Jdi na obsah Jdi na menu
 


A (2) / Anna - Augustus

A

(♣)(╬) Anna sv. 26. 7. matka Panny Marie, a Jáchym. Hebr.: ch´–anná–ch = milost(ná) od Boha.
      Anna, matka posledního židovského soudce Samuela žila v 11. století př. Kr. ve Starém Zákoně.
       Sv. Anna, žila v 1. století před Kristem. Matka Panny Marie a babička Ježíše Krista, manželka sv. Jáchyma. Podle tradice se Jáchym i Anna narodili v Betlémě, ale Jáchym měl v dům i v Nazaretě. Ve 24 letech si vzala 50 letého Jáchyma.
      Jméno Anna je zapsáno v apokryfních evangeliích, kde se píše o tom, že manželé byli 20 roků bez potomka a že anděl zvěstoval narození a jméno jejich dcery Marie. Za tři roky byla obětována v chrámu (21.11.). Po Jáchymově smrti se Anna vdala a měla dceru Marii (Kleofášovou).
      Svátek sv. Anny byl slaven nejdříve na Východě od 6. století, na Západě od r. 720. První kostel zasvěcený sv. Anně dal postavit v Byzanci císař Justinián v r. 500.
      V roce 1378 bylo slavení tohoto svátku povoleno v Anglii 203. papežem Urbanem VI., v r. 1584 určil 227. papež Řehoř XIII. svátek v celé církvi. Úctu k sv. Anně prosazovaly hlavně řeholní řády. Znázornění sv. Anny s dcerou Pannou Marií a malým Ježíškem se nazývá „sv. Anna Samatřetí“. Patronka manželů, v beznaději, za nalezení ztracených věcí,  Aneta, Anuše, Hana.

(╬) Anna od sv. Bartoloměje bl. 7. 6. řeholnice, bl. Anna od sv. Bartoloměje, * 1549 Almendral ve Španělsku, + 7. 6.1626 Antverpy v Belgii, velká přítelkyně sv. Terezie z Avily, která zemřela v jejím náručí, 10. 4.1917 byla blahořečena 259. papežem Benediktem XV.

(╬) Anna Kateřina Emmerichová sv. 9. 2. řeholnice, sv. Anna Kateřina Emmerichová, * 8. 9.1774 Coesfeld, Severní Porýní-Vestfálsko, + 9. 2.1824 Dülmen, Severní Porýní-Vestfálsko.
      Pocházela z chudé rodiny v západním Německu, od mládí se věnovala modlitbám a dobročinným skutkům. V r. 1802 ve 30 letech vstoupila do kláštera řádu augustiniánek, v r. 1813 dostala stigmata (Kristovy rány), která měla 12 let. V letech 1818 – 1824 měla mystická (tajemná) vidění ze života Pána Ježíše a Panny Marie, která podle jejího vyprávění napsal Klement Brentano. Byla obviňována z podvodu a pomlouvána.
      Pohřbena na městském hřbitově, 7.2.1975 byly její ostatky přeneseny do kostela Sv. Kříže. 3.10.2004 ji blahořečil 265. papež sv. Jan Pavel II.

(╬) Anna Marie bl. 9. 6. vyznavačka, bl. Anna Marie Taigiová, * 29. 5.1769 Siena v Itálii, + 9. 6.1837 Řím, matka 7 dětí, od r. 1788, 49 let prožívala tajemná (mystická) vidění, různé extáze a zážitky, jedno z jejích vidění bylo na slunci, nad kterým přečnívala trnová koruna, dále na něm rozeznávala budoucí, přítomné i minulé události a osoby, 30. 5.1920 blahořečena 259. Benediktem XV.

(╬) Anna Schäfferová ct. 5.10. vyznavačka, ct. Anna Schäfferová, * 18. 2.1882 Mindelstetten v Bavorsku, Německo, + 5.10.1925 Mindelstetten v Bavorsku, 25 let byla těžce nemocná a upoutaná na lůžko, z toho 15 let měla stigmata, zapisovala si neobvyklé tajemné zážitky a vidění, psala potěšující dopisy jiným nemocným.

(╬) Anna Bohuslava Tomanová ct. .. vyznavačka, ct. Anna Bohuslava Tomanová, * 8.11.1907 Pastviny u Klášterce nad Orlicí, + 29. 3.1957 Dubenec u Dvora Králové nad Labem. Ve svých čtyřech letech utrpěla vážný úraz při požáru domu, to způsobilo její postupné ochrnutí. Do konce života byla upoutaná na lůžko.
      Nechodila do školy a nenaučila se ani číst a psát. Od dětství dávala své utrpení jako oběť. Její bratr byl knězem a Anička nabídla Bohu, že na sebe vezme jeho nemoci. Při jeho primici v roce 1944 dostala stigmata, která jí způsobovala velké bolesti. Měla rány na rukou, nohou a v boku, ale též na hlavě jako po trnové koruně a na zádech jako po bičování. Utrpení nabídla Kristu v Nejsvětější Svátosti, svému „Bílému Králi“, jak Ho nazývala. Brala na sebe nemoci druhých lidí a to ještě zvětšovalo její utrpení. Obětovala se za Církev, kněze, mládež a národ.
      Klášterecký farář P. Halík uvedl, že Anička bolestně nesla hříchy smyslnosti a smilstva v českém národě. Obětovala se také za komunistické pronásledování církve. Královéhradecké biskupství ovládané komunisty nemělo oficiálně zájem na jejím případu. V roce 1953 vyšetřoval z pověření biskupa Mořice Píchy její případ generální vikář královéhradecké diecéze. Anna mu řekla: „Obětuji své utrpení za čisté, svaté kněžství a celý český národ, a potom za to, aby v neděli nehučely továrny, aby lidé místo kombajnů a traktorů v neděli měli v rukou sv. růženec a aby našim dětem nebylo bráno náboženství.
      Stala se členkou III. řádu sv. Dominika a přijala jméno Bohuslava, aby mohla oslavovat Boha. Zpovědníkem Aničky byl spisovatel a vyšehradský kanovník P. Antonín Stříž. Kněží ji tajně, ale často navštěvovali. I když přišli v utajení, pokaždé poznala, že je to kněz. V utajení za ní přijel také českobudějovický biskup Hlouch. Ona  ho oslovila „Vaše Excelence“. Vždycky také poznala, když některý kněz přinesl Eucharistii, kterou měl schovanou pod košilí a reagovala slovy: „přichází Bílý Král“.
      Anička měla vizionářské schopnosti. Několik let prožila u bratra kněze v Koclířově u Svitav a v Dubenci u Dvora Králové nad Labem. Zde zemřela ve věku 50 let. Byla pohřbena u kostela Nejsvětější Trojice v Klášterci nad Orlicí.
   V roce 2012 dal královéhradecký biskup Jan Vokál podnět k zahájení procesu blahořečení.

(╬) Anna Zelíková ct. 11. 9. vyznavačka, ct. Anna Zelíková, * 19. 7.1924 Napajedla, + 11. 9.1941 Napajedla u Zlína na Moravě, jako svůj vzor si vybrala sv. Terezii z Lisieux, když se dověděla o zabíjení nenarozených dětí, nabídla se Bohu jako oběť za tento hřích.
      Toužila vstoupit do řádu karmelitek OCD v Praze na Hradčanech, ale pro její nemoc to nebylo možné, byla přijata jako terciářka (řeholnice 3. řádu) a dostala jméno Marie od svátostného Srdce Ježíšova, 7. 2.1941 složila řeholní sliby.

(╬) Anno z Kolína sv. 5.12. arcibiskup, sv. Anno z Kolína, * 1010 Německo, + 4.12.1075 Kolín n. R., pocházel ze šlechtické rodiny, v r. 1056 se stal kolínským arcibiskupem, založil několik klášterů a kostelů, za nezletilého císaře Jindřicha IV. byl říšským správcem, svatořečil ho papež Lucius III. v r. 1183.

(╬) Annunciata 25. 3. viz Zvěstování Páně, lat. an nuntio = tak zvěstovat, oznamovat, ohlašovat, Nuncia, Ancilla (služebnice).

(╬) Ansbald sv. 12. 7. opat, sv. Ansbald z Prümu, * 810 Lucemburk, 12. 7. 886 Prüm v Porýní-Falci.

(╬) Ansberg sv. 9. 2. arcibiskup, sv. Ansbert z Rouenu, * 630 Francie, + 9. 2. Hautmont ve Francii, člen řádu benediktinů OSB, později arcibiskup.

(╬) Anselm sv. 21. 4. arcibiskup a učitel církve, germ.: ans helm = boží přílba, Boží ochrana, bojovník pod Boží ochranou, sv. Anselm z Canterbury, * 1033 Aosta v Italii, + 21. 4.1109 Canterbury v Anglii, pocházel z lombardské šlechtické rodiny, po matčině smrti se zhoršoval jeho vztah s otcem, odešel z domu k příbuzným své matky do Burgunska, v r. 1060 vstoupil benediktinského kláštera Le Bec v Normandii ve Francii, za dva roky se stal převorem a v r. 1078 po smrti opata nastoupil na jeho místo, v r. 1093 byl jmenován arcibiskupem na stolec v Canterbury, který nechal král Vilém II. čtyři roky prázdný.
      Arcibiskup prosazoval nezávislost církve na králi, s kterým se dostával do sporu, jeden z nejslavnějších církevních spisovatelů (po sv. Augustinovi a sv. Tomáši Aquinském), při prosazování reforem ho král Vilém II. poslal do vyhnanství, po jeho smrti se vrátil, znovu ho poslal do exilu nový král Jindřich I., vrátit se mohl, když se král dohodl s papežem.
      Ve své diecézi zavedl sv. Anselm svátek Neposkvrněné Panny Marie. Při vysvětlování článků víry se řídil heslem „Credo, ut intellegam = Věřím, abych porozuměl“, stal se předchůdcem scholastiky, která toto jeho heslo přejala, je nazýván Otec scholastiky: vytvořil základ o vzájemném vztahu víry a rozumu, které se doplňují, víra předchází rozum, ten vysvětluje tajemství víry, v r. 1494 byl svatořečen 215. papežem Alexandrem VI., v r. 1720 ho jmenoval 244. papež Klement XI. církevním učitelem.

(♣)(╬) Ansgar sv. 1. 8./3. 2. biskup, island.: as geihr = kopí bůžka Ase (Ose), Asova harpuna, sv. Ansgar (Oskar), * 801 v Corbie ve Francii, byl benediktinský mnich, stal se arcibiskupem v Hamburku a Brémách, odešel do severských zemí jako věrozvěst Skandinávie, působil v Dánsku a Švédsku, je nazývaný apoštolem severu, založil mnoho benediktinských klášterů, + 3. 2. 865 Brémy v Německu, společný svátek se sv. Blažejem, Oskar

(╬) Answer sv. 18. 7. opat a mučedník, sv. Answer z Ratiboře (Ratzerburg), * 1035 Slezsko, + 17. 7.1066 Německo, opat kláštera benediktinů OSB v Ratiboři u Lübecku, na jedné ze svých misijních cest ho ukamenovali pohané, svatořečen 168. papežem bl. Evženem III. v r. 1147, jeho ostatky byly zničeny v 16. století při protestantské reformaci

(♣) Antal 13. 6. Antonín

(╬) Anthelm sv. 26. 6. biskup, sv. Anthelm z Chigninu, * 1107 Chignin ve Francii, + 26. 6.1178 Grand Chartreuse u Grenoblu ve Francii, v r. 1136 se stal kartusiánem OCart. ve Velké Kartouze (Grand Chartreuse), v r. 1142 se stal 1. generálním představeným řádu, v r. 1162 byl jmenován biskupem v Belley u Lyonu

(♣)(╬) Antonín z Padovy sv. 13. 6. řeholník a učitel církve, řec.: anthos = květ, lat.: ante = napřed (vedoucí), vůdčí, přední, čelní, původně jméno Marka Antonia, lat.: Antonius = patří Antoniovi – z rodu Antóniů, sv. Antonín Paduánský, křestním jménem Ferdinand (Fernandez, Fernando) Bulonne da Lisboa, * 1195 Lisabon v Portugalsku, + 13. 6.1231 Arcelo u Padovy v Itálii (uvádí se i Padova, kde je pohřben).
      V roce 1212 vstoupil do řádu augustiniánů v portugalské Coimbře, kde studoval na universitě, zde byl vysvěcen na kněze, za několik let bylo v Coimbře pohřbeno 5 františkánů, které zabili Mauři (Saracéni) v Maroku. Pod dojmem tohoto zážitku přestoupil v r. 1220 do řádu Menších bratří (františkáni) v klášteře sv. Antonína Velikého, podle kterého přijal nové jméno. Později se vydal lodí do Maroka, aby hlásal evangelium, tam onemocněl a byl na několik měsíců upoután na lůžko, rozhodl se vrátit do Portugalska, ale bouře na moři ho zahnala k Sicílii, odtud došel do Assisi, kde se setkal se sv. Františkem.
      Byl vyhledáván jako vynikající kazatel, kázal na náměstích, v kostelích a na mořských plážích, jeho poluchačů bylo až 30.000, pro své učitelské a kazatelské schopnosti byl nazýván „doctor evangelicus“ = učitel evangelia, v letech 1222 – 1224 působil v Miláně a v Rimini, do r. 1226 ve Francii, od r. 1227 v italské Padově, vystupoval proti bludům albigenských, valdenských a katarů.
      Sv. František ho jmenoval prvním učitelem teologie a mistrem (profesorem) františkánů, měl dar bilokace (zdvojení) a proroctví, vyčerpán bohatou činností odešel v r. 1231 na statek u Padovy, kde si nechal postavit srub v koruně stromu, když cítil, že se blíží smrt, přišel k řeholnicím do Arcela, kde zemřel ve věku 36 let. Pohřben v katedrále v Padově.
      Za 11 měsíců po smrti, v květnu r. 1232, kanonizován 179. papežem Řehořem IX., o sedm století později ho 16. 1.1946 prohlásil církevním učitelem 261. papež ct. Pius XII.
      Zobrazuje se s malým Ježíšem v náručí, protože často rozjímal o jeho narození a dětství, někdy bývá znározněn jak káže rybám.
      Podle legendy chtěl na pláži u Rimini kázat velkému množství lidí, ale nikdo ho neposlouchal, najednou ryby vystrčily hlavy a poslouchaly kazatele. Tento zážitek vedl k tomu, že všichni obyvatelé Rimini začali žít zbožně.
      Patron hledajících ztracené věci, cestujících, Lisabonu, Padovy, manželství, lásky, pekařů, horníků a za šťastný porod. K jeho hrobu proudí stále davy věřících, kteří se zde modlí o jeho přímluvy. Od 15. století patří se sv. Hubertem, sv. Korneliem a sv. Kvirinem k takzvaným Čtyřem maršálkům.
     V r. 1981 bylo zkoumáno jeho tělo a lékaři zjistili tyto skutečnosti: vysoký 190 cm, ohnivé (zrzavé) vlasy, podlouhlá tvář, od dlouhého klečení popraskaná kůže na kolenou. António, Anton, Antonie, Antal, Květa, Florián

(╬) Antonín Baldinucci sv. 7.11. řeholník, sv. Antonín Baldinucci, * 19. 6.1665 Florencie, + 7.11.1717 Pofi v Itálii, v 16 letech vstoupil do řádu jezuitů SJ (TJ), toužil jít na misie k pohanům, ale představení ho nechali ve vlasti, kde se stal vyhledávaným kazatelem.
     Jednou se při kázání zhroutil vyčerpáním a o několik dní později zemřel, 257. papež Lev XIII. ho blahořečil v r. 1893

(╬) Antonín Bonfandini sv. 1.12. řeholník, sv. Antonín Bonfandini, * 1420 Ferrara, + 1.12.1482 Cotignola, Itálie

(╬) Antonín z Florencie sv. 10. 5. arcibiskup, sv. Antonín Florentský, * 1389 Florencie, byl synem notáře, v 16 letech vstoupil do řádu dominikánů OP., v r. 1436 založil klášter sv. Marka, r. 1446 se stal arcibiskupem ve Florencii, žil chudě, svůj majetek věnoval k léčení chudých a byl vyhledávaným rádcem v různých potřebách, je autorem mnoha spisů, nejobsáhlejší je Summa Chronica, byl přítelem a zpovědníkem 208. papeže Evžena IV.
     V r. 1450 vypukl ve Florencii mor, v r. 1453 zemětřesení, obětavě se staral o nemocné, umírající a lidi bez přístřeší, obstarával bydlení a jídlo. + 2. 5.1459 Florencie, pohřben 211. papežem Piem II. v klášterním chrámu sv. Marka za účasti velkého zástupu lidí. V r. 1523 svatořečen papežem Hadrián VI. V církevním kalendáři svátek do r. 1969.

(╬) Antonín Galva řeholník, António Galva, žil v 18. století v Brazílii, františkán OFM, 1. blahořečený Brazilec, 266. papež Benedikt XVI. ho beatifikoval 11. 5.2007 při návštěvě v San Paulu v Brazílii.

(╬) Antonín Gianelli sv. 7. 6. biskup, sv. Antonín Gianelli, * 12. 4.1789 Cerreto, Itálie, + 7. 6.1846 Piacenza v Itálii, jako kněz založil v r. 1829 řád sestre Panny Marie (Suore di Signora dell´ Orta = sestry od Paní), k výchově dívek, v r. 1838 se stal biskupem v Bobbiu, 261. papež ct. Pius XII. ho svatořečil 21.10.1951.

(╬) Antonín Maria Klaret sv. 24.10. biskup, * 23.12.1807 Sallent ve Španělsku. + 24.10.1870 Fontfroide ve Francii. Pracoval v otcově tkalcovně, tento obor vystudoval v Barceloně, vypracoval se tak dobře, že mu v r. 1829 nabídli místo ředitele v továrně. Odmítl a vstoupil do semináře, v r. 1835 byl vysvěcen na kněze.
     Pro velký dostatek kněží odešel do Říma, vstoupil do jezuitského řádu. V r. 1843 se vrátil do Španělska jako kazatel, r. 1849 založil kongregaci misionářů Synové od Neposkvněného Srdce Panny Marie (klaretini). Byl poslán biskupem na Kanárské ostrovy, v r. 1850 se stal arcibiskupem v Santiagu na Kubě. Kubánští autonomisté na něj spáchali atentát, při kterém byl těžce raněn.
     256. papež bl. Pius IX. ho v r. 1857 zprostil úřadu a on se stal zpovědníkem královny Isabely II. Po vypuknutí revoluce ve Španělsku odešel s královskou rodinou do exilu ve Francii. Byl pozván na 1. vatikánský koncil, ale cestou zemřel v cisterciáckém opatství Fontfroide. Byl převezen do Vichu ve Španělsku a pohřben v katedrále. 260. papež Pius XI. ho blahořečil v r. 1934, za svatého ho 7. 5.1950 prohlásil 261. papež ct. Pius XII., v církevním kalendáři svátek přeložen v r. 1969 z 23.10.

(╬) Antonín Kowalczyk ct. 10. 7. řeholník, ct. Antonín Kowalczyk, * 4. 6.1866 Dziersanow u Poznaně v Polsku, + 10. 7.1947 St. Albert v Kanadě, v r. 1891 vstoupil do řádu oblátů Panny Marie OMI v St. Gerlachu v Holandsku, v r. 1896 byl poslán na misie do Kanady

(╬) Antonín Pucci sv. 12. 1. řeholník, sv. Antonín Maria Pucci, křestním jménem Eustacchio (Eustachus) * 16. 4.1819 Poggiole, + 12. 1. 1894 Viaréggio v Itálii, byl převorem řádu Servitů OSM, blahořečen 261. papežem ct. Piem XII. v r. 1950 a byl nazván „vzorem pro všechny faráře“.
     9.12.1962 svatořečen 262. papežem Janem XXIII., jeho tělo je nerozložené ve skleněné rakvi v kostele sv. apoštola Ondřeje ve Viaréggiu, kde byl 50 let farářem.

(╬) Antonín Cyril Stojan sv. 29. 9. arcibiskup, ct. Antonín Cyril Stojan, * 22. 5.1851 Beňov u Přerova na Moravě, + 29. 9.1923 Olomouc, studoval na piaristickém gymnáziu v Příboře, na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a teologii vystudoval v Olomouci, kde byl 5. 7.1876 vysvěcen na kněze.
     V r. 1896 získal titul doktora teologie ThDr.. Byl poslancem Říšské rady ve Vídni. V r. 1917 se stal olomouckým kanovníkem, 1.10.1920 kapitulním vikářem a 10. 3.1921 byl jmenován za olomouckého arcibiskupa, vysvěcen 3. 4.1921. Jeho heslem bylo: Můj život buď jedna Boží chvála, radostí Kristus a chotí Církev, tužbou krása a mzdou spása lidu“.
     Pomáhal chudým, většinu peněz dával na různé charitativní příspěvky, organizoval na Velehradě unionistické sjezdy s pravoslavnou církví a založil Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje. Zemřel v Olomouci. Byl pohřben v Královské kapli v basilice Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě.

(╬) Antonín Veliký sv. 17. 1. poustevník a opat, sv. Antonín Egyptský, * 250/251 Koma (Keman) v Egyptě, + 356 na hoře Kolzin (Golzim) v Tabennísi v Egyptě. Pocházel ze zámožné rodiny, jednoho dne slyšel při mši evangelium: „prodej vše co máš a následuj mě“, vzal tuto větu doslova, po smrti rodičů prodal majetek, dal svoji malou sestru k příbuzným a žil jako poustevník v hornoegyptské poušti, kde ho pokoušel ďábel v podobě lvů, štírů a hadů, když pozna, že to nejsou skutečná zvířata, ale vidiny (zjevení), všechny je překonal.
     Přítel sv. Pavla Poustevníka, pracoval jako rolník, pomáhal trpícím a zajatcům císaře Maximina Dazy, který pronásledoval křesťany, dvakrát za svého života přišel do Alexandrie, v r. 311 tam posiloval vězněné křesťany.
     V r. 320 veřejně vystoupil svým kázáním proti ariánům, setkal se a dopisoval si s císařem sv. Konstantinem I. Velikým, přicházeli k němu učedníci, kteří si stavěli chýše, tak vznikla první mnišská osada, ze které sv. Pachomius Starší (14. 5.) vytvořil v r. 320 klášter, mnišskou obec.
     Ke konci jeho života žilo v chýších v širokém okolí 5.000 mnichů, setkal se s ním jeho životopisec biskup sv. Athanasius (Athanáš), alexandrijský patriarcha, který napsal, že sv. Antonín měl veliký vliv na západní mnišství a byl mučen na kříži ve tvaru řeckého písmene τ = TAU.
     T = zvaný antonínský kříž, který sv. Athanasius začal na jeho počest používat před svým jménem, z tohoto písmene se vyvinul křížek, který píší před svým křestním jménem biskupové (+ Josef = biskup Josef), původně si křížek dávali před své křestní nebo řádové jméno řeholníci ve východní části prvotní církve, jako symbol toho, že nositel jména je mnich.
     Z mnichů bývali vybíráni a voleni biskupové (světský kněz se mohl ženit, mnich žil v celibátu – zůstával svobodný), kteří si ponechali TAU i nadále před svým jménem, znázorňuje se s křížem ve tvaru T řeckého písmene τ = TAU, v mnišském hábitu a s vepřem.
     V r. 1095 se část jeho ostatků dostala do Francie, kde vznikl řeholní řád Antonitů, kteří pečovali o nemocné a živili se chovem prasat, ta měla na krku zvoneček. Maso vepřů bylo na tento svátek darováno chudým.
     Albert Bavorský založil rytířský řád sv. Antonína, v r. 1491 byly přeneseny jeho ostatky do Arles ve Francii, patron rytířů, pasáčků vepřů.  

(╬) Antonín Maria Zaccaria sv. 5. 7. kněz a řeholník, * 1502/3 v Cremoně, původně studoval medicínu, stal se lékařem, v r. 1528 přešel na studium teologie a byl vysvěcen na kněze, jeho oblíbeným světcem byl sv. Pavel apoštol a po něm pojmenoval nově založenou Kongregaci sv. Pavla – pauláni CRSP, kterou založil r. 1530 v kostele sv. Barnabáše v Miláně, spolu s Bartolomějem Ferrarim a Jakubem Morigiou, pauláni se také nazývali barnabité podle kostela sv. Barnabáše, řád potvrzen roku 1533 papežem Klementem VII., snažil se o časté svaté přijímání věřících a úctu k Nejsvětější Svátosti Oltářní, založil ženskou větev Andělské sestry sv. Pavla, nazývanou angeliky, které se staraly o mravně ohrožené dívky, zemřel ve věku 36 let, + 5. 7.1539 Cremona v Itálii, do Čech byl řád uveden 1627 císařem Ferdinandem II. u kostela sv. Benedikta na Hradčanech, klášter zrušen 1786, v r. 1792 dostaly tento klášter karmelitky, které tam převezly i svou zemřelou abatyši Marii Elektu, (viz sv. Pavel od Kříže – passionisté, úcta Passio Christi = umučení Krista), svatořečen 257. papežem Lvem XIII. 27. 5.1897, svátek není v českém církevním kalendáři

(♣) Antonie sv. 12. 6. mučednice, sv. Antonie, + 304 při pronásledování křesťanů, není v církevním kalendáři, Antonín, (Florián, Květa)

(╬) Antonie sv. 27. 1. řeholnice, sv. Antonie Werrová, řeholnice, zakladatelka řádu, * 14.12.1813 Würzburg, + 27. 1.1868 Würzburg v Bavorsku, v r. 1855 založila řád Služebnic svatého dětství Ježíšova, které se staraly o ženy propuštěné z vězení.

(╬) Antonie sv. 29. 2. řeholnice, sv. Antonie z Florencie, * 1401 Florencie, + 29. 2.1472 Akvila, založila klášter v Abruzzách a stala se představenou, v r. 1447 založila klášter Corpus Domini (Tělo Páně, Pána) v Akvile s přísnější řeholí, svatořečena 11. 9.1847, v nepřestupném roce se slaví její památka 28. 2

(♣)(╬) Apolena sv. 9. 2. mučednice, řec.: Apollós = světlý, nositel světla, sv. Apolena, * 170 Alexandrie, pocházela z královského rodu, za císaře Decia byla ve věku 80 let zajata pohany a umučena, byly jí vytlučeny všechny zuby a když nechtěla zlořečit Kristu, byla upálena, + 249/250 v Alexandrii v Egyptě, patronka zubařů, Apollonie, Apolonie, Aurora, Jitřenka, Zora, Apolinář

(╬) Apolonie Radermecherová ct. 31.12. řeholnice, ct. Apolonie Radermecherová, * 9. 9.1571 Cáchy, + 31.12.1626 Cáchy, 13. 8.1622 založila řád nemocničních sester sv. Alžběty třetího řádu sv. Františka, řád pečoval o chudé a nemocné, založila ošetřovatelské ústavy a nemocnice, nakazila se morem, když ošetřovala nemocné, její ostatky byly v r. 1953 uloženy v nové kryptě kláštera

(╬) Apolinář z Ravenny sv. 20. 7. biskup a mučedník, sv. Apolinář z Ravenny, pocházel z Antiochie, + r. 75 Ravenna v Itálii, podle legendy přišel se sv. Petrem do Říma, později se stal biskupem v Ravenně, poslán do vyhnanství v Malé Asii, opět se vrátil do své diecéze, kde byl umučen, jiné podání klade jeho život do 2. století, s úmrtím v r. 200, nad jeho hrobem byl v r. 549 postaven kostel, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, opět od r. 2006 přeložen z 23. 7., Apollonie, Apolonie, Apolena, Aurora, Jitřenka, Zora

(╬) Apolinář Morel bl. 2. 9. kněz a mučedník, bl. Apolinář Morel Posatský, * 12. 6.1739 Prez vers Noréaz, Švýcarsko, v r. 1760 vstoupil do řádu kapucínů OFMCap., v r. 1762 byl vysvěcen na kněze, působil jako učitel a duchovní správce, v r. 1788 přešel do Paříže a stal se kaplanem pro 5000 německy mluvících farníků (Němci, Švýcaři, Rakušané) a za Francouzské revoluce i o mnoho německých zajatců, byl popraven gilotinou protože odmítl přísahu civilní věrnosti revolučním ideálům, spolu s ním zemřelo i mnoho dalších duchovních osob (kněží, jáhni, řeholníci, řeholnice), + 2. 9.1792 Paříž, 260. papež Pius XI. ho blahořečil 17.10.1926

(╬) Apolonius sv. 18. 4. mučedník, + ve 2. století, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, zařazen mezi světce sporné existence.

(╬) Apulej sv. 7.10. mučedník, lat.: appuleius = obyvatel z z Apulie, kraj v jižní Itálii, sv. Apulej, umučen se sv. Marcelem v Kapuii, v církevním kalendáři svátek do r. 1969

(╬) Aquila sv. 8. 7. vyznavač, lat.: aquila = orel, sv. Aquila a jeho manželka Prisca (Priscilla), žili v 1. století v Efesu v Malé Asii. Tito manželé doprovázeli sv. apoštola Pavla na některých misijních cestách. V Efesu a později i v Římě se starali o křesťanskou obec až do konce svého života.

(♣) Aram 26.11. Abrahám, Abram

(♣) Aranka 8. 2. není v českém kalendáři

(╬) Arbeo sv. 4. 5. biskup, sv. Arbeo z Freisingu, * 723 Mais, Itálie, + 4. 5. 783 Freising, Bavorsko. Učil se u sv. Korbiniána a stal se v r. 763 opatem benediktinského kláštera Scharnitz, v r. 765 se stal biskupem, založil nové kláštery, je autorem prvního latinsko-německého slovníku a životopisu sv. Korbiniána, v r. 767 dal přenést jeho tělo z Maisu do Freisingu, Aribo

(╬) Arbogast sv. 21. 7. biskup, sv. Arbogast ze Strasburgu, + 618 Strasburg ve Francii

(╬) Archip sv. 20. 3. biskup, syn Filemona a Apie, oba jsou jmenováni v listu sv. Pavla Filemonovi (Flm, Fm verš 2.). Občan ve městě Kolosy (Velká Frýgie v Malé Asii). Od Pavla pokřtěn a vysvěcen na kněze, později na biskupa. Jeho otec Filemon se seznámil s apoštolem Pavlem na své obchodní cestě v Efesu a dal se od něho pokřtít. V Kolosech podporoval křesťany a sv. Pavel ho nazývá svým spolupracovníkem. Jejich otrok Onesimos uprchl k apoštolu Pavlovi, který ho pokřtil a s přímluvným dopisem ho posílá zpět, ne jako otroka, ale Pavlova duchovního syna.

(╬) Ariald sv. 27. 6. jáhen a mučedník, sv. Ariald, * 1000 Coma v Itálii, + 27. 6.1066 Lago Maggiore, Švýcarsko, založil společnost Pataria (lat.: pateo = otevřený, přístupný), pro obnovu morálky a mravnosti, zavražděn protivníky, kteří nechtěli jeho reformy, svatořečil ho 258. papež sv. Pius X. 13. 7.1904

(♣)(╬) Armand sv. 7. 4./21. 5. řeholník, něm.: heer mann = vojsko mužů – Němců (Germanus = rodný, pokrevní, skutečný, čistý, opravdový bratr – sestra /Germana/, ze stejných rodičů), viz sv. Heřman Josef ze Steinfeldu, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, Herman, German, it.: Ermanno, fr.: Armand, lat.: Arminius, Armin (= armáda – vojáci, ozbrojenci).

(♣)(╬) Arno sv. 30. 3. Arnošt, Ernest

(╬) Arno sv. 13. 7. biskup a mučedník, sv. Arno z Würzburgu, + 13. 7. 892 Chemnitz v Sasku, Arnošt, Ernest

(╬) Arnold sv. 18. 7. vyznavač, sv. Arnold z Arnoldsweileru, * v 8. století v Řecku, + 800 v Genetsweileru (Arnoldsweiler) v Německu, jako zpěvák a hráč na citeru působil na dvoře krále Karla Velikého, podporoval chudé a ubohé, panovník ho povýšil do rytířského stavu a daroval mu les a 20 vesnic, v jedné z nich Genetsweileru (později Arnoldsweiler), nad jeho hrobem byla postavena kaple, 257. Lev XIII. ho svatořečil v r. 1886

(╬) Arnold sv. 15. 1. řeholník, germánsky: arnwald, arenwald = orlí les, sv. Arnold Janssen (Jansen), * 5.11.1837 Goch v Porýní-Falc, + 15. 1.1909 Steyl v Holandsku, v r. 1861 byl vysvěcen na kněze, v r. 1875 založil Společnost Božího slova (verbisté SVD, steylsští misionáři), se ct. Marií Stollenwerkovou (3. 2.) založil v r. 1889 Společnost steylských misijních sester a 1896 Steylské klauzurované sestry (sestry Služebnice Ducha Svatého ustavičného klanění).
     Misionáře vysílal do celého světa: USA, Brazílie, Chile, Filipíny, Nová Guinea, finanční prostředky vydělávala misijní tiskárna, 19.10.1975 beatifikován 263. papežem bl. Pavlem VI., svatořečen 265. papežem sv. Janem Pavlem II. v r. 1985.

(╬) Arnold sv. 1. 5. řeholník, sv. Arnold z Hiltensweileru, + 1127 Hiltensweiler v Německu

(╬) Arnold sv. 24. 1. arcibiskup, sv. Arno ze Salcburku, * 740 v Isengau v Bavorsku, + 24. 1. 821 Salcburk v Rakousku, studoval v katedrální škole ve Freisingu, v r. 777 vysvěcen na kněze, vstoupil do benediktinského řádu OSB, do kláštera Erno ve Flandrech, kde se stal v r. 782 opatem, v r. 798 byl jmenován prvním salcburským arcibiskupem, v r. 800 byl přítomen korunovaci sv. Karla I.Velikého, v r. 811 podepsal císařovu závěť, staral se o rozkvět církve vzděláním a podporováním chudých.

(╬) Arnošt bl. 12. 1. opat, něm.: ernust = vytrvalý, rozhodný, vážný, pevný, angl.: earnest = opravdový, seriozní, pocházel z Zweifaltenu v Německu, vstoupil do benediktinského kláštera, kde se později stal opatem, + 12. století, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, Ernest, Ernst, Arna, Arne, Arno, Arnoštka

(♣)(╬) Arnošt ct. 30. 3./30. 6. arcibiskup, ct. Arnošt z Pardubic, * 25. 3.1297 Hostinka u České Skalice, někdy se uvádí místo narození Staré Hrady, Hostýň u Českého Brodu, Pardubice nebo Kladsko, + 30. 6.1364 v Roudnici nad Labem. Byl první syn rytíře Arnošta z Hostýně a Pardubic.
      Studoval na farní škole v Kladsku, kde byl jeho otec královským purkrabím. V kostele Panny Marie a sv. Jana prožil vidění, které ovlivnilo celý jeho život. Další studia absolvoval v Broumově u benediktinů, 14 let církevní právo v Bologni a Padově v Itálii. Podle kronik pomáhal ve škole nezištně svým spolužákům.
      V Itálii se seznámil s českým princem Václavem (pozdějším císařem Karlem IV.). V r. 1338 se stal děkanem kapituly v Sadské u Poděbrad, 1362 přenesl kapitulu do Prahy a spojil ji s kapitulou u sv. Víta v Praze, kde byl v letech 1339 – 1343 děkanem kapituly u sv.Víta, 14. 1.1343 byl zvolen pražským biskupem, 30. 4.1344 se stal prvním pražským arcibiskupem.
      V r. 1362 o něm uvažovali kardinálové jako o příštím papeži. Kronikář zapsal, že by byl zvolen, kdyby nebyl jiné národnosti než oni. Byl ministrem zahraničí, přítelem a rádcem císaře a krále Karla IV. Svým diplomatickým uměním mu připravil zvolení římským králem. Korunoval ho na českého krále a Blanku z Valois na královnu. Měl velký podíl a zásluhu na založení university. Zajímal se o umění a politiku. Bojoval proti pověrám a chudobě. Z vlastních zdrojů financoval chudé.
      Zemřel v pověsti svatosti a hned po své smrti začal být uctíván jako světec. Byl pohřben v kostele Panny Marie v Kladsku (od roku 1945 polské Kłodsko). Zápisy v kronikách se o něm zmiňují jako o pohledném muži evropského rozhledu.

(╬) Arnulf sv. 18. 7. biskup, sv. Arnulf z Metzu, * 570 Lay St. Chritophe ve Francii, + 18. 7. 640 Remiremont ve Francii, byl purkrabím franckého krále, jeho syn Ansegisel se oženil s dcerou Pipina Staršího z rodu Karlovců, po dohodě s manželkou Dodou se rozešli, ona vstoupila do kláštera a on se dal vysvětit na kněze, v r. 614 byl jmenován za biskupa, z úřadu odstoupil v r. 627, žil jako poustevník a staral se o malomocné, jeho nástupce biskup Abbo dal přenést jeho ostatky do katedrály v Metzu.

(╬) Arnulf ze Soissons sv. 15. 8. biskup, sv. Arnulf ze Soissons, * 1040 Pamela, + 15. 8.1087 Pamela ve Flandrech v Belgii, pocházel ze šlechtické rodiny, byl rytířem do r. 1060, kdy vstoupil do řádu benediktinů OSB, v r. 1076 se stal opatem v Soissons, v r. 1081 tam byl jmenován za biskupa, založil opatství Oudenbourg u Brugg, sjednal pro Flandry mír, v r. 1085 odstoupil z úřadu a vydal se na misijní cesty, na jedné z nich zemřel, 163. papež Kalist II. ho svatořečil v r. 1121.

(ש)(╬) Aron 1. 7. velekněz. Starší bratr Mojžíše ve Starém Zákoně a první izraelský velekněz. Není v českém kalendáři. Na židovských hrobech jsou různá znamení, podle toho z kterého kmene zemřelý pocházel. Znamení Áronova kmene jsou ruce (Kohen) z kmene Levi, konvice - kmen Levi, chrámový sluha, lev - kmen Juda, koruna - kněz, palma - jeruzalémský Žid.  Áron, Aronus

(♣) Arpád 11.12. jméno maďarského původu, není v českém kalendáři

(╬) Arsacius sv. 12.11. biskup a mučedník, sv. Arsacius z Milána, žil ve 3. nebo 6. století v Miláně

(╬) Arsenius Veliký sv. 19. 7. poustevník, sv. Arsenius Veliký, * 355 Řím, + 445 Tro u Menfidy v Egyptě

(♣)(╬) Artur sv. 26.11./11.12. kněz, řeholník a mučedník, keltsky: arth = medvěd, art = kámen, sv. Artur Bell, * 13. 1.1590 Worcestershire v Anglii, + 11.12.1643 Tyburn v Anglii, působil v Londýně ve františkánském řádu, pro šíření katolické víry byl popraven a rozčtvrcen, Artuš, Bernard

(♣) Artuš 26.11. legendární král Artuš, založil říši Britů, podle legend žil v Anglii v 5. století po Kristu, shromáždil rytíře kolem kulatého stolu, aby každý měl stejná práva, Artur, Bernard

(♣) Astrid 12.11. Astrida, Ester, Stela

(╬) Asumpta 15. 8. lat.: assumpta = nanebevzatá, v západním křesťanství titul pro Pannu Marii, východní církve používají titul Usnutí nebo Zesnutí Panny Marie. Jméno se dává hlavně v zemích Latinské Ameriky

(ש) Ašveroš toulavý Žid, věčný Žid Ahasver, který se posmíval ukřižovanému Ježíšovi a proto byl odsouzen k věčnému toulání. V den druhého Ježíšova příchodu na konci světa má dostat odpuštění a vysvobození z tohoto trápení.
      Podle knihy Pověsti pražského ghetta Václav zvaný Kokot z Kokotova (Kohoutov u Dvora Králové) v roce 1450 přišel při požáru o svůj dům a majetek ve Dvoře Králové nad Labem. Vydal se za prací do Prahy. Jednu noc spal pod mohutným dubem. Ve snu se mu zjevil žid Ašveroš, který mu sdělil, ať kope pod tím dubem a nalezne poklad svých předků. Václav se ráno probudil, začal kopat na určeném místě a našel truhlu plnou zlaťáků. Za tyto peníze zakoupil ve Dvoře Králové nový dům a za zbytek peněz nechal odlít v r. 1505 zvon Sv. Jan, zvaný hrubý.
      V r. 1542 potkal Ašveroše šlevický biskup Pavel z Eisenu a dozvěděl se o jeho trápení. Pověst byla v r. 1602 vydána tiskem v Leydenu a stala se velmi populární. V r. 1700 vyšlo 40 vydání a byla přeložena do všech jazyků křesťanské Evropy. V r. 1844 vyšel román francouzského spisovatele Eugena Sua Toulavý Žid (Le Juif errant) a francouzský malíř Gustav Doré tomuto tématu věnoval cyklus svých kreseb.
      Na konci 15. století byl Ašveroš údajně viděn v Praze, v 17. století v Lübecku, Mnichově, Bruselu, v Paříži a v Salt Lake City v USA. Později byl vidět v Anglii v klášteře St. Alban. Pověst existuje v mnoha různých upravených verzích. V r. 1839 namaloval český malíř Josef Hellich obraz – Ahasver, bloudící Žid (majetek Umělecké jednoty v Budapešti).

(╬) Atala ze Strasburgu sv. 3.12. abatyše, sv. Atala ze Strasburgu, * 690 Alsasko, Francie, + 3.12. 741 Štasburk ve Francii, dcera alsaského vévody Adalberta, vychovávala ji teta Odilie na Odilienbergu, vévoda Adalbert založil klášter s kostelem sv. Štěpána, kde se stala 1. abatyší v r. 720, kde žila až do své smrti, ostatky byly vyzvednuty v r. 1175, kdy byla prohlášena za svatou 171. papežem Alexandrem III., její ostatky se ztratily za Francouzské revoluce v 18. století

(╬) Atanáš Veliký sv. 2. 5. biskup, sv. Athanasius, řec.: athanasis = věčnost, nesmrtelnost, sv. Athanáš Veliký, * 296 Alexandrie v Egyptě, mimořádně nadaný, žil podle zásad sv. Antonína Poustevníka, alexandrijský patriarcha (biskup), církevní učitel.
      Jako jáhen se zúčastnil nicejského sněmu v r. 325, po smrti biskupa Alexandra v r. 327 byl zvolen ve 33 letech biskupem, v úřadě byl 46 let, pronásledován ariány (společně se sv. Cyrilem Jeruzalémským + 386).
      Střídavě vyhnán postupně pěti císaři (synové sv. Konstantina Konstantius II. a Konstans I. se ho zastali a mohl se vrátit), celkem prožil 20 let ve vyhnanství (Trevír 335 – 337).
      Napsal mnoho naučných knih, kde obhájil a vysvětlil nicejské Vyznání víry, že Bůh Otec a Bůh Syn mají jednu podstatu bytí, od r. 366 působil trvale opět v Alexandrii, sv. Řehoř Naziánský ho nazval sloupem církve.
      + 2. 5. 373 Alexandrie, převezen do chrámu Sv. Kříže v Benátkách. Ve východní církvi patří mezi čtyři velké církevní otce (sv. Basil Veliký, Jan Zlatoústý, Řehoř Naziánský), Athanasius, Atanasius, Athanasios, Atanasios, Athanáš, Ambrož

(♣) Atila 7. 1. turecky: Attila = otec, velký otec (z hebrejštiny abba – atta) vůdce Hunů Attila, zvaný Bič boží, vládl 444 – 453, r. 451 poražen Římany, r. 452 mu zabránil papež sv. Lev Veliký vyplenit Řím, r. 453 byl otráven svou římskou otrokyní, kterou si vzal za manželku, Attila

(╬) Atila ze Zamory sv. 5.10. biskup, sv. Atila ze Zamory, + 5.10. 915 Zamora ve Španělsku

(╬) Atto sv. 22. 5. biskup, sv. Atto z Pistoie, * 1070 v Itálii, + 22. 5.1155 Pistoie v Itálii

(╬) Attroban sv. 30.11. misionář a mučedník, sv. Attroban, + 30.11. 782 Wesera, Německo, se svými druhy Emingem, Folkardem, Benjaminem ze Saska, Grisoldem a Gerwaldem, se vydal na misie po Německu, kde byli umučeni od pohanů

(╬) Audifac sv. 19. 1. mučedník, lat. audio = slyšet, fac = udělej, učiň; fax, facis = pochodeň, louč, svatební oheň, sv. Audifax, urozený Peršan, přišel do Říma z Persie se svými rodiči a bratrem, pomáhali chudým, navštěvovali vězněné křesťany, pohřbívali křesťanské mučedníky, za císaře Klaudia (Claudius 268 – 270) umučen se svými rodiči Mariem a Martou a bratrem Abachem, + 269, v církevním kalendáři svátek do r. 196.

(╬) August sv. 29. 2. kněz a mučedník, sv. August Chapdelain, * 6. 2.1814 La Rochelle, + 29. 2.1856, františkán, vydal se na misijní cestu do Číny, kde byl v Kvangsi umučen, v nepřestupném roce je připomínán 28. 2., blahořečen 257. Lvem XIII. 27. 5.1900.

Augustus lat.: augur, augurus = věštec, prorok, posvátný, vyšší, z toho vzniklo auctoritas (autorita) = záruka, jistota, spolehlivost, vážnost, moc, později augustus = vznešený, velebný posvátný, majestátný, posvěcený.
      Gaius Octavius (Gaia = řec. matka Země) = syn matky Země, octavus = lat. osmý. Byl senátorem, vojevůdcem, (po něm se jmenuje juliánský kalendář, používaný pravoslavnou církví).
      Gaius Octavius * 63 př. Kr., + 14 po Kr. v Nole u Neapole v Itálii, doprovázel na cestách diktátora Caesara (z jeho jména vznikl později titul císař), který ho adoptoval za svého syna. Po smrti svého vlastního otce v r. 59 př. Kr. si změnil jméno na Gaius Julius Caesar Octavianus.
      Ve věku 16 let v r. 47 byl ustanoven Pontifexem (veleknězem boha Iova), od r. 43 byl triumvirem (vláda tří mužů) společně s Markem Antoniem a Aemiliem Lepidem. V r. 31 př. Kr. se stal císařem římské říše. V r. 27 př. Kr. mu senát udělil jméno Augustus.
      Gaius Julius Caesar Octavianus Augustus (syn Země, zářící božský císař, syn Octavia, vznešený).V r. 9 př. Kr. postavil v Římě oltář Míru – Ara Pacis (oltář Pokoje).
      Za jeho vlády se v r. 7 – 5 v judském Betlémě v Palestině narodil Ježíš Kristus: „...vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl proveden soupis lidu. Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, aby se dal zapsat s Marií, která čekala dítě, porodila svého prvorozeného syna...(L 2, 1. 4 – 7).

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA