Jdi na obsah Jdi na menu
 


 D

(♣)(╬) Dagmar(a) (sv.) 20.12./16. 6. vyznavačka a královna, dánsky: dagr = jitro, mar = slavné, velké, mocné (jitro), jitřenka, denice.
     Sv. Dagmar Česká, zvaná Drahomíra, křestním jménem Markéta, * 1186 Praha, + 20.12.1213 Ribe v Dánsku, česká princezna, nejstarší dcera českého krále Přemysla Otakara I. a královny Adléty Míšeňské, nevlastní sestra sv. Anežky České. O její kráse, zbožnosti a skromnosti se vyprávělo na všech panovnických dvorech v Evropě. Král Valdemar II. Dánský vyslal do Prahy poselstvo s žádostí o princezninu ruku. Provdala se za Valdemara v Lűbecku r. 1205 a stala se dánskou královnou.
     Jako svatební dar si přála snížení daní a propuštění vězňů. Pro své dobré skutky a laskavou povahu dostala v Dánsku jméno Dagmar (Jitřenka, Jitřní paní, ranní záře). V r. 1209 se jí narodil syn Valdemar III. Zemřela při porodu druhého syna. Pohřbena v kostele Ringstedu na ostrově Sjaelland.
     Je uctívána jako světice a národní patronka Dánska. V dánském národním pokladu v Kodani je uložen křížek byzantské práce, který si přinesla ze svého domova z Čech. Dáša, Dagmara.

(╬) Dafrosa sv. 22.12. mučedník, sv. Dafrosa a sv. Flavian Římský, + 362/363 Řím, s manželem sv. Flaviánem a dcerou Demetriou byla popravena za císaře Juliána Odpadlíka, další dcera sv. Bibiána (2.12.), byla svěřena kuplířce, která ji dala do nevěstince, když se ubránila, byla přivázána ke sloupu a ubita biči s olověnými konci.

(╬) Dagobert II. sv. 23.12. mučedník, sv. Dagobert II., * 652, + 23.12. 679 Verdun ve Francii, syn krále Austrásie (záp. Německo a vých. Francie) Sigiberta III. (+ 656), francký král, jeho manželka byla sv. Irmina z Trevíru (24.12.), a dcera sv. Adéla z Pfalzelu (24.12.) a sv. Plektruda (10. 8.), děda sv. Notburgy z Kolína (31.10.), založil několik klášterů, jeho majordomus Ebroin, který se sám chtěl stát králem, ho před Vánocemi probodl oštěpem v lese na lovu, pohřben ve Stanay u Verdunu.

(♣) Dalibor 4. 6. slovan.: dálit bori = oddalovat boj, vyjednavač, v našich Starých pověstech známý Dalibor z Kozojed, zavřený jako první vězeň v nové Dělové věži Pražského hradu, která po něm dostala jméno, řec.: Telemachos.

(ש) Dalila hebr.: de lila = flirt, vábení, postava ze Starého Zákona, Pelištejka (Filištínka), milenka židovského soudce Samsona, která ho zradila, ostříhala ho a dala zatknout, příběh je zapsán v knize Soudců v 16. kapitole.

(♣) Dalimil 5. 1. slovan.: dáli mili = dál milovat, dál mít rád, nosit milost (řec. Telesforos). U nás je známý jako kronikář českých dějin. Podle některých historiků to byl syn sv. Zdislavy Jaroslav z Turnova (*1245). Je to nejstarší česky psaná veršovaná kronika Pochází ze 14. století, záznamy končí rokem 1314. Má několik pozdějších dodatků. Označení „Dalimilova“ se objevilo až v 17. století. Sv. Telesforus byl 8. papežem v letech 125 – 136. Zemřel mučednickou smrtí. Telesfor, Telesforos, Telesforus, Dalemil.

(╬) Damas sv. 11.12. papež, lat.: damno = odsoudit, potrestat, zavázat k něčemu (v době obrození špatně přečteno a vyloženo, že „vítá hosty“), nebo latinsky: Adamas = diamant.
     Sv. Damas I., * 297 Španělsko (některé životopisy uvádí narození v Římě v r. 305), byl jáhnem 36. papeže sv. Liberia, v r. 366 se stal 37. papežem, menšina zvolila protipapeže Ursina, který se sám za rok vzdal titulu.
     Papež se snažil usmířit rozvášněné strany, které mezi sebou bojovaly, zabýval se životem církve, čelil rozkolům různých sekt, byl dobrým znalcem Písma Svatého a v r. 382 pověřil sv. Jeronýma napsáním překladu Bible, který se pod názvem Vulgata (zrevidovaná Neovulgata) používá dodnes, + 11.12. 384 Řím, pohřben na Via Ardeatina, později přenesen do kostela sv. Vavřince a sv. Damase, který dal postavit a který dostal po přenesení ostatků jeho jméno, znázorňuje se s prstenem s diamantem, Hostivít.

(╬) Damián Veuster sv. 15. 4. kněz, sv. Damián de Veuster. Jeho křestní jméno bylo Josef. * 3. 1.1840 Tremolo (Belgie), + 15. 4.1889 Kalaupapa na Molokai. Pocházel z vlámské rodiny. Otec František, matka Cato Woutersová. Vstoupil do řádu Nejsvětějších srdcí Ježíše a Marie, kde přijal řeholní jméno Damián. V r. 1873 přišel za svým bratrem do kolonie malomocných Kalaupapa na ostrov Molokai (jeden z Havajských ostrovů). Malomocní byli sváženi z civilizovaných zemí, aby nenakazili ostatní. Mezi malomocnými byla velká kriminalita, krádeže, bití a znásilňování. Nikdo se o ně nestaral. Pouze jednou za měsíc přijela loď s potravinami.
       Po příjezdu začal P. Damián stavět nové chatrče, nemocnici, školu a kostel sv. Filomeny. Sháněl léky a obvazy. Na ostrově byl 14 let. Nakonec se sám nakazil. Malomocní mu říkali Otec vyhoštěných. V r. 1936 byl převezen do belgické Lovaně, ale na žádost obyvatel ostrova Molokai byl v r. 1995 převezen zpět do Kalaupapa, kde zemřel.
       263. papež Pavel VI. ho prohlásil v r. 1977 za ctihodného, 4. 6.1995 ho blahořečil 265. papež Jan Pavel II. a 266. papež Benedikt XVI. ho 11.10.2009 svatořečil. V církevním kalendáři svátek 15. 4. od r. 2007, na Havajských ostrovech se slaví 10. 5.

(╬) Damián sv. 26. 9./ 27. 9. lékař a mučedník, a Kosma, arabsky: dammija = vítěz. řecky: damianos = krotitel, lat.: damma = daněk.
       * 3. století v Sýrii, + 27. 9. 303 (287) v Egeji (Killiz v Sýrii, Řím). Dvojče s bratrem Kosmou. Pocházeli ze šlechtického rodu, arabští lékaři, cestovali po celé říši a léčili lidi i zvířata, těšili se všeobecné vážnosti křesťanů i pohanů, na tehdejší dobu byli velice vzdělaní a v lékařské praxi úspěšní, byli hluboce věřící a chudým věnovali svou lékařskou péči zadarmo. Cestou k nemocnému se modlili za jeho uzdravení a každého pacienta požehnali znamením kříže, hovořili s nemocnými o jejich potížích, pomáhali jim je řešit, podávali léky a ošetřovali rány, při svém úspěšném léčení (které připisovali Bohu) obrátili mnoho lidí na křesťanskou víru. Pomáhali nezištně chudým nemocným v maloasijských obcích, léčením zadarmo získávali pohany pro víru.
       Místodržitel Lysias je (za císaře Diocletiana, Diokleciána) dal oba zatknout a vyslýchat, když se přiznali k víře, byli mučeni různými způsoby. Byli hozeni do moře s přivázanými kameny, ale zázrakem se dostali na souš, pak byli přivázáni na zapálenou hranici, ale ani tam se jim nic nestalo, neublížilo jim ani ukřižování, střílení šípů a kamenování, naopak toto běsnění katů a zázračná ochrana svatých bratrů přivádělo stále více pohanů k víře v Krista. Nakonec byli popraveni mečem. Jejich ostatky se v r. 850 dostaly do saského Essenu. Úctu k nim přinesli na naše území sv. Cyril a Metoděj. Český patron, patron lékařů a lékárníků.
       V 10. století byly jejich ostatky převezeny do Prahy, kníže Vratislav je daroval do kostela Panny Marie na Pražském hradě (dnes je v těch místech Obrazárna a Rudolfova galerie), kníže sv. Václav je věnoval bratru Boleslavovi na jeho nové sídlo v Boleslavi, kde byl postaven kostel s jejich zasvěcením.
       V 11. století byla část ostatků darována do sázavského kláštera, r. 1400 do německého Mnichova, od r. 1684 se stali oficiálními českými patrony.
     V 18. století nechal zhotovit jejich sousoší na Karlově mostě a obraz v Karolinu děkan lékařské fakulty František Lőw z Eresfeldu. Atribut: universitní talár, nádobky na léky, had na holi, stejné obličeje.
     V církevním kalendáři byl svátek v r. 1965 přeložen z 27. 9.
     Den po pouti, na jejich původní svátek, byl ve Staré Boleslavi u dveří jim zasvěceného kostela byl ráno po jejich svátku zavražděn sv. Václav. Samostatný svátek sv. Damiána do r. 1969 byl 12. 2. Východní církev slaví jejich památku 1. 7., 17.10., 1.11.

(♣) Dana 11.12. Daniela, Daniel, Dan

(♣)(╬) Daniel sv. 17.12./ 21. 7. starozákonní prorok, hebr.: d´– an El = můj soudce je Bůh, Daniel žil v * 610 př. Kristem, + 535 př. Kr. v době babylonského zajetí Židů, byl knížecím synem a stal se královským rádcem, protože nechtěl uctívat babylonské božstvo a zůstal věrný Bohu Hospodinu, byl za to vhozen do výběhu mezi lvy (do lví jámy), ti ho nechali na živu, král Dareios (Darjaveš) ho dal vytáhnout a vhodit tam ty muže, kteří ho udali, Dan, Dana

(╬) Daniel sv. 3. 1. jáhen a mučedník, sv. Daniel, za císaře Diokleciána odmítl obětovat bohům a byl v r. 304 umučen, odvolával se na svého patrona proroka Daniela, který se také nezalekl hrozeb krále Dareia, nejvíce je uctíván v italské Padově

(╬) Daniel sv. 16. 2. vyznavač, sv. Daniel, zapsán v římském martyrologiu (seznam mučedníků)

(╬) Daniel sv. 11. 9. biskup, sv. Daniel, opat, později biskup, zapsán v římském martyrologiu

(╬) Daniel Antonín sv. 19.10. kněz a mučedník, sv. Daniel Anton, řeholník řádu jezuitů SJ (TJ), zapsán v římském martyrologiu

(╬) Daniel sv. 10. 7. mučedník, sv. Daniel Arménský, zapsán v římském martyrologiu

(╬) Daniel bl. 28. 2. řeholník, bl. Daniel Brottier, * 7. 9.1876 Ferté-Saint-Cyr, Francie, + 28. 2.1936 Auteuil ve Francii. Ve věku 26 let odešel do Senegalu, kde se staral v Dakaru o zanedbanou mládež. Zakládal sirotčince a v r. 1911 se nemocen vrátil do Francie. Od r. 1923 pečoval o sirotky v Auteuil. Jeho následovníci mají na strost mnoho ústavů pro mladistvé. 265. papežem Janem Pavlem II. blahořečen 25.11.1984

(╬) Daniel Comboni ct. 10.10. biskup, ct. Daniel Comboni, * 15. 3.1831 Limone v Itálii, + 10.10.1881 Chartúm v Súdánu, v r. 1867 založil ve Veroně misijní spolek Dobrého Pastýře FSCJ a v Káhiře otevřel první misijní osadu, v r. 1871 napsal řeholní pravidla, v r. 1873 odešel do Chartúmu, kde byl v r. 1877 jmenován za biskupa

(╬) Daniel sv. 10.10. mučedník, sv. Daniel z Kalábrie a druhové, františkán OFM, vydal se společně se 6 spolubratry do Maroka šířit evangelium, po vylodění ve městě Ceuta, hlásali víru, po dlouhém mučení je mohamedáni popravili

(╬) Daniel bl. 24. 1. mučedník, bl. Daniel Karmasz, zapsán v římském kánonu (seznam světců)

(╬) Daniel Ludvík Ondřej sv. 2. 8. mučedník, sv. Daniel Ludvík Ondřej des Pommerayes, zapsán v římském martyrologiu

(╬) Daniel sv. 11.12. poustevník, sv. Daniel Stylita, * 409 Maratha v Sýrii, + 11.12. 493 Anaplo v Turecku, postavil si sloup s horní plošinou, kde žil, v některých životopisech je uvedeno, že pocházel z Konstantinopole, jeho vzorem byl Šimon Stylita Starší (25. 7.)

(♣) Daniela 9. 9. Daniel

(♣) Danuše 11.12. Dana

(♣) Danuta 24. 6. Dana

(♣) Darek 9.11. slovansky: darek = dárek, malý dar, Dorek, Bohdan,Teodor, Božidara

(♣) Darina 22. 9. persky: drjús = moc, držitel dobra, Darius, Darja

(♣)(╬) Darja, Daria sv. 10. 4./25.10. mučednice, a Chrysant, sv. Daria přišla s manželem Chrysantem z Egypta nebo Persie do Říma, kde svým příkladným životem obrátili na křesťanství mnoho pohanů, za trest byla odvedena do nevěstince, kde se ubránila zneuctění, za trest byli oba manželé kamenováni a nakonec zahrabáni zaživa do písku, + 304 Řím, pohřbeni na Via Salaria (Salariova cesta), v církevním kalendáři svátek do r. 1969, v občanském kalendáři svátek od r. 1990, Daria, Darie, Darina, Darius

(♣)(╬) David sv. 30.12./30.12. král, hebr.: d´– av – d = náčelník, milý král, miláček, sv. David, * Betlém, + Betlém. Žil v 10. století před Kristem. Původně betlémský pastýř, později 2. izraelský král, zakladatel jednotného státu (1025 – 1000 př. Kr.). Z jeho rodu pocházel Ježíš Kristus.
     David zemřel v Betlémě a byl pohřben na Sionu v Jeruzalémě. Jeho hrob je v přízemí domu, kde se konala Ježíšova poslední večeře. Tento dům je ve správě muslimů.
     Ve východních církvích je král David ctěn jako svatý, znázorňuje se s harfou.

(╬) David z Menevie sv. 1. 3. biskup a řeholník, sv. David z Menevie ve Walesu. + 1.3.601 (?). Pocházel z keltské rodiny významného šlechtice. Křesťanství se do Walesu dostalo dříve než do Anglie nebo Skotska. Šířili ho římští vojáci.
     Jako malý chlapec byl poslán rodiči do kláštera He Fynyw, kde dospěl a rozhodl se stát poustevníkem. V údolí Rhosyn našel místo k rozjímání a postavil si poustevnu, kde se postil a modlil. Brzy ho začali vyhledávat lidé z okolí, aby jim poradil. Někteří muži u něho zůstali. Pro pobyt si v 6. století vybudovali klášter a David byl zvolen opatem. Kolem kláštera založil sv. David město Mynyw (lat. Menevia) na stejnojmenném poloostrově (nejzápadnější poloostrov Walesu). Klášter se stal centrem vzdělanosti a duchovního života. V klášteře složilo sliby mnoho mnichů, kteří se stali misionáři po Irsku a Walesu.
     Během svého života založil sv. David 10 klášterů po celém Walesu. Byl pozván papežem do Říma a vysvěcen na biskupa. Vrátil se do města Mynyw.  Po smrti byl pohřben v katedrále sv. Davida ve městě Mynyw a město bylo přejmenováno na St. Davids.   O jeho životě i smrti je velmi málo údajů. V den jeho svátku 1.3. se Welšané zdobí narcisy. Patron Walesu.
     V roce 1123 udělil katedrále sv. Davida papež Kalist II. privilegium sv. Davida: Dvě poutě do katedrály sv. Davida se vyrovnají jedné ppouti do Říma a tři poutě do katedrály sv. Davida se vyrovnají jedné pouti do Jeruzaléma.

 

(╬) David z Augsburgu sv. 19.11. řeholník, sv. David z Augsburgu, * 1200 Augsburg, + 19.11.1272 Augsburg v Německu. Patřil k prvním Němcům, kteří vstoupili do řádu františkánů OFM.
     V letech 1235 – 1250 byl novicmistrem v Řezně, potom působil jako kazatel v Augšpurku, kde se stal velice oblíbeným. Ve své skromnosti odcházel z kostela bočním vchodem.
     Napsal spisy, kde popsal a dosvědčil klasická svědectví mystických zkušeností, které prožíval.
     Je to první německý mystik v dějinách. Hned po smrti byl ctěn jako světec. Oficiálně nebyl nikdy svatořečen.

(╬) David z Himmerodu sv. 11.12. řeholník, sv. David z Himmerodu, * 1100 Florencie, Itálie, + 11.12.1179 Himmerod v Německu, mnich cisterciáckého řádu OCist., spolupracovník sv. Bernarda z Clairvaux, měl dar zázraků a mystických zážitků, při sekularizaci (zesvětštění) za kulturní revoluce v Německu v 19. století byl v r. 1802 kostel zrušen a jeho ostatky přeneseny do Trevíru, v r. 1930 byl kostel obnoven a ostatky se vrátily zpět.

(♣) Debora 24. 4. hebr.: debóra = včela, žila ve Starém Zákoně ve 12. století př. Kr., prorokyně a soudkyně

(╬) Degenhard sv. 12. 9. poustevník, sv. Degenhard, * 1300 Bavorsko, + 1374 Bishofsmaisu v Bavorsku

(╬) Delfína sv. 26.11. řeholnice, sv. Delfína, * 1283 Puy Michel, Francie, + 26.11.1360 Aptu ve Francii, po smrti svého manžela se stala františkánkou OFM a se svými sestrami chodila vybírat u bohatých almužnu pro chudé, svatořečil ji 243. papež Inocenc XII. v r. 1694

(╬) Demetria sv. 22.12. mučednice, sv. Demetria a její rodiče sv. Flavian Římský a sv. Dafrosa. + 362/363 Řím. Byla popravena s rodiči za císaře Juliána Odpadlíka a její sestra sv. Bibiána (2.12.) byla svěřena kuplířce, která ji dala do nevěstince. Když se ubránila, byla přivázána ke sloupu a ubita biči s olověnými konci. Dimitria, Demetrios, Dimitrij.

(♣) Denis sv. 11. 9./ 9.10. Francouzské jméno z řeckého jména Dionýs. Hebrejsky: El devis = božské dítě, arabsky: devis = boží síla, božský, silný. V řeckých bájích řecký bůžek vína Dionýsos = syn Dia (bůh Zeus).
       Sv. Dionysius (Denis Pařížský) - Diviš pocházel z Itálie a na biskupa ho vysvětil 20. papež sv. Fabián. Odešel na misie do Galie. Tam založil kostely v Chartres a v Paříži, kde se stal prvním biskupem. Při pronásledování křesťanů byl zatčen a mučen společně se sv. Rustikem a Eleutheriem. Nakonec všichni tři byli popraveni mečem, + 9.10. 286, na Montmartru v Paříži (Montmartre = Mont des martyrs, montis = hora, martyr = mučedník, hora mučedníků).
       Na vrcholu hory byl v roce 1875 na odčinění hříchů Komuny – francouzské revoluce postaven kostel Sacré-Coeur = Svatý Kříž, dokončen v r. 1919. Od r. 1875 se v něm, nepřetržitě, ve dne i v noci konají modlitby.
       Podle legendy vzal sv. Diviš svou hlavu do náruče a donesl ji na místo, kde chtěl být pohřben. Tam vzniklo v r. 625 opatství s katedrálou Saint Denis – svatý Diviš. Patří mezi 14 sv. Pomocníků (24.3. společný svátek do roku 1969). Jeho jméno sloužilo jako bojové heslo francouzských vojsk: „Mont-joie Saint-Denis“ (na horu s radostí se svatým Denisem).
       Katedrála se stala pohřebištěm mnoha franckých a francouzských králů a královen (Chlodvík I., Dagobert I., Karel Martel, Pipin III. Mladší /Krátký/, Ludvík XII., František I., Jindřich II., Ludvík XIV., Ludvík XVI. i se svými manželkami). Patron Paříže, francouzských panovníků, národní patron Francie. Znázorňuje se v biskupském oděvu s mečem a s hlavou v náručí. V církevním kalendáři svátek 9.10. sv. Dionysius, biskup, mučedník a druhové. V občanském kalendáři svátek Denis 11. 9. Viz: Diviš, Dionýs, Dionýsius, Denisa, Dionýsie, Diviška. Patron proti bolestem hlavy a proti neklidnému svědomí. Atribut: biskup s hlavou pod paží nebo v ruce.

(♣) Denisa 11. 9. fr.: Denis, Diviš, Dionýs, Dionýsie,Diviška

(♣) Den osvobození 8. 5. vyhlášen v letech 1991 – 1999 jako Den osvobození od fašismu, od 9. 5.1946 – 1990 jako svátek Osvobození ČSSR slavnou sovětskou armádou.

(╬) Dentelin sv. 14. 7. vyznavač, sv. Dentelin, žil v 7. století v Hennegau v Belgii, byl velice zbožný a laskavý, zemřel ve věku asi 10 let a byl ctěn jako světec

(╬) Deodat sv. 19. 6. biskup, sv. Deodat z Nevers, + 19. 6. 679 Nevers ve Francii, pocházel z Irska

(╬) Deochar sv. 7. 6. opat, sv. Deochar, + 830 Herrieden v Bavorsku, byl 1. opatem benediktinů OSB v Herriedenu (dříve Hasareode), zúčastnil se přenesení ostatků sv. Bonifáce (5. 6.) do Fuldy, v r. 1316 císař Ludvík bavor zabral opatství a jeho ostatky daroval do Norimberku, tam se uzdravil slepý mladík, který se svým otcem před relikviářem prosil o uzdravení, patron slepých, Deotker, Dietgar, Theotgar

(╬) Desider z Cahors sv. 15.11. biskup, lat.: desiderium = touha, stesk, přání, prosby, toužebná věc, sv. Desider z Cahors, biskup, * 590 Narbonne, Francie, + 15.11. 655 Cahors, Francie

(╬) Desider z Langres sv. 23. 5. biskup a mučedník, sv. Desider z Langres, * 315, + 407 Langres ve Francii

(╬) Desider z Vienne sv. 23. 5. arcibiskup a mučedník, sv. Desider z Vienne, * Autun ve Francii, + 611 Vienne

(╬) Deusdebit sv. 11.11. opat a mučedník, lat.: deus debit = Bohu zavázán, Boží dlužník, mít povinnost k Bohu, sv. Deusdebit, + 11.11. 834 Rocca Secca v Itálii

(╬) Devota sv. 27. 1. mučednice, lat.: devotio = zaslíbení Bohu, zaslíbená, sv. Devota + 304 ostrov Korsika (Francie), její ostatky se dostaly ve středověku do Monaka, kde je velice ctěna.

(╬) Děpold sv. 1. 7. kněz a poustevník, germ.: diet bald = statečný v lidu, sv. Děpold, * 1017 Provins ve Francii, + 30. 6.1066 Salanig v Itálii, hraběcí syn, odešel pracovat se svým přítelem jako zedník do Lucemburku, později podnikli pouť do Říma a Santiaga de Compostela, usadili se v kamalduském klášteře, byl vysvěcen na kněze, působil u Trevíru a u Benátek, svatořečen v r. 1073, v církevním kalendáři svátek do r. 2006, Teobald, Theobald, Děpolt, Dietbald.

(♣) Dětřich král, gotsky: thidareiks, thiuda = lid, národ, ríx z lat. rex = lidový král, král svého lidu, gótský císař Theodorich, žil v 6. století ve Veroně, přijal ariánské křesťanství, ve staročeské literatuře je znám jako Dětřich Berounský, Berúnský, Ditrich von Bern, to však nebyl český Beroun ani švýcarský Bern, ale italská Verona, podle které dostal Bern své jméno, Theodorik, Teodorik, Ditrich, Dietrich

(♣) Diana 4. 1. lat.: Dia natu = od boha Dia (Zeus) daná – narozená, bohyně, římská bohyně lovu a luny, Bohdana, Božidara

(╬) Diana sv. 10. 6. řeholnice, sv. Diana z Andalo, + 10. 6.1236 Bologna, dominikánka OP., v r. 1892 byla blahořečena 257. papežem Lvem XIII.

(╬) Didakt sv. 30.12. biskup, sv. Didakt z Azeveda, + 30.12.127 Osma ve Španělsku, cisterciácký mnich OCist., mezi členy kláštera byl i sv. Dominik, pozdější zakladatel řádu kazatelů (dominikánů) OP., v r. 1200 se stal biskupem

(╬) Diemuta sv. 30. 3. řeholnice, sv. Diemuta z Wessobrunnu, * 1060 Bavorsko, + 30. 3.1130 Wessobrunn, Bavorsko, v r. 1080 vstoupila do kláštera benediktinek OSB, kde žila jako poustevnice u kostela (reklúsa), napsala 45 listů o víře.

(╬) Dietburga sv. 1.11. vyznavačka, sv. Dietburga, * 865 Augsburg, + 924 Augsburg, matka sv. Oldřicha z Augšpurku, v r. 1683 blahořečena 241. papežem bl. Inocencem XI., v r.1752 svatořečena 248. papežem Benediktem XIV., Dětburga.

(╬) Dietmar sv. 17. 5. řeholník, sv. Dietmar z Neumünsteru, + 17. 5.1152 Neumünster v Německu, člen řádu augustiniánských kanovníků CanAug, Dětmar.

(♣)(╬) Dimitrij sv. 26.10. mučedník, sv. Demetrios z Rostova (sv. Dimitrius Rostovský). * 104, + 160. Ve východní církvi nazývaný Myrotočivij (ronící myrrhu, vonný olej), protože z jeho hrobu vytékal léčivý vonný olej. Dmitrij, Demeter, Demetria, Demetrius, Demetrios, Démétrios, Dmytrij, Dymytrij

(♣)(╬) Dimitrij sv. 26.10. mučedník, sv. Demetrios ze Soluně, * 3. století v Soluni (Thessaloniké) v Řecku, + 303 Sirmium (Mitrovica) v Srbsku. Umučen za císaře Diokleciána. Podle legendy byla na jeho přímluvu zachráněna Soluň od Avarů za císaře Mauricia (582-603). Křižáci ho ctili jako svého patrona a s nimi se dostal jeho kult do Evropy. Patron Soluně a rumunské Bukurešti. Úctu k němu měli i sv. Cyril a Metoděj, kteří ze Soluně pocházeli. V některých životopisech svatých se oba mučedníci Demeterové (Dimitrijové) spojují v jednu osobu.

(♣) Dina 20. 8. Dita

(╬) Dionysius sv. 9.10. biskup a mučedník, a druhové, hebrejsky: El devis = božské dítě, arabsky: devis = boží síla, božský, silný. V řeckých bájích řecký bůžek vína Dionýsos = syn Dia (bůh Zeus).

Viz Denis.

V občanském kalendáři svátek Denis 11. 9. Dionýsius, Dionýs, Denis, Denisa, Diego, Diviš

(╬) Dionýsius sv. 8. 4./26. 2. biskup a mučedník, sv. Dionýsius (Diviš) z Augšpurku žil na přelomu 3. a 4. století. Byl bratrem sv. Hilarie (12. 8.) a strýcem sv. Afry (7. 8.). V r. 300/304 byl sv. Narcisem z Gerony (18. 3.) vysvěcen na 1. biskupa v Augsburgu. Jeho ostatky byly nalezeny pod kostelem sv. Oldřicha ve 13. století. 182. papež Alexandr IV. je dal vyzvednout 26. 2.1258. Proto se tento den stal jeho svátkem. V církevním kalendáři byl svátek 26. 2. do r. 1969, opět svátek od r. 2007. Dionysius, Dionýs, Denis, Denisa, Diego, Diviš.

(╬) Dionýs z Korintu sv. 8. 4. biskup, sv. Dionýs z Korintu, žil ve 2. století v Korintě v Řecku, Dionýsius, Denis, Denisa, Diego, Diviš.

(╬) Dionýsius sv. 30.12. papež, sv. Dionýsios, * 200 Řecko, + 26.12. 268 Řím, v r. 259 byl zvolen 25. papežem, definoval – vysvětlil přesně učení o Nejsvětější Trojici – Bůh je jen jeden a je ve třech osobách: Otec, Syn – Ježíš Kristus = Věčné Slovo a Svatý Duch, pohřben v Kalistových katakombách, Dionýsius, Denis, Denisa, Diego, Diviš.

(╬) Dionýs bl. 29.11. řeholník a mučedník, bl. Dionýsius od Narození Páně a bl. Redemptus od Kříže (D. a Nativitate Domini, R. a Cruce), * 12.12.1600 Honfleur ve Francii, + 29.11.1638 Sumatra, byl námořníkem a sloužil králi Francie a Portugalska, v r. 1635 vstoupil na cestě do Indie do řádu karmelitánů OCD, v r. 1638 byl vysvěcen na kněze, v tom roce cestovali oba kněží jako duchovní doprovod s portugalským poselstvem na ostrov Sumatru, po vystoupení na pevninu byli přepadeni tureckými námořníky a zajati, Dionýsovi rozsekli hlavu, Redemptor byl prostřílen šípy a nakonec proboden oštěpem, první mučedníci karmelitánského řádu, 257. papež Lev XIII. je blahoslavil 10. 6.1900, v Britském muzeu v Londýně jsou vystaveny námořní mapy, které nakreslil.

(╬) Dionýsius Veliký sv. 13.11./17.11. biskup, sv. Dionýsius Veliký z Alexandrie, * 170 Egypt, + 265 Alexandrie v Egyptě, za císaře Decia musel uprchnout, odešel do Lybie, po mnoha letech se vrátil do své diecéze, aby urovnal náboženské poměry, napsal několik listů o víře, které dokazují biskupovu odvahu, věrnost a stálost Ježíši Kristu, několik jeho dopisů se zachovalo, traduje se, že každý rok o Velikonocích napsal pastýřský list, Diviš

(╬) Dismas sv. 25. 3. vyznavač. Lat.: dis moveo = rozdělit, odstranit, zapudit (hříchy). Sv. Dismas + r. 27 po Kristu. Podle tradice z apokryfů to byl kající („dobrý“) lotr na kříži. Původně patřil k bandě lupičů a s druhým lotrem byl odsouzen k smrti. Zlý lotr dostal jméno Cesmas, lat.: cesso = odstoupit, váhat, zahálet. Obě jména lotrů byla vytvořena až později, z biblických zápisů nejsou známa jména odsouzenců ukřižovaných s Ježíšem na Golgotě. Na kříži uvěřil v Ježíše jako Spasitele a poprosil ho, aby na něho pamatoval ve svém království, Ježíš mu slíbil, že: „ještě dnes bude v ráji“ (L 23, 39 – 43). Úctu k němu šířili františkáni. Dřevo z jeho kříže se dostalo na Kypr, kde je ve veliké úctě, část byla převezena do Bologně. V církevním kalendáři svátek od r. 1985. Patron odsouzenců, otroků, vězňů, pohřebních ústavů a klidné smrti.

(╬) Disibod sv. 8. 7. biskup, sv. Disibod, žil v 7. století, * v Irsku, + v Německu, usadil se jako poustevník v dnešním Disibodenbergu ve Falci.

(♣) Dita 27. 3. Judita, Jitka, Dina.

(╬) Diviš sv. 3.10. vyznavač, sv. Diviš Areopagita, žil v Athénách v 1. století, po kázání sv. apoštola Pavla na athénském Areopagu uvěřil v Krista a dal se se svou ženou Damaris pokřtít (Sk 17, 34), v církevním kalendáři svátek od r. 2007, Dionysius, Dionýs, Denis, Denisa, Diego.

(♣) Dobrohost slovansky: dobrý host

(♣)(╬) Dobromila (sv.) 5. 2. mučednice, řec.: agathé = dobrá, milá, viz sv. Agáta, + 5. 2. 251/254, dcera sicilského knížete, původní řecké jméno bylo v době národního obrození doslovně přeloženo do češtiny, v našich dějinách je známá spisovatelka, národní buditelka Magdalena Dobromila Rettigová, 1785–1845, dcera purkrabího na panství Kouniců a Šporků, měla pět sourozenců, které zemřely ještě v dětském věku, od 5 let uměla německy číst a psát, plést a šít, r. 1792 ji zemřel otec, matka se s ní odstěhovala do Prahy a v r. 1795 do Plzně, za rok se vrátila do Prahy a žila u své tety, zde se naučila číst a psát česky, r. 1808 se provdala za právníka Jana Sudislava Rettiga, Agáta, Háta, Bona, Dobruše, Agathon, Dobromil.

(♣) Dobromír 21. 5. slovansky: dobrý mír, dobrý svět, Dobromíra.

(♣)(╬) Dobroslav sv. 5. 6. biskup a mučedník, viz sv. Bonifác, Dobroslav, + 5. 6. 757 (754) v Dokkumi v Holandsku, zvaný apoštol Němců, patron Anglie a Německa, Bonifác, Agáta, Dobromila, Agathon, Dobromil

(╬) Dobroslava sv. 1. 3. kajícnice a mučednice, řec.: eu doxa = dobrá sláva, chvála, doxologie (slovo) = sláva, Trojiční chvalozpěv, chvála Nejsvětější Trojice. Sv. Eudoxie žila ve 2. století v Samarii (Samaří). Ve svém domě provozovala nevěstinec, až do dne, kdy otevřeným oknem uslyšela zpěv náboženských písní mnicha Germana. Druhého dne ho požádala, aby jí vysvětlil svou víru. Dala se na pokání a přijala křest. Rozdala majetek a vstoupila mezi kajícnice. Při pronásledování ji udali její bývalí návštěvníci a byla popravena. Eudoxie, Eurosie, Eurosia Orosie, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.

(╬) Dolora 15. 9. lat.: dolor = bolest, svátek Panny Marie Bolestné, není v českém kalendáři, Doloris, Dolores,

(╬) Domicián sv. 7. 5. biskup, sv. Domicián z Maastrichtu, * 500 ve Francii, + 560 Maastricht v Holandsku, všichni obyvatelé města Huy na Mense u Lutychu přijali od něho křest, proto bývá zobrazován jak přemáhá draka, od kterého podle legendy osvobodil toto město

(♣)(╬) Dominik sv. 4. 8./ 8. 8. kněz, lat.: Dominicus = patří Pánu (Bohu), narozený na den Páně (dies Dominica = neděle), sv. Dominik Guzmán. Pocházel ze šlechtického rodu Guzmánů, * 1170 Calaruega u Burgosu ve Španělsku, + 4./6. 8.1221 Bologna, velmi nadaný, vystudoval filosofii a teologii, stal se knězem, v r. 1198 byl v diplomatické delegaci do Dánska, cestou přes Francii zjistil působení sekty albigenských a valdanských, kteří drancovali kostely a vraždili kněze, nastal úpadek morálky a náboženského života, v r. 1206 v Toulouse založil s biskupem Diegem misijní stanici, v r. 1215 nabídl 177. papeži Inocenci III. založení řádu k hlásání evangelia a výuky ve víře, řád bratří kazatelů OP. (dominikánů) založil v kostele sv. Sabiny v Římě, jeho cela byla přestavěna na kapli, v zahradě je od něho zasazený pomerančovník, řád má v jednom poli znaku černého psa s hořící pochodní v tlamě, podle svého názvu a podle psa ve znaku dostali přezdívku Domini canis = Pánovi psi, bratři museli být vzdělaní ve vědě a teologii, aby uměli pravdivě lidem odpovědět na jejich otázky, řád potvrdil 178. papež Honorius III. v r. 1217, rozšířil se po Francii, do Bologně a Madridu, lidi získávali příkladem vlastního života a úchvatným kázáním, podle legendy dostal od Panny Marie růženec jako zbraň proti bezbožnosti, zemřel při vizitaci dominikánského kláštera v Bologni ve věku 51 let, 3. 7.1234 ho svatořečil 179. papež Řehoř IX., v církevním kalendáři v r. 1969 svátek přeložen ze 4. 8., Dominika, Cyril,

(╬) Dominik od Matky Boží sv. 27. 8. řeholník, sv. Dominik od Matky Boží, vlastním jménem Dominik Barberi, * 22. 6.1792 Palenzano v Itálii, + 27. 8.1849 Reading v Anglii, je nazýván apoštolem Anglie 19. století, stal se provinciálem passionistů CP, napsal mnoho spisů o filosofii, byl v kontaktu s anglickými katolíky v Itálii, a v r. 1842 založil první klášter passionistů v Anglii, svatořečil ho 263. papež bl. Pavel VI. 27.10.1963, Domingo, Domenico

(╬) Dominik Savio sv. 6. 5. vyznavač, sv. Dominik Savio, * 2. 4.1842 Riva di Chieri, + 9. 3.1857 Mondonio d´ Asti, žák sv. Jana Boska, od 5 let ministroval, v 7 letech přistoupil ke svatému přijímání, tehdy si zapsal své předsevzetí: 1) budu se často zpovídat a k sv. přijímání přistupovat tak často, jak mi to zpovědník dovolí, 2) mými přáteli budou Ježíš a Maria, 3) raději smrt než hřích; často přijímal Nejsvětější Svátost a měl velkou úctu k Panně Marii, ve 12 letech přišel k donu Boskovi, byl veselý a kamarádský, pomáhal druhým, byl vzorem pro všechny své kamarády, jeho zásada „raději zemřít, než zhřešit“ se stala známou mezi chlapci, později těžce onemocněl a zemřel v 15 letech, pohřben v basilice Panny Marie Pomocnice křesťanů, prohlášen za patrona studentů, 261. papež ct. Pius XII. ho beatifikoval 5. 3.1950 a svatořečil 12. 6.1954: „Už v tomto životě byl zahrnut bohatými milostmi, opustil tuto zemi, aby na přímluvu Královny nebe přijal odměnu za svou dětinnou lásku k Bohu.“, v českém církevním kalendáři svátek přeložen v r. 1969 z 9. 3., první salesiánský patron

(╬) Dominik Siloský sv. 20.12. opat, sv. Dominik ze Sila, * 1010 Cañas ve Španělsku, + 20.12.1073 Silo, Španělsko. Původně byl pastevcem stád, vystudoval teologii a byl vysvěcen na kněze. Král Ferdinand ho povolal, aby obnovil zpuštošené opatství v Silosu u Burgasu v Kastilii. V r. 1030 obnovil zničený klášter, odkud za 4 roky odešel do kláštera San Millán de la Cogolla a byl zvolen opatem. + 1073, v církevním kalendáři svátek 1969 – 2006.

(╬) Dominik Spadafora sv. 21.12. řeholník, sv. Dominik Spadafora, * 1450 Randazzo na Sicílii, + 21.12.1521 Monte Cerignone v Itálii, 12. 1.1921 svatořečen 259. papežem Benediktem XV.

(♣) Dominika 4. 8. lat.: dominica = neděle, den Páně, den Pána, Pánův den. V kalendáři míněna jako ženský protějšek k mužskému jménu Dominik. Od roku 2011 je v českém občanském kalendáři.

(╬) Domitila sv. 12. 5. panna a mučednice, lat.: domicilium = obydlí, příbytek, domov, sv. Flavia Domitila byla neteř císaře Domitia, měla statek na Via Ardentina v Římě, později tam vznikly katakomby, jejími sluhy byli sv. Nereus a Achileus, pretoriáni císaře Nera, žáci sv. Petra apoštola, jim bylo kladeno za vinu, že Domitila odmítla bohatého pohana, byla vypovězena na ostrov Pandataria u Neapole, kde byla popravena mečem r. 98, pohřbena v Domiciliných katakombách, ve 4. století byly její ostatky přeneseny spolu s ostatky sv. Nerea a Achilea do vybudovaného kostela k jejich poctě nazývaný Titulus fasciolae = titul se stužkou (ostatky byly zavázené stuhou), později byl kostel pojmenován Titulus Ss. Nerei et Achilei, jejich ostatky jsou uloženy pod hlavním oltářem, některé legendy je uvádí jako sourozence ze 4. století, v církevním kalendáři svátek do r.1969, Domicila.

(♣)(╬) Donald sv. 7. 7./ 15. 7. poustevník, sv. Donald, + 716 Forfarshire ve Skotsku, šlechtic, založil poustevny pro sebe i svých 9 dcer, které založily klášter, Donewald

(♣)(╬) Donát sv. 22.10./30. 7./ 7. 8. biskup a mučedník, lat.: donatio = darovat dar. Sv. Donát z Arezza, vlastním jménem Aelius zvaný Donatus, * 300, + 7. 8. 363 Arezzo v Utálii, proslulý římský gramatik, jeho mluvnice se stala nejrozřířenější učebnicí latiny ve středověku, byl zvolen biskupem v Arezzu, kde byl popraven mečem za císaře Juliána Odpadlíka, v občanském kalendáři 30. 7. do r. 1989, v církevním kalendáři svátek 7. 8. do roku 1969, obnoven a přeložen v r. 2007.

(╬) Donát sv. 22.10. biskup, žil v 9. století v chorvatském Zadaru, dal v r. 805 postavit v Zadaru kostel Panny Marie, který byl po jeho smrti zasvěcen i jeho jménem.

(♣)(╬) Dorota (sv.) 26. 2./ 6. 2. mučednice, řec.: doron Theos = dar Boží. Sv. Dorota, dcera křesťanských rodičů, * 290 Césarea v Kappadocii v Malé Asii (Kayseria v Turecku), + 6. 2. 290/305 Césarea. Žila v době císaře Diocletiana. Byla obdivovanou dívkou a měla mnoho nápadníků z vysoce postavených mužů. Ucházel se o ni i pohanský místodržitel Apricius, kterého odmítla za manžela a ten ji dal krutě mučit. Cestou na popraviště se modlila a vyslovovala nahlas jméno Ježíš a zpívala chvalozpěvy. Než zemřela zeptal se jí mladý pohan advokát Theofil, proč si cestou na smrt zpívá a ona mu odpověděla, že jde do nebeských zahrad za svým snoubencem Ježíšem. Předpověděla mu, že i on se stane křesťanem. On jí v žertu řekl, ať mu pošle květiny ze zahrady svého snoubence. V té chvíli se zjevil anděl, který mu přinesl košík plný ovoce a květů, s tím, že mu to posílá Bůh z nebeské zahrady. On vyznal víru v Ježíše a oba byli popraveni mečem. Její příběh se stal oblíbeným námětem divadelních her a komedií ve středověku. Z těchto komedií získalo jméno, podobně jako Kašpar, nevážnost a začalo se používat jako nadávka pro hloupé dívky – dora. Patronka zahradníků, pivovarníků, horníků, novomanželů, šestinedělek, při křivém obvinění, porodních bolestech a ve smrtelném nebezpečí. Její postava je v erbu polské Vratislavi (Wroclaw). V církevním kalendáři svátek do r. 1969, Bohdan, Božena, Božidara, Diana, Dora, Dorotea, Theodora, Teodor, Matěj, Mathias, Matyáš, Natanael.

(♣) Dora 26. 2. v občanském kalendáři do r. 1989 (Dora a Božetěch), Dorota, Teodora.

(╬) Dorota z Montau sv. 25. 6. poustevnice, sv. Dorota z Montau, * 6. 2.1347 Montau, + 25. 6.1394 Montau u Gdaňska v Prusku (Velká Montava v Polsku), pocházela ze selské rodiny, vdala se v 16 letech a byla matkou 9 dětí, po smrti manžela a zabezpečení dětí se ve 44 letech přestěhovala do Marienwerderu, kde u kostela žila jako reklúsa (poustevnice), stala se poradkyní v duchovních věcech pro mnoho lidí ze všech vrstev obyvatel, měla různá vidění, životopis napsal její zpovědník Jan z Marienwerderu, trpělivě snášela tělesné bolesti a duchovní utrpení, 263. papež bl. Pavel VI. ji svatořečil 9. 1.1976, patronka Pruska a Německého řádu (Řádu Německých rytířů)

(♣) Dorek 9.11. slovansky: darek = dárek, malý dar, Darek, Bohdan, Božidar, Teodor.

(♣) Doubravka 19. 1. staročesky: Dobrava = dobrá, dobrotivá. Její současník saský kronikář Thietmar Merseburský zapsal: „ Jak zněla ve jménu svém, jevila se i ve skutečnosti. Dobrava se totiž jmenuje po slovansky ta, která se latinským jazykem překládá Bona a německým Guta“. To je jméno Dobrá. V době národního obrození ji F. Palacký nazval slovanským jménem Dúbrava = z dúbravy, doubravy = z dubového lesa, lesní žena. Opíral se o původně keltské slovo drumos = dombrava, doubrava. Jejího manžela polského krále Měška I. přejmenoval na Měčislava. Dcera knížete Boleslava I., provdána r. 965 za Měška I. a přispěla k pokřtění Polska. Dobrava, Dobromila, Guta (Silvie, Silvia, Sylva).

(♣) Drahomíra 18. 7. slovan.. drago mir = drahý mír (svět), matka sv. Václava, pocházela z pobaltského slovanského kmene Stodoranů (dnešní Braniborsko), v r. 921 dala zavraždit svou tchýni sv. Ludmilu, vládla jako regentka v letech 921 – 925, podle legendy se propadla do pekla na dnešním Loretánském náměstí, na tom místě byl v 17. století postaven kříž se symboly Ježíšova umučení, Drahuše, Drahomiř, Drahomír, Drahomila, Drahomil.

(♣) Drahoslav 17. 1. slovan.: drago slave = dráha (cesta) slávy. V 19. století tímto jménem překládali slovenští obrozenci jméno Karel. Drahoš, Lambert

(♣) Drahoslava 9. 7. Drahoslav, Karel, Karla, Karolina

(♣) Drahotín 14. 9. slovan.: drahý, drahota. Obchodník, který předražil své zboží. V 19. století jménem Drahý, Drahotín  překládali slovenští obrozenci jméno Karel.

(╬) Drythelm 1. 9. mnich, staroanglicky, anglosasky: dritte helm, dritter helm = třetí helma, přilba = Trojjediný Bůh Otec, Syn a Svatý Duch. Sv. Drithelm nebo Dryhthelm žil v 8. století, + 700. Ke konci svého života byl mnichem v klášteře Melrose, o kterém psal sv. Beda Ctihodný v Historia ecclesiastica gentis Anglorum (Duchovní historie církve Angličanů). Podle sv. Bedy žil Drythelm před vstupem do kláštera náboženským životem se svojí rodinou ve městě Northumbria, který se nazývá Incuneningum (dnes Cunninghame, část Ayrshire). Sv. Beda píše, že Drythelm zemřel, ale vrátil se o několik hodin později k životu a vyplašil hlavně svou manželku. Rozdělil svůj majetek mezi ženu, děti a chudé a vstoupil do kláštera.
       V době, kdy byl dočasně mrtvý (klinická smrt) dostal možnost si prohlédnout posmrtný život. Uviděl peklo, očistec i ráj jako místo, nikoliv jako stav duše. Viděl, že některým duším byl odmítnut vstup do nebe. Peklo je místo, kde pálené duše trpí nedostatkem světla z ráje. Očistec je podle něho místo chladu a tepla. Nebe je místo intenzívního krásného světla. Moderní historikové ho nazývají vzdáleným předchůdcem Danteho. Sv. Drythelm snášel tělesné utrpení, brzy ráno zpíval žalmy a myl se v řece Tweed, i když byla velice ledová. Pohřben v klášteře v Melrose (Mailros), který byl později zničen. V západní Evropě se slaví svátek sv. Drythelma 1. 9.

(╬) Duch Svatý 50 dní po Velikonocích Letnice, svátek, kterým si Židé připomínali den, kdy Bůh předal Mojžíšovi Desatero na hoře Sinaj. V tento den sestoupil na apoštoly Svatý Duch a připravil je na poslání hlásat Kristovo evangelium (Sk 2, -47).
       Do 19. století byla katedrála Ducha Svatého v Hradci Králové jediná na světě. Během 20. století bylo postaveno 20 katedrál Ducha Svatého. Od 20. století je jediná v Evropě.
       V ČR kostely zasvěcené Duchu Svatému: Praha – Neprobylice u Kladna, Hrazany u Příbrami, Praha-Staré Město, Trnová (Pha západ). Litoměřice – Český Dub, Chomutov, Krupka, Libáň, Most, Rýnovice. HK – katedrála, Hořičky u České Skalice. Plzeň – Starý Hrozňatov u Chebu, Všeruby u Plzně, Stráž u Tachova. Ostrava/Opava – Opava. ČB – Římov u ČB, Vlachovo Březí u Prachatic. Brno – Jihlava, Kunštát na Moravě, Náměšť n. Oslavou, Svitávka, Rožná p.Pernštejnem u Žďáru n. Sázavou.

(╬) Dunstan sv. 19. 5. arcibiskup, sv. Dunstan z Canterbury, * 909 Glastonbury, + 19. 5. 988 Canterbury, pocházel z královské rodiny z Wessexu, byl velice zručný a chtěl žít světským životem, těžce onemocněl, v r. 940 vstoupil do kláštera benediktinů OSB, v r. 945 se stal opatem, jeho klášter se stal centrem reformy, založil několik klášterů, mezi nimi i Westminsterské opatství, stal se rádcem krále Edmunda I., jeho nástupce krále Edreda, v r. 957 biskupem ve Worcestru, 959 v Londýně, 960 arcibiskupem v Canterbury, v r. 1039 byl prohlášen za svatého.

(♣) Dušan (sv.) 9. 4. slovan.: duša = duše, dech života, na přelomu 14. a 15. století žil Dušan Eupsychius (dobrá duše), srbský panovník, který svými diplomatickými schopnostmi si dokázal podmanit téměř celou tehdejší Makedonii. Ve východní (řeckokatolické a pravoslavné) církvi je ctěn jako svatý, Dušana, Duchoslava, Duchoslav, Eupsychios, Hugo.

(╬) Dvanáct bratrů sv. 1. 9. mučedníci, pocházeli z Tunisu, + 250 v severní Africe nebo v Itálii, za císaře Diokleciána byli zatčeni a mučeni, pravděpodobně byli dopraveni do do Říma, kde byli popraveni, nakonec byla umučena jejich matka sv. Tekla (Tecla, 23. 9.), jejich ostatky byly v r. 760 převezeny do italského města Beneventa a uloženy v kostele sv. Žofie, byli zařazeni mezi světce sporné existence, v církevním kalendáři svátek do r. 1969

(╬) Dymfna sv. 15. 5. mučednice, sv. Dymfna z Gheelu, * 7. století v Anglii, + v Gheelu v Belgii, irská princezna. Její otec král se s ní po smrti své manželky chtěl oženit, ale ona mu odporovala. S pomocí kněze sv. Gerberta (15. 5.) uprchla do Belgie, kde ji otec našel a oba popravil. Její svátek byl určen na tento den, kdy byly vyzvednuty její ostatky. Nad jejím hrobem byl postaven klášter s ústavem pro chromyslné.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA