8.10. řeholník, ct. Victricius Weiss, křestním jménem Antonín Mikuláš, * 18.12.1842 Eggenfelden v Německu, + 8.10.1924 Vilsbiburg v Německu, v r. 1866 byl vysvěcen na kněze, v r. 1876 vstoupil do řádu kapucínů OFMCap., založil několik klášterů, byl oblíben mezi lidmi, později těžce onemocněl a měl dar vidění, Victricius

(♣)(╬) Vigil sv. 26. 6. biskup a mučedník, lat.: vigilo = bdělý, ostražitý (vigilia = bdění), sv. Vigil Tridentský, * 360 Řím, + 405 Trident, studoval v Římě a Athénách, ve 20 letech se dostal s rodinou do Tridentu, kde byl zvolen v r. 384 biskupem a vysvěcen akvilejským patriarchou, obrátil mnoho pohanů a dal postavit několik kostelů, později složil úřad a vydal se na venkov hlásat evangelium, protože ve hněvu rozbil modlu, přepadli ho pohané a ukamenovali, podle legendy byl zabit dřevákem, s kterým se znázorňuje, pohřben byl v tridentském dómu, jeho ostatky byly nalezeny v r. 1629 pod hlavním oltářem katedrály.

(♣)(╬) Viktor I. sv. 28. 7. papež a mučedník, lat.: victor = vítěz, sv. Viktor I., pocházel z Tunisu v Africe, + 199 Řím, stal se 14. papežem v letech 189, Afričan z Tunisu, od jeho pontifikátu mají všichni papežové (mimo 19. papeže Antera) latinská jména, latina vytlačovala úřední řečtinu, rozhodl spor a potvrdil slavení Velikonoc po prvním jarním úplňku, zemřel mučednickou smrtí za císaře Septima Severa, v českém církevním kalendáři svátek do r. 1985, opět od r. 2007, Vincenc, Čeněk, Vítězslav, Viktorín, Victorius, Nikita, Nikefor, Štěpán

(╬) Viktor III. bl. 16. 9. papež,bl. Viktor III., vlastním jménem Victor Desider Daufari kníže z Beneventa, + 16. 9. 1087 Monte Casino, opat v klášteře benediktinů OSB na Monte Casinu, v r. 1059 se stal papežským vikářem a kardinálem pro Dolní Itálii, v r. 1086 byl zvolen 159. papežem, ale na Petrův stolec usedl až 9. 5. 1087, protože nejdříve usiloval o usmíření s Normany, kteří měli ležení kolem Říma, byl velice oblíbený u Římanů, měsíc před smrtí onemocněl a dal se dopravit na Monte Casino, kde zemřel, beatifikován 257. papežem Lvem XIII. v r.1887

(╬) Viktor sv. 10. 3. mučedník, sv. Viktor, manžel sv. Corony (14. 5.), zemřel v Egyptě v r. 177, zařazen mezi světce sporné existence, v církevním kalendáři svátek do r.1969

(╬) Viktor sv. 26. 2. poustevník, sv. Viktor, pocházel z francouzské Champagne, žil v 5. století, byl jediným synem bohatých rodičů, kteří mu zabezpečili vzdělání, rozhodl se stát knězem a jako kněz působil v diecézi Troyes až do smrti svých rodičů, potom odešel se souhlasem biskupa do samoty Saturny u Arcis sur Aube, tam ho našel král Childerich, který byl na lovu, zemřel ve velmi vysokém věku, od r. 1791 jsou jeho ostatky uloženy v katedrále v Arcis sur Aube

(╬) Viktor z Milána sv. 8. 5. mučedník, sv. Viktor z Milána, + 303 Milán, o jeho životě se dochovalo málo zpráv.

(╬) Viktor sv. 30. 9. mučedník, sv. Viktor a Urs, vojáci thébské legie, byli vyzváni, aby obětovali římským božstvům, thébská legie se vzepřela a všichni vojáci byli s velitelem Maurem (22. 9.) popraveni na různých místech, byli biti, nahnáni do ohně a nakonec spolu s dalšími 66 vojáky popraveni, podle jiných podání měli popravovat křesťany, když vojáci odmítli, byli sami popraveni,+ 303 Solothurn ve Švýcarsku, Viktorovy ostatky se dostaly v r. 500 do Ženevy, kde byly zničeny v 16. století

(╬) Viktor sv. 10.10. mučedník, sv. Viktor a druhové, + 286/304 Agaun (St. Moritz), římský voják thébské legie, velitelem byl sv. Mořic (22. 9.), po vítězné bitvě při návratu z Galie, nařídil císař Dioklecián obětovat římským bohům, thébská legie se vzepřela a všichni vojáci byli s velitelem Maurem popraveni na různých místech, společně s dalšími 49 vojáky (Exsuper, Gereon, Innocenc, Kandid, Thyrsus, Vital a další /10.10.) byl popraven mečem, podle jiných podání měli popravovat křesťany, když vojáci odmítli, byli sami popraveni, nad jejich hrobem byl ve 4. století postaven kostel, jeho ostatky byly převezeny do Xantenu v Německu.

(♣)(╬) Viktorín sv. 28. 7./ 5. 9. biskup a mučedník, lat.: victorin = patří Viktorovi, vítězi, sv. Viktorín, otrok u Flavie Domitilly v Římě, přivedl ji a mnoho pohanů ke křesťanství, stal se biskupem, byl za stíhán a mučen pověšením za nohy nad sirné bahno, kde po třech dnech zemřel, + 98, r. 965 převezl císař Ota I. do Magdeburku jeho ostatky, r. 1373 převezen biskupem Albrechtem Alešem ze Šternberka do Litomyšle, odkud se dostaly do Prahy a do Litoměřic, kde byl prohlášen patronem Litoměřic, v českém občanském kalendáři do r. 1950, Vítězslav

(╬) Viktorin sv. 5. 9. biskup a mučedník, jako biskup působil v Como, kázal a vysvětloval katolickou víru proti ariánům, kteří mu působili mnoho útrap, + 644, v církevním kalendáři svátek do r.1969

(╬) Viktorin sv. 8.11. mučedník, sv. Viktorin pracoval společně se svými třemi bratry (sv. Karpofor, Sever a Severián v jiných legendách mají jména: Kastor, Klaudius, Nikostratus a Symforianus), na nucených pracích v kamenolomu, za císaře Diokleciána byli ubiti bičem, + 300/305, dostali titul Čtyři svatí korunovaní mučedníci, to znamenalo, že dostali od Boha mučednickou korunu, jejich ostatky jsou uloženy v římském kostele jim zasvěceném, v církevním kalendáři svátek do r.1969.

(╬) Viktorin z Pettau sv. 3.11. biskup a mučedník, sv. Viktorin z Pettau, + 304 Pettau (Ptuja) ve Slovinsku, v dějinách je považován za prvního vykladače Písma Svatého, ovládal řečtinu i latinu

(♣)(╬) Viktorie sv. 10. 3./23.12. mučednice, lat.: victoria = vítězství, jméno nevzniklo jako protějšek mužského jména, tak jako většina ženských jmen, ale je překladem z řeckého Niké – bohyně vítězství, sv. Viktorie Římská, udal ji její pohanský manžel a byla popravena za císaře Diokleciána, + 305 Řím, v církevním kalendáři svátek do r.1969, Viktor, Viktoria

(╬) Viktoria 7.10. lat.: victoria = vítězství, po vítězství nad Turky, které porazil princ Evžen Savojský u Petrovaradína 5. srpna 1716 (Panny Marie Sněžné) určil 244. papež Klement XI., aby se svátek Panny Marie Růžencové slavil v celé církvi, v r. 1913 svátek přeložen z 1. neděle v říjnu, Panna Maria, Královna posvátného růžence = Rosárie, Rozarie, Rosaria, Rozaria, Viktorie, Victoria

(╬) Vilém sv. 25. 6. opat, germ.: willa helm = vůle je mou přilbou, pod mou přilbou je má vůle zvítězit, člověk pevné vůle, sv. Vilém z Vercelli, * 1085 Vercelli v Itálii, + 24./25. 6.1142, 6.1142 San Salvatore di Goleto v Itálii. Po smrti rodičů se ve svých 14 letech se vydal na pouť ke hrobu sv. Jakuba do španělské Kompostelly (Santiaga de Compostella) a do Svaté země.
        V r. 1114 se v Itálii usadil na hoře Vergilio, kde postavil kostel Maria Vergine (Vergilio = Panna) a v r. 1118 sem přišlo několik mladíků, kteří s ním založili řád Monte Vergine (hora Panny Marie). Začal žít jako poustevník, později se stal benediktinem a svými spolubratry byl zvolen opatem.
        Zakladatel řádu poustevníků benediktinů, zakládal další kláštery. Zemřel v klášteře jeho řádu Svatého Spasitele (San Salvátor, Salvatore), jeho ostatky byly převezeny na Monte Vergine v r. 1807. Blahořečen 246. papežem Benediktem XIII. v r. 1728, svatořečil ho 251. papež Pius VI. v r. 1785. V církevním kalendáři svátek přeložen z 24. 6., je společně se sv. Ivanem Českým. Villiam, Vilemína, Vilma, slovensky: Viliam, angl. William, Will, USA: Bill, it. Guilgliemo, něm.:, dánsky:, švédsky: Wilhelm, maďarsky: Vilmos (Vilmoš).

(╬) Vilém sv. 6. 4. opat, sv. Vilém z Aebelholtu a z Eskillu, * 1125 Paříž, + 6. 4.1203 Aebelholt v Dánsku, francouzský šlechtic, v r. 1165 se stal opatem kláštera augustiniánů v Eskilsó, hájil církev a svátosti, francouzský král Filip August vyhnal manželku a on ho za to zkritizoval, král ho uvěznil na dva roky, po propuštění z vězení odešel do Dánska, kde zemřel, kanonizován dánskými biskupy v r. 1224.

(♣)(╬) Vilém sv. 28. 5. vyznavač a řeholník, germ.: willa helm = vůle je mou přilbou, pod mou přilbou je má vůle zvítězit. Sv. Wilhelm z Akvitánie a z Gellone, * 745 Akvitánie, + 28. 5. 812 Gellone ve Francii, vnuk Karla Martela, německý vévoda, který byl na dvoře franckého krále sv. Karla I. Velikého (později římského císaře), odešel z nádhery královského dvora, která se mu protivila, založil v r. 804 klášter benediktinů OSB v Gellone, za dva roky se v tomto klášteře stal laickým bratrem, svatořečen 157. papežem Alexandrem II. v r. 1066.

(╬) Vilém Apor bl. 2. 4. biskup a mučedník, bl. Vilém Apor, maďarsky Vilmos Apor. * 29.2.1892 Segesvar, + 2. 4.1945 Györ (Ďér, česky Ráb). Šlechtic. Biskup v Rábu 1941 - 1945. Byl čestným kaplanem Maltézských rytířů. Biskupské heslo: Crux firmat mitem, mitigat fortem (Kříž posiluje slabé a mírní silné).
     Zachraňoval pronásledované Židy a skrýval je. S ostatními maďarskými biskupy ostře protestoval proti pronásledování Židů a organizoval pro ně humanitární pomoc. I když protižidovské zákony zakazovaly křtít Židy, mnoho jich sám pokřtil a kněžím vydal schválení, aby Židům vydávali falšované křestní listy.
      Před fašisty ukrýval ženy a dívky a zabránil jejich odvlečení do koncentračních táborů. Když se k Györu přiblížila bojová linie, biskup nabídl svoji rezidenci uprchlíkům.
    Na konci války bránil rudoarmějcům znásilňování žen, kterým v biskupské rezidenci poskytl azyl. Na Velký pátek 30. 3.1945 Rudá armáda ovládla město. Sovětští vojáci prohledali rezidenci, zda se tam neskrývají Němci. Chtěli několik žen, aby jim pomohly s „přípravou jídla a loupáním brambor“. Tuto větu používali, ať ženy chtěli k jakékoliv činnosti.
    Biskup Apor je zavedl do místností, kde byli ubytováni muži a staré ženy. Dívky a mladé ženy byly ukryty v jiných místnostech. Později se několik opilých vojáků, vrátilo. Vtrhli do paláce a uviděli dívku, která opustila úkryt. Vojáci začali dívku nahánět, ta při útěku volala biskupa o pomoc. Biskup přiběhl a rozkřikl se na vojáky, že „sem nesmí, ať okamžitě odejdou“. Rusové se biskupa zalekli a skutečně se dali na ústup. Jeden z vojáků vystřelil na biskupa, kterého zasáhly tři kulky do břicha.
    Okamžitě byl převezen do nemocnice a ihned byl operován. Přijal svátost nemocných. Za dva dny se objevila infekce, na kterou biskup Apor zemřel 2. 4. na Velikonoční pondělí. Poslední zpráva, kterou slyšel, byla, že se vojáci do paláce nevrátili. Na to odpověděl: "Děkuji Bohu, že přijal moji oběť." Tato vražda biskupa sovětskými rudoarmějci nebyla nikdy potrestána.
    Tělo biskupa Apora bylo provizorně pohřbeno v karmelitánském kostele, protože se katedrála Nanebevzetí Panny Marie opravovala. Hrobka pro biskupovo tělo byla vybudována v katedrále v kapli sv. Ladislava, ale komunistická vláda zakázala převoz těla a veřejný pohřeb. Věřící Maďaři začali chodit k prázdné hrobce a tam se modlili. Hrobka se stala symbolem odporu proti komunismu v Maďarsku. V roce 1985 komunisté dovolili tajné převezení a pohřbení biskupa Apora do hrobky. 9.11.1997 prohlásil 265. papež sv. Jan Pavel II. biskupa Vilmose Apora za blahoslaveného. Svátek 2. 4.

(╬) Vilém Arnaud sv. 29. 5. řeholník a mučedník, sv. Vilém Arnaud a druhové, + 29. 5.1242 Avignonetu ve Francii, společně se svými druhy dominikánskými spolubratry OP. byli umučeni, r. 1866 svatořečeni 256. papežem bl. Piem IX.

(╬) Vilém Eberschweiler ct. 23.12. řeholník, ct. Vilém Eberschweiler, * 5.12.1837 Püttlingenu v Německu, + 23.12.1921 Exaten v Holandsku, ve 20 letech vstoupil se svým bratrem Bedřichem 30. 9.1858 v Münsteru do řádu jezuitů SJ (TJ), v r. 1868 byl vysvěcen na kněze, v r. 1871 začal kulturní boj proti církvi a jezuité byli vyhnáni z Německa, odešel do Wynandsrade v Holandsku, v letech 1884 – 1889 působil v anglickém Ditton Hallu, pak se vrátil do Holandska, byl vyhledávaným zpovědníkem a duchovním rádcem, zemřel na zánět plic, pohřben na Hod boží vánoční, aby se vrátil do své země, byly jeho ostatky přeneseny v r. 1958 do Trevíru

(╬) Vilém sv. 28. 3. řeholník, sv. Vilém Eiselin, * 1564 Mindelheim, Bavorsko v Německu, + 28. 3.1588 Rot, Bádensko, při morové epidemii přišel o oba rodiče, studoval v Dillingenu, stal se premonstrátem OPraem., celý život trpěl těžkou chorobou, kterou trpělivě snášel, zemřel ve věku 24 let

(╬) Vilém sv. 1. 1. opat, sv. Vilém ze St. Bénigne zvaný Vilém Dijonský, * 962 ostrov Giglio v Itálii, + 1. 1.1031 Fécamp ve Francii, syn hraběte Roberta z Volpiana, císař Ota Veliký a císařovna Adéla mu byli za kmotry, r. 978 v 16 letech vstoupil do benediktinského kláštera OSB v Cluny, 990 se stal opatem ve St. Bénigne u Dijonu, byl velmi štědrý, pro kočovné umělce založil „Bratrstvo žongléřů“, byl mimořádně oblíbený mezi lidmi, v některých kalendářích má svátek 28. 5.

(╬) Vilém Janauschek ct. 30. 6. kněz, ct. Vilém Janauschek (Janoušek), * 19.10.1859 Vídeň, + 30. 6.1926 Vídeň, redemptorista CSsR, vzorný vychovatel mládeže, vynikající zpovědník, několik let trpělivě snášel těžké zdravotní problémy

(╬) Vilém sv. 10. 2. poustevník, sv. Vilém z Malavalle (Vilém Veliký), + 10. 2.1157 Malavalle v Itálii, žil na pustině u Castiglione v Toskánii, po jeho smrti se jeho společníci sloučili do řádu vilémitů, v r. 1202 byl svatořečen 177. Inocencem III., patron klempířů

(╬) Vilém sv. 29. 3. kněz, sv. Vilém z Neuenburgu, byl knězem a sloužil jako kaplan ve městě Neuenburgu, kde také zemřel, * 1150, + 29. 3.1231 Neuenburg (Neuchâtel) ve Švýcarsku

(╬) Vilém sv. 20. 4. poustevník, sv. Vilém Poutník, + 20. 4.1145 Windberg v Bavorsku, nejdříve žil jako poutník po svatých místech, po několika letech se usadil jako poustevník, měl dar uzdravování a proroctví, podporoval ho hrabě Albert z Bogenu, který byl od něho uzdraven z nemoci, po své smrti se hraběti zjevil a řekl mu, aby nad jeho hrobem postavil kapli, z které vznikl kostel Panny Marie, k němu věnoval svůj zámek, tím založil klášter premonstrátů ve Windbergu, v některých kalendářích má svátek 28. 5.

(╬) Vilém bl. 7. 2. mučedník, bl. Vilém Saltemouche * 1556 St-Germain-l´-Herm, bratr laik řádu jezuitů, s bl. Jakubem Salésem, knězem TJ, byli přepadeni kalvínskými hugenoty (igenoty), uvězněni a popraveni, + 7. 2.1593 Aubenas ve Francii, beatifikováni 260. papežem Piem XI. 6. 6.1926

(╬) Vilém ze Sann sv. 27. 6. vyznavač, sv. Vilém hrabě ze Sann a sv. Ema z Gurku, + 1015 v Gräbernu v Korutanech, vydal se jako poutník do Svaté země a cestou zemřel, jeho manželka sv. Ema po manželově smrti a po zavraždění syna najatými zločinci v r. 1036, vstoupila do kláštera, který založila, 260. papež Pius XI. je oba svatořečil v r. 1938 a tím ukončil proces zahájený v r. 1466

(╬) Vilém z Yorku sv. 8. 6. arcibiskup, sv. Vilém z Yorku, * 1100 Anglie, + 8. 6.1154 York v Anglii, svatořečen 178. papežem Honoriem III. v r. 1226

(♣) Vilma 7. 1. ženská verze mužského jména. Vilém, Vilemína, Viléma, Wilhelma, it. Guilhelm

(╬) Vimius sv. 12. 6. řeholník, sv. Vimius, + 1154 Einsiedel, a misionáři Zimius, Marinus (+ 1153), žili jako poustevníci v údolí Altmühlu v Einsiedelu, měli přezdívku tři ubozí (= cizí) světci, stali se vyhledávanými rádci a pomocníky, po své smrti byli ihned ctěni jako blahoslavení, v r. 1689 byly vyzvednuty jejich ostatky, 2. 7.1862 byli všichni tři svatořečeni 256. papežem bl. Piem IX., v Bavorsku je druhá skupina „tří cizích (ubohých) světců: sv. Archus (schránka), sv. Gardan a sv. Haindritt

(♣)(╬) Vincenc sv. 14. 4./22. 1. jáhen a mučedník, lat.: vinco, vincere = vítězit nad někým, porážet v boji. Sv. Vincent ze Zaragozy (Zaragossa), * 285 Hueska ve Španělsku, + 22. 1. 304. První mučedník Španělska. Byl arcijáhnem biskupa Valera. Za císaře Diokleciána byli oba zatčeni a odvlečeni do španělské Valencie a biskup Valer byl poslán do vyhnánství.
    Jáhen Vincent přivázán ke sloupu, kde do něho prefekt Dacian bodal kopími, mučen železnými drapáky na skřipci a na rožni. Podle legendy ho při tomto mučení utešoval anděl. Zemřel ve věku 19 let. Kati zašili mrtvé tělo do volské kůže a potopili do moře. Po nějaké době vyplavalo a křesťané ho s úctou pohřbili. Podle legendy jeho tělo chránili havrani před divokou zvěří. Po sv. Štěpánu a sv. Vavřinci třetí z velikých jáhnů mučedníků.
    70. papež Honorius I. nechal v r. 630 jeho ostatky (spolu s ostatky sv. Anastasia Perského) přenést do římského kostela Santi Vincenzo et Anastasio alle tre fontane (sv. Vincenta a Anastasia u tří studní). Patron cihlářů, pokrývačů a vinařů. Na jeho svátek se trhá takzvané ledové víno. České přísloví: „Na Vincence slunečnost, bude vína hojnost.“ V českém občanském kalendáři svátek v r. 1950 přeložen z 22. 1., kde byl společný svátek se sv. Anastázem. Vincent, Čeněk, Viktor, Vítězslav, Nikita, Štěpán

(╬) Vincenc Ferrerský sv. 5. 4. kněz a řeholník, sv. Vincent z Ferrary, * 1350 Valencie, Španělsko. Syn Angličana Williama Ferrera a Španělky Constanzy Miguelové. V 17 letech se stal dominikánem OP. Po studiích v Barceloně, Valencii a Leridě učil svobodná umění (filosofie) vysvěcen na kněze. Měl dar uzdravovat. Po odmítnutí nabídky kardinálské hodnosti požádal, aby mohl kázat jako misionář. Prochodil skoro celou západní Evropu, kázal i pod širým nebem a přivedl ke zbožnému životu mnoho tisíc lidí. Měl také mnoho protivníků. Stal se reformátorem morálky a zbožnosti. Zakládal útulky pro nemocné.
    Odešel do Francie jako zpovědník avignonského vzdoropapeže Benedikta XIII. a ovlivnil úspěšné zakončení papežského schizmatu na kostnickém koncilu. Vrátil se do Valencie a v r. 1418 byl pověřen 207. papežem Martinem V. na tři roky jako kazatel Bretaně a Normandie. Jeho heslem bylo: "Ať děláš cokoliv, nemysli na sebe, ale na Boha." + 5. 4.1419 Vannes (Bretagne, Francie). Svatořečen 210. papežem Kalist (Kalixt) III. v r. 1458. Patron dobrého sňatku, plodnosti, proti bolestem hlavy, epilepsii, horečce.

(╬) Vincenc Grossi sv. 7.11. kněz, sv. Vincenc Grossi, * 9. 3.1845 Pizzighettone v Itálii, + 7.11.1917 Vicobellignano v Itálii, od dětství ministroval, ve 24 letech byl vysvěcen na kněze a byl poslán do dvou nábožensky obtížných farností, které měl dát do pořádku po duchovní stránce, založil ústav pro mládež, kde žili mladí chlapci a učili se slušnému a křesťanskému životu, 1.11.1975 ho svatořečil 263. papež Pavel VI.

(╬) Vincenc Lerinský sv. 24. 5. řeholník, původním povoláním voják, později vstoupil do kláštera na ostrově Lérins, napsal katechismus, kde vysvětlil nauku o víře, + 450, v církevním kalendáři svátek od r. 1969, společně se svátkem Panny Marie Pomocnice křesťanů

(╬) Vincenc z Pauly sv. 27. 9. kněz, sv. Vincent z Pauly, * 24. 4.1575 Pouy (Paula) v Gaskoňsku ve Francii, + 19. 7.1660 Paříž. Syn chudých rodičů, původně se živil jako pasák vepřů. Studoval teologii v Toulouse. V r. 1594 v 19 letech byl vysvěcen na kněze, ale byl na tom finančně špatně, měl dluhy a v r. 1605 zmizel z Bordeaux. Odjel do Marseille, ale na zpáteční cestě ho zajali piráti a prodali ho za otroka muslimům v Tunisu. Tam se po několika prodáních dostal k muslimovi, který byl původně františkánem. Toho obrátil zpět na křesťanství a uprchl s ním v r. 1607. O rok později studoval v Římě a v roce 1609 se stal farářem v Paříži.
    V r. 1610 se stal domácím kaplanem královny Markéty z Valois, manželky Jindřicha IV. V r. 1613 dostal místo u hraběte de Gondi jako vychovatel. V té době dal slib, že zasvětí Bohu svůj život ve službě chudým. V r. 1622 se stal vězeňským kaplanem a založil Bratrství milosrdné lásky. V r. 1624 založil řád Lazaristů (podle převorství sv. Lazara), po jeho smrti zvaných vincentinů (společnost kněží pro misijní apoštolát). S nimi zakládal misie v Alžíru, Tunisu a na Madagaskaru. V době Třicetileté války se staral o nemocné a nalezené děti. Zakládal dobročinné ústavy, staral se o nemocné a chudé, zásoboval je léky a jídlem, podporoval je penězi a sháněl pro ně oblečení.
    29.11.1633 založil řád Dcer křesťanské lásky, které se po svém zakladateli nazývají vincentky. Oblíbil si ho francouzský král Ludvík XIII., který mu zemřel v náručí roku 1643, když došlo ve Francii ke krvavému povstání proti králi. Sv. Vincent zařídil lazarety a kuchyně pro chudé, aby je zachránil před hladem. V roce 1657 založil pařížskou nemocnici Salpetriere. Na konci života byl částečně ochrnutý.
    Po své smrti byl pohřben ve skleněné rakvi na oltáři v kostele sv. Lazara v Paříži. Je považován za zakladatele organizované Charity. Blahořečen 246. papežem Benediktem XIII., 16. 6.1737 ho svatořečil 247. papež Klement XII. V církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen z 19. 7., v jeho řádech slaví svátek ještě 20.12.

(╬) Vincenc Pallotti sv. 22. 1. řeholník, sv. Vincenc Pallotti, * 21. 4.1795 Řím, + 22. 1.1850 Řím. Pocházel ze zámožné rodiny. V r. 1818 byl vysvěcen na kněze a obětavě pracoval ve všech oblastech duchovní správy. Byl jedním z nejvyhledávanějších zpovědníků a lidé k němu měli přístup ve dne i v noci. V r. 1835 založil Společnost katolického apoštolátu (palotini, později řád pallotinů SAC). Původně šlo o skupinu kněží, později vyzval ke spolupráci i laiky a stal se prvním v pastorační práci s laiky. Zaměřil se na pomoc mládeži, vězňům a vojákům. Založil večerní školy pro dělníky. V r. 1843 založil Společnost sester palotinek. Je nazýván „apoštol Říma“. Při jedné zpovědi daroval svůj plášť chudákovi a sám se nachladil. Za několik dní zemřel na zápal plic. 261. papež ct. Pius XII. ho beatifikoval. 20. 1.1963 svatořečen 262. papežem Janem XXIII. Patron misijních kněží.

(╬) Vincenc Dominik Romano sv. 20.12. kněz, sv. Vincenc Dominik Romano, * 3. 6.1751 Torre del Greco u Neapole v Itálii, + 20.12.1831 Torre del Greco v Itálii, staral se o mladistvé, po výbuchu Vesuvu v r. 1805 pomáhal postiženým lidem, při výstavbě obce se dal vlastníma rukama do stavby místního kostela, blahoslavený 263. papežem ct. Pavlem VI. 17.11.1963

(╬) Vincent Maria Strambi sv. 1. 1. biskup, sv. Vincent Maria Strambi, * 1. 1.1745 Civitavecchia u Říma, + 1. 1.1824 Řím, řeholník CP (passionisté), zasloužil se o kněžský dorost a šíření víry, v r. 1801 se stal biskupem Maceratě – Tolentinu, odmítl přísahu věrnosti císaři a Napoleon I. ho v letech 1804 – 1814 vypověděl do Milána, r. 1823 složil svůj úřad, zemřel v den svých 79. narozenin, byl pohřben v kostele sv. Jana a Pavla v Římě, svatořečen 11. 6.1950 ct. Piem XII.

(╬) Vincencie sv. 28. 6. řeholnice, sv. Vincencie Gerosová, * 29.10.1784 Lovére, + 28. 6.1847 Lovére v Itálii, založila v r. 1832 řád sester lásky, beatifikoval ji 260. papež Pius XI. v r. 1933, svatořečil ji 261. papež ct. Pius XII. 18. 5.1950

(╬) Vincencie Vincuña sv. 26.12. řeholnice, sv. Vincencie Lopez y Vincuña, * 22. 3.1847 Cascante ve Španělsku, + 26.12.1890 Madrid, v r. 1876 založila řád dcer Neposkvrněné Panny Marie, pro dívky a ženy hledající práci, 25. 5. 1975 svatořečena 263. papežem ct. Pavlem VI.

(╬) Vintíř sv. 9.10. poustevník, sv. Vintíř, * 955 Schwarzburg, + 9.10.1045 Dobrá Voda u Hartmanic, viz Gunter, Gunther, Günther

(♣)(╬) Viola (sv.) 25. 5./3. 5. mučednice, lat.: viola = fiala, sv. Viola, žila a zemřela ve Veroně, kde byla umučena ve 3. století, Violetta

(╬) Virgil sv. 27.11. biskup, lat.: vergo = směřovat, nachylovat se, obracet se určitým směrem, Vergilion = po římském básníku Vergiliovi, sv. Virgil, * 700 Irsko, + 27.11. 784 Salcburk, misionář v Korutanech, Slovinsku a v Solnohradu (Salzburg), přišel se svými druhy sv. Marinem a sv. Deklanem (1.12.), v r. 743 se stal opatem v klášteře sv. Petra a vikářem biskupství, v r. 755 byl vysvěcen na biskupa v Salcburku, kde dal vystavět nový dóm (katedrálu), kam dal 24. 9. 774 přenést ostatky sv. Ruperta (27. 3.), sv. Chunialda a sv. Gislara. Po své smrti byl pohřben v katedrále. V r. 1233 ho svatořečil 179. papež Řehoř IX., Virgilius

(╬) Virgil sv. 24. 9. biskup, sv. Virgil ze Salcburku (Solnohrad – Salzburg v Rakousku)

(♣)(╬) Vít sv. 15. 6. mučedník, lat.: vita, vitus = život, sv. Vít, * 297 Mazara del Vallo na Sicílii, + 304/305 Lukánie (Řím). Dvanáctiletý chlapec byl synem bohatého patricije prefekta Ilasia (Gilasius, Hilas, Hilasius, Hylas). Vychovávala ho chůva sv. Krescencie a její manžel sv. Modest, kteří Víta pokřtili a tajně vychovávali jako křesťana. To zjistil jeho otec, všechny tři obžaloval a nutil je odřeknout se Krista. Při pronásledování za císaře Diokleciána (vládl 284 – 305) byli mučeni.
    Podle legendy byli spolu hozeni do kotle s vařícím olejem, odkud vyvázli a byli předhozen lvům, kteří si lehli k jejich nohám. Zuřivý císař je nakonec nechal popravit mečem. 
    Část jeho ostatků byla převezena ze Sicílie do Saska v r. 836 do kláštera Korvey (Korvej v Sasku, zde studoval i sv. Ivan) na řece Weser. Ze saského kláštera v Korveji přišli začátkem 9. století na Moravu iroskotští misionáři a postavili kostel sv. Víta. Staroslověnská modlitba k sv. Vítu je známa na Moravě v 9. století, opis z latinské legendy z r. 600.
    V 10. století získal ostatky východofrancký král „císař“ Jindřich I. Ptáčník. Od něho získal darem ostatek jeho ruky sv. Václav, který mu zasvětil rotundu na Pražském hradě. Celé tělo sv. Víta dostal 1. 4.1355 císař Karel IV. v klášteře sv. Marina v Pavii a v r. 1355 dovezl do Prahy všechny jeho ostatky z Pavie a Korveje. Pohřbil je na Hradě v katedrále jemu zasvěcené. Od té doby se stal světec ze Sicílie českým patronem.
    Je patronem Saska (při zobrazení má císařské insignie), Pomořan, Rujany, Sicílie, cudnosti, v nouzi, herců, horníků, kovářů, proti vzteklině, padoucnici, pomočování, němotě, hluchotě a blesku. Patří mezi 14 sv. Pomocníků (24.3. společný svátek do roku 1969). V Evropě mu je zasvěceno 1500 kostelů a kaplí.
    Císař Karel IV. napsal v Nové historii o sv. Václavu mučedníku, vévodovi českém (Historia nova de sancto Wenceslao martyre duce Bohemorum) že: „vévoda český Bořivoj s manželkou Ludmilou mučednicí, byl pokřtěn blaženým Metodějem v kostele sv. Víta v metropolitním městě Moravy Velehradě.“
    Atribut: knížecí koruna, kotel, kniha, palmová ratolest, kohout, symbol toho, že zemřel mladý na úsvitu křesťanství. Tak jako kohout oznamuje svítání dne, tak je označen úsvit jeho mladého života. Vital, Vitalis, Vital, Vitalián, Vitus.

(╬) Vital Grandin bl. 3. 6. biskup, bl.Vital Grandin, křestním jménem Justin, * 8. 2.1829 St. Pierre sur Orthe ve Francii, + 3. 6.1902 St. Albert v Kanadě, člen řádu oblátů OMI, přišel jako misionář v r. 1854 do Kanady, Indiáni ho měli rádi a nazývali ho velkým náčelníkem modlitby, v r. 1859 ve věku 30 let byl vysvěcen na biskupa ve St. Albertu, jeho biskupství bylo dvakrát větší než Francie, zemřel vyčerpáním, hned po své smrti byl nazýván svatým biskupem Severozápadu, 15.12.1966 ho blahořečil 263. papež bl. Pavel VI., Vít

(╬) Vital ze Salzburgu sv. 20.10. biskup, sv. Vital ze Salzburgu, + 20.10. 730 Salzburg, byl žákem sv. biskupa Ruperta, po jeho smrti 27. 3. 718 se stal jeho nástupcem. Oficiálně nebyl nikdy svatořečen, v r. 1519 bylo 218. papežem Lvem X. dovoleno jeho uctívání.

(╬) Vitalián sv. 27. 1. papež, sv. Vitalianus, * 7. století Segni v Itálii, + 27. 1. 672 Řím, v letech 657 – 672 se stal 76. papežem, po svém zvolení pozval císaře Konstantina do Říma, přijal císaře s poctami, císař mu daroval biblický kodex, nádherně zdobený drahokamy a zlatem, ale přikázal strhnout ze střechy chrámu Všech svatých (Pantheonu) všechnu měď a poslat do Konstantinopole.

(╬) Vitalis sv. 20.10. biskup, lat.: vitalis = živoucí, životní síla, sv. Vital ze Salzburku, v církevním kalendáři svátek od r. 2007, Vít, Vital

(╬) Vitalis sv. 4.11. mučedník, sv. Vitalis z Bologně, původně otrok, povzbuzoval svého pána Agricolu, který s ním byl umučen, + 304 Bologna v Itálii, jejich ostatky vyzvedl v r. 380 milánský biskup sv. Ambrož, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, Vít, Vital

(╬) Vitalis sv. 28. 4. mučedník, sv. Vitalis a druhové mučedníci z Fovea, lat.: vitalis = živoucí, životní síla, sv. Vitalis, + 170 Ravenna, pocházel z Milána, otec svatých Serváse (Gervase) a Protáse (Protas), římský voják, v době pronásledování se v doprovodu soudce Paulina dostal do Ravenny, kde byl svědkem popravy. V popravčím průvodu byl veden na popravu lékař Ursicinus, který zapochyboval o správnosti své víry, Vitalis ho povzbuzoval k odvaze a zavolal na něho: „Ursicine, léčil jsi jiné, ať nezraníš svou duši.“
    Když byl vyzván, aby vydal svědectví proti Kristu, nezapřel ho. V r. 170 byl zatčen, mučen a vhozen zaživa do hluboké jámy, když se o osudu manžela dověděla jeho žena Valerie, vydala se do Ravenny pro jeho tělo, místní křesťané jí nedovolili odnést mučedníkovy ostatky. Na zpáteční cestě do Milána umřela i ona mučednickou smrtí, když odmítla uctít pohanské bohy. Jejich synové Servás a Protás zemřeli za 10 let také mučednickou smrtí. V Ravenně byla nad hrobem sv. Vitalise postavena basilika, další basilika jemu zasvěcená je v Římě (Via Nazionale) a byla postavena v roce 400 jako trojlodní kostel. Původně patricijský dům Římanky Vestiny, která věnovala prodejem šperků, peníze na jeho přestavbu a chrám zasvětila v roce 412 bratřím mučedníkům sv. Protásovi a Servásovi (jejich ostatky byly objeveny v Miláně v r. 386). 40. papež sv. Inocenc I. (401 – 417) určil dva kněze Leoparda a Ursicina a jáhna Liviana, aby pečovali o kostel, který byl později zasvěcen sv. Vitalisovi. V r. 1475 dal basiliku obnovit 213. papež Sixtus IV., který ji změnil na jednolodní chrám. V církevním kalendáři svátek do r. 1969, Vital
    Basilikální kostel v Římě s názvem Santi Vitale, Valeria, Gervasio e Protasio nebo Santi Vitale e Compagni Martiri in Fovea (Svatý Vital, Valerie, Servás a Protás, nebo Svatý Vital a společníci mučedníci v Příkopu). Titulárním kostelem - Titulus Vestinae se stal v roce 499. V roce 595 dostal titul San Vitale. V roce 1596 zničený kostel zrušil papež Klement VIII.  Papež Lev XIII. ho 16. prosince 1880 obnovil s názvem Santi Vitale, Valeria, Gervasio e Protasio in Vestina (Svatý Vital, Valerie, Servás a Protás u Vestiny). V letech 1534 - 1535 byl jeho titulářem sv. Jan Fischer (22. 6.). V letech 1935 - 1941 pražský arcibiskup Karel Boromejský Kašpar. 1977 - 1992 pražský arcibiskup František kardinál Tomášek.

(♣) Vítězslav 21. 7. Viktorin, Viktor, Vincenc, Čeněk, Slávek, Štěpán, Štěpánka, Vítězslava, Nikefor

(♣) Vitold 12.11.Litevské jméno.

(╬) Vitus sv. 20.12. biskup, sv. Vitus z Litvy, * 1190, + 20.12.1260 Krakov v Polsku, Vít, Vitalián, Vitalis

(╬) Vivina sv. 17.12. abatyše, sv. Vivina z Bruselu, * 1109 Oisy v Belgii, + 17.12.1176 Bigarden u Bruselu v Belgii, několik let žila jako poustevnice, v r. 1146 založila klášter Grand Bigard, v r. 1794 bylo opatství zrušeno a její ostatky dostaly do Bruselu, od r. 1812 jsou v Orbais, znázorňuje se v řeholním rouchu a jejím jediným atributem je hořící svíce, podle legendy zapálila zázračným způsobem zhaslou svíčku.

(♣) Vladan 9. 1. slovan.: vladan = vládce, vládl svému rodu, svému území. Vlad II. Dracul, valašský kníže, který bojoval s Turky. Protože bojoval jako drak dostal přezdívku Dracon (Drakon = drak). Jeho syn Vlad III. Tepes (rumun. = narážeč na kůl) zvaný Dracula (syn Draka) likvidoval své protivníky ďábelskými prostředky. Dal napíchat na kůly několik tisíc lidí, vznikla o něm legenda, že se stal upírem a pil lidskou krev. Na dobové dřevořezbě je výjev, kdy Drakula uspořádal u Brašova hostinu mezi kůly. Když si někdo z hostů stěžoval na zápach z mrtvol, nechal ho narazit na nejvyšší kůl, aby byl na čerstvém vzduchu. Zemřel u Bukurešti v bitvě proti Turkům v r. 1476. Vladěna, Vladek

(♣) Vladěna 30. 8. v občanském kalendáři svátek od r. 1990, Vladan, Vladislava

(♣)(╬) Vladimír sv. 23. 5./15. 7. slovan.: vlad mir = vládne světu, míru, sv. Vladimír (Svjatoslavič) Veliký, * 960 Kyjev na Ukrajině, + 15. 7.1015 v Kyjevě. Od r. 980 panovník Kyjevské Rusi v letech. Se svou babičkou sv. Olgou se zasloužil o pokřtění své země v roce 988. Při křtu přijal jméno Basil (Vasil, rusky Vasilij) podle svého švagra a kmotra Basileiose II., bratra jeho ženy, udržoval styky s 138. papežem Janem XV. Není v katolickém kalendáři, ale jako světec je znázorňován v katolických kostelích. Kanonizován pravoslavnou církví v r. 1250, kdy dostal titul „rovný apoštolům“. Maďar.: Aladar, Aladár

(♣) Vladislav 18. 1. slovan.: vlad slav = vládne slavně, Vladislava, Ladislav

(♣) Vladivoj 3. 3. slovan.: vládne vojům, vojskům, český panovník, vládl listopad 1002 – leden 1003, dosazen polským králem (asi bratrem) Boleslavem Chrabrým, který si dělal nárok na Čechy, protože byl po matce Doubravce Přemyslovec, od německého krále Jindřicha si nechal udělit Čechy v léno a založil tak tradici trvající několik staletí, upil se k smrti.

(♣) Vlasta 23.12. slovan.: vlast = otčina (lat.: patria potestas = otcovská moc, vlast = území, kterému vládne jeden panovník), v našich pověstech je známá Vlasta, vůdkyně dívčí války, Patricie, Vlastislava

(♣)(╬) Vlastimil sv. 17. 3. /19. 2./17. 3. biskup, slovan.: vlast mili = miluje svou vlast, otčinu, vlastenec, lat.: pater = otec, patricius = vlastenec, ten, který má otce, zná své předky, žije v otčině (ve vlasti), patricijský ve významu urozený.
    Sv. Patrik, * 385 v Británii, v rodině římsko – britského patricia, ve svých 16 letech byl zajat irskými nájezdníky, prodán do otroctví a 6 let pásl ovce u irského náčelníka u hory Slemish (dnes hrabství Antrim) v severním Irsku, jedné noci měl sen, ve kterém slyšel hlas, že koráb je připraven, uprchl a dostal se na loď, která ho odvezla domů, studoval v Tours a na ostrově Lerins.
    Papež Celestin I. ho vysvětil na biskupa a poslal do Irska, v r. 441 strávil na hoře Croagh Patrick 40 dní, aby se postem připravil na své poslání, obtěžovali ho zlí duchové, které zaháněl zvoněním na zvon, na této hoře udělal zázrak, že vyhnal z Irska hady, tato legenda symbolizuje zahnání zlých duchů.
    Během svého působení pokřtil 120 000 Irů, v r. 445 postavil první kostel ve městě Armagh, věrozvěst a apoštol Irů se stal jejich národním patronem, naučil Iry chápat jednoho Boha v Nejsvětější Trojici, tím, že jim na trojlístku ukázal jeden stonek s třemi lístky = jeden Bůh, tři Osoby.
    Od jeho doby je trojlístek (shamrock) národní symbol Irska, + 17. 3.461, pohřben v katedrále ve městě Downpatrick v Irsku (30 km od Belfastu), vedle sv. Kolumbána a sv. Brigity, Patrik Patricius, jméno oblíbené v Irsku, v době národního obrození přeloženo doslovně do češtiny, v českém občanském kalendáři svátek sv. Patrika přeložen v r. 1950 na 19. 2., v církevním kalendáři svátek zůstal, do r. 1969 společný svátek se sv. Janem Sarkandrem.

(♣) Vlastislav 28. 4. slovan.: vlast slav = slavná vlast, slavný ve své vlasti (♣) Vlastislava 23.12. Vlastislav, Vlasta, není v českém kalendáři.

(♣) Vojmil, Vojmír 25.10. slovan.: miluje vojnu, válku, jako vítěz určuje podmínky míru. Manfred

(♣)(╬) Vojslav sv. 16. 3. biskup, něm.: heer bert = skvělé vojsko, slavné vojsko, slavný dav, zástup, viz sv. Heribert, Herbert, * 970 Worms v Porýní-Falci, + 16. 3.1021, Herberta, Herbert, Vojislav

(♣)(╬) Vojtěch sv. 23. 4. biskup a mučedník, slovan.: voj tiech = útěcha vojů, zástupů, davu lidí. Sv. Vojtěch Slavníkovec, * 956 Libice nad Cidlinou, + 23. 4. 997 Cholin v Rusku. Otec Slavník (* ? 920, + 18.3. 981), matka Střezislava (sestra sv. Václava, Boleslava I. a Přibyslavy), synovec zličského knížete Radslava (jeho manželkou byla další sestra sv. Václava).
    Podle Brunona z Querfurtu byla Vojtěchova babička Hedvika Saská dcerou císaře Jindřicha I. Ptáčníka Saského (rod saských Luidolfovců). Kníže Slavník, Vojtěchův otec by byl jejím synem. Vojtěch měl staršího bratra Soběslava a mladší sourozence: Spytimíra, Pobraslava (Bobraslav), Bořeje, Čáslava (podle něho jméno města) a nejmladšího Radima.
    Od dětství býval Vojtěch často nemocný a rodiče slíbili, že pokud se uzdraví, stane se knězem. Modlili se k Panně Marii a svůj slib splnili. Jeho vychovatelem byl učitel kněz Radla. V pěti letech byl biřmován na Libici (LIVBVZ) magdeburským arcibiskupem Adalbertem (+ 981) a jeho jméno si dal jako své biřmovací. To se stalo v západním světě synomymem pro jméno Vojtěch. Arcibiskup se zastavil na Libici, když se vracel přes Čechy do své diecéze.    
    V r. 972 odjel Vojtěch na školu do Magdeburgu, kde studoval 9 let, až do roku 981. Po návratu působil jako podjáhen u pražské kapituly. S ostatními členy kapituly byl svědkem smrti 1. pražského biskupa Dětmara (+ 2. 1. 982). Na hradišti Levý Hradec byl 19. 1. 982 ve 26 letech zvolen druhým pražským biskupem. Nejdříve nechtěl volbu přijmout, protože si pamatoval umírání biskupa Dětmara, který litoval svou povolnost a ústupky před zlořády doby. Byl vysvěcen na kněze a odjel do Verony v Itálii za císařem Otou II. Ten mu předal prsten a berlu (investitura). Na svátek sv. Petra a Pavla 29. 6. 983 byl vysvěcen na biskupa mohučským arcibiskupem Willigisem. Ve Veroně se sešel s opatem sv. Majolem z Cluny (11. 5.). Po návratu do Čech se snažil uvést do veřejného života křesťanské ideje, ale nebyl pochopen. Kníže Boleslav II. s ním měl spory, protože on i obyvatelé žili ještě pohansky. Přežívalo mnohoženství, prodej otroků, sňatky mezi příbuznými, znesvěcování nedělí a svátků trhy, nedodržovaly se dané zákony. Mravně nežili ani kněží, kteří se v té době mohli ženit. Měli někoik konkubín a zanedbávaly vlastní ženu.
    Pro neshody se zemany a nedodržování zákonů odešel se souhlasem mohučského arcibiskupa s bratrem Radimem r. 988 z Čech do Říma. 138. papeži Janu XV. chtěl složit úřad a odejít do Svaté země. Při zastávce v klášteře na Monte Cassinu vstoupili do benediktinského kláštera. Tam byla volná morálka a tak přešli do řeckého kláštera Valle Lucca. Odtud v r. 989 pod opata Lva do kláštera na římský Aventin do kláštera Panny Marie, sv. Bonifáce a sv. Alexia. Tam Vojtěch složil 17. 4. 990 sliby a stal se benediktinem. Jeho bratr přijal jméno Gaudentius (radostný, Radim).
    Pražskou diecézi zatím řídil míšeňský biskup Volkold v letech 988 – 990, kdy zemřel. Poměry poškozovaly pověst Čech, proto bylo v r. 992 vypraveno knížecí poselstvo, v čele s učitelem Radlou a mnichem a kronikářem Kristiánem (syn Boleslava I., Vojtěchův bratranec). Na žádost českého poselstva se Vojtěch v roce 992 opět ujal diecése. Do Čech s ním přišlo 12 mnichů, kteří postavili břevnovský klášter. Cestou domů se v Cáchách setkal s budoucím císařem Otou III. Do Čech přišel v neděli a hned v Kostelci (Plzeň-Doubravka) uviděl velký trh. Do Prahy přišel bos v plátěném oděvu kajícníka. Byl nadšeně vítán knížetem, duchovenstvem a davy lidí. Všichni slibovali nápravu.
    Své příjmy rozdělil na 4 části: 1) na vykupování otroků, 2) pro chudé, 3) pro chudé samotné kněze, 4) pro sebe a svou družinu. Kníže Boleslav II. vydal 14. 1. 993 zakládající listinu břevnovského kláštera (u nás byl jediný klášter benediktinek u sv. Jiří na Hradě). V r. 994 se Vojtěch stal svědkem vraždy v azylu kostela sv. Jiří na Hradě, šlo o rodovou krevní mstu Vršovců na cizoložné ženě, která se držela oltáře, kde ji uťali hlavu. Vršovce dal do klatby, žádal na knížeti nápravu a ten se mu vysmál.
    Protože poměry se nijak nezměnily odešel s bratrem Radimem v roce 994 opět do Říma k papeži Janu XV. (985 – 996), kde se spřátelil s mladým císařem Otou III. Cestou se zastavil v Gaboltově na východním Slovensku (kde vytryskl pramen u kterého byla postavena kaple), pokračoval do Dolních Uher, kde pokřtil syna vévody Gejzy Vajka jménem Štěpán (pozdější 1. uherský král sv. Štěpán I. Uherský).
    Přišel na Aventin, kde se stal zástupcem opata Lva. Na svátek sv. Václava 28. 9. 995 sloužil v basilice sv. Petra mši svatou s papežem Janem XV. V ten den došlo na Libici k vyvraždění Slavníkovců (Spytimír, Pobraslav, Pořej a Čáslav s rodinami). Přežil Vojtěch, Radim a Soběbor (Soběslav). Ten vedl vojsko proti pohanským Obodritům (Bodrcové v severním Německu), později byl ve vojsku Boleslava Chrabrého a padl v boji o Prahu 4. 9.1004. Při této mši se Vojtěch dostal do bilokace (zdvojení), kdy zároveň pohřbíval na Libici a stál u oltáře ve svatopetrském velechrámu v Římě. V roce 996 zemřel papež Jan XV. a nastoupil nový papež Řehoř V.
    139. papež Řehoř V. a metropolita Willigis trvali na Vojtěchově návratu do Čech. Dal si podmínku, že ho český národ přijme jako biskupa. České poselstvo, které přišlo do Říma a informovalo o jeho přítomnosti na Libici, ho odmítlo přijmout jako biskupa. Se souhlasem papeže v Římě a arcibiskupa Willigise v Mohuči, odešel v r. 996 jako misionář do Pruska.
    Poblíž hradiště Cholin (Fischhausen, Primorsk) se v posvátném pohanském háji v Tentikkenu v kraji Sambia uložili ke spánku. Ještě spící je ráno přepadli pohanští Prusové. Odvedli Vojtěcha na vrchol hory, kde mu pohanský kněz Sikko probodl srdce. Dalších sedm bojovníků ho probodlo sedmi kopími a utloukli vesly. Jeho hlavu nabodli na kůl, okolo kterého tancovali. Byl nemilosrd­ně zavražděn na břehu Baltického moře. Takto je zapsána smrt sv. Vojtěcha v listině Codex diplomaticus Regni Bohemiae (díl I. sv. 371 č. 378) z roku 1144.
    Polský král Boleslav I. Chrabrý vykoupil jeho tělo stejnou vahou zlata. Dal ho pohřbít v klášteře v Třemošíně, ale 20.10. 997 přenést a pohřbít ho v kostele (katedrále) Panny Marie v Hnězdně (Gniezno – hnízdo). Na bronzových reliéfech na bráně katedrály je vyobrazen život sv. Vojtěcha.
    Na žádost císaře Oty III. v r. 999 svatořečen 140. papežem Silvestrem II. Císař Ota III. postavil k jeho poctě chrám v Cáchách. V 10. století mu byl zasvěcen kostel na Tiberském ostrově v Římě (později zasvěcen sv. Bartoloměji), na studni (křtitelnici je nejstarší vyobrazení sv. Vojtěcha. V kapli kostela postavené papežem Juliem III. (1550 – 1555), je uložena relikvie s označením Corpore S. Adalberti Episcopi et Martyri = tělo sv. Vojtěcha biskupa a mučedníka.
    V r. 1000 byla vyhlášena, za účasti císaře Oty III. a knížete Boleslava Chrabrého, papežem Silvestrem II. hnězdenská arcidiecéze (s biskupstvím v Krakově, Kolobřehu – Kolobrzeg a Vratislavi – Wroclaw). V r. 1010 dal postavit král sv. Štěpán I. (16. 8.) v Ostřihomi katedrální chrám Panny Marie a sv. Vojtěcha (1. arcibiskupem se stal břevnovský opat Anastasius). V r. 1039 odvezl ostatky sv. Vojtěcha s ostatky sv. Radima a Pěti bratrů (Benedikt – průvodce sv. Vojtěcha, Matouš, Jan, Izák a Kristin +12.11.1003 /1005) kníže Břetislav do Prahy (Přenesení sv. Vojtěcha). Nad jeho hrobem byly přečteny Břetislavovy dekrety (nejstarší český zákoník), kde se Češi odřekli všech zlořádů.
    Poláci si stěžovali u papeže a kníže musel za pokutu postavit chrám sv. Václava ve Staré Boleslavi (svátek sv. Benedikta s bratřími se slaví v den přenesení ostatků, do r. 1969 Přenesení sv. Vojtěcha, Radima a Pěti bratrů – In Translatione Ss. Adalberti, Gaudentii et V. Fratrum).
    V r. 1060 byla nová basilika na Hradě knížetem Spytihněvem I. zasvěcena sv. Vítu, Václavu a Vojtěchu (zasvěcení obnovil 23.4.1997 pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk). V r. 1127 rozhlásil polský kníže Boleslav Křivoústý, že ostatky sv. Vojtěcha jsou v Polsku, protože byly dobře ukryty před českými uchvatiteli a byly nalezeny.
    V jeho rodišti na Libici byl postaven kostel sv. Bonifáce (5. 6., vysvětil ho sv. Vojtěch), od 14. století do r. 1832 zasvěcen sv. Jiří, od r. 1832 sv. Vojtěchovi. 29. 4.2000 posvětil královéhradecký biskup Dominik Duka bronzové sousoší sv. bratrů Vojtěcha a Radima (Návrat na Libici, autoři manželé Adamcovi). Sousoší stojí před základy tehdejšího kostela Panny Marie, vedle kterého jsou základy knížecího paláce. 23. 4.2005 posvětil biskup Duka kamenný oltář v presbytáři původního kostela Panny Marie.
    Apoštolským listem Praga Urbs z 26.11.1965 ho prohlásil 263. papež bl. Pavel VI. hlavním patronem pražské arcidiecéze.
    Kronikář Kosmas uvádí v proroctví kněžny Libuše, že „na Pražském hradě vyrostou dvě zlaté olivy, jedna z nich se bude nazývat Více slávy a druhá Vojů útěcha, které svými vrcholky proniknou až do nebe. A budou je ctít mnohé národy, aby skrze ně došly své záchrany.“ (Více slávy = Václav. Vojů /zástupů/ útěcha = Vojtěch. V latinském originále – maior gloria = větší sláva a exercitus solatio = vojsk útěcha.
    Atribut: berla, mitra, kniha, pádlo, kopí, štít pražského arcibiskupství, staroboleslavské Paladium (obraz Panny Marie ze Staré Boleslavi). Patron.Čech, Slovenska, Maďarska a Polska. Adalbert, Albert, maď.: Béla

(╬) Volfgang sv. 31.10. biskup, germ.: wolf = vlk, gang = chůze, chodící vlk, vlčí pochod, sv. Wolfgang z Řezna, * 924/930 Pfulingen v Německu, + 31.10. 994 Pupping v Horním Rakousku, pocházel ze schudlé hraběcí rodiny, vystudoval teologii v klášteře Reichenau, s přítelem Jindřichem, který se stal trevírským biskupem, odešel v r. 956 do Trevíru, do r. 964 učil na dómské škole, potom šel do švýcarského kláštera Einsiedeln, kde složil sliby a stal se benediktinem OSB, v r. 970 byl sv. biskupem Oldřichem z Augšpurku vysvěcen na kněze a vydal se na misie do Norika (Rakousko) a do Uher (Maďarsko). Svou pokorou, vzděláním a schopnostmi si získal obdiv současníků. Pasovský biskup Pelhřim ho navrhl za biskupa v Řezně, v r. 972 byl vysvěcen a stal se řezenským biskupem. Po duchovních požadoval kázeň a mírnost k lidem, podporoval umění a vědu, založil několik klášterů se špitály, staral se o nemocné a chudé. Na císařském dvoře měl silný a velmi příznivý vliv. Císař Otta II. ho požádal o souhlas k založení pražské diecéze, souhlasil s odloučením Čech od jeho diecéze a tím se zasloužil v r. 973 o založení biskupství v Praze, v r. 976 odešel do kláštera, odkud podnikal kazatelské cesty, na své cestě podél Dunaje došel do města Pupping, kde v kostele sv. Otmara zemřel, tělo bylo přeneseno do Řezna a pohřbeno v klášterním (dnes farním) kostele sv. Emmerama (Jirmama). Po jeho smrti se v Řezně zázračně uzdravilo mnoho lidí. Znázorňuje se sekerou, protože podle legendy hodil sekeru, aby se dověděl, kde má postavit kostel. Někdy bývá sekera v modelu kostela. Patron proti neplodnosti. Velice oblíbený německý světec, Wolfgang, Vlk, Vuk, Vik

(╬) Volkhold sv. 12. 1. jáhen, sv. Volkhold, * 972 Suanapurk, jižní Tyroly v Itálii, +1041 Suanapurk, pocházel ze šlechtické rodiny, byl určen pro duchovní stav, ale z pokory zůstal jen jáhnem, ze svého zámku Suanapurku (Sonnenburg u Brunecku) udělal ženský klášter, bydlel v chatrči za klášterem

(╬) Volkmar sv. 9. 5. opat, sv. Volkmar, * 1235, + 9. 5.1282 Niederaltaich (Dolní Altaich) v Bavorsku, po svém zvolení opatem v r. 1280 se snažil zavést mezi mnichy řád a kázeň, na jedné z jeho cest, při přeplouvání Dunaje, ho ze zálohy zastřelili několika šípy nespokojení mniši.

(╬) Voršila sv. 7. 4. vyznavačka, sv. Voršila Veneriiová, * 14. 5.1375 Parma, + 7. 4.1410 Verona, měla tajemná (mystická) vidění, snažila se o zprostředkování schizmatu, vyhledala vzdoropapeže v Avignonu a papeže v Římě, aby ukončili rozštěpení církve, její pokusy zůstaly bez výsledku, Uršula

(╬) Voršila sv. 21.10. panna a mučednice, lat.: ursala = samice medvěda, medvědice, sv. Voršila (česká verze jména Uršula), * 4. století Anglie, + 21.10. 451 Kolín nad Rýnem. Keltská princezna, pocházela z britského kmene. Měla 11 britských družek (jedna z nich byla sv. Kordula), podle legendy jich bylo 11.000. Tento počet vznikl chybou pozdějších opisovačů legendy, kde bylo napsáno "Unmilia et decim virgines" = Unmilia (1.000) a 10 panen. V přepisu 10 + 1 + 1000 = 11.000. Podle historiků se jedna z dívek jmenovala Unmillia (lat.: Jedentisíc, 1.000) a spolu s ní bylo dalších 10. Princezna Uršula byla zasnoubena s křesťanským princem Aetheriem, který dostal od císaře za věrné služby kus země v Bretani (Francie). Tam chtěl se svými vojáky založit novou vlast a jeho nevěsta s dívkami tam měla přijet. Před svatbou se vydala Voršila s dívkami na pouť do Říma, kde se daly pokřtít. Při návratu je zahnala velká bouře k ústí Rýna. Veslovaly po řece, aby se dostaly do Kolína, kde by našly azyl před anglosaskými násilníky. Hunové v čele s panovníkem Attilou, po porážce na Katalánských polích v r. 451 přitáhli ke Kolínu n. R., kam předtím přicestovala princezna se svou družinou 11 dívek. Setkaly se s Huny, kteří je přepadli a týrali. Dívky se jim nechtěly podvolit a byly krutým způsobem zavražděny. S nimi byl umučen i sv. biskup Pantal (12.10.). Princezna byla vybrána pro Attilu, ale protože mu nechtěla být po vůli, byla zastřelena šípem. Nad jejich hrobem v Kolíně nad Rýnem byla krátce po jejich smrti postavena kaple, kde je zavěšena tabule s nápisem: „jeden kolínský občan senátor Clematius dal postavit tuto kapli na místě, kde svaté panny prolily svou krev pro Kristovo jméno“. Její úctu šířili hlavně cisterciácké kláštery.  21.10.1493 objevil v Karibiku Kryštof Kolumbus nové ostrovy. Největší z nich dostal jméno  Santa Ursula (Svatá Voršila) a menší nazval Las Once Mil Virgines (11.000 panen). V roce 1917 byly ostrovy rozděleny na Americké a Britské a nazvány Panenské ostrovy. V r. 1535 založila sv. Anděla Mericiová (27. 1.) řád voršilek OSU a zvolila  sv. Voršilu - Uršulu patronkou řádu. Sv. Voršila je patronku Kolína n.R., manželství, školních dětí a studentů, učitelek a vychovatelek, Sorbonny (univerzity v Paříži), nemocných dětí, soukeníků a klidné smrti. Voršila, Vorša, Orsola, Uršula, Ursula

(╬) Voršila Haiderová sv. 20. 1. abatyše, sv. Voršila Haiderová, abatyše, * 1413 Leutkirch, Bádensko-Württembersko, + 20. 1.1498 Villingen, Bádensko-Württembersko, v r. 1467 se stala abatyší klarisek OSCI ve Valdunech, 1480 převzala vedení kláštera Bicken ve Villingenu, Uršula

(♣) Vratislav 9.12. slovan.: vrati slav = vrať slávu, vrať se se slávou, kníže Vratislav byl synem Bořivoje a sv. Ludmily, otec sv. Václava, + 13. 2. 921 v boji Maďarům, další byl Vratislav II. první český král, 1061 – 1092. Jeho jméno má polské město Wroclav – Vratislav, původně české město založené králem Vratislavem II.

(♣) Vratislava 17. 5. Ženská podoba mužského jména Vratislav.

(╬) Všech svatých 1.11. Zasvěcený svátek. Původně svátek Všech svatých mučedníků. Od 5. století byl slaven v Sýrii na velikonoční úterý, v Byzanci osmý den po Seslání Svatého Ducha. 67. papež sv. Bonifác IV. dostal v r. 608 darem od císaře Focasa zříceninu pohanského chrámu Pantheonu v Římě (řec. pan theos = všech bohů, který v r. 27 př. Kr. postavil Marcus Agrippa, zeť císaře Augusta). Papež dal chrám přestavět a uložil v něm ostatky světců, které dal přenést z katakomb. Vysvětil ho 13. 5. 609 a zasvětil Panně Marii a všem svatým mučedníkům. Od té doby byla památka všech svatých v tomto chrámu slavena 13. 5. V r. 834 rozšířil 102. papež Řehoř IV. svátek v celé církvi. Pod anglosaským a francouzským vlivem byl svátek přeložen v r. 1475 na 1. listopad. Zemřít pro Ježíše Krista znamenalo pro mučedníky být šťastný (= félixque) v nebi. Felix.

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA