Jdi na obsah Jdi na menu
 


M (1) / Mafalda - Mariánské svátky

M

(╬) Mafalda bl. 20. 6. řeholnice, bl. Mafalda z Portugalska, * 1180, + 1256, portugalská princezna, stala se řeholnicí v cisterciáckém klášteře, který založila její sestra bl. Sancha a bl. Terezie (20. 6.), blahořečeny 244. Klementem XI. v r. 1705.

(♣)(╬) Magdalena sv. 22. 7. vyznavačka a kajícnice, hebr.: mag džál, magdala = strážní věž, lat.: Magdala = pochází z města Magdaly (strážní město), sv. Maří Magdalena, viz životopis Marie Magdalena.

(╬) Magdalena Albriciová sv. 13. 5. abatyše, sv. Magdalena Albriciová, + 13. 5.1465 Brunate u Coma v Itálii.

(╬) Magdalena Baartová sv. 24. 5. řeholnice, sv. Magdalena Baratová, * 13.12.1779 Joigna ve Francii, + 24. 5.1865 Paříž, křestním jménem Žofie, dcera vinaře, její bratr Louis byl jáhnem a učil ji náboženství, řečtinu, latinu a matematiku, během Francouzské revoluce byl zatčen, po svržení Robespierra byl za dva roky propuštěn, vzal ji do Paříže, kde byl nedostatek kněží, stala se katechetkou, za pomoci jezuity Varina založila v r. 1800 řád Dámy Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (Dame du Sacré Couer) SC, určený k výchově dívek, řád se rozšířil po Evropě, Africe i Americe, představenou byla 62 let, v r. 1904 byly její ostatky převezeny do Bruselu, 260. papež Pius XI. ji svatořečil 24. 5.1925.

(╬) Magdalena z Canossy bl. 10. 4. řeholnice, bl. Magdalena z Canossy, * 2. 3.1774 Verona, + 10. 4.1835 Verona, hraběnka, když byla malé děvčátko, zemřeli ji oba rodiče, byla vychována v karmelitánském klášteře, sama se pak starala o zanedbané děti na ulici, v r. 1808 koupila dům, kde jim poskytla jídlo, bydlení a výuku, založila Dcery Božské lásky FDCC, zvané kanosiánky, 261. papež ct. Pius XII. ji 7.12.1941 blahoslavil

(╬) Magnerich sv. 27. 7. biskup,sv. Magnerich z Trevíru, * 520, + 27. 7. 596 Trevír, Meinrich.

(╬) Magnus sv. 16. 4. vyznavač, lat.: magnus = velký, veliký, sv. Magnus ze Skotska, + 1105 na ostrovech Orkney ve Skotsku, původně žil jako loupeživý rytíř, později se obrátil a žil zbožným křesťanským životem, ve sporu o dědictví byl zabit příbuznými, jeho ostatky se dostaly za Karla IV. do Cách a do Prahy.

(╬) Magnus sv. 6. 9. řeholník a misionář, lat.: magnus = velký, veliký, sv. Magnus, vlastním jménem Maginold, * 699 St. Gallen ve Švýcarsku, + 6. 9. 772 Füssen v Bavorsku. Pro své zázračné skutky byl nazýván Magnus, žil v klášteře sv. Havla (Gallen) ve St. Gallenu, kde byl zvolen opatem.
       Spolu s dvěma spolubratry Tozzem a Teodorem odešel v r. 730 na misie do Německa, založil klášter, který svými dary podporoval kníže Pipin Mladší (Krátký). Podle legendy si vzal sebou opatskou berlu sv. Havla, tou zahnal hady a medvědy, kteří ohrožovali obyvatele. Nad jeho hrobem byl postaven jemu zasvěcený kostel, v církevním kalendáři svátek od r. 1969, Boleslav.

(ש)(X) Magor hebr.: ma gór = hrůza, děs, leknutí, slovansky: všehostrach. Název použitý ve Starém Zákoně pro hrůzu z ďábla a ze zla. Název se používá jako nadávka, nebo označení pomateného člověka. "Je z toho magor" = lekl se hrůzou.

(♣) Mahulena 17.11. jméno českého původu, uměle vytvořené pro Zeyerovu divadelní inscenaci Radúz a Mahulena, ujalo se na Slovensku, pravděpodobně ze jména Magdalena, Mahulienka.

(♣) Mája 12. 9. Marie, Maja.

(╬) Majol z Cluny sv. 11. 5. opat, sv. Majol z Cluny, * 910 Avignon, + 11. 5. 994 Souvigny ve Francii, benediktin OSB, 7/11. 9. 910 bylo hrabětem Vilémem z Akvitánie a sv. Bernonem (1. opat) založeno významné opatství v ve francouzském městě Cluny.
       Za prvních opatů 2) sv. Oda, 3) sv. Aymarda, 4) sv. Majola, 5) sv. Huga a 6) sv. Odila, se stalo opatství střediskem klášterní reformy. Bazilika v Cluny (později zbořená), byla po svatopetrském velechrámu největším chrámem všech dob.

(╬) Makarios sv. 2. 1. poustevník, sv. Makarios (Blahomír) Mladší Alexandrijský, * 300, + 394, lidé mu dali přezdívku „mladší“, na rozdíl od sv. Makaria Egyptského, který byl jeho současník (15. 1.), žil na poušti v egyptské Alexandrii, pronásledován ariány, svátek v církevním kalendáři svátek do r. 1969, Makarius, Macarius, Blahoslav, Blahoslava, Benedikt, Blahomila, Blahomír, Blahomíra.

(╬) Makarios sv. 15. 1. poustevník (anachoreta), řec.: makários = blahoslavený, blažený, blahý, slovansky: blago mir = blahý svět, nebo mír, ve staroslověnštině mir znamenalo svět i mír.
       Sv. Makarios (Blahomír) Starší Egyptský, * 300, + 390, žil v Egyptě. Je uznáván za otce egyptského mnišství. V r. 340 vysvěcen na kněze, stal se vynikajícím kazatelem, 60 let žil ve Sketské poušti v Horním Egyptě, učil mladé mnichy správnému pojetí anachoretského (poustevnického) života:mlčení, pokoře a kajícícnosti, pronásledován ariány, Makarius, Macarius, Blahoslav, Blahoslava, Benedikt, Blahomila, Blahomír, Blahomíra.

(╬) Makarios sv. 10. 3. biskup, sv. Makarius (Blahomír), žil v Jeruzalémě, + 334, v r. 309 se stal bikupem v Jeruzalémě, v r. 310 našla sv. Helena v Jeruzalémě na Kalvarii tři kříže, aby poznali na kterém byl ukřižován Kristus, nechal biskup přinést na nosítkách ochrnutou ženu a dotkl se jí nalezenými kříži, při dotknutí jednoho z nich byla uzdravena, zkouška byla opakována na slepci a dalších nemocných a všichni byli uzdraveni (svátek Nalezení Svatého Kříže 3. 5. se připomínal od r. 325), sv. Helena nechala část Kristova kříže v Jeruzalemě, další část a hřeby převezla v r. 325 do Říma a uložila v chrámu Svatého Kříže Jerusalemského, který dala postavit, když biskup našel Kristův hrob, dostal od sv. císaře Konstantina I. Velikého pověření postavit chrám sv. Božího Hrobu, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.

(♣)(╬) Makarios sv. 30. 4./1. 4. opat, sv. Makarios (Blahomír), opat v Cařihradě, hájil církev proti obrazoborectví a byl poslán do vyhnanství, + 820, v církevním kalendáři svátek od r. 1969 – 2006, řec.: Blahomír, Blahomil, Blahoslav, Benedikt, Makarius.

(╬) Makarius sv. 6. 1. opat, sv. Makarius Scot, * 1099 Skotsko, + 6./23. 1.1153 Würzburg v Bavorsku, r. 1139 se stal opatem kláštera sv. Jakuba ve Würzburgu, jeho ostatky byly vyzvednuty v r. 1615 a přeneseny do kaple Panny Marie, v r. 1734 svatořečen 247. papežem Klementem XII.

(╬) Makrina sv. 19. 7. vyznavačka, sestra sv. Basila Velkého, Řehoře Nyssanského (Nysenského) a Petra ze Sebasty, byla moudrá a zbožná, znala Písmo Svaté, po svém sňatku brzy ovdověla a po otcově smrti vytvořila ve svém domě společenství sester, těžce onemocněla rakovinou a zemřela, + 378, v církevním kalendáři svátek od r. 1969

(ש) Malachiáš sv. 2.11. prorok, hebr.: Male – akí jáh = můj posel, Boží posel, starozákonní prorok z 5. století př. Kr. Poslední prorok Starého Zákona . V letech 521 – 515 proroci Ageus, Zachariáš a Malachiáš povzbuzovali Židy při stavbě chrámu.

(╬) Malachiáš sv. 18.12. arcibiskup, hebr.: Male – akí = můj posel, Boží posel. Sv. Malachiáš, * 1093 (1095) Armagn v Severním Irsku, + 2.11.1154 (bývá uvedeno 1148) Clairvaux ve Francii. Vlastním jménem Maelmhaehoc O´ Morgair. Jeho otec působil jako lektor (předčitatel, učitel čtení) klášterní školy. V r. 1119 byl vysvěcen na kněze, v r. 1123 se stal biskupem v Connoru, v r. 1129 byl povýšen na arcibiskupa v rodném městě Armagnu. V r. 1136 se zřekl úřadu a stal se biskupem v Downu. V r. 1139 byl poslán za irské biskupy do Říma, aby získal od papeže potvrzení reforem. 165. papež Inocenc II. potvrdil irskou reformu a jmenoval Malachiáše svým legátem v Irsku.
       Při pobytu v Římě (1139) měl údajně zjevení 112 přezdívek papežů, které sepsal v tzv. Malachiášově proroctví a předal papeži Inocencovi II. Malachiášovo proroctví zahrnuje období od roku 1143, kdy byl zvolen Celestin II. až po Petra II., který má být posledním papežem na konci světa. Tzv. proroctví sv. Mlachiáše byla poprvé vydána v roce 1590 benediktinským mnichem a historikem Arnoldem Wyonem.
       Biskup Malachiáš se spřátelil se sv. Bernardem z Clairvaux. Zavedl do Irska cisterciácký a augustiniánský řád, zasloužil se o rozšíření římské liturgie v Irsku. Na druhé cestě do Říma onemocněl a zemřel u sv. Bernarda v cisterciáckém klášteře v Clairvaux, kde byl pohřben. Jeho ostatky byly zničeny v 18. století za Francouzské revoluce. 6. 7.1190 ho svatořečil 175. papež Klement III. Anděl, Anděla, Angelika, v církevním kalendáři svátek od r. 2007, Maol.

     Každou novou volbu papeže se tradičně připomíná tzv. proroctví irského biskupa sv. Malachiáše. Ten měl podle legendy v roce 1139 zjevení jmen a charakteristik 102 papežů, kteří budou na stolci svatého Petra do konce církve. V roce 1595 se rozšířila kniha Lignum vitae (dřevo - strom života), tak zvané Malachiášovo proroctví o papežích, uveřejněné v Benátkách.
       Údajný Malachiášův seznam je s velkou pravděbodobností podvrh ze 16. století, kdy byl poprvé uveřejněn. V roce 1148 údajně napsal zjevení jmen z roku 1139. Seznam obsahuje 102 přívlastků na papeže, od 166. papeže Celestina II., 1143 – 1144, až k poslednímu papeži, který si má dát jméno Petr II.
       Např.: 262. papež sv. Jan XXIII. - Pastor et Nauta = Pastýř a kormidelník (byl biskupem v Benátkách), +1963, 263. papež bl. Pavel VI. – Flos florum = květ květů, +1978, 264. papež Jan Pavel I.– Lumen de luna = světlo z měsíce, + 1978, 265. papež sv. Jan Pavel II. – Sol de orto = slunce z východu, De labore solis - z námahy slunce, + 2005. 
       Podle zastánců tzv. proroctví ukazuje na zatmění slunce. Sv. Jan Pavel II. (vlastním jménem Karel Josef Wojtyla) se narodil 18. května 1920 při zatmění slunce, další úplné zatmění slunce bylo v srpnu 1999 a v den jeho pohřbu nastalo úplné zatmění nad Tichým oceánem. 102 papež je František, který by měl být posledním papežem. Malachiáš píše: "Petr Římský bude pást své ovce v mnohých zkouškách. Až bude konec, město sedmi pahorků (Řím) bude zničeno a hrozný Soudce bude soudit svůj lid."
       Podle církevních historiků 21. století jsou charakteristiky papežů velmi obecné a nic neznamenají. Historici upozorňují na skutečnost, že popisy papežů, kteří byli v úřadu před rokem 1590, odpovídají skutečnosti než u těch, kteří nastoupili až potom. Podle historiků jsou za podvrhem politické snahy ovlivnit konkláve v roce 1590. Proroctví mělo být použito ve prospěch Girolama kardinála Simoncelliho, biskupa z Orvieta. Orvieto znamená doslova "staré město", což se shoduje s popisem v proroctví. Kardinál Simoncelli nebyl zvolen.
       V římské bazilice svatého Pavla za hradbami jsou medailony pro minulé a budoucí papeže. Až budou všechny medailony zaplněné, má, podle legendy z 18. století, nastat konec světa. Sv. Jan Pavel II. dal za svého pontifikátu doplnit 25 portrétů.  

(╬) Malch sv. 21.10. poustevník, sv. Malch, žil ve 4. století v Turecku, zemřel na Chalkidiki v Řecku. O jeho životě se dochovalo velice málo zpráv.

(♣) Malvína 11. 1.

(╬) Mamert sv. 11. 5. biskup, sv. Mamert, * 400 Vienne, + 475 Vienne ve Francii, v r. 461 se stal biskupem ve Vienne, v r. 470 vypukly v okolí města požáry a zemětřesení, které město pustošily, biskup zavedl litanie a prosebné průvody, které se rychle rozšířily v tehdejší Galii, patron kojících maminek a kojných.

 (╬) Mammas sv. 17. 8. mučedník, sv. Mammas, * 255 Gangra v Turecku, + 270 Césarea v Kapadokii v Turecku, pastýř ovcí, křesťan, který byl za císaře Aureliána umučen ve věku 15 let, jeho ostatky se dostaly do Langres ve Francii, kde byly uloženy v katedrále jemu zasvěcené Saint Mammès.

(ש) Manases hebr.: man sese = zapomínat, nevzpomenout si

(♣)(╬) Manfred sv. 28. 1. kněz, germán.: mann = muž, ve významu voják, fried = mír. * 14. století v Miláně, + 28. 1.1430 u Lugandského jezera ve Švýcarsku, kde se usadil jako poustevník, pomáhal lidem duchovní službou a léčením. Vojmír

(╬) Mangold sv. 17. 2. opat, sv. Mangold z Isny, benediktin OSB, + 1150 Isna v Bádensku-Württembersku

(╬) Mansuet sv. 28.11. biskup a mučedník, lat.: mansuetus = mírný, krotký, jemný, milý, tichý, sv. Mansuet, zvolen biskupem v severní Africe, na rozkaz vandalského krále Gensericha v Africe, umučen na rozpálené plotně, + 5. století, Miloslav, Mansvet, Tichomír

(╬) Mansuet sv. 3. 9. biskup, sv. Mansuet, žil v 3. a 4. století v Toulu ve Francii, kde byl prvním biskupem

(♣) Manuel 26. 3. Emanuel, Eman

(♣)(╬) Marcel sv. 12.10./30.10. mučedník, sv. Marcel, + 298, Marcela, Marek, Martin

(╬) Marcel sv. 16. 1. papež a mučedník, sv. Marcel I., + 16. 1. 309 Řím, v r. 308 se stal 30. papežem. Po Diokleciánově pronásledování obnovil církev. Byl ochoten přijmout odpadlíky do církve, ale pohané ho obvinili, že přijímá nové křesťany. Císař Maxentius se však bál vzbouření lidu a protože už bylo mnoho poprav, byl vypovězen do vyhnanství. Bylo s ním zacházeno jako s otrokem. Musel krmit a obsluhovat poštovní koně a osly. Je ctěn jako mučedník, protože zemřel po velkých útrapách a utrpení. Patron čeledínů, uklízečů, uklízeček a metařů.

(╬) Marcel sv. 7.10. mučedník, umučen se sv. Apulejem v Kapuii, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.

(╬) Marcel Callo bl. 19. 3. mučedník, bl. Marcel Callo, * 6.12.1921 Remeš, + 19. 3.1945 Mauthausen v Rakousku, byl činný v organizaci JOC (křesťanská dělnická mládež) ve Francii, za 2. světové války se rozhodl jít dobrovolně s Francouzy do Říše, pracoval ve zbrojovce Zel-la-Mehlis, kde založil skupinu Katolická akce, 19. 4.1944 byl zatčen gestapem a utýrán v koncentračním táboře Mauthausen v Rakousku.

(╬) Marcel Kandia ct. 31. 8. vyznavač, ct. Marcel Kandia, * 27. 8.1916 Portice u Milána, + 31. 8.1983 Milán, syn továrníka, v r. 1946 převzal otcův podnik, při obchodní cestě do rozvojových zemí ho vyděsila bída a chudoba, která tam byla, založil v Itálii ústav na podporu misií a financoval projekty na pomoc chudým, v r. 1949 založil s jedním misionářem nemocnici v Brazílii a celou satvbu zaplatil, v r. 1965 prodal v Miláně všechno své jmění a odešel do Brazílie, kde se staral o malomocné, založil sociální stanici, školy a ústavy pro invalidy, propuštěné zajatce, zanedbanou mládež a ošetřovatele, pro tato zařízení založil nadaci, ze které je placen provoz těchto ústavů.

(╬) Marcelián sv. 18. 6. jáhen a mučedník, bratr se sv. Markem jáhnem, umučeni za císaře Diokleciána r. 304, přikováni nohama ke kůlu, prostříleni šípy, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.

(╬) Marcelin sv. 2. 6. kněz a mučedník, a Petr. Lat.: Marcellus, Marcellin = patří Markovi, Markův, pokřtil rodinu jednoho římského žalářníka, byl za to uvězněn a umučen s přítelem akolytou Petrem, oba zemřeli popraveni mečem r. 299/303 v Černém lese (Silva Nera) v Římě.
       Svědectví o jejich smrti zapsal 37. papež sv. Damasus, který ve svém mládí slyšel od kata o jejich smrti a díky tomu se stal křesťanem. Hrob si před smrtí museli sami vykopat. Místo však nezůstalo v dokonalé tajnosti. Poměrně brzy se o něm dozvěděla Římanka Lucilla, která se postarala o důstojný pohřeb. Hrob se nalézal u třetího milníku římské cesty Via Labicana a císař Konstantin Veliký dal nad ním postavit basiliku ke cti mučedníků. Do hrobky v basilice nechal uložit i svoji matku sv. Helenu. Společný svátek se sv. Petrem akolytou a exorcistou.
       Jejich basiliku dostal v roce 2012 pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka.
       Podle německé legendy byla jejich těla ukradena a přenesena do Steinbachu v Německu. V r. 827 přeneseni do Seligenstadtu nad Mohanem (Německo). První kostel na místě stávajícího chrámu sv. Marcelina a Petra v blízkosti hrobu obou světců vybudoval papež Siricius ve 4. století.
       Ke kostelu náležel hospic, který se stal centrem poutníků. Bazilika sama patřila mezi prastaré tituly a podle zápisu ze synody papeže Symmacha v roce 499 nesla jméno „titulus Nicodemi“. V 8. století by kostel zničen, ovšem v roce 1256 byl na jeho místě vystavěn kostel nový, kam byly z rozhodnutí papeže Alexandra IV. přeneseny ostatky světců Marcelina a Petra. Kostel byl přestavěn neoklasicisticky za Klementa XI. v roce 1751. Přestavba mu mu dala půdorys řeckého kříže. Marcelín.

(╬) Marcelin sv. 9. 1./26. 4. papež a mučedník, zvolen 29. papežem v r. 296, za jeho pontifikátu se rozvinuly církevní obce na Východě, v Africe, ve Španělsku a Galii-Francii, věřící se statečně hlásili ke křesťanství a umírali na popravištích, mnozí světci z této doby jsou ctěni v celé církvi: sv. Jiří, Mořic, Florián, Anežka Římská, Lucie a další.
       Po přistěhování císaře Diocletiana z Nikomedie do Říma byl papež zatčen a popraven, + 25.10. 304. Na jeho hrobě se objevuje poprvé nápis PAPA – papež = Otec.
       V církevním kalendáři svátek do r. 1969 společně s 3. papežem sv. Anakletem (Klétem), od r. 2007 svátek samostatně, Marcelín

(╬) Marcelín Champagnat bl. 8. 6. řeholník, bl. Marcelín Champagnat, * 20. 5.1789 Marlhes, Francie, + 8. 6.1840 Hermitage ve Francii, vysvěcen v r. 1816 na kněze, v r. 1817 založil řád Školských bratrů Panny Marie (maristi) FMS, pro výuku a výchovu chlapců, blahořečen 261. papežem ct. Piem XII. 29. 5.1955

(╬) Marcelinus sv. 6. 4. mučedník, žil v 5. století v Kartágu, byl tribunem a notářem, zvolen za předsedu sněmu, který měl urovnat spor s Donatisty, ti ho s jeho bratrem nechali popravit, v církevním kalendáři svátek do r.1969

(♣)(╬) Marcela sv. 20. 4./31. 1. vyznavačka, * 330 Řím, + 410 Řím, jako vdova, po smrti svého manžela, shromažďovala ve svém domě ženy a dívky a vedla je ke správnému křesťanskému životu, sama žila velice asketicky, v r. 410 při drancování Říma za gótského vůdce Alaricha byla ztýrána, na následky brzy zemřela, Marcel, Martin, Martina, Marek, Marcia

(╬) Marcelián sv. 18. 6. jáhen a mučedník, sv. Marcelián a Marcus, + 305 Řím

(╬) Marcial sv. 30. 6. vyznavač, sv. Marcial z Limoges, žil ve 3. století, o jeho životě se zachovalo málo zpráv.

(╬) Marcus sv. 18. 6. jáhen a mučedník, sv. Marcus a Marcelián, + 305 Řím, Markus

(♣)(╬) Marek sv. 25. 4. evangelista a mučedník, řec. martnamai = bojuji, lat.: martius, marcus = velký bojovník (válečník) jako bůžek války Martus (Mars), pokud byl válečník menší postavy, říkali mu Marcellus (malý Marek, Mareček, ve výslovnosti Markus a Markelus, Marcel).
       Sv. Marek (židovským jménem Jan. Sk 12,12. Sk 15,37.), * v Jeruzalémě, + 68 / 75 Alexandrie v Egyptě. Jeho matka Marie byla majitelkou domu, kde se konala Ježíšova poslední večeře. Od r. 44 společně cestoval se sv. Pavlem a sv. Barnabášem (jeho bratranec. Kol 4,10.), s kterým přišel na Kypr.
       Od r. 61 se přidal k sv. Petrovi v Římě, podle jeho vyprávění napsal druhou zprávu o Ježíši Kristu – evangelium, sv. Petr ho nazývá svým synem (1 Pt 5,13) a poslal ho do Egypta, kde v r. 65 založil církevní obec v Alexandrii a stal se jejím prvním biskupem – patriarchou.
       Podle legendy byl přepaden obyvateli města a uvězněn. Ve vězení se mu zjevil Kristus a řekl mu: „Pax tibi, Marce, evagelista meus = pokoj tobě Marku, evangelisto můj“. Tento nápis se používá na Bibli, kterou drží okřídlený lev, symbol sv. Marka.
     Z jeho života je zaznamenána tato zajímavá legenda: Po smrti sv. Petra odešel do Alexandrie. Jednoho dne šel k ševci Aniánovi, aby si dal spravit rozbité boty. Švec se při opravě bot bodl šídlem hluboko do ruky a bolestí zvolal: "Můj Bože!" Marek měl radost, že švec nevolá pohanské bohy, ihned se pomodlil za uzdravení vážného zranění a začal mu vyprávět o Pánu Ježíši. Rána se uzdravila a švec prosil Marka, aby zůstal v jeho domě. Pak se nechla s celou rodinou pokřtít. Brzy v Alexandrii vznikla živá církev a Marek se stal jejím biskupem. Anián se stal jeho nástupcem.
     Sv. Marek byl usmýkán k smrti lanem, přivázaným kolem krku. Podle legendy se ve chvíli jeho smrti přihnalo krupobití s velkou bouří, ve které věřící odnesli jeho mrtvé tělo a pohřbili ho. Ostatky v r. 828 / 836 převezli benátští kupci do Benátek, kde byly uloženy v v nově postaveném chrámu s jeho jménem (původně palácová kaple sv. Teodora, dnes katedrála sv. Marka).
     Koptský alexandrijský patriarcha, nástupce sv. Marka používá podle tradice titul a oslovení jako římský biskup – papež (Jeho Svatost). Sv. Marek se znázorňuje s okřídleným lvem, protože začíná své evangelium životem sv. Jana Křtitele na poušti (lev obývá pouště, Zj 4, 7 – 8), stal se patronem Benátek a jeho symbol – okřídlený lev se stal benátským městským znakem.
       Ve středověku byl tento název použit pro určité území (marka), ve 20. století se stalo názvem pro německou měnu – marku (skončila 31.12.2001). Marcel, Marcela, Martin, Martina, Marcia.

(╬) Marek sv. 18. 6. jáhen a mučedník, bratr s jáhnem sv. Marceliánem, umučeni za Diokleciána r. 304, přikováni nohama ke kůlu, prostříleni šípy, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.

(╬) Marek sv. 7.10. papež, zatím jediný papež toho jména. 34. papež od 18. 1. 335, + 7.10. 336, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, Marcus

(╬) Marek z Aviana sv. 13. 8. řeholník, sv. Marek z Aviana, * 17.11.1631 Aviano v Itálii, + 13. 8.1699 Vídeň. Chtěl být poustevníkem a v samotě sloužit Bohu. V 17 letech se stal kapucínem OFMCap., v r. 1655 vysvěcen na kněze a působil v Benátkách. Uměl léčit, ale každý kdo chtěl být uzdraven se musel napřed vyzpovídat. Obrácení na víru a uzdravení byla tak početná, že vstoupil do dějin jako jeden z nejvýznamnějších kněží v 17. století. Jako misionář působil po celé Evropě, několik let i v našich zemích. Při obležení Vídně Turky byl velkým spojencem 241. papeže sv. Inocence XI. (12. 8.) a povzbuzoval kázáním křesťanské vojáky, diplomatickým jednáním se dostal do města k císaři Leopoldovi I. Svůj podíl měl na druhém osvobození Vídně v r. 1697. Zemřel za přítomnosti císařských manželů. Při jeho pohřbu byl tak veliký nával lidí, že vojáci museli udržovat pořádek. Pohřben v kapucínském kostele ve Vídni, kde je také hrobka členů Habsburského rodu.

(╬) Marek Fantuzzi sv. 10. 4. řeholník, sv. Marek Fantuzzi z Bologně, * 1400 Bologna, + 10. 4.1479 Piacenza, františkán OFM, svatořečen v r. 1898.

(╬) Marek sv. 21. 9. řeholník, sv. Marek z Modeny, * 1420 Modena, Itálie, + 21. 9.1498 Pesar, Itálie, kazatel řádu dominikánů OP., svatořečen 256. papežem bl. Piem IX. v r. 1857

(╬) Marek sv. 19. 3. řeholník, sv. Marek z Montegalla, * 15. století Montegall v Itálii, + 19. 3.1496 Vicenzo, po dohodě s manželkou vstoupili do františkánského řádu OFM, patřil k významným kazatelům, zakládal dobročinné peněžní zastavárny s nízkým úrokem, svatořečen 1839.

(♣)(╬) Margita sv. 13. 7. Markéta, Margarita

(╬) Marhold sv. 22. 2. vyznavač, sv. Marhold, + 1172 Inersdorf u Dachau v Bavorsku, v klášteře augustiniánů (OESA) se mnichem, fraterem (laický bratr), staral o klášter jako správce, do okolních selských statků chodil pro jídlo, začal trpět vyčerpaností a jednoho dne ho spolubratři našli mrtvého před křížem, kde se často modlil.

(♣)(╬) Marián sv. 25. 3./24. 3./6. 5. poustevník a mnich. Lat.: Márius = z rodu Máriů. Tento rod byl nejvíce rozšířen v oblasti Dalmácie. Sv. Marián z Řezna, * 11. století v Irsku, + 24. 4.1083 Řezno v Bavorsku. Jako slovanský poustevník přišel do Německa a v r. 1072 založil mniškou komunitu v Řezně. Ve světovém kalendáři svátek 6.5.
      Jméno je odvozeno ze jména Marie. V roce 1925 byl zrušen v českém občanském kalendáři svátek Zvěstování Panně Marii a nahrazen jménem Marián, původně z předešlého dne. Mariana, Marian, Márius, Marius.

(♣) Mariana 8. 9. ve všech západních zemích je v kalendáři svátek Narození Panny Marie. V českém občanském kalendáři tento svátek nahradilo uměle vytvořené jméno Mariana. Svátek se objevuje už v 5. století v Jeruzalémě. Byl to výroční den posvěcení basiliky Narození Panny Marie, postavené na místě, kde podle tradice měli dům sv. Anna a sv. Jáchym, její rodiče. V Římě byl svátek slaven od 7. století a v celé církvi od 11. století. Později byl kostel zasvěcen sv. Anně, matce Panny Marie. Podle zasvěcení sv. Anně a svátku Panny Marie vzniklo v českém občanském kalendáři v roce 1925 spojením jmen Marie a Anna jméno Marianna a dívčí podoba jména Marián. Mariána, Marianna.

 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zasvěcení Panně Marii v dějinách

 

Nicea 328, Konstantinopol 330 = císař sv. Konstantin I. Veliký.

Uherská země 1000 (patrona Hungariae) = král sv. Štěpán I.

Francie 15. 8.1638 = král Ludvík XIII.

Bavorsko (Německo) 1638 = mnichovský mariánský sloup

Polsko 1656 = král Jan Kazimír a nařídil, že žádná královna v zemi nesmí mít jméno Marie

Rakousko, Čechy, Morava, jižní Slované, Maďarsko = Habsburkové

Magna Mater Autriae, Mater Gentium Slavorum, Magna Hungarorum Domina Velká Matka Rakouska, Matka národů Slovanů, Velká maďarská Paní.

Portugalsko, Španělsko = 15. století

celý svět 31.10.1942, 8.12.1942 = papež Pius XII. v Římě (Neposkvrněné Srdce Panny Marie)

Mexiko 27. 1.1979 = papež Jan Pavel II. (Guadalupe)

celou církev 6. 6.1979 = papež Jan Pavel II. (Čenstochová)

celý svět 20. 4.1982 = papež Jan Pavel II. (Řím)

Čechy a Morava (na Velehradě) = biskupové 5. 7.1994

 

Mariánské svátky během občanského roku

leden - prosinec

 

  během staletí se v církevním katolickém kalendáři objevilo mnoho mariánských svátků, které vycházely z různých podkladů. 263. papež bl. Pavel VI. a II. vatikánský koncil rozhodl  o přeložení, sloučení nebo zrušení některých mariánských svátků. Ze 45 svátků bylo 26 zrušeno.

(╬) Matka Boží Panna Maria 1. 1. na památku 1500. výročí Efezského koncilu, na kterém byl definován titul Theotokos = Bohorodička, 260. papež Pius XI. zavedl na památku 1500. výročí koncilu v Efezu v roce 1931 svátek Mateřství Panny Marie 11.10., aby všechny matky měly pomocnici a patronku v plnění mateřských úkolů. Svátek byl v r. 1965 přeložen na 1. 1., aby přímluvou Panny Marie začínal první den nového roku, ve východní (řecké) liturgii se slavil svátek Božského mateřství Panny Marie 26.12., v koptickém obřadu 16. 1., v Galii a ve Španělsku převážil v 6. století svátek Obřezání, který se začal slavit v římské liturgii od r. 1399. Zasvěcený svátek.

(╬) Panna Maria Matka jednoty křesťanů 18. 1. svátek zahajuje týden modliteb za jednotu křesťanů a připomíná katolickým křesťanům snahu o sjednocení církví v jednu Kristovu Církev, první zmínky se objevily na Velehradě v 19. století, kdy olomoucký arcibiskup Antonín Cyril stojan dal pod ochranu Panny Marie společenství „Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje“, kteří podle legendy donesli na Moravu ikonu (obraz) Hedegetrie (Matka Boží Průvodkyně na cestách), zaveden 263. papežem ct. Pavlem VI. v r. 1966

(╬) Smrt Panny Marie 18. 1. tento svátek byl slaven od 11. století, zároveň se svátkem Nanebevzetí Panny Marie (15. 8.), který byl připomínán v Římě a Byzanci už od 5. století, ve východních (pravoslavných) církvích pod názvem Zesnutí nebo Usnutí Bohorodičky, Spočinutí Panny Marie (v r. 48), k tomuto svátku vypravuje legenda: Panna Maria zemřela a mezi apoštoly nebyl přítomen apoštol Tomáš, který byl v Indii, přišel po jejím pohřbu a chtěl po apoštolech, aby otevřeli hrob, v prázdném hrobě našli růže a plášť Panny Marie, v církevním kalendáři svátek do r. 1969

(╬) Zasnoubení Panny Marie 23. 1. podnět k zavedení svátku dal kancléř University v Paříži Jean Gerson (+ 1429), byl velkým ctitelem sv. Josefa a chtěl, aby bylo slaveno i jeho zasnoubení, do r. 1725 jako svátek Zasnoubení sv. Josefa, poprvé slaven řádem minoritů v Chartres ve Francii v 15. století, později ho převzali dominikáni, svátek se šířil po Evropě a Jižní Americe, v r. 1725 zaveden pro celou církev a přejmenován jako mariánský svátek, původně v církevním kalendáři 26.11., přeložen v r. 1910 na 23. 1. jako svátek řádu minoritů a dominikánů, od r. 1969 dovolen pouze v kostelích tohoto zasvěcení.

(╬) Očišťování Panny Marie 2. 2. Hromnice. Jako mariánský svátek byl v r. 1969 přejmenován na Uvedení Páně do chrámu.

(╬) Panna Maria Lurdská 11. 2. ve francouzském městě Lourdy (Lurdy) se u jeskyně Massabielle 11. února 1858 zjevila sv. Bernardetě Soubirousové krásná Paní, která ji řekla, aby se lidé polepšili a dali se na pokání, když se jí Bernardeta ptala kdo je, řekla že je Neposkvrněné Početí, na místě zjevení vytryskl léčivý pramen, zjevení se ukázalo 18 x a trvalo do 25. 3., poslední zjevení měla 16. 9., svátek zavedl 257. papež Lev XIII. v r. 1891 pod názvem Zjevení Neposkvrněné Panny Marie v Lurdech, 258. papež sv. Pius X. ho v r. 1913 rozšířil na celou církev a změnil název svátku na současný titul, den tohoto svátku, 11. únor, určil 265. papež Jan Pavel II. 13. 5.1992 jako Světový den nemocných a tento den je připomínán od r. 1993

(╬) Zvěstování Panně Marii 25. 3. připomínka dne, kdy přišel anděl Gabriel a předal Panně Marii poselství od Boha, že bude matkou jeho Syna (L 1, 26-31). V r. 1566 byl svátek určen 9 měsíců před Vánoci na 25. 3. V občanském kalendáři zrušen v r. 1925. Původně mariánský svátek byl v církevním kalendáři v r. 1969 přejmenován na Zvěstování Páně.

(╬) Panna Maria Matka dobré rady 26. 4. podnět k tomuto svátku dal sv. Alois z Gonzagy, který prosil Pannu Marii o pomoc v rozhodování životní cesty, mezi stavem duchovním nebo státnickým, před jejím obrazem v Madridu poznal 15. 8.1583 jasně Boží vůli, 251. papež Pius VI., kdy se v době proticírkevních bojů koncem 18. století hledal pomoc u Panny Marie a modlil se u jejího obrazu v augustiniánském klášteře v italském městě Genazzano, pak zavedl tento svátek pro řád augustiniánů, 257. papež Lev XIII. potvrdil svátek v r. 1900 pro celou církev, od r. 1969 se slaví pouze v řádu sv. Augustina, Consuela, Konsuela, Konzuela

(╬) Panna Maria Prostřednice všech milostí 8. 5. tento svátek vyjadřuje uznání Krista jako zdroje Božích milostí a Marii jako matkou zprostředkovatelkou milostí mezi Ježíšem a lidmi, vyjadřuje myšlenku skrze Marii k Ježíši, starověcí církevní Otcové učili, aby byl chápán jako závěr mariánského měsíce května a jako začátek měsíce června, který je zasvěcen Božskému Srdci Ježíšovu (Nejsvětější Srdce Páně), proto byl původně 31. 5. Panny Marie Prostřednice milostí, v církevním kalendáři svátek přeložen v r. 1969, v r. 1970 byl poprvé slaven k 25. výročí ukončení 2. světové války, podobný svátek byl 9. 6. Panny Marie božské milosti, který byl s tímto svátkem sloučen

(╬) Panna Maria Královna apoštolů sobota po Nanebevstoupení Páně v církevním kalendáři svátek sloučen a přeložen v r. 1954 na 31. 5., v r. 1969 na 22. 8. Panna Maria Královna, Regina.

(╬) Panna Maria Královna mučedníků 13. 5. v církevním kalendáři svátek sloučen a přeložen v r. 1954 na 31. 5., v r. 1969 na 22. 8. Panna Maria Královna, Regina.

(╬) Panna Maria Fatimská 13. 5. svátek připomíná zjevení Panny Marie v r. 1917, v Aljustrelu u portugalského města Fatima, kde se ukázala třem dětem, sourozencům Františkovi a Hyacintě Martovým, a jejich sestřenici Lucii dos Santos, sdělila jim tři tajemství: 1) vidění pekla a utrpení lidí, 2) o úctě k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, 3) o papeži, které bylo uloženo v zapečetěné obálce ve vatikánském archivu, otevřel a přečetl si ho papež bl. Jan XXIII. v r. 1958, a opět ho zapečetil, prostřednictvím dětí vyzývala svět k pokání, žádala zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci: „Dobří lidé budou mučeni, Svatý Otec bude mnoho trpět, různé národy budou zničeny, nakonec bude triumfovat mé Neposkvrněné Srdce, válka se chýlí ke konci, ale když lidé nepřestanou urážet Boha, začne za pontifikátu Pia XI. (+10. 2.1939) nová a horší válka.“ Na námitku v r. 1941, že válka začala 1. 9.1939 (pontifikát Pia XII. od 2. 3.1939), odpověděla Lucie, že začátek války byl v r. 1938 obsazením Rakouska, ve 3. zjevení 13. 7.1917 je naučila modlitbu mezi tajemstvími růžence: „Pane Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně, přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují.“, 4. zjevení bylo 19. 8., protože od 11. do 15. byly děti ve vězení, poslední zjevení bylo 13.10.1917, podle mínění sestry Lucie si zvolila Panna Maria 13. den v měsíci, protože podle tradice 13. srpna zemřela a 15. srpna byla vzata do nebe, ve středověkém Španělsku a Portugalsku se slavil Svátek dobré smrti Panny Marie (13. 8.), v Římské říši byl slaven svátek Smrt Panny Marie (18. 1.), záznamy jsou ve španělských a portugalských archivech, (bl. František, * 11. 6.1908, + 4. 4.1919, bl. Hyacinta * 11. 3.1910, + 20. 2.1920, Lucie * 22. 3.1907, + 13. 2. 2005), svátek byl zrušen 261. papežem ct. Pavlem VI. v r. 1969, obnoven 266. papežem Benediktem XVI. v dubnu 2005.

(╬) Panna Maria Pomocnice křesťanů 24. 5. lat.: Maria Auxilium Christianorum, svátek zavedl 252. papež Pius VII., který byl zajat Napoleonem 6. 7.1809 a ve vězení svěřil sebe a církev do ochrany Panny Marie, z Napoleonova zajetí se vrátil do Říma 24. 5.1814, je to jeden z hlavních svátků řádu Salesiánů, od r. 1969 je připomínán pouze v kostelích s tímto zasvěcením (auxilia, původně římská pomocná armáda o síle 150 000 mužů, pomocný prapor), Auxilia

(╬) Navštívení Panny Marie 31. 5. svátek připomíná návštěvu Panny Marie u Alžběty ve městě Ain Karim v Judsku před narozením sv. Jana Křtitele, ustanoven v r. 1236 na 2. 7. v řádu františkánů, 28. 4.1386 ho poprvé slavil v katedrále sv. Víta pražský arcibiskup Jan z Jenštejna jako prosbu za jednotu církve, na jeho popud v r. 1389 zavedl 203. papež Urban VI. tento svátek v celé církvi, v církevním kalendáři přeložen v r. 1969 z 2. 7., protože 263. papež Pavel VI. vyhověl přání pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna, který chtěl, aby svátek byl mezi Zvěstováním Páně (25. 3.) a Narozením sv. Jana Křtitele (24. 6.), v Bavorsku se slaví podle dřívějšího data.

(╬) Panna Maria Královna všech svatých 31. 5. v církevním kalendáři svátek sloučen a přeložen v r. 1954 na 31. 5., v r. 1969 na 22. 8.  Panna Maria Královna, Regina.

(╬) Panna Maria Královna srdcí 31. 5. v církevním kalendáři svátek sloučen a přeložen v r. 1954 na 31. 5., v r. 1969 na 22. 8.  Panna Maria Královna, Regina.

(╬) Panna Maria Matka křesťanských škol 31. 5. tento svátek slaví řád piaristů, v církevním kalendáři svátek sloučen a přeložen v r. 1954 na 31. 5., v r. 1969 byl zrušen.

(╬) Panna Maria Prostřednice milostí 31. 5. v církevním kalendáři svátek sloučen a přeložen v r. 1969 na 8. 5.

(╬) Neposkvrněné Srdce Panny Marie 1. sobota v červnu (den po svátku Nejsvětějšího Srdce Ježíšova). Svátek je připomínkou bezhříšnosti, duchovní a mravní čistoty Panny Marie. Má vztah ke svátku 8.12. Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu. Úctu k Srdci Panny Marie šířil sv. Jan Eudes (+ 1680, svátek 19. 8.). V r. 1688 schválil tuto úctu 241. papež bl. Inocenc XI. a kterou podporoval 252. papež Pius VII. 256. papež bl. Pius IX. zavedl v r. 1855 svátek pod názvem Přečisté Srdce Panny Marie na 2. sobotu po Svatém Duchu. 261. papež Pius XII. zasvětil Neposkvrněnému Srdci Panny Marie celé lidstvo. 265. papež Jan Pavel II. zasvětil v r. 1984 Srdci Panny Marie Rusko a celý svět. V církevním kalendáři přeložen v r. 1944 na 22. 8., nebo poslední sobotu v srpnu, v r. 1969 přeložen

(╬) Panna Maria Matka božské milosti 9. 6. lat.: Mater Dei gratia, v církevním kalendáři svátek sloučen a přeložen v r. 1969 na 8. 5., Gratia

(╬) Panna Maria Těšitelka zarmoucených 20. 6. a sobota po sv. Augustinovi (po 28. 8.), původ tohoto svátku (Panna Maria Matka Útěchy) je u sv. Augustina (354-425), který hledal pomoc a útěchu u Panny Marie, stejně tak i jeho matka sv. Monika, když se za svého syna modlila 18 let a Panna Maria byla pro ni pravou Těšitělkou (Potěšením), v církevním kalendáři svátek do r. 1969, kdy byl zrušen.

(╬) Panna Maria Matka ustavičné pomoci 27. 6. tento svátek byl zaveden v řádu Redemptoristů (Nejsvětějšího Vykupitele), v římském kostele sv. Alfonse z Liguori (1696 – 1787) je obraz matky Ustavičné pomoci, který dal namalovat sv. Alfons, na něm je Panna Maria s Ježíškem, oba se dívají na archanděla Michaela a Gabriela, kteří drží nástroje Ježíšova umučení, podle legendy tento obraz namaloval malíř, kterému zemřela při porodu žena i s novorozencem, a on vyčítal Panně Marii, že se mile usmívá, když on tak trpí, v té chvíli se na obraze objevili dva andělé s trpícími nástroji, Ježíšek se ohlédl a Panna Maria posmutněla, protože její Syn zemřel bez pomoci, ona rozumí našim bolestem a stále (ustavičně) nám pomáhá, od té doby je obraz v této nezměněné podobě, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.

(╬) Panna Maria Radostná 5. 7. lat.: Virgo Maria Laetitia = veselá, radostná. V církevním kalendáři svátek radosti Panny Marie, přenesený z velikonočního hymnu Vesel se nebes Královno = Regina caeli laetare, Leticie, Leticia, Leticius.

(╬) Panna Maria Královna míru 9. 7. v církevním kalendáři svátek sloučen a přeložen v r. 1954 na 31. 5., v r. 1969 na 22. 8.  Panna Maria Královna, Regina.

(╬) Panna Maria Karmelská 16. 7. lat.: carmen = zpěv, píseň, Boží zahrada, svátek zvaný Panny Marie Škapulířové, na hoře Karmel pobýval ve Starém Zákoně prorok Eliáš, svátek už od doby prvních křesťanů, poutníci ctili Pannu Marii na hoře Karmel v Izraeli.
      Podle legendy byl prvním poustevníkem rytíř Bertold ze Solignacu, kterého vysvobodila Panna Maria ze zajetí Saracénů a on slíbil, že odejde do ústraní a bude sloužit Bohu postem a modlitbou, v r. 1185 připutoval na toto místo a vybral si místo poblíž Eliášovy jeskyně, jeho příklad následovali další rytíři, kteří společně vytvořili komunitu poustevníků, pro kterou sv. Bertold vytvořil pravidla, schválená jeruzalémským patriarchou sv. Albertem z Vercelli a 178. papežem Honoriem III.
      V r. 1224, z poustevnického bratrstva utvořili Řád Bratří blahoslavené Marie Panny z hory Karmel (Ordo Fratrum Beatae Mariae Virginis de Monte Carmelo, dřívější název Ordo Fratres Beatissimae Dei Genetrix et Virginis Mariae de Monte Carmelo – Řád Bratří blahoslavené Boží Rodičky a Panny Marie z hory Karmel), OCarm., (karmelitáni) a šířili mariánskou úctu, v r. 1245 se stal generálem řádu sv. Šimon Stock z Aylesfordu v Kentu (Anglie), 12 let byl poustevníkem, z toho 6 let pobýval na Karmelu.
      Podle tradice se mu 16. 7.1251 zjevila Panna Maria a svěřila mu škapulíř (roucho, lat. scapulae = lopatky, plece, ramena, pruh látky splývající vpředu i vzadu hábitu s otvorem pro hlavu, někdy spojený po stranách páskami), jako ochranu pro ty, kdo ho budou nosit.
      Po vyhnání řeholníků Saracény ze Svaté země se jeho zásluhou řád šířil v Anglii a v celé Evropě, karmelitáni patří mezi nejpřísnější řády, řehole předepisuje úctu k Panně Marii, úplnou chudobu, zdrženlivost od masa, přísný půst, celoživotní mlčenlivost (silentium, mimo modliteb) a ruční práci k obživě, 228. papež Sixtus V. dovolil v r. 1587 slavit řádový svátek Panny Marie z hory Karmel.
       246. papež Benedikt XIII. v r. 1726 tento svátek rozšířil na celou církev, 234. papež Pavel V. v r. 1613 dovolil laikům, aby byl upraven škapulíř tak, že se dal nosit pod běžným oblečením, 258. papež sv. Pius X. dovolil změnit škapulíř na škapulířovou medaili, kde je na jedné straně znázorněno Nejsvětější Srdce Ježíšovo a na druhé straně obraz Panny Marie, Karmen, Karmela, Carmena.

(╬) Pokora Panny Marie 17. 7. tímto svátkem byla ctěna jedna z „předních ozdob Panny Marie“, ctnost její pokory, bez které by se nestala Matkou Božího Syna, nehledala čest, titul a slávu, ale chtěla plnit Boží vůli, před zvěstujícím archandělem Gabrielem řekla pokorně, že je: „služebnice Páně“, Boží pokorná služebnice jako opak pramatky Evy, která s Adamem sáhla pyšně po zakázaném ovoci, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.

(╬) Panna Maria Matka Milosrdenství sobota před 4. nedělí v červenci svátek na památku svatby v Káně Galilejské, kdy Panna Maria vyprosila na Ježíšovi svatebčanům víno, Panna Maria se ujímá opuštěných, slyší prosící a pomáhá jim, chrání děti, dobrou pověst a čest, opatruje v nebezpečí života, v církevním kalendáři svátek zrušen v r. 1969.

(╬) Panna Maria Andělská 2. 8. z Porciunkule, lat.: portionis = podíl, díl, porce, portioncula = malý díl, dílek, sv. František z Assisi opravil malý kostelík, jako malý podíl (porciunkuli) k nápravě a obnově světa a zasvětil ho Panně Marii Andělské (Panna Maria s anděly), den výročí posvěcení 2. 8.1208 se slavil ve všech františkánských kostelích, 178. papež Honorius III. udělil r. 1217 velké výsady a odpustky pro poutníky do Porciunkule (viz sv. František z Assisi), ve františkánských kostelích a klášteřích se stále slaví jako slavnost, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.

(╬) Posvěcení římské basiliky Panny Marie 5. 8. Panna Maria Sněžná (Liberiova basilika, postavena na místě staršího kostela od 36. papeže Liberia, 352 – 366) kostel postavený z peněz římského patricije Jana a jeho manželky, zbožní bezdětní manželé prosili o znamení jak uctít Pannu Marii, ve vidění jim bylo oznámeno, aby na označeném místě postavili kostel, v noci ze 4. na 5. srpna napadl na esquilinském pahorku sníh.
       44. papež sv. Sixtus III. (zvolen 31. 7. 432) ho zasvětil 5. 8. 432 Panně Marii s titulem Panny Marie Sněžné (dedicatio Sanctae Mariae ad Nives), Panny Marie Větší (Santa Maria Maggiore = madžore, je to největší mariánský chrám), Panny Marie Fatné (lat. fatum = Boží výrok, oznámení) nebo Panny Marie u Jesliček (lat. Praesepe, praesaepe = jesle, žlab, stáj, chlév).
      V této basilice se uchovávají Kristovy jesle z Betléma (je zde pohřben sv. Jeroným, který bydlel v Betlémě vedle jeskyně Narození Páně), 23. 2. 867 potvrdil 107. papež Hadrián II. při mši v tomto chrámu slovanským věrozvěstům sv. Cyrilu a Metoději překlad bohoslužebných knih do slovanského jazyka a dovolil jejich používání při bohoslužbách.
       226. papež sv. Pius V. vyzval r. 1571 k modlitbě růžence za mír, na podzim došlo k rozhodující námořní bitvě u Lepanta, proti tureckému sultánu Sulejmanovi, kde byli muslimové na svátek Panny Marie Růžencové 7.10.1571 poraženi, papež rozšířil tento svátek na celou církev, na vlastní přání je v této basilice pohřben, do roku 1969 byl název tohoto svátku Panny Marie Sněžné

(╬) Panna Maria Útočiště hříšníků 13. 8. Panna Maria vyprošuje milost obrácení, aby Ježíš, podle svých slov: „nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky“ je opět pozval k sobě, v církevním kalendáři svátek do r. 1969

(╬) Nanebevzetí Panny Marie 15. 8. tento zasvěcený svátek je připomínán v Římě a Byzanci už od 5. století, pod názvem Zesnutí nebo Usnutí Bohorodičky, Spočinutí Panny Marie, ve východních (pravoslavných) církvích je stále tento název, v 11. století název Smrt Panny Marie, svátek 18. 1. (v r. 48).
      Ve středověkém Španělsku a Portugalsku se slavil Svátek dobré smrti Panny Marie (13. 8.) záznamy jsou ve španělských a portugalských archivech.
       Nanebevzetí jako závazné dogma (článek víry) bylo vyhlášeno papežem ct. Piem XII. v r. 1950 (Assumptiones beatae Mariae Virginis), že církev od svého začátku věří, že „po skončení života byla Neposkvrněná Matka Boží Panna Maria vzata s tělem i duší do nebeské slávy“.
      Ve středověku byl slaven zároveň se svátkem Smrt Panny Marie (18. 1.), podle mínění sestry Lucie z Fatimy si zvolila Panna Maria 13. den v měsíci, protože podle tradice 13. srpna zemřela a 15. srpna byla vzata do nebe.
      K tomuto svátku vypravuje legenda: Panna Maria zemřela a mezi apoštoly nebyl přítomen apoštol Tomáš, který byl v Indii, přišel po jejím pohřbu a chtěl po apoštolech, aby otevřeli hrob, v prázdném hrobě našli růže a plášť Panny Marie, Assumpta, Asumpta, Assunta

(╬) Panna Maria Královna 22. 8. tento svátek je připomínán už od 5. století, původně byl v sobotu po Nanebevstoupení Páně svátek Panny Marie Královny apoštolů, 13. 5. Panny Marie Královny mučedníků, 31. 5. Panny Marie Královny všech svatých, Panny Marie Královny srdcí, Panny Marie Krásného milování, 9. 7. Panny Marie Královny míru, některé z těchto svátků se slavily jako řádové nebo pouze v některých zemích, do r. 1969 byl název svátku Korunování Panny Marie (Panny Marie Královny nebe a země), oficiálně tento svátek ustanovil 261. papež ct. Pius XII. na 31. 5. v r. 1954, na závěr tehdejšího Mariánského roku, v církevním kalendáři přeložen v r. 1969 z 31. 5., Regina

(╬) Panna Maria Uzdravení nemocných 22. 8. tento svátek vyjadřoval důvěru a skutečnost, že Panna Maria vyprosí těm, kteří ji prosí, na Bohu zdraví, uzdravení. To může být fyzické, duševní nebo duchovní. V církevním kalendáři svátek do r. 1969

(╬) Panna Maria Čenstochovská 25. 8. Obraz Panny Marie Černé Matky Boží Čenstochovské vystavený v klášterním kostele Jasná Hora v Čenstochové v Polsku. Podle tradice byl obraz namalován sv. evangelistou Lukášem na desce stolu z domu Svaté rodiny v Nazaretu. Obraz se dostal z Nazareta do Konstantinopole (Cařihradu) za císaře Konstantina. Císař obraz daroval ruskému knížeti Lvu. Původní obraz pocházel ze 7. století a byl by to nejstarší obraz Panny Marie. Obraz byl namalován podobně jako byzantské ikony zvané Hodegetria (Ta, která vede), které malovali mniši basiliáni na Krétě v 10. století. Odtud se dostal do Konstantinopole (Cařihrad).
      Nejstarším dokumentem o obrazu je latinský rukopis v klášterním archivu: Translatio tabulae Beate Marie Virginis quam Sanctus Lucas depinxit propriis manibus (Přenesení obrazu Blahoslavené Marie Panny, který vlastníma rukama namaloval sv. Lukáš): "Autorem obrazu je sv. Lukáš Evangelista. Na žádost věřících namaloval podobiznu Marie s Děťátkem na desce stolu, u něhož sedávala. Císař Konstantin nařídil přenést obraz z Jeruzaléma do Konstantinopole a umístit v chrámě. Tam se obraz proslavil četnými zázraky.
      Ruský kníže Lev, okouzlen tímto zázračným obrazem, si na Konstantinovi vyprosil darování tohoto obrazu. Přenesl jej do svého knížectví a nařídil ho bohatě ozdobit. U obrazu se opět začaly dít zázraky. V době války, kterou na Rusi vedl Ludvík Uherský, byl obraz ukryt na belzském hradě. Po kapitulaci se obrazu zmocnil královský místodržitel kníže Vladislav II. Opolský. V době obléhání hradu Litvíny a Tatary proletěl jeden šíp do hradu a zasáhl pravou stranu obrazu. Tehdy na nepřátele mlha padla a vyděsila je. Kníže na ně udeřil a rozdrtil je. Když chtěl odvézt obraz do svého knížectví, navzdory velkému počtu koní se však obraz nepohnul z místa. Tehdy kníže složil slib, že vystaví kostel a klášter tam, kde obraz bude umístěn. Nato se koně zlehka dali na cestu a zavezli obraz na Jasnou Horu. Tam byl umístěn v kapli, kde opět zazářil zázraky."
      Text byl přepsán v roce 1474 ze staršího rukopisu. Tento rukopis byl nalezen na Jasné Hoře po 2. světové válce. Obraz byl zasažen šípem v bitvě mezi Kazimírem Velikým a Ludvíkem Uherským na Rusi. Obraz byl ukryt na hradě u města Belz v Haliči. V roce 1382 ho tam našel kníže Vladislav II. Opolský. Protože díky přímluvám Panny Marie dostal kníže duchovní dary, dovezl obraz do Čenstochové.
      Další události spojené s obrazem Panny Marie, které sám zažil, zapsal kronikář Jan Dlugosz (1415-1480). Vladislav II. Opolský pozval do Čenstochové mnichy paulíny z Uher a daroval jim kostel v Čenstochové. Jan Dlugosz zapsal předání kostela 23. 6. 1382 farářem Jindřichem Bielou převoru Jiřímu z kláštera paulínů v uherské Budě (Budapešť). Kníže Vladislav určil 10. 8.1382 finanční důchod pro údržbu obrazu. 24. 2.1393 vydal kníže Vladislav novou listinu, ve které připsal klášteru vyšší důchody. Svědkové podpisu byli: Spytko z Melsztynu a Jan Tarnowski ze Sandoměře.
      Obraz se stal cílem mnoha poutníků, kteří přinášeli votivní dary, protože díky modlitbám k Panně Marii byli vyslyšeni ve svých prosbách. Přinesené dary lákaly lupiče. V roce 1430 dobyli Jasnou Horu dva šlechtici z Polska a jeden ruský kníže. K této loupeži se jim podařilo nalákat i oddíly husitů, kteří byli v té době ve Slezsku. Husité ukradli z obrazu Panny Marie šperky a zlato, v kostele ukradli kalichy a kříže. Nakonec obraz Panny Marie poškodili mečem.
      Současný obraz Černé Madony je kopií původního obrazu, zničeného v roce 1430. Poničený obraz převezl do Krakova král Vladislav a svěřil ho umělcům na svém dvoře. Ti ho namalovali na původní desku metodou starých byzantských mistrů. Na šaty Panny Marie přimalovali lilie podle erbu uherského a poslého krále Ludvíka z Anjou (uherský král 1342-1382, polský král 1370-1382). V rukách postavy Ježíše byla domalována kniha. Poškození obrazu husity z roku 1430 bylo na obraze zachováno. Na tváři Panny Marie jsou tři jizvy a šest jizev na krku. Vytvoření kopie obrazu trvalo dva roky.
      Deska obrazu má rozměry 122 x 82 x 3,5 cm a skládá se ze tří slepených lipových desek, na které je nanesena 2-3 mm vrstva křídy. Deska je potažena plátnem. Malba je zhotovena temperou. Panna Maria má červeně podšité modré šaty s pláštěm ozdobený liliemi. Nad čelem má hvězdu. Ježíš má červené šaty se zlatými květy. V levé ruce drží knihu. Pozadí obrazu je v zelené barvě, která v Byzanci symbolizovala plnost darů Ducha Svatého. 
      Všechny události, které se týkaly obrazu Panny Marie byly zapisovány do tak zvané Knihy lásky (milostí). První zápis o uzdravení nemocného člověka je z roku 1402. 
      Na Jasnou Horu přijížděli i někteří polští panovníci: Kazimír Jagellonský (1448 a 1472), sv. Kazimír (1472), Zikmund I. Starý (1510 a 1514), Štěpán Báthory (1581), Zikmund III. Vasa (1616, 1620, 1630), Vladislav IV. (1621, 1633, 1638, 1642, 1644, 1646), Jan Kazimír (1649, 1656, 1658, 1661), Michal Korybutovič Wisniowiecki (1669 a 1670), Jan III. Sobieski (1676, 1683), August II. Saský (1704), August III. Saský (1734).
      V roce 1655 napadli Jasnou Horu Švédové, kterým pomáhali české oddíly. 9.11. přitáhl k Jasné Hoře český hrabě Jan Vekart z Vřesovic s 3.000 žoldnéři a vyzval mnichy, aby kapitulovali. Převor Augustin Kordecki to odmítl. Vojáci oblehli klášter a 19.11. jim dorazili posily vedené generálem Burhardtem Millerem a plukovníkem Václavem Sadovským. Obléhání trvalo do 27.12.1655. V klášteře bylo 160 žoldnéřů a 70 mnichů, kteří hájili klášter pod vedením Štěpána Zamojského a Petra Czarneckého. Generál Miller dal pálit z těžkých děl na hradby kláštera. Mniši ubránili klášter a donutili generála Millera odtáhnout. Ten se 24. 2. a 9. 4.1656 pokusil o nové přepady, ale neuspěl.
       Obraz Panny Marie dostal korunu posvěcenou od papeže v roce 1717 a korunovaci vykonal bratr polského primase biskup Krzysztof Szembek 8. září 1717. Korunu dal zhotovit polský král. 23.10.1909 ukradl mnich a kněz Macoch z obrazu obě koruny a perlami vyšívané šaty. Při této svatokrádeži zavraždil svého společníka. Byl chycen a odsouzen k doživotí. Papež sv. Pius X. daroval obrazu Panny Marie Čenstochovské nové koruny. Obraz byl korunován 22. 5. 1910. Slavnostní korunovace se udála v Čenstochové v roce 1966, kdy si Polsko připomínalo 1000 let výročí křtu Měška I. korunovaci vykonal polský primas Stefan kardinál Wyszyński. 
      Milostný obraz Panny Marie navštívil několikrát i krakovský arcibiskup Karol kardinál Wojtyła, který na Jasnou Horu přijel v roce 1979 jako papež Jan Pavel II.
      Slavnost Matky Boží Čenstochovské inicioval bl. Honorát Koźminski, který se snažil sjednotit poslký národ kolem Panny Marie Královny Polska. Toto sjednocení se podařilo po potlačení polského povstání Rusy v lednu 1864. Určení tohoto svátku vyjednal bl. Honorát a převor kláštera Eusebius Rejmann  u papeže Pia X. Papež Pius XI. rozšířil v roce 1931 toto slavení na celou polskou zemi.

(╬) Panna Maria Matka Útěchy sobota po sv. Augustinovi (po 28. 8.), původ tohoto svátku (Panna Maria Těšitelka zarmoucených 20. 6.) je u sv. Augustina (4. stol.), který hledal pomoc a útěchu u Panny Marie, stejně tak i jeho matka sv. Monika, když se za svého syna modlila 18 let a Panna Maria byla pro ni pravou Těšitělkou (Potěšením), v církevním kalendáři svátek do r. 1969

(╬) Panna Maria Uzdravení nemocných poslední sobota v srpnu svátek byl zrušen 263. papežem ct. Pavlem VI. v r. 1969

(╬) Panna Maria Matka Božského Pastýře 3. 9. svátek zavedl 252. papež Pius VII., z vděčnosti za záchranu církve a své vysvobození, kdy byl vězněn císařem Napoleonem, v církevním kalendáři svátek do r. 1969

(╬) Narození Panny Marie 8. 9. Podle apokryfního evangelia sv. Jakuba se starším bezdětným manželům Anně a Jáchymovi, ve vysokém věku narodila dcera, která byla předpověděna zjevením anděla.
      Svátek Narození Panny Marie byl slaven v církvi od 5. století. První zmínky jsou u sv. Prokla (+ 447). V Jeruzalémě byla 8. září vysvěcena basilika na místě, kde se Panna Maria narodila. Od 7. století je svátek slaven v Římě a od 11. století v celé církvi, zásluhou sv. Petra Damianiho (1007 – 1072). Basilika byla později zasvěcena svaté Anně, matce Panny Marie.
      V českém občanském kalendáři byl svátek zrušen v r. 1925, v roce 1949 tento svátek nahradilo uměle vytvořené jméno Mariana, spojená jména Marie Anna. Marián, Marianna

(♣)(╬) Jméno Panny Marie 12. 9. Jméno Panny Marie, hebr.: Mir jam = milovaná Bohem – paní, vznešená, krásná dáma. Ve Starém Zákoně sestra Mojžíše a Árona, v Novém Zákoně Ježíšova matka Panna Maria, manželka sv. Josefa, který se stal před zákonem Ježíšovým otcem.
      Podle pravoslavné tradice byla ve 14 letech zasnoubena 70 letému Josefovi, který byl vdovec a měl 4 syny a 2 dcery (nevlastní Ježíšovi bratři a sestry), podle evangelické (protestantské) tradice to byly jejich společné děti po Ježíšovi.
      Katolická tradice uvádí jména Jakub, Josef, Šimon a Juda jako Ježíšovi bratrance a sestřenice (Mt 12,46; Mt 13,55; J 2,12; Sk 1,14). Kdyby měl Ježíš pokrevní sourozence, neodevzdal by při smrti na kříži svou matku sv. Janovi, ale svým bratrům.
      V r. 350 složil sv. Efrém Syrský první hymnus Matce Boží Panně Marii, po koncilu v Efesu v r. 431 se rozvíjí kult Panny Marie. Od 9. století jsou soboty zasvěceny památce Panny Marie, od 12. století vznikala mariánská poutní místa. Velká úcta k Panně Marii je v pravoslavné církvi (Bogorodica Diva Maria). 241. papež bl. Inocenc XI. ustanovil svátek Jména Panny Marie (festum Nominis beatae Mariae Virginis), na památku vítězství křesťanských vojsk nad Turky u Vídně 12. 9.1683, vedených polským králem Janem Soběským (Sobieski) a princem Evženem Savojským, kdy křesťané s prosbou o pomoc vzývali jméno Panny Marie.
       Tento svátek je čtvrtý den po svátku Narození Panny Marie (8.9.) podle tradice, že dívky dostávaly čtvrtý den po narození jméno. Po jménu Ježíše Krista pro křesťany druhé posvátné jméno.
      Největší mariánská úcta byla v době baroka. V církevním kalendáři svátek do r. 1969. Obnoven 266. papežem Benediktem XVI. v r. 2005. Miriam, Mariete, Maja, Marilyn, Marion, Marisa, Marita, Marlena, Maryla (omylem se používá i jméno Maryna), maď.: Marika, ve španělsky mluvících zemích Stella (stella maris = hvězda mořská).

(╬) Panna Maria Bolestná 15. 9. lat.: dolorosa = bolestná, svátek Panny Marie Bolestné (den po svátku Svatého Kříže), nazývaná také Sedmibolestná Panna Marie (hlavní Patronka Slovenska).

Podle sedmi bolestí, zapsaných v Novém Zákoně:
      1) předpověď Simeona v chrámu
      2) útěk do Egypta
      3) hledání dvanáctiletého Ježíše
      4) setkání na křížové cestě
      5) Ježíšovo ukřižování
      6) sundání Ježíšova těla z kříže
      7) Ježíšův pohřeb.

Svátek se slaví od 12. století. Středověkým dokladem této úcty je hymnus Stabat Mater Dolorosa (Stála Matka Bolestná, složil Jacopon /Jakub/ da Todi + 1306), od r. 1423 byl svátek připomínán v Německu v pátek před Květnou nedělí jako odčinění svatokrádeží způsobených českými husity.
      K šiřitelům tohoto svátku patřil řád servitů, který ho slavil od r. 1627 jako řádový 3. neděli v září. 252. papež Pius VII. na poděkování za šťastný návrat ze zajetí v r. 1814 ho rozšířil jako závazný pro celou církev, v r. 1913 svátek určil 258. papež sv. Pius X. na 15. září. Do r. 1969 byl tento svátek ještě v 5. postní neděli – Smrtelná neděle a v pátek po ní (před Květnou nedělí), v r. 1969 byly oba svátky spojeny a přidány na 15. září, den po svátku Povýšení Svatého Kříže (14. 9.). Doloris, Dolores.
      Sedmibolestná Panna Maria je uctívána na Slovensku jako patronka od r. 1525, kdy byl vlastníkem šaštínského panství Imrich (Emerich) Czobor, který své manželce Angelice ztrpčoval život.
      V r. 1524 se spolu vydali na cestu, ale po cestě se neshodli a Imrich vyhodil manželku z kočáru. Angelika si klekla u hruškového stromu a v pláči se začala modlit za svého manžela. V té chvíli měla vidění Panny Marie s mrtvým Ježíšem na klíně a v jejím srdci sedm mečů. Nešťastná Angelika slíbila, že když se její muž polepší, dá z hruškového stromu zhotovit sochu Sedmibolestné Panny Marie a postaví ji kapli.
      Po chvíli zahrčel na cestě kočár a Imrich se vracel pro manželku. Její překvapení bylo ještě větší, když ji odprosil. V kočáře mu řekla o svém slibu a zanedlouho zde byla postavena socha Sedmibolestné Matky Boží. Lidé začali přicházet k této sošce a prosili za obrácení svých blízkých.
       Imrich a Angelika dali postavit kapli, která nestačila přílivu poutníků a byla později přestavěna na kostel. V r. 1730 koupil panství císař František I. Štěpán Lotrinský (manžel Marie Terezie). V letech 1733 – 1786 dal na místě kostela postavit basiliku.
      260. papež Pius XI. na žádost slovenských biskupů oficiálně vyhlásil 22. 4.1927 Sedmibolestnou Pannu Marii za patronku Slovenska. Od roku 1993 státní svátek Slovenska.

(╬) Panna Maria La Salettská 19. 9. v La Salettě u Grenoblu se 19. 9.1846 zjevila dvěma pasáčkům ovcí krásná Paní se zářící korunou na hlavě. Maxim Giraud (11 let, * 1835) a Melánie Calvatová (15 let, * 1831, + 15.12.1904) uměli několik základních modliteb, ale neuměli číst a psát a neznali katechismus. Své zážitky popsali jako vidění plačící zářící Paní, která jim svěřila poselství, ve kterém vyzývala k obrácení světa. Po šesti letech výslechů a výpovědí biskup Grenoblu vyhlásil v r. 1852 zjevení za autentická. Dvě poselství zveřejnila Melánie v r. 1872 a 1873 se schválením papeže bl. Pia IX.

(╬) Panna Maria de Mercede 24. 9. ve 13. století válčili Sarácéni (Maurové, muslimové) s křesťany na západním pobřeží Evropy, statisíce křesťanů byli odváženi na lodích do zajetí, jedné noci se ve snu zjevila Panna Marie sv. Rajmundu z Peňafortu, sv. Petru Nolaskovi a aragonskému králi Jakubovi, a vyzvala je, aby založili řád de Mercede (merces = vyplacená cena), na vykupování zajatců, později nazvaný řád Panny Marie de Mercede, sv. Rajmund z Peňafortu (+ 23. 1.1275 ve věku 98 let) a sv. Petr Nolask (+ 28. 1.1256) založili 10. 8.1218 tento řád a ve válce pomáhali zajatým křesťanům na španělském území obsazeném Maury (Saracény, muslimy), sv. Rajmund Nonnatus (+1240) se sám vydal do otroctví v Alžíru, aby vykoupil jiné křesťany, ke třem obvyklým řeholním slibům (chudoba, čistota, poslušnost) připojovali ještě čtvrtý: věnovat se vykupování zajatců a kdyby bylo potřeba, dát sebe náhradou za zajatce, v r. 1218 byl poprvé slaven tento svátek, 243. papež Inocenc XII. zavedl svátek pro celou církev v r. 1692, v církevním kalendáři svátek do roku 1969, Mercedes

(╬) Panna Maria Růžencová 7.10. lat.: Virgo Maria Rosaria, podle legendy předala ve 13. století Panna Maria růženec sv. Dominikovi, jako duchovní zbraň proti bezbožnosti, další legenda mluví o tom, že v jedné bitvě zachránil křesťan muslimovi život, ten roztrhl modlící šňůrku s 99 zrny (modlitba 99 Božích jmen) na 50 a 49, a větší část dal z vděčnosti křesťanovi, skutečný vznik růžence byl inspirován 150 Žalmy, původně se na 150 kuličkách modlila modlitba Otče náš, latinsky Pater noster (růženec byl nazýván Patričky), později prokládané modlitbou Zdrávas Maria, během středověku byl jeho význam jako duchovní věnec růží = růženec, věnovaný Panně Marii, v roce 1571 vyzval 226. papež sv. Pius V. k nepřetržité modlitbě růžence za mír a v rozhodující námořní bitvě u Lepanta proti tureckému sultánu Sulejmanovi byli 7.10. muslimové poraženi, na poděkování Panně Marii za vítězství byl v r. 1572 zaveden svátek Panny Marie Vítězné, v r. 1573 byl přejmenován na svátek Panny Marie Královny svatého růžence a přeložen na 1. neděli v říjnu, papež sv. Pius V. rozšířil na celou církev slavení svátku Panny Marie Sněžné, po vítězství nad Turky, které porazil princ Evžen Savojský u Petrovaradína 5. srpna 1716 (Panny Marie Sněžné) určil 244. papež Klement XI., aby se svátek Panny Marie Růžencové slavil v celé církvi, v r. 1913 svátek přeložen z 1. neděle v říjnu, Panna Maria, Královna posvátného růžence, Rosárie, Rozarie, Rosaria, Rozaria, Viktorie, Viktoria, Victoria

(╬) Mateřství Panny Marie 11.10. na památku 1500. výročí Efezského koncilu, na kterém byl definován titul Theotokos = Bohorodička, Boží Matka, zavedl 260. papež Pius XI. v roce 1931 tento svátek, aby všechny matky měly pomocnici a patronku v plnění mateřských úkolů, svátek byl po r. 1969 přeložen na 1. 1., aby přímluvou Panny Marie začínal první den nového roku a byl spojen s oslavou svátku Obřezání Páně, zároveň tento svátek zakončoval vánoční oktáv (8 dní od Narození Páně)

(╬) Čistota Panny Marie 16.10. Podle legendy se Panna Maria rozhodla složit slib čistoty při svém pobytu v jeruzalémském chrámu. Při zvěstování archandělem Gabrielem nechtěla porušit tento slib, ale také nechtěla odporovat Božímu poslu. Neví jak splnit Boží vůli a ptala se „jak se to stane?“, archanděl Gabriel jí odpověděl: „Duch Svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní,“. V církevním kalendáři svátek do roku 1969.

(╬) Zasvěcení Panny Marie 21.11. svátek je připomínán od 4. století v Řecku pod názvem Vstup Matky Boží do chrámu, podle legendy ve východní i západní církevní tradici, měla být dívenka Marie dána rodiči ve svých třech letech (do 14 let) v jeruzalémském chrámu do internátní školy pro výchovu dívek, zde byla zasvěcena Bohu, v chrámě složila slib čistoty (viz 16.10.), v r. 543 byl vedle trosek chrámu postaven mariánský kostel (v 7. století zbořen muslimy) a 21.11. posvěcen, ve velké oblibě byl tento svátek v Konstantinopoli (Cařihrad, Istanbul), podle tradice se dostal na západ díky vyslanci kyperského krále Filipa z Maizeres, který papeži Řehoři XI. vylíčil slavení tohoto svátku s takovým nadšením, že ho zavedl i do západní liturgie. 213. papež Sixtus IV. rozšířil v r. 1472 slavení svátku na celou církev. Události z dětství Panny Marie jsou zapsány ve starokřesťanských legendách a v apokryfním evangeliu sv. Jakuba (neznámý autor z 2. století). Podle těchto legend a tradice Panna Maria četla spisy proroků, znala žalmy a rozjímala o Božím slově. Jeho znalost dosvědčuje Mariin Magnificat (Velebí má duše Pána). Do r. 1969 byl název svátku Obětování Panny Marie v chrámu v Jeruzalémě.

(╬) Zjevení Neposkvrněné Panny Marie 27.11. někdy uváděn pod názvem Neposkvrněná od svaté medailky (Immaculata a Sacro Numismate), řeholnice sv. Kateřina Laboure měla 27.11.1830 zjevení Panny Marie, která stála na zeměkouli a nohou šlapala na hada a kolem hlavy má 12 hvězd, ze spuštěných rukou vycházely paprsky, které ozařovaly Zemi, podle tohoto zjevení byla zhotovena medailka s nápisem okolo obrazu: „Panno Maria bez poskvrny počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme“, na druhé straně je monogram Panny Marie, ze kterého vyrůstá kříž, pod ním jsou dvě srdce, jedno ovinuté trnovou korunou (Pán Ježíš), druhé probodené mečem (Panna Maria), v církevním kalendáři svátek do roku 1969.

(╬) Panna Maria počatá bez poskvrny prvotního hříchu 8.12. lat.: Immaculata conceptio = Neposkvrněné Početí Panny Marie. Svátek vyjadřuje, že Panna Maria byla uchráněna dědičného hříchu, aby se mohla stát matkou Krista, křesťané tuto skutečnost věřili od prvokřesťanských dob, tento svátek se slavil na křesťanském Východě už v 6. století pod názvem Početí sv. Anny (9.12.), na Západě od 9. století (Sicílie, Neapol, Řím, Normandie, Anglie), sv. Anselm z Canterbury zavedl tento svátek ve své diecézi, v r. 1140 byl slaven v Lyonu, v Čechách se slavil za Karla IV., arcibiskup Arnošt z Pardubic napsal vlastní vyznání, kde píše, že Panna Maria byla posvěcena už před svým narozením, 8.12.1476 dovolil tento svátek v celé církvi 213. papež Sixtus IV. (*1414, 1471–1484, v letech 1475 – 83 dal ve Vatikánu postavit kapli zasvěcenou Neposkvrněné Panně Marii – Sixtinská kaple, kde se koná konkláve = volba papeže). 226. papež sv. Pius V. vyhlásil zasvěcený svátek závazným pro církev v r. 1568. Tuto skutečnost prohlásil 8.12.1854 jako dogma 256. papež bl. Pius IX. za přítomnosti 54 kardinálů, 42 arcibiskupů a 92 biskupů. Immaculata, Conception.

(╬) Panna Maria Loretánská 10.12. svátek původně zvaný Přenesení domu Panny Marie, připomíná přenesení (postavení) Santa Casa di Loreto (svatý dům) kaple v italském Loretu, podle legendy v r. 1291 (po zániku Jeruzalémského království) byl anděly domek Panny Marie zázračně přenesen  z Nazareta do Dalmácie. Odtud byl přenesen anděly 10.12.1294 do Itálie u města Recanati a umístěn do vavřínového háje (laurus), který patřil zbožné křesťance Lauretě (Vavřina), podle ní a podle háje bylo poutní místo pojmenováno Loreta. Ve skutečnosti vystavěli kopii domku Panny Marie v Dalmácii a v Loretu křesťané, kteří prchali před muslimy ze Svaté země, do Lorety se dostaly i předměty, které byly skutečně v kostele domku Panny Marie v Nazaretu (zvony, věnované sv. Ludvíkem IX., bohoslužebné nádoby se znakem jeruzalémského patriarchy), muslimové srovnali kostel v Nazeretě se zemí a to utvrdilo legendu o přenesení svatého domku Panny Marie, v loretu vznikla modlitba Litanie loretánské, do kterých byly přidávány různé prosby (invokace), v 16. století nechal nad svatým domkem postavit velký chrámový areál 217. papež Julius II. a 218. papež Lev X., 243. papež Inocenc XII. zavedl v r. 1699 pouze pro Loreto svátek Přenesení svatého domu, který rozšířili poutníci do celé Evropy, v Praze na Hradčanech byla Loreta postavena zbožnou hraběnkou Kateřinou Popelovou z Lobkovic v letech 1626 – 1631 (působením Jezuitů byly postaveny Lorety: Římov v jižních Čechách, Hájek u Prahy, Rumburk, Česká Lípa, Bor u Stříbra, Týnec u Klatov, Mikulov, Brno), v českém církevním kalendáři svátek do roku 1969.

(╬) Panna Maria Quadalupská 12.12. národní patronka Mexika, svátek připomíná zjevení Panny Marie na hoře Cerro El Tepeyac v Mexiku, kterou viděl indián sv. Juan Diego Cuauhtlalotzin (Jan Jakub Cuantilan * 1474, + 1548, svatořečen 265. papežem Janem Pavlem II. v Guadalupe 31. 7.2002), 10.12.1531 měl zjevení Panny Marie, Panna Maria mu řekla, že je milující Matka všech lidí, všech kmenů a národů, Juan Diego zašel za biskupem, který zjevení odmítal a požadoval znamení, 12.12. měl další zjevení, z hory, kde v létě rostly jen kaktusy, přinesl v mrazu, ve svém plášti, růže biskupu Juanu de Zuimarrágovi, když květiny vyndal, na plášti se objevil obraz Panny Marie, jako důkaz zjevení, tento obraz na plášti je v quadalupské katedrále, indiánské plátno tilma z vláken agáve se rozpadá po 20 – 40 letech, plášť sv. Juana je téměř 500 let vystaven nepříznivým klimatickým podmínkám, dotýkaly se ho ruce tisíců věřících, zkoumáním bylo zjištěno, že barvy nejsou minerálního, rostlinného ani živočišného původu, nebyly zjištěny tahy štětcem, obraz je jako fotografie, v r. 1951 byla několikanásobně zvětšena tvář Panny Marie a v jejích očích se zrcadlila scéna, kdy sv. Juan předává květiny biskupovi, to by v 16. století nebyl nikdo schopen zhotovit, tato scéna byla dokázána dalšími optickými pokusy, v celocírkevním kalendáři svátek od r. 2007.

(╬) Očekávání porodu Panny Marie 18.12. původ tohoto svátku je ze Španělska, kde byla zásada, že se žádný velký svátek nemá slavit ve svatopostní době, svátek Zvěstování Páně slavili Španělé 18.12. (místo 25. 3.), 226. papež sv. Pius V. zavedl v r. 1566 jednotný liturgický kalendář a tuto zvláštnost ve Španělsku zrušil, dovolil, aby v tento den slavili jiný mariánský svátek, který určí jejich biskupové, ti zavedli svátek Očekávání porodu Panny Marie, 227. papež Řehoř XIII. schválil tento svátek pro celou církev, rozšířili ho Habsburkové, kteří vládli nejen v Rakousku, ale i ve Španělsku, v církevním kalendáři byl svátek zrušen v r. 1913, v roce 1969 zaveden pouze pro kostely s tímto zasvěcením, jméno Panny Marie je připomínáno na svátek Svaté Rodiny – Ježíše, Marie a Josefa (neděle v oktávu Narození Páně, nebo 30.12.), tento svátek je svátkem křesťanských rodin.

 Další z mariánských titulů je Mater Formosa = matka půvabu, sličná, krásná. Tak jsou také označovány gotické sochy Panny Marie s Ježíškem tzv.„krásného slohu“, hlavně v 15. století.

 ----------------   Mariánské svátky během roku  ---------------------

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA