Jdi na obsah Jdi na menu
 


N, O / Nabor - Ozeáš

 N

(╬) Nabor sv. 12. 6. voják a mučedník, lat.: N. B. – nota bene = dobře si zapamatuj (víru), sv. Nabor, římský voják v Miláně, umučený spolu se sv. Basilidem a sv. Nazariem za císaře Diokleciána v 3. a 4. století, v církevním kalendáři svátek do r. 1969

(╬) Nabor sv. 12. 7. voják a mučedník, * v Africe, římský voják, umučen společně se sv. Felixem v Lodi u Milána, při pronásledování za císaře Maxentia v r. 303/4, jejich ostatky byly uloženy ve schránce s ostatky sv. Tří králů a přeneseny do Kolína n. R., v r. 1959 byly vráceny zpět do Milána, v církevním kalendáři svátek do r. 1969

 (♣) Naděžda 17. 9. slovan.: naděja = naděje, náděj, řec.: Elpis = Naděje, Naďa, něm.: Nadja, fr.: Nadine, angl.: Hope, švéd.: Nadjeschda

(ש) Nahum starozákonní prorok, hebr.: na – chum = těšitel, žil v 7. století př.Kr.

(╬) Narcis sv. 29.10. biskup, řec.: narkisós = sám sebe milující (sobec).
       Podle řeckých bájí se chlapec Narcis zamiloval do svého obrazu na hladině a zavrhl krásnou nymfu. Olympští bohové ho za to potrestali a proměnili ho ve žlutý květ narcisu.
       Sv. Narcis, * 96, poustevník na Sinajské poušti, později se stal jeruzalémským biskupem, podle legendy uměl proměnit vodu na olej pro kostelní lampy, + 212 Jeruzalém.

(╬) Narcis sv. 18. 3. biskup a mučedník, sv. Narcis, + 18. 3. 307 Gerona ve Španělsku, biskup v r. 304 našel přístřeší u nevěstky Afry (7. 8.) a její matky Hilarie (12. 8.), kterou pokřtil, vysvětil jejího strýce sv. Dionýsia (26. 2.) na 1. augšpurského biskupa, za Diokleciánova pronásledování byl umučen se svým jáhnem Felixem z Gerony (18. 3.)

(♣)(╬) Natálie sv. 21.12./ 1.12. vyznavačka, lat.: dies natalis Christi, natale Domini = den narození Krista, narození Páně (25.12.). Jméno dívek narozených na Vánoce. Sv. Natálie pocházela z Nikomedie (Nicej, Iznik, Izmid v Turecku), žila ve 4. století v Konstantinopoli. Byla manželkou mučedníka sv. Adriána (Hadrian), starala se o něho a o další odsouzené. Po jeho smrti si postavila obydlí u jeho hrobu, kde potom zemřela. Rusky Nataša.

(╬) Natálie sv. 27. 7. mučednice, sv. Natálie z Cordoby, + 27. 7. 853 Córdoba ve Španělsku

(╬) Natalis sv. 21. 2. kněz a mučedník, bl. Natalis Pinot, * 19.12.1747 Angers, + 21. 2.1794 Angers ve Francii, odmítl přísahat na občanskou ústavu Francouzské revoluce, bylo mu zakázáno sloužit mše svaté a vypovězen, po třech letech se vrátil a byl zatčen při sloužení mše svaté u oltáře, dopraven do svého rodiště a veřejně sťat mečem, blahořečil ho 260. Pius XI.10.10.1926

(♣) Nataša 18. 5. Natálie

(╬) Nathanael sv. 24. 8. apoštol, hebr.: nathá na El = darovaný Bohem, viz Bartoloměj, Matěj, Matyáš, Mathias, Bohdan, Teodor, Božena, Božidara, Diana, Dora, Dorotea, Theodora,

(╬) Nazarius sv. 28. 7. mučedník, a Celsus, lat.: nazarius = z Nazarie, z Nazaretu, sv. Nazarius byl pokřtěn papežem Linem, vysvěcen na kněze povzbuzoval křesťany, za Neronova pronásledování byl poslán z Milána do vyhnanství v Galii, tam pokřtil chlapce Celsa, společně byli hozeni do moře, zachránili se a odešli do Milána, kde byli popraveni, + 68 Milán, v některých seznamech svatých uveden rok smrti 305, jejich těla našel neporušená sv. biskup Ambrož v r. 395, v českém církevním kalendáři svátek do r. 2006

(╬) Nazarius sv. 12. 6. voják a mučedník, římský voják v Miláně, umučený spolu se sv. Basilidem a sv. Naborem za císaře Diokleciána na přelomu 3. a 4. století, v církevním kalendáři svátek do r. 1969

(ש) Nehemjáš starozákonní prorok, hebr.: nehemi jáhú = útěcha je Jahve, Bůh potěší, židovský prorok Nehemjáš (Nehemiáš), číšník perského krále, později místodržitel v Jeruzalémě, žil v 5. století př.Kr.

(╬) Neit sv. 16. 6. mučedník, řec.: neioti = do hloubky, lat.: ne itus = neodcházející, mladý chlapec umučen za císaře Diokleciána v r. 303/304 v Římě, pohřben v katakombách, v r. 1835 dostal jeho ostatky od 255. papeže Řehoře XVI. rožňavský biskup Jan kardinál Scitovský a uložil je v katedrále v Rožňavě na Slovensku, kde se stal patronem.

(♣) Nela 2. 2. Kornélie, Petronela, v angloamerické kultuře se začalo používat i pro Helenu nebo Eleonoru. V českém občanském kalendáři byl svátek v roce 1990 přeložen ze 16. 9.

(╬) Nereus sv. 12. 5. mučedník, a Achilleus, lat.: Nereus, bůh moří (Poseidon), otec mořských víl Nereoven, syn Okeanův.
       Sv. Nereus, pretorián císaře Nera, žák sv. Petra apoštola, sluha sv. Domitily, neteře císaře Domitia, ta měla statek na Via Ardentina v Římě, později tam vznikly katakomby.
       Bylo jim kladeno za vinu, že Domitila odmítla bohatého pohana, spolu se svým bratrem Achileem byli popraveni mečem r. 98., pohřbeni v Domiciliných katakombách (na místě jejího statku).
       Ve 4. století byly jejich ostatky přeneseny do kostela vybudovaného k jejich poctě, nazývaný Titulus fasciolae = titul se stužkou (ostatky byly zavázené stuhou), později byl kostel pojmenován Titulus Ss. Nerei et Achilei. Jejich ostatky jsou uloženy pod hlavním oltářem, některé legendy je uvádí jako sourozence ze 4. století, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.

(╬) Nikanor sv. 10. 1. jáhen a mučedník, sv. Nikanor, * 5 př. Kr., + 76 na Kypru, ustanoven od apoštolů pro sociální službu, v řecké církvi je slaven 6. 5., 28. 7., 28.12.

(╬) Nikasius sv. 14.12. arcibiskup a mučedník, sv. Nikasius z Remeše, + 14.12. 407/451 Remeš ve Francii, v r. 400 se stal arcibiskupem v Remeši, spolu se svou sestrou Eutropií, jáhnem Florentinem a lektorem Jukundem byl popraven Vandaly nebo Huny

(╬) Nikefor sv. 20. 2. mučedník, řec.: niké foros = vítězství nese, nositel vítězství, sv. Nikefor pocházel z Antiochie Syrské, s přítelem Sapriciem se neustále hádali, a to působilo pohoršení mezi křesťany, když si to uvědomil, vyhledal přítele a prosil za odpuštění, za císaře Valeriána byl Sapricius zajat a odsouzen k trestu smrti, odmítl věrnost Kristu ze strachu před smrtí, sv. Nikefor se udal místo něho a byl sťat mečem, + 259, v církevníám kalendáři svátek do r. 2006, Viktor, Vincenc, Nikita, Štěpán

(╬) Nikeforos I. sv. 5. 4. biskup, sv. Nikeforos I., * 758, + 5. 4. 828 Chalcedon u Konstantinopole, ve sporu obrazoborectví ho císař Lev V. sesadil z úřadu konstantinopolského patriarchy, pro obhajobu víry a obrazů svatých byl poslán císařem do vyhnanství, kde zemřel, jeho ostatky byly přeneseny 13. 3. 847 do Cařihradu a uloženy v chrámu sv. Apoštolů

(╬) Niket sv. 3.10. biskup, sv. Niket z Trevíru, + 565 Trevír, bránil práva lidí proti pánům

(╬) Nikita sv. 3. 4. opat, řec.: nikité = vítězící, sv. Nikita, opat na Olympu, obhajoval svaté obrazy a za to byl poslán obrazoborci do vyhnanství, + 824, sv. Nikita, mučedník, syn císaře Maximiána (vládl 286-305), v církevním kalendáři svátek společně se sv. Richardem do r . 2006, Viktor, Vincenc, Vincent, Štěpán

(╬) Nikodém sv. 13.12. vyznavač, řec.: niké demos = vítězný dav (lid), sv. Nikodém, farizeus, nejdříve tajný Ježíšův učedník, nejvíce o něm píše ve svém evangeliu sv. Jan, po ukřižování ho pohřbil s Josefem z Arimatie (17. 3.), přihlásil se k odsouzenci, nebál se vyznat svoji víru v Ukřižovaného (J 19, 39), podle legendy druhý učedník se sv. Kleofášem, který cestou do Emauz potkal vzkříšeného Ježíše (L 24, 13-33), byl vyloučen z Velerady, označen za buřiče a měl být ukamenován, ale zastal se ho vážený židovský učitel Gamaliel, v některých kalendářích má svátek 27. 3. Mikuláš

       Nedaleko Lateránu na křižovatce via Merulana a Labicana stojí kostel sv. mučedníků Marcelina a Petra. Jejich jména jsou známá z římského kánonu. Legenda vypráví o knězi Marcelinovi a exorcistovi Petrovi jako o neohrožených svědcích víry, kteří byli za císaře Diokleciána společně uvrženi do vězení. I během věznění byl jejich život příkladem pro ostatní křesťany. Svým jednáním obraceli pohany na víru a křesťany povzbuzovali ke statečnosti. Marcelinus a Petrus zemřeli mučednickou smrtí na místě zvaném Silva Nera (Černý les). Křesťané přenesli jejich ostatky do katakomb na via Labicana a císař Konstantin postavil nad jejich hrobem baziliku a mauzoleum pro svou matku sv. Helenu. První kostel na místě stávajícího chrámu sv. Marcelina a Petra v blízkosti hrobu obou světců vybudoval papež Siricius ve 4. století. Ke kostelu náležel hospic, který se stal centrem poutníků. Bazilika sama patřila mezi prastaré tituly a podle zápisu ze synody papeže Symmacha v roce 499 nesla jméno „titulus Nicodemi“. V 8. století by kostel zničen, ovšem v roce 1256 byl na jeho místě vystavěn kostel nový, kam byly z rozhodnutí papeže Alexandra IV. přeneseny ostatky obou světců. Kostel byl přestavěn v neoklasicismu za papeže Klementa XI. v roce 1751, do půdorysu řeckého kříže.

(♣) Nikodéma 6.12. ženská podoba, svátek do r. 1950 společně se sv. Mikulášem.

(♣)(╬) Nikola sv. 20.11./10. 9. kněz a řeholník, sv. Nikolaus (Mikuláš) Tolentinský, * 1245 Sant Angelo v Pontanu v Itálii, + 10. 9.1305/6 Tolentino v Itálii, Nikola (stejná podoba mužského i ženského jména), viz Mikuláš Tolentinský, Nikolaj, Mikoláš, Mikeš, Nikoleta, Nikol, Nicol, Nikodém

(╬) Nikomed sv. 15. 9. kněz a mučedník, řec.: niké = vítězství, lat.: medius = uprostřed, vprostředku (mezi dvěma stranami), doprostřed, jde vítězně středem, sv. Nikomedius, kněz, mučedník za císaře Domiciána (Domitiana, 87 – 96), odepřel vzdát božskou úctu sochám římských bůžků a císaře, byl ubit biči, v církevním kalendáři svátek do r. 1969

(╬) Nikon Metanoites sv. 26.11. poustevník, sv. Nikon Metanoites, * 925 Malá Asie, + 998 ve Spartě v Řecku, založil na Peloponesu několik klášterů, je ctěn hlavně ve východní církvi.

(ש) Nimrod hebr.: nim róde = vzbouření, vzbouřenec, v přeneseném slovu silák.

(♣) Nina 24.10. řec.: Ninos = občan města Ninive, podle jeho zakladatele, prvního panovníka Assyrské říše Ninose, toto jméno může být ze španělské podoby Pražského Jezulátka, kterému Španělé říkají El Niňo = miminko, nebo zkrácenina jména Kristiana.

(╬) Ninián sv. 16. 9. biskup, sv. Ninián, žil ve 4. století ve vesnici Whithornu ve Skotsku. První písemná zmínka o něm je ze 7. století. Odešel z Británie studovat do Říma a vrátil se jako biskup. Na jihu Skotska založil opatství a stal se skotským věrozvěstem. Vesnický kostel se po jeho smrti stal poutním místem a poutníci přinášeli jako dar malé i velké kameny, ze kterých byla postavena katedrála. Malé kameny jsou v místním muzeu. V 16. století se vesnice stala anglikánskou, ale místní světec je tam stále ctěn. V den jeho svátku přiletěl do Velké Británie papeže Benedikt XVI. 16. 9.2010.

(╬) Nitgar sv. 15. 4. biskup, sv. Nitgar z Augsburgu, + 15. 4. 831 Augsburg, původně benediktinský opat kláštera Ottobeurenu v Allgäu, v r. 815 se stal 13. biskupem Augsburgu, byl velice oblíbený, jeho nástupcem se stal sv. Oldřich (Ulrich, první světec svatořečený 31. 1. 993 papežem), který napsal jeho životopis, kde uvádí datum smrti svého předchůdce 27. 4. 829, na rozdíl od data na náhrobku.

(╬) Nivard sv. 7. 2. řeholník, sv. Nivard z Clairvaux, zámek de Fontaines lès Dijon ve Francii, pocházel ze šlechtické rodiny jako nejmladší ze sedmi dětí, žil ve 12. století ve Francii, , v r. 1112 odešel se svým bratrem sv. Bernardem z Clairvaux (20. 8. obnovitel a druhý zakladatel cisterciáků.), do vymírající kláštera v Citeaux (cisterciak) u Dijonu (založeného v r. 1098 sv. Robertem z Molesme 29. 4.), s nimi odešlo 30 přátel, mezi nimi sv. Robert z Brugg (29. 4.) a 5 jeho rodných bratrů (starší sv. Gerhard, 13. 6.),sám založil mnoho klášterů, v jednom z nich se stal převorem OCist, jejich sestra sv. Humbelina (12. 2.) se stala benediktinkou, Nirvard, Nirward.

(╬) Nivard z Remeše sv. 1. 9. arcibiskup, sv. Nivard z Remeše, * 600 Francie, + 1. 9. 673 Remeš, kde byl arcibiskupem.

(ש) Noe starozákonní praotec, hebr.: noach = pokoj, mír, útěcha, odpočinek. Stavitel archy, ve které, na Boží příkaz, zachránil svou rodinu a z každého druhu pár zvířat.

(╬) Nonna sv. 5. 8. řeholnice, sv. Nonna, * 280, + 374 Nazián dnes Nenisi) v Turecku, manželka sv. Řehoře Naziánského Staršího, později biskupa (1. 1.), matka sv. Řehoře Naziánského Mladšího (2. 1.), sv. Cesaria (Cézaria, 25. 2.) a dcery sv. Gorgonie (9.12.), svého manžela přivedla k víře a on se dal pokřtít.

(╬) Nonnosus sv. 2. 9. opat, sv. Nonnosus ze Soracte, * 500, + 2. 9. 565 Monte Seratto v Itálii, sám si ze skromnosti dal toto jméno, aby se nepovyšoval (význam „ne my, ne nás“ znamená, že: „ne my jsme důležití, ale Bůh, ne nás oslavujte, ale Boha“), vstoupil do kláštera benediktinů, kde pracoval jako bratr, trpěl pod panovačným opatem, který ho při každé příležitosti trestal, později složil řeholní sliby a byl zvolen nástupcem zlého opata, na sebe byl přísný, ale na ostaní mnichy v klášteře byl velice laskavý a dobrý, každý za ním mohl přijít a to kdykoliv ve dne nebo v noci, po své smrti byl pohřben v klášteře Monte Seratto (Seracte) na předměstí Říma, jeho ostatky se dostaly v 11. století do katedrály Panny Marie ve Freisingu (kde je pohřben sv. biskup Korbinián, 8. 9.), v r. 1161 byl zhotoven velmi originální náhrobek, poutníci mohou procházet otvorem pod jeho sarkofágem, věřili, že to pomáhá při pohybových potížích, hlavně dětem ve škole, přenesením se stal patronem Freisingu v Bavorsku.

(╬) Nonius sv. 1. 4. vyznavač, lat.: nonius = některý, nějaký, jeden z mnoha, sv. Nonius, vlastním jménem Alvares Pereira, * 24. 6.1360 Portugalsko, + 1. 4.1431 Lisabon, šlechtic z rodu Pereirů, nastoupil vojenskou cestu, v 25 letech se stal velitelem vojska, ve třech bitvách (1384, 2 x 1385) dobyl vítězství a tím nezávislost Portugalska, celý život žil velice zbožně, denně se zúčastnil dvou mší svatých, postil se ve středu, pátek a sobotu, po smrti manželky v r. 1387 rozdal majetek a v 62 letech vstoupil jako bratr (frater) do řádu karmelitánů OCarm., do kláštera, který založil, dal si řádové jméno Nonius, v r. 1918 byla schválena jeho oficiální úcta, v r. 1941 byl svatořečen, stal se hlavním národním světcem Portugalska.

(♣) Nora 8. 7. franc.: honoré = čest, čestná.

(♣)(╬) Norbert sv. 6. 6. arcibiskup, germ.: nord beracht = severní zářivá sláva – slavný Seveřan. Sv. Norbert, * 1082 Xanten, Severní Porýní-Vestfálsko, + 6. 6.1134 Magdeburk, Sasko-Anhaltsko. Pocházel ze šlechtické rodiny. V tehdejší uvolněné kázni žil i jako podjáhen poměrně lehkomyslným životem. V r. 1115 při jízdě na koni do něho udeřil blesk a omráčil ho. Dal slib, že změní svůj život a vstoupil do kláštera Siegburg. V Kolíně nad Rýnem byl vysvěcen na kněze. Rozdal svůj podíl na dědictví a když nemohl změnit kázeň v klášteře, odešel jako chudý misionář kazatel s několika druhy z kláštera. Vydali se hlásat evangelium přes Německo do Francie, kde vyčerpáním onemocněl. Na žádost biskupa zreformoval laonskou kapitulu. Pro založení kláštera mu biskup nabídl několik míst. On se rozhodl pro údolí Prémontré (Pratum monstratum = louka pod horami, Premonstráti) 20 km od Laonu u Remeše. Se svými žáky a s přítelem Hugem z Cambrai-Fosses se zde usadil a r. 1121 založil řád premonstrátů s řeholí sv. Augustina. Měli za úkol pracovat hlavně v oblasti apoštolátu a eucharistické úcty a praxe. Měl velkou úctu k Nejsvětější Svátosti. Se sv. Bernardem prosazoval reformy mezi lidmi. Z rukou papeže 164. Honoria II. přijal v roce 1126 potvrzení řádu, ale zároveň byl jmenován proti své vůli magdeburským arcibiskupem a kancléřem říše. Předal vedení řádu příteli Hugovi (10. 2.), z pokory přišel do města bos, srdečně oslavován obyvateli, kteří si ho velice vážili. Jeho reformy pokleslého náboženského života mu přivedly i nepřátele, bylo na něho spácháno několik atentátů. Před svou smrtí řekl tato slova: „byl jsem u dvora, žil jsem v klášteře, stál jsem ve vysokých úřadech církve, a všude jsem se naučil, že není nic lepšího, než se úplně odevzat Bohu. Kanonizován (svatořečen) 227. Řehořem XIII. v r. 1582. Roku 1597 dostali klášter luteráni. Aby nebylo jeho tělo zneuctěno v době třicetileté války, strahovský opat Kašpar z Questenbergu pod záštitou císaře Ferdinanda II. odvezl 3.12.1626 tělo do Doksan a připravil mu důstojné místo na Strahově. 2. 5.1627 bylo jeho tělo přivezeno a pohřbeno v premonstrátském klášteře v Praze na Strahově. Byl zařazen mezi české patrony. Atribut: monstrance s Nejsvětější Svátostí, opatská berla, mitra, u nohou ďábla v lidské podobě – muže.

(♣) Norman 6. 6. anglosasky.: nor mann = severní muž, muž ze severu, příslušník severogermánského národa Norů.

(╬) Notburga Ebenská sv. 14. 9. vyznavačka, sv. Notburga Ebenská, * 1265 Rattenberg v Rakousku, + 14. 9.1313 Rottenburg, Rakousko, pracovala jako služka na zámku Rottenburg, chudým nosila jídlo, po své smrti byla pohřbena v kostele v Ebenu, který byl v r. 1735 přestavěn, jí zasvěcen a její oblečená kostra postavena na hlavní oltář.

(╬) Notburga z Klettgau sv. 26. 1. vyznavačka, sv. Notburga, žila v 9. století ve Skotsku, patronka porodu vícerčat a rodiček, podle legendy pocházela ze skotského královského rodu, matka devíti dětí (devaterčat), z nichž jedno bylo mrtvé, když byl zabit její manžel, odešla do Klettau (Bühl) v Německu, kde zemřela, úcta je doložena od 15. století.

(╬) Notburga z Kolína sv. 31.10. řeholnice, sv. Notburga z Kolína, + 700 Kolín n. R., vnučka sv. Irminy (24.12.) a sv. Dagoberta II. (23.12.), působila v klášteře Panny Marie na Kapitolu v Kolíně, který založila její teta královna Plektruda (10. 8.), další její teta byla sv. Adéla z Pfalzelu (24.12.), podle legendy vzkřísila mrtvého, který ležel na katafalku v kapli, Noitburgisa.

 

(╬) Notger sv. 6. 4. řeholník, sv. Notker Balbulus, * 840 Elggo u Curychu ve Švýcarsku, + 6. 4. 912 St. Gallen ve Švýcarsku, pocházel ze šlechtické rodiny, pro vrozenou vadu řeči dostal přezdívku balbulus (velmi koktavý), vystudoval a stal se mnichem ve svatohavelském benediktinském klášteře OSB ve St. Gallenu ve Švýcarsku, kde prožil celý život, místní opat se z jeho příchodu velice zaradoval, protože dostal řeholníka mimořádně vzdělaného s rozsáhlými vědomostmi a přitom skromného a pokorného, byl jmenován ředitelem klášterní školy, kterou přivedl k rozkvětu, napsal knihu Martyrologium (o mučednictví), proslavil se hudebními duchovními skladbami, písněmi a básněmi, jednou dostal od jednoho sebevědomého a pyšného člověka otázku: „Co teď dělá Bůh v nebi?“, dostal odpověď: „Ponižuje pyšné a povyšuje pokorné!“, znázorňuje se jak sedí u mlýnského kola, protože podle tradice složil svatodušní hymnus podle klapání mlýna, v církevním kalendáři svátek od r. 1969, Notker.

(╬) Notker Labeo sv. 29. 6. mnich, sv. Notker Labeo, + 29. 6.1022 St. Gallen ve Švýcarsku.

(╬) Notker sv. 10. 4. biskup, sv. Notker z Lutychu, + 10. 4.1008 Lutych.

(♣) Nový rok 1. 1. původně začínal Nový rok 1. 3. Calendae (kalendé, z toho vznikl název koleda) = kalendář, každého 1. dne měsíce vyhlašoval hlavní římský kněz Jupiterova chrámu kalendy, z latinského slova calo = volám, Římané v ten den požadovali od svých dlužníků vracení peněz, tyto dluhy a dlužníci byli zapsány v seznamu zvaném kalendarium, první měsíc v roce byl březen, únor byl poslední měsíc v roce ve všech kalendářích, od 2. století př. Kr. byl určen začátek roku na 1. leden, který byl vyhlášen a oficiálně přijat 1. 1.1691 jako svátek Nový rok, Januarius (leden), původně 11. měsíc s 31 dny, podle římského bůžka Januse, Januaria, Februarius (únor, februare = očišťovat), původně 12. měsíc v roce, měl 29 dní, Martius (březen), původně 1. měsíc, nazvaný podle římského bůžka války Marse, Aprilis, původně 2. měsíc (duben, apeprire = otvírat přírodu), Maius (květen), původně 3. měsíc, podle římské bohyně úrody Maie, Iunius, původně 4. měsíc (červen, junius), nazván podle římské bohyně Iunony, manželky Jupitera (řecká Hera, manželka Dia), Iulius (julius, červenec), původně 5. měsíc, jméno dostal Augustus (srpen, původně 6. měsíc) název podle dalšího římského císaře, September/bris (septem = sedm, září, původně 7. měsíc), October/bris (octo = osm, říjen, původně 8. měsíc), November/bris (novem = devět, listopad, původně 9. měsíc), December/bris (decem = deset, prosinec, původně 10. měsíc).

(╬) Nunzio bl. 5. 5. vyznavač, lat.: nuncius, nuntius = oznamovatel, zpravodaj, ohlašovatel, diplomatický zástupce Svatého Stolce (Vatikánu) i jiného státu, od Vídeňského kongresu v r. 1815 je nuncius v mnoha zemích doyenem (nejstarším členem) diplomatického sboru, bl. Nunzio Sulprizio, * 13. 4.1817 Pesculo v Itálii, + 5. 5.1836, ve věku 8 let osiřel, těžce nemocný se dostal na výchovu ke krutému strýci, který mu dával nejtěžší práce, další strýc se ho po několika letech ujal, dopravil ho do nemocnice v Neapoli, kde mu amputovali nohu, v nemocnici se snažil studovat, aby mohl být knězem, zemřel na následky další operace, blahořečen 263. papežem ct. Pavlem VI. 1.12.1963

(╬) Nymfa sv. 10.11. mučednice, řec.: nymfa, lat.: nymphé = dívka, nevěsta, víla (řek a stromů), sv. Nymfa, + 305 Palermo v Itálii, její ostatky byly uloženy v římském kostele sv. Tryfona (10.11.), v církevním kalendáři do r. 1969

 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

O

(╬) Octavian sv. 22. 3. biskup a mučedník, lat.: octavus = osmý, narozen ve velikonočním oktávu. Sv. Octavián byl umučen pro víru v 1.– 3. století, zařazen mezi světce sporné existence, v českém církevním kalendáři svátek do r. 1969, Oktavián, Octávia, Octavius, Oktávius

(╬) Odetta sv. 20. 4. řeholnice, sv. Odetta, * 1134 Brabantsko v Belgii, + 20. 4.1158 Rivreulle, Oda

(╬) Oda sv. 23.10. vyznavačka, sv. Oda z Amaye, + 634 Amay v Belgii, byla tetou biskupa sv. Huberta (3.11.), podle jejího jména a názvu obce vznikla další jména Odomeya, Odamey

(╬) Oda ze Sint-Oedenrode sv. 27.11. poustevnice, sv. Oda ze Sint-Oedenrode, princezna, + 725 Sint Oedenrod v Belgii

(╬) Odilie bl. 1. 2. řeholnice a mučednice, bl. Odilie Baumgartenová a bl. Marie-Anna Vaillotová, Odilie *15.11.1750, + 1. 2.1794 Angers ve Francii, v r. 1775 vstoupila do řádu, obě patřily do řádu Dcer křesťanské lásky, PCh (vincentky), za Francouzské revoluce byly popraveny s mnoha jinými mučedníky, 19. 2.1984 blahořečeny 265. papežem Janem Pavlem II.

(╬) Odilo sv. 3.10. opat, sv. Odilo ze Stabla, + 3.10. 954 Stablo v Belgii, o jeho životě se dochovalo málo zpráv, Odo, Odilon

(╬) Odo z Cluny sv. 18.11. opat, lat.: odi = protivit si, sv. Odo z Cluny, * 878 Akvitánie ve Francii, + 18.11. 942 Tours ve Francii, pocházel z rytířské rodiny, zakladatel sv. Bernon ho před svou smrtí ustanovil za svého nástupce, 2. opat kláštera benediktinů v Cluny, zavedl reformu řádu nazvanou clunyjské hnutí, 7/11. 9. 910 bylo hrabětem Vilémem z Akvitánie a sv. Bernonem (1. opat) založeno významné opatství v ve francouzském městě Cluny, za prvních opatů sv. Oda, 3) sv. Aymarda, 4) sv. Majola, 5) sv. Huga a 6) sv. Odila, se stalo opatství střediskem klášterní reformy, bazilika v Cluny, mezitím zbořená, byla po svatopetrském velechrámu největším chrámem všech dob, podařilo se mu i přes odpor některých mnichů prosadit reformu v 17 klášterech, byl vynikajícím hudebníkem, napsal mnoho skladeb, patron hudebníků, svátek je připomínán pouze v klášterech benediktinů, Odon, Odilo, Odilon

(╬) Odo Dobrý sv. 2. 6. arcibiskup, sv. Odon Dobrý z Canterbury, * 880 Dánsko, + 2. 6. 959 Canterbury v Anglii

 

(╬) Odilo z Cluny sv. 31.12. arciopat, sv. Odilo z Cluny, * 962 Auvergne ve Francii, + 31.12.1048 Souvigny ve Francii, v r. 991 ve 30 letech vstoupil do kláštera benediktinů OSB v Cluny, 7/11. 9. 910 bylo hrabětem Vilémem z Akvitánie a sv. Bernonem (1. opat) založeno významné opatství v ve francouzském městě Cluny, za prvních opatů 2) sv. Oda, 3) sv. Aymarda, 4) sv. Majola, 5) sv. Huga a 6) sv. Odila, se stalo opatství střediskem klášterní reformy, bazilika v Cluny, mezitím zbořená, byla po svatopetrském velechrámu největším chrámem všech dob, v r. 994 se stal 6. arciopatem, v r. 998 vykonal pobožnost za duše zemřelých benediktinů, tento den vyhlásil jako svátek Věrných zemřelých, lidově zvaný Dušičky (2.11.), tuto pobožnost nařídil konat od dalšího roku (999) ve všech benediktinských klášterech, laici ke jménům zemřelých benediktinů připojovali jména svých zemřelých, tento den byl určen po svátku Všech svatých (1.11.), věřící se modlí za duše zemřelých, kteří jsou v očistci, aby se brzy dostali do nebe a byli svatí, po celou dobu svého úřadu byl v kontaktu s biskupy, papeži a panovníky, za něho klášter získal velký věhlas, uskutečňoval clunyjskou reformu, která vyvrcholila za jeho vedení, počet klášterů stoupl ze 35 na 60, zemřel po 54 letech služby.

(╬) Odrada sv. 3.11. panna, sv. Odrada z Baelenu, + 1150 v Belgii, o jejím životě se dochovalo málo zpráv

(╬) Odulf sv. 12. 6. řeholník, sv. Odulf, + 857 Utrecht v Holandsku, benediktin OSB

(♣) Oktávie 20.11. Octavia byla dcera císaře Claudia a Messaliny, zasnoubená s budoucím císařem Neronem, není v českém kalendáři, Octávia, Octavian, Oktavián, Octavius, Oktávius

(╬) Oktavián sv. 22. 3. mučedník, lat.: octavus = osmý, narozen ve velikonočním oktávu, umučen pro víru v 1.– 3. století, zařazen mezi světce sporné existence, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, Octavian, Octávia, Octavius, Oktávius

(♣)(╬) Olaf sv. 29. 7./10. 7. král a mučedník, sv. Olaf II. Haraldsson, * 995 Norsko, v r. 1014 přijal křest v Rouenu, se stal ve věku 20 let v r. 1015 králem, sjednotil své království, osvobodil Norsko od dánské nadvlády a šířil křesťanství, povolal na misie nové misionáře, kmenovými pohanskými knížaty byl vyhnán z trůnu, při pokusu dobýt zpět své království, padl na bitevním poli, + 29. 7.1030 Sticklestad v Norsku, v Drontheimu byl postaven kostel, jemu zasvěcený, kde byly uloženy jeho ostatky, v severských zemích se slaví 10. 7. společný svátek sv. Ericha Švédského (26.10.), sv. Knuda Dánského (19. 1.) a sv. Olafa Norského (29. 7.), není v českém občanském ani církevním kalendáři, Olav, Olave

(♣)(╬) Oldřich sv. 20. 2./ 4. 7. biskup, germ.: uodal rich (uld rík z lat. rex, ol d rich) = dědičný král, obdařený dědičným majetkem (bohatý dědic, panovník), sv. Ulrich, Oldřich z Augšpurku, * 890 Augsburg, + 4. 7. 973 Augsburg, syn sv. Dietburgy (1.11.), v r. 923 nástupce sv. biskupa Nidgara v Augšpurku, přítel krále Oty I., v r. 926 dal obehnat město silnou zdí, aby ho zachránil před uherskými nájezdy, v r. 955 napadli Uhři město znovu, řídil osobně obranu města, založil klášter sv. Štěpána, několik kostelů a škol. První světec oficiálně svatořečený (kanonizovaný) 138. papežem Janem XV. 31. 1. 993. V českých dějinách je známý kníže Oldřich, který se sv. Prokopem založil Sázavský klášter a za manželku si vzal venkovskou pradlenu Boženu, + 9.11. 1034. V církevním kalendáři do r. 2006, Ulrich, Ullrich, Ulrika, Oldřiška, Oderich, Odorik

(╬) Oldřich Pordenone bl. 14. 1. řeholník, bl. Oderich Boemius z Pordenone (Odorico, Oldřich Čech, Oldřich z Furlánska), * 1271/1286 Pordenone v Itálii, + 14. 1.1331 Udine v Itálii. Jeho otec byl český rytíř a voják krále Přemysla Otakara II. a sloužil v severoitalském kraji Friuli (Furlánsko). V 15 letech vstoupil do řádu františkánů OFM, františkánský misionář českého původu, uměl několik jazyků. V letech 1300 - 1314 působil jako misionář v Arménii. V r. 1313 ho jmenoval papež Jan XXII. papežským nunciem pro cestu na Východ. Přišel do Egypta a do Svaté země. V roce 1316 se vydal k mongolskému chánovi do Chánbalyku (Pekingu). Překročil rovník, prošel Mezopotámii, v Indii zachránil a pohřbil ostatky sv. Tomáše Tolentinského a jeho druhů. První Evropan, který přišel do Tibetu a do Číny. Vrátil se po 14 letech v roce 1330. Den před svou smrtí 13. 1.1333 nadiktoval jednomu spolubratrovi zprávu o své cestě a o svém poselství k chánovi (z Cařihradu přes Bagdád, Bombaj, Sumatru, Jávu, Borneo, Západní Indii, Mongolsko, Peking). Jako první Evropan cestoval přes Himaláje. Vydal se za 197. papežem Janem XXII., kterého chtěl poprosit o podporu pro misijní činnost. V Udine těžce onemocněl a zemřel. Byl pohřben v kostele Panny Marie v Udine. Hned po své smrti byl ctěn jako svatý. Jeho úcta byla uznána pro akvilejský patriarchát. 3. 7.1755 blahořečen 248. papežem Benediktem XIV., Odorik, Oldřich, Ulrich.

(╬) Oldřich 11. 3. opat, sv. Oldřich z Kaisheimu, * 1100 Německo, + 11. 3.1165 Kaisheim v Bavorsku, cisterciácký opat OCist.

(╬) Oldřich z Pasova sv. 7. 8. biskup, sv. Oldřich z Pasova, * 1027 Německo, + 7. 8.1121 Pasov

(╬) Oldřich ze Zellu sv. 14. 7. převor, sv. Oldřich ze Zellu, * 1029 Řezno, + 14. 7.1093 Schwarzwald (St. Ulrich) v Bádensku, vychován sv. Emeramem (Jimramem), vysvěcen na jáhna, v r. 1046 doprovázel císaře Jindřicha III. na cestě do Říma, pak podnikl poutní cestu do Palestiny, v r. 1061 se stal benediktinem OSB, a byl vysvěcen na kněze, založil v Bernu klášter (převorství), další klášter vznikl ve Schwarzwaldu (dnes St. Ulrich = sv. Oldřich), kde zemřel

(╬) Oldřiška Nischová bl. 8. 5. řeholnice, bl. Oldřiška Nischová z Hegne, křestním jménem Františka, * 18. 9.1882 Mittelbiberach v Německu, jako nemanželské dítě matce Klotildě, prarodiče nesouhlasili se svatbou dcery Klotildy a usmířilo je až narození vnučky Františky, kdy se mohli její rodiče vzít, měla dalších 9 sourozenců, ve věku 22 let 17.10.1904 vstoupila do kláštera Sv. Kříže v Hegne u Kostnice, kde pracovala jako pomocná kuchařka, v r. 1906 se stala novickou apřijala jméno Ulrika, těžká práce ji vyčerpala tak, že byla 15. 7. 1912 odvezena do nemocnice, kde zemřela na tuberkulozu, + 8. 5.1913 Hegne v Německu, 1.11.1987 byla blahořečena 265. papežem Janem Pavlem II., Ulrika

(♣) Oldřiška 6. 8. Oldřich, Ulrika

(♣) Oleg 20. 9. švédsky: helgí = záchrana, spása, k nám se toto jméno dostalo po první světové válce, společně s ženskou podobou Olga, Olga, Helga

(♣)(╬) Olga sv. 11. 7./11. 7. vyznavačka, sv. Olga, * 900 Rusko, + 969 Kyjev (Ukrajina), velkokněžna, manželka knížete Igora, ovdověla po bitvě se sousedními Drevany (Drevljany). Předstírala lásku k drjevanskému knížeti Mutovi, který se ke svatební hostině dostavil se svými nejstatečnějšími bojovníky. Ani jeden z přítomných Drevljanů nepřežil následný masakr nařízený kněžnou. Vládla od r. 945. V r. 957 odjela s poselstvím do Cařihradu, kde se nechala poučit o Ježíši Kristu a dala se pokřtít. Přijala jméno Helena (Jelena). V r. 988 uvedla se svým vnukem sv. Vladimírem křesťanství na Kyjevskou Rus. Není v českém kalendáři. Oleg, Ilga, Helga, Olina, Svatava

(♣) Oliver 2.10./21.11. starogerm.: alifhari = vojsko Elfů, v občanském kalendáři svátek od r. 1990

(╬) Oliver sv. 11. 7. arcibiskup a mučedník, sv. Oliver Plunket, * 1629 Loughcrew v Irsku, + 11. 7.1681 Londýn, studoval v Římě, v r. 1669 v 39 letech se stal arcibiskupem v Armaghu a primasem v Irsku, od r. 1674 působil tajně, protože sílil tlak na katolické věřící, s několika dalšími byl prozrazen, zatčen a obviněn z velezrady, odsouzen k smrti oběšením a rozčtvrcením, blahořečil ho 259. papež Benedikt XV. v r. 1920, svatořečen 263. papežem Pavlem VI. 12.10.1975.

(♣)(╬) Olívie sv. 2.10./5. 3. mučednice, řec.: olivia = oliva, plodná jako strom olivovníku, sv. Olivie, Livie, žila ve 2. století v Brescii, v občanském kalendáři svátek od r. 1990, Lívie, Lívia

(╬) Olivie sv. 10. 6. mučednice, sv. Olivie, žila v 10. století v Palermu, + v Tunisu, měla dar uzdravování a vyléčila mnoho nemocných, kteří díky ní, konvertovali od islámu ke křesťanství, byla obviněná a odsouzená k trestu smrti, ve slovenském kalendáři má svátek 25. 6.

(╬) Olympie sv. 17.12. abatyše, sv. Olympie, * 365 Konstantinopol (Istanbul), + 408 Nikomedie (Nicej, Izmid, Izmit v Turecku), po smrti svého manžela podporovala ze svého majetku chudé, dala postavit kostely a kláštery, v jednom ze svých klášterů se stala abatyší, byla přijata mezi jáhenky, když byl v r. 403 vypovězen patriarcha sv. Jan Zlatoústý, musela uprchnout, aby se vyhnula vězení, odešla do Nikomedie, kde zemřela

(♣)(╬) Ondřej sv. 30.11. apoštol, řec. Andreas, andreios = mužný, statečný, odvážný. Sv. Ondřej, * v 1. století v Betsaidě v Galileji v Izraeli (Palestina), + 30.11. 62/70 v Patrasu, první z dvanácti apoštolů (zvaný prvoapoštol, protoapoštol), narodil se v Betsaidě u Genezaretského jezera v Palestině, jeho starším bratrem byl Šimon později zvaný Petr, Ondřej se po smrti otce přestěhoval k bratrovi do Kafarnaa (tam se Petr přiženil) a společně provozovali rybářskou živnost, byl hluboce věřícím Židem a když se dozvěděl, že u Jordánu Jan (Křtitel) vybízí k pokání, přidal se k němu jako jeho učedník, byl u toho, když Jan označil Ježíše jako Božího beránka, znal proroctví a pochopil, že to je Mesiáš, který zachrání lidstvo, spolu s druhým Janovým učedníkem Janem Zebedeem šli za Ježíšem, později k němu přivedl ještě svého bratra Šimona, kterému Ježíš dal jméno Petr (Kéfas = Skála), zprávy o sv. Ondřeji jsou ve všech čtyřech evangeliích (Mt. 10,2- 4; Mk 3,14-19; 13,1- 4; L 6,13-16; J 6,8; 12,21), z Palestiny odešel v roce 42 do maloasijské Lydie, kde hlásal evangelium, po pobřeží Černého moře prošel území Bythynie, Sinope a Pontu (území Turecka), odtamtud odešel do Arménie a přes Kurdistán do Skythie (Kyjevská Rus) u Černého moře, v Amalfi, v Achaji (v dnešním Rusku u Volhy), dále pokračoval do Thrákie a přes Makedonii do Řecka, kde působil v Peleponésu, v řeckém městě Patrasu byl na rozkaz místodržitele Aegaetese (Egates) odsouzen k trestu smrti na kříži ve tvaru X. Zemřel třetí den. Pohřben v Patrasu, stal se patronem Řecka, v roce 356 byly jeho ostatky převezeny do Cařihradu (Konstantinopol, Istanbul), v r. 1208 byla část ostatků převezena do Amalfi u Neapole, po obsazení Cařihradu Turky byla roku 1462 odvezena hlava sv. Ondřeje do Říma, v rámci zlepšení vztahů a sblížení katolické a pravoslavné církve daroval římskokatolický papež bl. Pavel VI. 24. 9.1964 hlavu sv. Ondřeje zpět cařihradskému pravoslavnému patriarchovi Athenagorasovi I. Sv. apoštol Ondřej je ctěn jako patron šťastného manželského života. Stal se patronem Skotska a od r. 1512 na vlajce Skotska kříž ve tvaru X. V 17. století skotský král Jakub II. založil pro skotské rytíře Bodlákový řád (Order of the Thistle), od r. 1540 je s křížem sv. Jiřího na vlajce Velké Británie, okolo jeho svátku začíná advent, Andrea, Andrej, Ondřejka, Sandra

(╬) Ondřej Abelon sv. 12. 8. řeholník, sv. Ondřej Abelon, * 1375 Francie, + 15. 5.1450 Aix ve Francii, svatořečen 257. papežem Lvem XIII.12. 8.1902

(╬) Ondřej Anderle sv. 12. 7. mučedník, sv. Ondřej Anderle z Rinnu, * 26.11.1459 Innsbruck v Rakousku, + 12. 7.1462 Rinn u Brixenu, zavražděn židovskými obchodníky jako rituální oběť, v r. 1475 byly jeho ostatky přeneseny do kostela, v r. 1678 byl postaven nový kostel, postavený na místě jeho domu, kde byl zavražděn, v r. 1753 byl svatořečen 248. papežem Benediktem XIV.

(╬) Ondřej Avelino sv. 10.11. řeholník, sv. Ondřej Avelinský, * 1521 Castronuovo na Sicílii, + 10.11.1608 Neapol v Itálii, studoval teologii, církevní i světské právo, stal se knězem a církevním obhájcem, jednou při obhajobě zalhal a to na něho tak zapůsobilo, že se vzdal tohoto povolání a věnoval se pouze kněžství, v r. 1556 vstoupil do řádu Theatinů (Kajetánů), sv. Karel Boromejský ho povolal do Milána, aby mu pomáhal s reformami a založil tam klášter, zemřel při sloužení mše, svatořečil ho 244. papež Klement XI. v r. 1712, v církevním kalendáři svátek do r. 1969

(╬) Ondřej Bobola sv. 21. 5. mučedník, sv. Ondřej z rytířského rodu Bobolů, * 1592 Sandoměř v Polsku, +21. 5.1657 Janow v Polsku, v litevském Vilně vstoupil do noviciátu, který založili jeho rodiče, jezuita TJ od r. 1610, kdy mu bylo 18 let, proslul svou obětavostí a péčí o nemocné a umírající na Bílé hoře, jeho odpůrci mu přezdívali „dušechvat“. Jako misionář procházel oblasti zpustošené válkami, žil jen o chlebu a vodě, 16. 5.1657 ho dopadli a zajali polští a ukrajinští kozáci, kteří ho umučili v polském Janově, svatořečen 260. papežem Piem XI. V r. 1938. V církevním kalendáři svátek do r. 2006, patron jednoty západní a východní církve, ve slovenském kalendáři má svátek 16. 5. (den jeho zatčení) se sv. Janem Nepomuckým.

(╬) Ondřej Corsini sv. 4. 2. /6. 1. biskup, * 30.11.1302 Florencie, + 6. 1.1374 Fiesole u Florencie. Svými rodiči byl vychován v katolické víře, ale ve 14 letech začal žít velice světským životem. Pod vlyvem modliteb své matky se v 17 letech obrátil a vstoupil do řádu karmelitánů OCarm. V r. 1328 byl vysvěcen na kněze. Měl dar působit na velké hříšníky, kterých přivedl velké množství do církve. Pomáhal chudým, nemocným a pocestným. Přes svůj nesouhlas byl ve Fiesole v r. 1349 zvolen biskupem, prvním po 100 letech. Založil kněžské bratrstvo Nejsvětější Trojice. I jako biskup žil se dvěma karmelitány velice asketickým životem. Většinu výnosů z biskupského úřadu dával pro chudé a nemocné. Byl pohřben ve Florencii, v karmelitánském kostele Panny Marie del Carmine. Při otevření jeho hrobu bylo zjištěno, že se zachovalo jeho tělo, které bylo uloženo pod oltářem v jemu zasvěcené kapli karmelitánského kostela. V r. 1629 ho kanonizoval 236. pp. Urban VIII. V církevním kalendáři svátek do r. 2006.

(╬) Ondřej Dung-Lac sv. 24.11. mučedníci, a druhové, v Koreji, v církevním kalendáři svátek od r. 1985

(╬) Ondřej Fournet sv. 13. 5. kněz, sv. Ondřej Hubert Fournet * 6.12.1752 Maillé ve Francii, pocházel z bohaté rodiny, nejmladší z 8 dětí, byl laskavý a dobrosrdečný, jako žák byl velmi lehkomyslný, na universitě studoval nedbale, ze studia utekl, v té době měl pět bratrů kněžími a dvě sestry řeholnicemi, matka se modlila i za něho, aby byl vysvěcen na kněze, žil ve velké nádheře a přepychu, po důrazné výtce jednoho žebráka, kterému odmítl dát almužnu, se změnil, rozdal svůj majetek chudým, začal žít skromně a umírněně, za francouzské revoluce se musel v r. 1792 skrývat a odešel do exilu ve Španělsku, po pádu Robespierra se vrátil do Francie a pomáhal křesťanům postiženým revolucí, založil řád Křížových sester od sv. Ondřeje (ondřejky) v La Puye, aby pečoval o nemocné, + 13. 5. (20. 9.) 1834 Poitiers (Poatie), pohřben byl v klášteře v La Puye, 4. 6.1933 ho prohlásil 260. papeže Pius XI. za svatého, v církevním kalendáři svátek od r. 1972 do r. 2006

(╬) Ondřej Kim Taegón sv. 20. 9. kněz a mučedník, a druhové, sv. Ondřej Kim Taegon, společně s laikem Pavlem Chóngem (Hasang) a druhy. * 1821 Korea, + 16. 9.1846 Soul, Jižní Korea. V 15 letech projevil touhu stát se křesťanským knězem. Studoval v Macau a ve 20 letech se pokusil dostat do země francouzské kněze na misie, ale pokus se nepodařil, v zemi propuklo pronásledování křesťanů. V Macau byl vysvěcen na jáhna a sám podnikl misijní cestu do Šanghaje, kde byl vysvěcen na kněze. Vrátil se do Koreje jako první domorodý kněz, s ním přišlo i několik dalších kněží. Po ročním působení byl zajat a krutě mučen. Zemřel ve věku 25 let. Jeho ostatky se uchovávají v kněžském semináři v Soulu. Nejvíce mučedníků bylo v letech 1839, 1846, 1866. Při návštěvě 265. papeže Jana Pavla II. v r. 1984 v Jižní Koreji bylo prohlášeno za svaté 103 mučedníků. (viz svátek bl. 124 korejských mučedníků). Od r. 1990 v celocírkevním kalendáři svátek 16. 9. v českém kalendáři 20. 9.

(╬) Ondřej Svorad sv. 17. 7. řeholník, sv. Ondřej Svorad a Benedikt, * 980 v Polsku, + 1034, přijal řeholní jméno Andrej (Ondřej) a žil jako poustevník v Tropiu nad Dunajcem, v r. 1022 přišel na Slovensko (do Horních Uher) a stal se mnichem v klášteře sv. Hypolita na Zoboru u Nitry, později přešel jako poustevník na Skalku u Trenčína, z kláštera na Zoboru mu poslali za pomocníka mladého mnicha Benedikta (17. 7.), oba byli pohřbeni v nitranské katedrále, na prosbu uherského krále sv. Ladislava (27. 6.) je kanonizoval 158. papež sv. Řehoř VII. v r. 1083, slovenský patron

(╬) Onesimos sv. 15. 2. biskup a mučedník, řec. onésimós = užitečný, otrok Filemona a Apie, bohatí občané ve městě Kolosy v Malé Asii (oba jsou jmenováni v listu sv. Pavla Filemonovi (Flm, Fm verš 2.), uprchl do Říma k apoštolu Pavlovi, který ho pokřtil a s přímluvným dopisem ho posílá zpět, ne jako otroka, ale Pavlova duchovního syna, v dopise píše: „ten ti byl kdysi neužitečný, nyní však je mně i tobě užitečný,“ je to narážka na jeho jméno, že je užitečný jako křesťan, byl vysvěcen na kněze, po smrti sv. Timoteje biskupa v Efesu (žák sv. Pavla), se stal jeho nástupcem, při pronásledování křesťanů byl zatčen, odvezen do Říma, kde zemřel mučednickou smrtí ukamenováním, Onezimos, v církevním kalendáři svátek do r. 1969

(╬) Onufrius sv. 12. 6. poustevník, sv. Onufrius Veliký, * 4. století v Egyptě, + 12. 6. 400, syn knížete, žil v monastýru (klášteře) v Eriti u Hermopolis (u Théb) a později 60 let v poušti, podle legendy ho živila datlová palma s 12 větvemi, každá rodila datle 1 měsíc, anděl mu denně nosil vodu a chléb, v sobotu a v neděli přinášel Nejsvětější Svátost, ke konci jeho života mu pomáhal mnich Pafnucios (Pafnutius), který později napsal jeho životopis. Lvi mu vyhrabali hrob a Pafnucios ho pohřbil. Jeho socha v nadživotní velikosti je v Novém lese u Žírče (Braunův Betlém). Jeho úcta a ostatky se dostaly s křižáky do Evropy ve 13. století a byly uloženy v Římě. V církevním kalendáři svátek do r.1969.

(╬) Oportuna sv. 22. 4. abatyše, sv. Oportuna, + 22. 4. 770 Almenéches ve Francii, sv. Chrodegang, biskup ze Séez, z Met (6. 3.) byl její bratr.

(╬) Orosie sv. 25. 6. panna a mučednice, španělsky = Eurosia = rosa, růže. Sv. Orosie, Dobroslava + 714, byla údajná česká princezna, dcera nebo schovanka knížete Bořivoje a sv. Ludmily. Po zasnubních jednách aragonského vyslance a arcibiskupa sv. Metoděje byla zaslíbena aragonskému princi. Do Aragonie na severozápadě Španělska cestovala se svým doprovodem. Na cestě ve Španělsku je přepadli Maurové, kteří ovládali Pyrenejský poloostrov. V Orosijině doprovodu byl její bratr a strýc. Všichni byli zavražděni u Yebry a ona se měla stát manželkou maurského velitele. Protože nechtěla přijmout islám byla v jeskyni u města Yebra umučena. Její tělo vzali pastýři a pohřbili ve městě Jaca. Později zde byl postaven kostel, kde jsou její ostatky. Lebka je uložena v kostele v Yebře. Španělské legendy ze 13. století píší, že byla dcerou českého krále a snoubenka aragonského prince. V roce 1493 potvrdil její český původ bratr Jan z Olivetské hory (premonstrátský klášter v Litomyšli). Tvrdil, že jméno Orosie mu připomnělo dávnou kněžnu z rodu Přemyslovců. Španělské legendy píší, že jejím otcem byl kníže Boribor (Bořivoj), matka Ludmila, bratr Kornelius a strýc Aciselus. Ženich Fortunat Garcia byl synem aragonského krále a navarrského krále Sancha Garcii. 1. biskup Jacy Juana Angel Belda poslal v roce 1571 sekretáře císařovny Marie, sestry španělského krále Filipa II. a manželky Maxmiliána II. s dopisem k pražskému arcibiskupovi Antonínu Brusovi, kde jsou pohřbeni rodiče sv. Orosie. Sekretář na svůj dotaz nedostal odpověď, protože v Praze o sv. orosii nikdo nic nevěděl. V roce 1862 pražský arcibiskup Bedřich Schwarzenberg požádal biskupa v Jace o podrobnější životopis sv. Orosie a jako český vlastenec ho dal přeložit do češtiny. V roce 1863 časopis Blahozvěst vydal článek: „O české světici ve Španělsku, ve vlasti zapomenuté.“ Patronka proti suchu.

Podle kroniky z Jacy, jak ji přečetl Jan z Olivetské hory (Litomyšl) byl otcem sv. Orosie vnuk knížete Sáma Jan Lodici, král Čech, Slavonie a Albánie. Slavonie byla v té době nazývána Morava, Albánie Bílé Karpaty (Albus = bílý). Matka Eulálie, bratr Carmioni, sestra Helena. Sídlo krále v Laspici (Velké Mezeříčí). Původně údajné Marobunduum, později Sámohrad (Jan Svoboda 2004). V roce 1493 nemohl Jan z Olivestské hory pamatovat klášter zničený před 72 lety v roce 1421. Navarra se stala královstvím v roce 858 a hrabství Aragon bylo královstvím od roku 970.V katedrále v Jace jsou další tři kaple: sv. Heleny z Čech, sv. Kornélia z Čech a sv. Ascisela z Čech. Možná Španělé považovali za Čechy jinou zemi, nebo neznáme všechny naše panovníky, nebo se život sv. Orosie odehrál jindy a jinak.

(╬) Ortolana sv. 2. 1. řeholnice, sv. Ortolana, klariska OSCI, * 12. století Assisi, + 1237 Assisi, matka sv. Kláry z Assisi, po smrti svého manžela vstoupila do kláštera ke své dceři Kláře, Hortulana

(♣) Orestes 9.11. jméno z řeckých bájí, není v českém kalendáři

(╬) Osana sv. 18. 6. řeholnice, sv. Osana z Mantovy, * 17. 1.1449 Mantova, + 18. 6.1505 Mantova, svatořečena v r. 1694

(♣)(╬) Oskar sv. 1. 8./3. 2. biskup, island.: as geihr = kopí bůžka Ase (Ose), Asova harpuna, sv. Ansgar (Oskar), * 801 v Corbie ve Francii, byl benediktinský mnich, stal se arcibiskupem v Hamburku a Brémách, odešel do severských zemí jako věrozvěst Skandinávie, působil v Dánsku a Švédsku, je nazývaný apoštolem severu, založil mnoho benediktinských klášterů, + 3. 2. 865 Brémy v Německu, společný svátek se sv. Blažejem, Oskar

(╬) Osmund sv. 4.12. biskup, island.: Os = Asova, angl.: mundt = ochrana, sv. Osmund, * 11. století Séez ve Francii, + 4.12.1099 Salisbury v Anglii, v r. 1457 byl svatořečen 210. papežem Kalistem III.

(♣)(╬) Osvald sv. 5. 8. král, island.: as wald = Asův (Osův) les, pohanský posvátný les bůžka Ase, sv. Osvald, * 604 Anglie, + 5. 8. 642 Anglie, syn krále Ethelfrida, panovníka Northumberlandu (Severní země Umbrie), otec byl zabit při povstání, on uprchl do kláštera sv. Kolumbána na ostrově Hy ve Skotsku, v r. 634 dobyl svou zemi, kterou dovedl ke křesťanství, zakládal kláštery s nemocnicemi a obdarovával chudé, padl v bitvě s pohanským králem Merciem, jeho úcta se dosatla skotskými věrozvěsty do západní Evropy, patron anglických králů, Oswald

(♣)(╬) Osvald sv. 29. 2. biskup, island.: as wald = Asův (Osův) les, Asova vláda, pohanský posvátný les bůžka Ase (boží les, kde vládl bůh Osa), sv. Osvald, * 10. století Dánsko (Anglie), pocházel ze šlechtického rodu v Dánsku, synovec biskupa sv. Odona z Canterbury, studoval v Anglii, po studiích odjel do Francie, kde vstoupil do benediktinského kláštera ve Fleury (Benit sur Loire) ve Francii, r. 959 se vrátil do Anglie, po smrti strýce se vrátil do Anglie, kde spolupracoval s novým biskupem, r. 961 se stal biskupem ve Worcesteru, na sebe byl velmi náročný, od kněží své diecéze požadoval kázeň, v r. 972 byl jmenován arcibiskupem v diecézi Yorku, obě biskupství řídil 20 let, zakládal kláštery, pečoval osobně o chudé a trpící, + 29. 2. 992 Worcester, biskup Wulfstan vyzvedl jeho ostatky a přenesl je v r. 1086 do kostela Panny Marie (St. Mary) ve Worcesteru, v nepřestupném roce je připomínán 28. 2., není v českém církevním kalendáři, Oswald

(╬) Oswin sv. 20. 8. mučedník, sv. Oswin, král, + 20. 8. 651 Gilling (Yorkshire) v Anglii, zasloužil se o pokřtění svého království, nespojenými knížaty byl zavražděn, na místě jeho zavraždění dala královna vdova postavit kostel

(♣) Otakar 27. 8. germ.: ot wakar = majetek chrání, český král Přemysl Otakar II., * 1233, + 26. 8.1278 Moravské pole u Vídně, zvaný Železný a zlatý (mocný a bohatý), syn krále Václava I., synovec sv. Anežky České, zvolen jako protikrál 31. 7.1248 v 15 letech v chrámu sv. Víta, od francouzského krále sv. Ludvíka dostal trn z Kristovy trnové koruny a pro tuto relikvii nechal postavit v jižních Čechách klášter Sancta Corona (Svatá koruna, později přejmenován Zlatá Koruna), 2. manželka haličská kněžna Kunhuta, schovanka na uherském dvoře, v r. 1265 se * dcera Kunhuta, pozdější abatyše u sv. Jiří na Hradě, s Anežkou z Kuenringů měl v r. 1254 levobočka Mikuláše Opavského, v r. 1255 založil město Královec (Kaliningrad v Rusku), jeho sestra Božena byla manželkou braniborského markraběte Oty, v r. 1276 se musel podrobit Rudolfu Habsburskému, zrazen českými pány, zemřel na den sv. Rufa (26. 8.) na Moravském poli u Vídně (za 68 let v tento den zemřel 42. český panovník Jan Lucemburský), jeho srdce bylo uloženo do kostela sv. Jiřího (u minoritů) ve Vídni, v r. 1296 převezen do Prahy, Otakara, Odoakar, Otgar, Otokar

(♣) Den otců třetí neděle v červnu. Svátek vznikl v USA na popud Sonory Smartové Doddové z města Spokane ve státě Washington. Sonora chtěla ukázat jak si váží svého ovdovělého tatínka, který se po smrti manželky staral o 5 dětí. Sonora připravila velkou oslavu na 19. června 1910, den narozenin svého otce. V roce 1966 vyhlásil prezident USA Lyndon Johnson tento svátek na třetí neděli v červnu. V České republice ji poprvé uspořádala Liga otců v roce 2007 (viz Den matek, Den rodiny).

(♣) Otfried germ.: ot fried = majetek v míru, Oto, není v českém kalendáři.

(♣)(╬) Otmar sv. 16.11./16.11. opat, sv. Otmar ze St. Gallenu, germ.: ot mar = majetný, má velké bohatství, jmění, majetek, * 609 Švýcarsko, + 16.11. 759 Werd u Steinu ve Švýcarsku, germánský kněz, který převzal vedení mnichů u hrobu sv. Havla, pozdější opatství St. Gallen, založil první špitál pro malomocné ve Švýcarsku, hájil práva svého kláštera proti franckým hrabatům, ti ho zajali a vypověděli na ostrov Werd u Steinu, jeho ostatky byly přeneseny za 10 let do St. Gallenu, za 100 let do nového kostela sv. Otmara, Otomar

(♣)(╬) Oto sv. 26. 4./2. 7. biskup, germ.: ott = majetek, bohatství, štěstí (šťastný majetkem), němečtí obchodníci označovali malé kousky zlata nebo perly jako malé jmění, malý majetek, něm.: klein – ott = malý majetek – česky klenot. Sv. Otto, Ota z Bamberku, * 1061 Franken v Bavorsku, + 30. 6.1139 Bamberg v Bavorsku. Pocházel ze šlechtické rodiny, v r. 1102 se stal biskupem. V r. 1122 pomohl ukončit spor mezi papežem a císařem. Na misijních cestách v Pomořanech pokřtil v r. 1124 a v r. 1128, se svými kněžími 22.000 lidí. Zvaný apoštol Pomořanska. 175. papež Klement III. ho svatořečil v r. 1188. V církevním kalendáři svátek přeložen ze 30. 6. v r. 1969. Ota, Otto, Otýlie

(╬) Oto sv. 22. 2. řeholník, sv. Oto z Cappenbergu, probošt řádu premonstrátů OPraem., * 1100, + 23. 2.1150 Cappenberg v Německu

(╬) Oto sv. 22. 9. biskup, sv. Oto z Freisingu, * 1112 Neuburg u Vídně, + 22. 9.1158 Morimonde ve Francii, markraběcí syn sv. Leopolda III. (15.11.) a císařské princezny Anežky (+ 1143), v r. 1138 byl v 26 letech jmenován opatem kláštera cisterciáků OCist., ale za několik měsíců byl vysvěcen na biskupa ve Freisingu, reformoval náboženský život, obnovil katedrální (dómskou) školu a vyučoval kněze, vždy chodil na veřejnosti v řádovém hábitu, biskupský oděv používal pouze při bohoslužbách, zemřel při jednání kapituly řádu a byl pohřben v morimondském klášteře

(╬) Oto sv. 16. 1. řeholník a mučedník, sv. Oto, * 1190, + 16. 1.1220 Marrakeši v Maroku, se čtyřmi druhy byl vyslán od sv. Františka do Maroka, kde byli zajati a po krutém mučení je sultán vlastníma rukama sťal, první mučedníci františkánského řádu OFM, svatořečeni v r. 1481

(╬) Oto sv. 30. 6. řeholník, sv. Oto z Riedenburgu, * 1090 Riedenburg u Řezna, + 1150 Řezno

(╬) Oto sv. 3. 9. poustevník, sv. Oto z Niederaltaichu, + 3. 9.1344 Frauenberg u Niederaltaichu v Bavorsku, stal se benediktinem OSB, odešel do poustevny po sv. Hermanovi ve Frauenau u Zwieselu, později odešel do Frauenbergu, pohřben v klášteře v Niederaltaichu (Dolní Altaich)

(╬) Otokar sv. 26. 2. vyznavač, sv. Otokar z Tegernsee, bratr laik, * 8. století, + 26. 2. 771, Tegernsee v Bavorsku, založil se svým bratrem Adelbertem (Adalbert) v r. 750 klášter OSB, který se stal významným střediskem kultury v Evropě, Adelbert se stal opatem, jejich synovec Uto přinesl v r. 804 ostatky sv. Kvirinia do kostela sv. Petra a Pavla, který byl jemu zasvěcen, Odoakar, Otgar, Otakar

 

(♣)(╬) Otýlie 28. 1./14.12. abatyše, sv. Otilie, * 660 Francie, +720 Niedermünster, Francie, podle legendy přišla na svět slepá, dcera alsaského Athicha, který ji chtěl zabít, matka Bethsvida ji zachránila, dívka nabyla zrak, kdy byla pokřtěna, v r. 690 se stala abatyší v klášteře Odilienberg na hoře, která se nazývá Svatá hora Alsaska, kde dožili její rodiče, zde vychovávala i svoji neteř sv. Atalu ze Štasburku (3.12.), dceru svého bratra Adalberta, na úpatí hory založila druhý klášter Niedermünster, kde zemřela, pohřbena v klášteře Odilienberg, k jejímu hrobu putoval i skladatel Johann Wolfgang Goethe, patronka proti ušním a očním nemocem, bolestem hlavy a slepotě, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, Otylie, Otílie, Odilie, Ota, Oto, Otto

 

(ש) Ozeáš hebr.: Jaho šua, Jeho šua, Jošua, Jisa ja, Jesse, Jišaj = Zachránce, Bůh je záchrana, spása, Hošea, Hošua, Izajáš, Jozue, Ježíš

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA