Jdi na obsah Jdi na menu
 


"Rok korunuješ svou dobrotou,
   kudy Jsi prošel, tryská hojnost." (Ž 65,12.)

 

  Vznik jmenného kalendáře

    Kalendář katolické církve byl rozdělen na tzv. temporal (čas liturgického roku) a sanctoral (sanktorál - svátky svatých). Během staletí byl temporál (liturgický rok) potlačen sanktorálem (kultem svatých). Svátků přibylo velké množství a musely být později upraveny.
       Na koncilu v Tridentu (1545 – 1563) došlo v roce 1546 k 1. reformě církevního katolického kalendáře. V roce 1566 ustanovil 226. papež sv. Pius V., aby se slavily svátky starší 200 let a zredukoval sanktorál na 182 svátků v roce. Během 18. století nabývaly na úctě svátky místních svatých, takže zůstalo pouze 66 dnů v roce bez svátků.
       2. reformu katolického kalendáře nařídil 258. papež sv. Pius X. v r. 1913 a 3. změnu zavedl 261. papež ct. Pius XII. v roce 1950. Další 4. reformu provedl 263. papež bl. Pavel VI. v r. 1969, kdy vyřadil z celocírkevního katolického kalendáře některé svátky, které vznikly mezi tridentským a II. vatikánským koncilem (1546 - 1965) a svátky sporných světců.
       Úprava římského katolického kalendáře na II. Vatikánském koncilu (1962 – 1965) stanovila: „svátky svatých nemají převládnout nad svátky tajemství spásy. Proto ať jejich větší část slaví jednotlivé národy nebo řeholní společnosti. Na celou církev ať jsou rozšířeny jenom svátky těch svatých, kteří mají skutečně všeobecný význam. Neděle a liturgické doby (temporál) mají přednostní postavení ve slavení církevního roku. Pokud jde o úctu svatých, mají být uctíváni podle teritoriálního principu, totiž tam, kde žili, působili a zemřeli. Celocírkevní úcta je omezena pouze na světce univerzálního významu“.
       Významné svátky svatých, které připadaly v adventu nebo v postě, byly přeloženy na jiné dny během roku, aby mohly být lépe slaveny. Z českých světců byl do celocírkevního kalendáře zařazen svatý Václav.

  Jednotlivé svátky byly rozděleny podle důležitosti: slavnost (sollemnitas), svátek (festum), památka (memoria), která může být závazná (obligatoria) nebo nezávazná (ad libitum – podle libosti).

    Martyrologium (martyr = svědek, mučedník) je kalendářně uspořádaný seznam světců, kde je uveden den smrti (dies natalis per caelum – den narození pro nebe) a pohřbu, popis mučednictví a několik dalších údajů o dotyčném světci.
    Nejstarší martyrologium je tzv. Breviarum Syriacum (Syrský breviář) z r. 411. Je to syrský překlad nezachovaného řeckého seznamu v Antiochii z r. 370. V 5. století vzniklo v Itálii Martyrologium Hieronymianum (mylně připsané sv. Jeronýmovi). Je sestaven z římského chronografu, syrského breviáře, kalendáře z Kartága a dalších pramenů.
    V roce 735 napsal martyrologium sv. Beda Ctihodný. Tento seznam v r. 875 přepsal Usuardus ze St. Germain, doplnil a rozšířil tak, že zapsal několik světců na každý den.
  Oficiální římské martyrologium bylo vydáno po tridentském koncilu v roce 1584. Je to rozšířené a přepracované Usuardovo martyrologium z 9. století. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA