Jdi na obsah Jdi na menu
 


 I

(♣)(╬) Ida sv. 15. 3./4. 9. vyznavačka, starogermánsky a švéd.: id – e = čin, skutek, těžká práce, nebo keltsky itis = pracovitá žena. Sv. Ida z Herzfeldu, * 775 Francie, + 4. 9. 825 Herzfeld v Německu. Francouzská hraběnka, provdala se v 15 letech do Německa za hraběte z Herzfeldu ve Vestfálsku. Protože hrabě i jeho poddaní byli pohané, vysvětlovala jim křesťanské náboženství. Krátce po svatbě v r. 790 měla sen, aby dala se svým manželem postavit kostel. Tak se postarala o šíření křesťanství ve Vestfálsku. Starala se o lidi v nouzi a byla nazývána matkou chudých. V r. 811 ovdověla. Poddaní ji měli v úctě a když zemřela oplakávalo ji celé Vestfálsko. Hned po své smrti byla ctěna jako svatá. Stala se 1. světicí Vestfálska Její ostatky přenesl 26.11. 980 biskup Dodo. Je patronkou těhotných žen. Itha, Ide, Idda.

(╬) Ida z Bouillonu sv. 13. 4. vyznavačka, sv. Ida z Bouillonu, * 1040 Bouillon ve Francii, + 13. 4.1113 Arras. Po smrti manžela rozdala svůj majetek, podporovala kláštery, nejvíce opatství v Arrasu, kde byla pohřbena.

(╬) Ida z Lovaně sv. 13. 4. řeholnice, sv. Ida z Lovaně a z Roosendaalu, * 1211 Lovaň, + 1290 Walem v Belgii. Měla mystická vidění a stigmata, která dostala během jedné mše svaté.

(╬) Ida z Nivelles sv. 12.12. řeholnice, sv. Ida z Nivelles a z Rameige, * 1190 Nivelles v Belgii, +12.12.1231 Rameige v Belgii. V 16 letech v r. 1206 vstoupila do kláštera cisterciaček OCist.v Kerkhemu. Podle tradice vykoupila svým utrpením mnoho duší v očistci, které ji přišli poděkovat, když byly vysvobozeny. Patronka proti mukám v očistci a proti bolení zubů.

(╬) Ida z Toggenburgu sv. 3.11. poustevnice, sv. Ida z Toggenburgu, + 1226 Fischingen ve Švýcarsku. Hraběnka, která se starala se o svého dospívajícího syna. Když dospěl a vládl po svém otci, odešla ke klášteru benediktinek OSB, kde žila jako poustevnice (inklúsa) ve Fichingenu. Po své smrti byla pohřbena v kostele sv. Mikuláše, který založil její syn. Její ostatky se ztratily při válečném drancování a náboženských válkách v 16. století.

(╬) Idesbald sv. 18. 4. opat, sv. Idesbald z Düne, * 1090 Belgie, + 1167 Düne v Belgii. 3. opat flanderského kláštera cisterciáků OCist. V r. 1623 bylo nalezeno na pobřeží jeho neporušené tělo. Byl uspořádán pohřeb do kostela Notre Dame de la Potterie v Bruggách. V r. 1894 ho svatořečil 257. papež Lev XIII.

(╬) Iduberga sv. 8. 5. řeholnice, sv. Iduberga z Nivelles, * 600 ve Francii, + 8. 5. 652 Nivelles u Bruselu v Belgii, založila klášter, kam po smrti svého manžela vstoupila s dcerou Gertudou, která se stala abatyší.

(╬) Ildefons sv. 23. 1. biskup, sv. Ildefons, španělský arcibiskup, * 606 ve Španělsku, + 23. 1. 658/667 Toledo, velký ctitel Panny Marie, obhájce jejího trvalého panenství, významný spisovatel, opat kláštera sv. Kosmy a Damiána u Toleda, v letech 657 – 667 byl arcibiskupem toledským, znázorňuje se jako biskup, kterému Panna Maria podává bílý ornát, symbol jejího panenství, Alfons, Alfonz, Adalfons, Idelfons.

(♣)(╬) Ignác sv. 31. 7. kněz a řeholník, lat.: ignis = oheň, ignatus = ohnivý, plamenný. Původně jméno starého římského rodu Eignatiů. Doložená historie jejich rodu je z r. 1180. Sv. Ignác z Loyoly (Iñigo López de Oňaz de Recalde y Loyola) * 25.12.1491 hrad Loyola u Auzpeitie v severním Španělsku (Baskicko), + 31. 7.1556 v Římě. Narodil se na Hod Boží vánoční jako nejmladší z 13 dětí (otec měl 2 děti nemanželské). Pokřtěn podle sv. Iñiga opata z Oñi u Burgosu. Otec Beltrám Ibaňez de Oňaz de Recalde y Loyola (1439 – 1507), matka Marina Sanchez de Licona. Jeho bratr Petr byl knězem, ale měl 4 nemanželské děti, další 2 bratři měli po dvou nemanželských dětech. Vychován na královském dvoře španělského krále Ferdinanda V. Kastilského. Vstoupil do armády a roku 1521 se stal velitelem obrany města Pamplony. Francouzi jim rozstříleli skoro celou pevnost. 20. 5.1521 byl raněn dělovou koulí, která mu rozdrtila nohu, přesto tvrz nevydal. Francouzi ho sami převezli na léčení na jeho sídlo do Loyoly. Při léčení přečetl všechny zábavné knihy, které měli na zámku, pak sáhl po duchovní literatuře a četl životopisy svatých. Na základě této četby se rozhodl ukončit vojenskou kariéru a jako poděkování Bohu za uzdravení se věnoval duchovnímu životu. Na Montserratu u Barcelony se zasvětil Panně Marii. Žil zde rok jako poustevník a přemýšlel nad svým dosavadním životem. Zde napsal Duchovní cvičení (exercicie) a měl různá vidění. Pak odešel do jeskyně Manresa, kde došel k rozhodnutí stát se knězem. Za Barcelonou byl ženský klášter, kde byla tak uvolněná morálka, že sestry přijímali mladé ctitele přímo v klausuře. S velkým úspěchem klášter reformoval. Zhrzení mladíci si na něho počkali a zmlátili jeho i jeho společníka kanovníka Antonína Pujala, který na následky zranění zemřel. Studoval v Barceloně v letech 1524 – 1526 a ve svých 33 letech se naučil latinsky. 1526 – 1528 studoval v Alcalá, 1528 – 1535 na Sorbonně v Paříži, kde od r. 1536 se začal podepisovat latinsky Ignatius (zdánlivá podobnost s jeho křestním jménem). Na diplomu má uvedeno „Dominus Ignatius de Loyola Magister artium“ (doktor filosofie). V Paříži měl devět přátel, mezi nimi i sv. Františka Xaverského (3.12.). Spolu se čtyřmi stejně smýšlejícími druhy (Petr Faber/Favre/, Callisto de Sa, Juan de Arteaga a Lope de Cáceres) se dohodli na duchovním společenství. 15. 8.1534 (Nanebevzetí Panny Marie) v kapli Panny Marie na Montmartru složili své sliby chudoby, poslušnosti a čistoty. 24. 6.1537 byli v Benátkách vysvěceni na kněze a vydali se do Říma, kde je přijal 221. papež Pavel III. Jejich společenství potvrdil 27. 9.1540, to se přetvořilo na řád Tovaryšstva Ježíšova (Societas Iesu = společnost Ježíšova – jezuité). V r. 1550 přidal Ignác čtvrtý slib poslušnosti papeži a dokončil stanovy společnosti, aby neomezoval řádové bratry od jejich působení. Upustil od nařízení společných modliteb a jednotného oděvu. Za symbol řádu zvolil monogram IHS (Iesus Homini Salvatoris = Ježíš lidí spasitel), který 100 let předtím nosil na praporu (korouhev) sv. Bernardin (20. 5.), aby projevoval úctu ke jménu Ježíš. Pod Ignácovým vedením měl řád velmi vypracované školství. 15 let připravoval duchovní cvičení (exercicie) a zkušenosti si zapisoval do Duchovního deníku. Pohřben v římském chrámu al Gesú (u Ježíše). V r. 1622 ho svatořečil 235. papež Řehoř XV. V době národního obrození bylo toto jméno překládáno jako Vatroslav, nebo Hynek, podle tehdy zavedeného překladu, na základě zvukové podobnosti se španělským zněním Iňigo, Hynyg – Hynek, básník Karel Ignác Mácha si své druhé jméno psal jako Hynek, lat.: Ignátius, Ignát it.: Ehneco. Pod nátlakem panovníků na církev Ludvíka XV.(francouzský král) a císaře Františka Štěpána Lotrinského, zakázal v r. 1773 činnost řádu 250. papež Klement XIV. Na zrušení řádu v r. 1773 měla osobní zájem madame de Pompadour, milenka krále Ludvíka XV., která byla ve spojení se zednáři a jansenisti. V římské říši ho zrušil císař, který byl sám zednářem. Řád se udržel v pravoslavném Rusku a protestantském Prusku.
Obnoven v Neapoli v r. 1804, celý řád v r. 1814 obnovil 252. papež Pius VII.

(╬) Ignác Antiochijský sv. 17.10. biskup a mučedník, sv. Ignác z Antiochie, * 20 Sýrie, + 17.10. 107/117 Řím. Podle legendy byl tím dítětem, které ukázal Pán Ježíš učedníkům a řekl jim, že největší je ten, kdo bude jako toto dítě. V dospívání byl prodán do otroctví, v dospělosti vyplacen. Stal se žákem sv. Jana Evangelisty, který ho jmenoval biskupem (třetí nástupce sv. Petra v Antiochii, druhý byl sv. Evodios). Za jeho působení se začalo šířit bludné učení gnostiků. Za císaře Domiciana nastalo pronásledování Židů, které se obracelo i proti křesťanům. Pohané neviděli mezi nimi rozdíl. Za Trajana měli být křesťané zatýkáni pouze na udání. Byl zatčen v r. 116 a poslán lodí do Říma. Vojáci s ním zacházeli velice špatně. V maloasijských přístavech mu lidé prokazovali velké pocty, ve Smyrně za ním přišel na loď sv. biskup Polykarp se zástupem věřících. Napsal 7 listů církevním obcím v Malé Asii a v Římě, v těchto dopisech se poprvé vyskytuje název katolická církev a jsou svědectvím o učení a životě církve. Vyjadřuje v nich také svůj vnitřní život a úzkost, aby neselhal a zůstal věrný Kristu. V římském Koloseu byl hozen hladovým lvům, před svou smrtí řekl: „jsem Kristova pšenice, mám být rozemlet zuby šelem, abych se stal čistým chlebem pro Krista“. Bývá zobrazován se lvem a se zlatým nápisem IHS nebo Ježíš. V církevním kalendáři svátek v roce 1969 přeložen z 1. 2.

(╬) Ignác Falson sv. 1. 7. jáhen, sv. Ignác Falson, * 1. 7.1813 Valetta na Maltě, + 1. 7.1875 Valetta na Maltě, působil v duchovní správě, z pokory nepřijal kněžské svěcení, od dětství se modlil růženec, vyučoval náboženství a připravoval lidi ke svátostem, zemřel v den svých 62 narozenin, 22.11.1905 ho svatořečil 258. papež sv. Pius X.

(╬) Ignác z Láconi sv. 11. 5. řeholník, * 17.12.1701 Láconi na Sardinii, od dětství byl pastýřem, v 18 letech těžce onemocněl a dal slib, že po uzdravení vstoupí do kláštera, pak na slib zapomněl a vzpomněl si ve chvíli, kdy ho shodil kůň, ve svých 20 letech v r. 1721 vstoupil do kapucínského kláštera OFMCap., kde se stal krejčím, míval mystická vidění dar proroctví, od r.1736 až do své smrti chodil a vyprošoval almužny pro klášter, + 11. 5.1781 Cágliari na Sardinii, patron těhotných, svatořečen papežem ct. Piem XII. 21.10.1940, v církevním kalendáři svátek od r.1972

(╬) Ignác Petr sv. 1. 3. řeholník, sv. Ignác Lötschert, * 4. 8.1820 Hohr v Porýní-Falc, + 1. 3.1886 Montabaur v Německu, zakládal řeholní domy na ošetřování nemocných, v r. 1924 odešli bratři do USA a do Kanady

(╬) Ignác ze Santhia sv. 22. 9. řeholník, bl. Ignác ze Santhia, * 5. 6.1681 Santhi v Itálii, + 22. 9.1770 Turín, kapucín OFMCap., blahořečil ho 263. papež bl. Pavel VI. 17. 4.1966

(╬) Ignác Stuchlý ct. 17. 1. kněz, ct. Ignác Stuchlý, kněz, * 14.12.1869 Boleslav v Horním Slezsku, + 17. 1.1953 v Lukově ČR, v r. 1895 odešel k salesiánům SDB do Turína a stal se 1. českým salesiánem, bl. Don Michael Rua (6. 4.) mu řekl, že jeho misie budou na severu, v r. 1927 začal pracovat jako salesián ve Fryštáku, v r. 1950, před zabráním klášterů, měl mozkovou mrtvici a zemřel v klášteře řeholních sester, prohlášen ctihodným v r. 1993

(♣) Igor 1.10. island.: ig warr = činný, plodný, ten který hlídá Iga, pozorný, strážící, Ig, Ing byl skandinávský bůžek plodnosti, toto jméno bylo velmi rozšířené na Rusi, podle knížete Igora, manžela sv. Olgy, který v 10. století vládl na Kyjevské Rusi, byl velmi bojovný a válčil s Byzantskou říší a sousedními Drevany (Drjevané), ti ho v jedné bitvě zajali, přivázali mezi dva ohnuté stromy, které pustili a kníže se roztrhl, Ihor, Ivor, Ivar, Igar

(╬) Igor Kyjevský sv. 19. 9. kníže, řeholník a mučedník, sv. Igor Kyjevský * 1100 Kyjev, + 19. 9.1147 Kyjev Ukrajina, pravnuk sv. Vladimíra, v r. 1146 se stal kyjevským velkoknížetem, při povstání pohanských bojarů (knížat) byl donucen abdikovat, vládu převzal Izjaslav Mstislavič, který ho uvěznil v Preslavi a později mu dovolil odejít do kláštera sv. Teodora v Kyjevě, odkud byl rozzuřeným davem vyvlečen z kostela, kde se modlil před ikonou Bohorodičky, před kostelem byl zavražděn, jeho bratr, černigovský kníže, ho za tři roky nechal přenést do Černigova, kde uložil jeho tělo v kostele Proměnění Páně, tam se u jeho hrobu začali uzdravovat nemocní, jeho svátek se v katolické církvi slaví pouze ve slovanských zemích, protože žil po rozdělení církve, na Slovensku se slaví 10. 4., v Rusku 5. 7.

(╬) Ilga sv. 8. 6. poustevnice, sv. Ilga ze Schwarzenbergu, + 1115 Schwarzenberg v Rakousku, Helga, Olga, Oleg

(ש) Ilja sv. 20. 7. prorok, v této podobě jméno přišlo z Itálie přes Německo do Ruska, hebr.: Elí jáhu = Bůh je můj Pán – Hospodin je můj Bůh. Biblický prorok Eliáš žil ve Starém Zákoně v 9. století před Kristem. Patron letectví a karmelitánů, Eliáš, Iljana

(♣)(╬) Ilja sv. 20. 7. mučedník, sv. Eliáš a 2418 mučedníků v Číně, 1820 – 1904, Eliáš, Iljana

(♣) Ilona 20. 1. maďarské jméno, Helena, Jelena, Jolana

(╬) Illuminat sv. mučedník, lat.: illuminatio = osvětlení, nasvícení. O životě sv. Illuminata se dochovalo málo zpráv, pravděpodobně + 2. – 3. století.

(╬) Iltut sv. 6.11. mnich, sv. Iltut, * 450 Francie, + 530 Wales, Anglie, o jeho životě se dochovalo málo zpráv.

(╬) Imelda sv. 12. 5. řeholnice, sv. Imelda Lambertiniová, * 1321 Bologna, + 12. 5.1333 Valdipietra u Bologně, jako dítě vstoupila do kláštera dominikánek OP., ve 12 letech přijala První svaté přijímání, druhý den zemřela, pohřbena v kostele sv. Zikmunda v Bologni, svatořečena v r. 1826

(╬) Imma sv. 25.11. abatyše, sv. Imma, * 700 Durynsko v Německu, + 750 Karlsburg v Německu

(♣)(╬) Imrich Uherský sv. 5.11./ 5.11. vyznavač, sv. Imrich Uherský, * 1003 Stoliční Bělehrad (Székesfehérvár), Maďarsko, + 2. 9.1031 Uhry (Maďarsko), syn sv. krále Štěpána I. Uherského (16. 8.) a bl. Gisely Uherské, (7. 5.), sestry sv. císaře Jindřicha II. (13. 7.), uherský princ, otec ho připravoval na účasti ve vládě, byla připravena jeho korunovace na spoluregenta (spoluvládce), několik dní před ní utrpěl na honu zranění a na jeho následky zemřel, jeho tělo bylo 5.11.1083 přeneseno do katedrály, za příkladný křesťanský život byl svatořečen 158. papežem Řehořem VII. v r. 1083, maďarsky: Imrich, Emerich, Emeric, Emerik, Erasim, Erazim, Erazím, Erasmus

(╬) Ingebert sv. 22.10. poustevník, sv. Ingebert, žil v 7. století v Německu, Ingbert

(╬) Ingbert Naab sv. 28. 3. řeholník, sv. Ingbert Naab, * 5.11.1885 Dahn v Porýní-Falci, + 28. 3.1935 Štrasburg ve Francii, křestním jménem Karel, žil v klášteře kapucínů OFMCap. v Eichstättu, od r. 1933 patřil k velkým bojovníkům proti nacismu, napsal do novin otevřený dopis Hitlerovi s nadpisem: „Pane Hitlere, kdopak vás zvolil? Zasahujete do svědomí, do odpovědnosti před Bohem!“, v mnoha článcích psal proti hnědému nebezpečí, redakce byla přepadena, vydavatel zastřelen, on stihl utéci do Francie, kde zemřel, v r. 1953 byly jeho ostatky přeneseny do kláštera v Eichstättu v Bavorsku

(╬) Ingeborga sv. 30. 7. vyznavačka, sv. Ingeborga, * 1180 Dánsko, + 30. 7.1237, dánská princezna provdaná za francouzského krále Filipa Augusta, ten ji po čase zapudil, aby si mohl vzít jinou ženu, nechal ji zavřít do žaláře, na intervenci 177. papeže Inocence III., který pohrozil interdiktem (zákazem bohoslužeb) se dostala na svobodu a byla ji uznána všechna práva francouzské královny

(╬) Ingenuin sv. 5. 2. biskup, sv. Ingenuin, * 6. století, + 5. 2. 605 Brixen, Itálie

(♣) Ingrid 27. 1. švéd.: inge ríd = Ingwova (boží) ochrana, chráněnkyně nejvyššího skandinávského bůžka Ingwa při jízdě, jezdkyně bůžka bůžka Ingwa, Ingwova vyjížďka, Ingrida, Inka

(╬) Ingrida sv. 2. 9. řeholnice, sv. Ingrida Elovsdotterová, * 1220 Švédsko, + 2. 9.1282 Skenninge ve Švédsku, se svými sourozenci založila 1. klášter dominikánek OP. ve Švédsku a vstoupila do něho, později byla zvolena převorkou, už od své smrti byla ctěna jako světice, oficiálně nebyla nikdy svatořečena, přesto patří k nejvíce uctívaným švédským svatým.

(♣) Inka 27. 1. Ingrida, Ingrid

(╬) Inocenc sv. 17. 4. biskup, lat.: innocens = poctivý, nezištný, sv. Inocenc, biskup v Tortonu na Sardinii, + 353.

(╬) Inocenc sv. 19. 4. mučedník, sv. Innocenc + 303. Pocházel z Athén v Řecku. Stal se vojákem ve vojsku císaře Diokleciána, kde poznal křesťanství a dal se pokřtít. Byl odsouzen k trestu smrti. Podle legendy byl mučen na třikrát. Nejdříve měl být upálen, ale plameny se před ním ohnuly na stranu. Potom byl hozen do moře, aby se utopil, ale ani to mu neublížilo. Protože nebyl rozený Říman, byl nakonec oběšen. Pohřben v římských katakombách sv. Vavřince. V roce 1764 se obrátil na pražské arcibiskupství vimperský rodák a pražský měšťan Jan Squor, zda by bylo možné přenést ostatky sv. Inocence z Říma do Vimperka. Augustinián Mikuláš Maria Landini z Florencie napsal 7. 6.1764 listinu - autentiku, ke které biskup připojil pečeť. V autentice je popis uložení těla a určení svátku na 19. 4. Tělo bylo přeneseno z Říma do Prahy a uloženo v klášteře sv. Anežky na Františku. 1.12.1768 převzalo 22 měšťanů z Vimperka ostatky sv. Inocence, které uložili v kostele Navštívení Panny Marie do skleněné rakve. Římský mučedník byl prohlášen za patrona Vimperka. 

(╬) Inocenc bl. 3. 3. řeholník, bl. Inocenc z Berza, * 1844 Niard v Itálii, + 3. 3.1890 Bergamo, vl. jménem Jan Scalvinoni, pocházel z rolnické rodiny, otec brzy zemřel a matka se přestěhovala do Berza, kde ho dala na výchovu ke kapucínům OFMCap., vystudoval teologii, 1867 vysvěcen na kněze, za několik let vstoupil ke kapucínům, byl velice pokorný a obětavý, po své smrti byl převezen do Berza, 262. papež bl. Jan XXIII. ho blahořečil 12.11.1961

(╬) Inocenc I. sv. 12. 3./28. 7. papež, sv. Inocenc I., Albánec, stal se 40. papežem v letech 401 – 417, zastával se sv. Jana Zlatoústého, požadoval jeho návrat z vyhnanství, odsoudil Pelagiovy bludy (ten hlásal, že není dědičný Adamův hřích a člověk může dosáhnout spásy vlastními silami, bez Boží milosti), v jeho době žil sv. Augustin a Jeroným, byl jako první byl pohřben na hřbitově „ad ursum pilaetum = u medvědího klobouku“, když se přestalo pohřbívat v katakombách, v církevním kalendáři svátek přeložen v r. 1969 na 28. 7., v r. 1985 svátek v církevním kalendáři zrušen

(╬) Inocenc V. sv. 22. 6. papež, sv. Inocenc V., vlastním jménem Petr de Tarentaise, * 1225 Champigna ve Francii, + 22. 6. 1276 Řím, arcibiskup v Lyonu, později kardinál-biskup v Ostii u Říma, 186. papežem zvolen 22. 1. 1276, první papež z dominikánského řádu, beatifikován 257. papežem Lvem XIII. 13. 3.1898

(╬) Inocenc XI. sv. 12. 8. papež, sv. Inocenc XI., vlastním jménem Benedikt Odescalchi, * 19. 5.1611 v Como, pocházel z bohaté kupecké rodiny, byl biskupem v Novaře, v r. 1676 byl zvolen 241. papežem a nastoupil na svatopetrský stolec, byl zbožný, vůči sobě byl přísný, laskavý a mírný k chudým, zkonsolidoval státní pokladnu, osobně pomáhal lidem postiženým morem a při povodních, zrušil nepotismus (dávání úřadů příbuzným), zahájil reformu církevních vztahů, zakázal hazardní hry, příjem členů kurie podrobil kontrole, francouzský král Ludvík XIV. (Král Slunce) měl s ním kvůli těmto reformám velké spory, papež mu neuznal jmenování bohatých úředníků za biskupy v 35 biskupstvích, papež podporoval ohrožené Rakousko a přispěl k zaplacení křesťanských vojsk 1,5 milionem zlatých (kázáním je povzbuzoval sv. Marek z Aviana 13. 8.), vyzval věřící k modlitbám a přímluvě Panny Marie, 12. 9.1683 zvítězil polský král Jan Sobieski nad Turky u Vídně (Osmanská Porta), k oslavě tohoto vítězství zavedl papež svátek Jména Panny Marie (zrušen 1969, obnoven 2005 Benediktem XVI.), v Římě vypukly velké oslavy obyvatel, už za svého života byl ctěn jako světec, beatifikován 261. papežem ct. Piem XII. v r. 1956

(♣) Iraida 5. 9. není v českém kalendáři

(♣)(╬) Irena sv. 16. 4./20.10. mučednice, řec.: eirené = miluje mír. Sv. Irena byla manželkou sv. Haštala (26. 3.). Byla umučena za dva týdny po manželovi v Římě za císaře Diokleciána. + 296. Oblíbené jméno byzantských císařoven. V církevním kalendáři svátek od r. 1969 do roku 2006, v jiných kalendářích má svátek 6. 4. Irenej, Bedřich, Miroslav, Fridrich, Miroslava, Lubomír, Kleofáš, Salome, Šalamoun, Pacifik, Pacifika.

(╬) Irena sv. 6. 4. panna a vyznavačka, sv. Irena, pocházela ze Španělska, jako malá se přestěhovala s rodiči do Říma, jejím bratrem byl Damas, který byl zvolen 37. papežem (+ 384), měla hluboké sociální cítění, s chudými se dělila o jídlo, složila slib panenství, z jejího podnětu papež Damas napsal knihu O panenství, + 21. 2. 379, je zobrazována jako řeholnice s papežským znakem (tiára a klíče).

(╬) Irenej sv. 6. 4. biskup a mučedník, řec.: eirené = miluje mír, sv. Irenej ze Sirmia (Sremska Mitrovica v Srbsku), umučen za císaře Diokleciána, + 6. 4. 304 Sirmium.

(♣)(╬) Irenej sv. 28. 6. biskup a mučedník, řec.: eirené = miluje mír, sv. Irenej, * 130 Smyrna (Izmir v Turecku), pocházel z Malé Asie, žák sv. biskupa Polykarpa, ten byl žákem sv. apoštola Jana Evangelisty, s kterým se setkal, v r. 170 se stal knězem, po mučednické smrti sv. Pothina se stal v r. 177 biskupem v Lyonu ve Francii, sepsal 5 knih „Adversus haereses – proti bludům – patero knih proti kacířství“, kde dokazuje primát římského biskupa a víru prvních křesťanských dob, v této knize je seznam papežů od sv. Petra až do jeho doby, patří k nejvýznamnějším teologům západní církve, byl vynikajícím teologem a oponoval gnostikům, v r. 190 zasáhl do sporu o slavení data Velikonoc, za císaře Septima Severa byl popraven mečem, + 202/208 Lyon, v církevním kalendáři svátek přeložen v r. 1969 z 3. 7., Bedřich, Fridrich, Miroslav, Fridrich, Lubomír, Irena, Šalamoun, Kleofáš, Pacifik

(♣)(╬) Irma sv. 10. 9./10. 9. germ.: herma = pevná, silná, veliká (helma), ve starých kalendářích je uvedena sv. Irma, Irmina, Ema, Erma, Erna

(╬) Irmgarda sv. 20. 3. císařovna, sv. Irmgarda, * 800 Tours, + 20. 3.851 Erstein v Alsasku, Francie, dcera hraběte Huga, v r. 821 se vdala za císaře Lotara I., s dcerou Rotrudou založila r. 850 v alasaském Ersteinu společnost pro osamělené a ovdovělé ženy, po své smrti tam byla pohřbena

(╬) Irmgarda sv. 16. 7. abatyše, sv. Irmgarda z Buchau, * 830, + 16. 7. 866 Frauenchiemsee v Bavorsku, dcera císaře Ludvíka a bl. Emy, vstoupila do kláštera benediktinek, kde se stala v 27 letech v r. 857 abatyší, Irmengarda

(╬) Irmegarda sv. 4. 9. poustevnice, sv. Irmegarda ze Süchtelnu a z Kolína, * 1020 hrad Aspel ve Vestfálsku, + 4. 9.1085 Kolín, dcera hraběte, po smrti rodičů rozdala majetek nemocnicím, vydala se na pouť do Říma a po návratu se usadila v poustevně v Süchtelnu, několik posledních let žila v Kolíně, svatořečena 197. papežem Janem XXII. v r. 1319, Irmgarda

(╬) Irmina z Trevíru sv. 24.12. abatyše, sv. Irmina z Trevíru (Öhrenu), + 708 Trevír, manželka krále sv. Dagoberta II. (23.12.), jejich dcera byla sv. Adéla z Pfalzelu (24.12.) a sv. Plektruda (10. 8.), babička sv. Notburgy z Kolína (31.10.), darovala biskupu Willibrordovi (7.11.) pozemek na biskupství, po smrti manžela se stala řeholnicí a později abatyší kláštera Öhren v Trevíru, kde zemřela.   

(╬) Irmund sv. 28. 1. poustevník, sv. Irmund z Jülichu, žil pravděpodobně v 6. – 7. století, byl pasákem dobytka, později se stal poustevníkem v Mündtu u Jülichu (u Cách), u jeho poustevny vytrskl pramen léčivé vody, pro kterou si chodili lidé z okolí, aby léčili sebe i dobytek, patron pasáků dobytka, Irmonz

(╬) Isfried sv. 15. 6. biskup, sv. Isfried z Ratiboře (Ratzeburg), + 15. 6.1204 Ratzeburg, Šlesvicko-Holštýnsko v Německu, svatořečen v r. 1725

(╬) Isnard sv. 19. 3. řeholník, sv. Isnard z Chiampa a z Vicenzy, * v Chiampu, + 19. 3.1244 Pavie, založil klášter v Pavii a stal se tam převorem řádu dominikánů OP., svatořečen v r. 1919

(♣) Isolda 15. 6.

(╬) Ištván bl. 15. 6. řeholník, bl. Ištván Sándor, * 26.10.1914 Szolnok, + 8. 6.1953. Ištván byl salesiánský spolupracovník (koadjutor). Pocházel ze zbožné rodiny a měl dva bratry Jana a Ladislava. Otec Ištván (Štěpán) Alexander a matka Marie. Jejich farnost spravovali františkáni. Protože chtěl pracovat s mládeží, doporučili ho k salesiánům v Budapešti, kteří provozovali tiskařskou školu. V roce 1940 dokončil noviciát a v roce 1941 narukoval na vojnu, odtud na ruskou frontu, kde byl v letech 1942 - 1944. Dostal se do amerického zajetí a po skončení války nastoupil jako mistr v salesiánské tiskárně. Komunisté 12. 7.1946 zrušili náboženské spolky. 24. 7.1946 složil řeholní sliby. Ištván si změnil jméno na Štěpán Kiss a pracoval v továrně. 18. 6.1948 komunisté církevní školství zestátnili. Mohl utéci do Rakouska, ale tuto možnost odmítl. Pokračoval v apoštolátu mládeže. 28. 7.1952 byl zatčen a s 5 salesiány a dvěma studenty 28.10.1952 odsouzen k trestu smrti. Popraven komunisty ve věku 39 let. Datum jeho popravy bylo posláno příbuzným v říjnu 1959 a zveřejněno až v roce 1989 (po pádu Berlínské zdi). Místo jeho pohřbu je neznámé. Beatifikován 19.10.2013 v katedrále sv. Štěpána v Budapešti Angelem kardinálem Amatem, prefektem Kongregace pro beatifikaci a kanonizaci, který zastupoval papeže Františka. Štěpán.

(♣) Iva 1.12. označení stromu jívy nebo tisu, Ivo, Ivoš, Ivona, Yvona

 (♣)(╬) Ivan sv. 25. 6. mnich a poustevník, slovan.: Iovan = Ioann, Jan = Bůh je milostivý, rusky: Ivan, staročesky Iivan, na Balkáně Jovan, sv. Ivan Český (zvaný korvejský, korvatský, charvátský, sv. Jan Poustevník, sv. Jan Český). * v 9. století, + 882 Svatý Jan pod Skalou (dříve název Ves sv. Ivana, Svatý Ivan ve Skalách, Svatý Ivan, U svatého Ivana). První český svatý. Syn polabského (slovanského) knížete Gostomysla (Gestimula) z kmene Glomačů (Obodritů mezi Labem a Lubeckou zátokou) a anglické královny Alžběty (Elizabeth)Jeho sestra Miloslava byla manželkou moravského knížete Rostislava. Někde je uvedeno, že sv. Ivan pocházel z území Bílé Charváty na polské straně Tater, označení pro jihoslovanské nebo Lužické Chorvaty, Charváty z Podkrkonoší. Obodritský král Gostomysl padl roku 844 boji proti Ludvíku Němcovi. Gostosmyslův syn Ivan (Unwanus, Unvan) byl zajat a poslán do kláštera v saské Korvey (podle toho bylo přízvisko „korvejský“ zkomoleno na „korvatský“ a „charvátský“). Svatý Ivan se stal benediktinským mnichem v saské Korveji (v Korvey byly ostatky sv. Víta) a odtud přinesl do Čech úctu k sv. Vítu. Ivan později došel do Čech, kde žil 42 let jako první poustevník v Čechách. Usadil se v traventinové jeskyni v údolí u potoka Loděnice nedaleko Tetína a Berouna. Jeskyně byla pod mohutnou skálou a blízko ní prýštil pramen křišťálově čisté vody. Ivana začali v jeskyni pokoušet zlí duchové a tak se rozhodl z jeskyně odejít. V té chvíli se mu zjevil svatý Jan Křtitel a daroval mu kříž, kterým Ivan ďábly z jeskyně vyhnal. Žil zde 42 let. Jedl lesní byliny a pil mléko ochočené laně, kterou mu poslal Bůh. V roce 850 se s ním setkal v lese kníže Bořivoj, který mu při lovu poranil laň. Ta doběhla k chýši, kam ji kníže pronásledoval a kde se setkal s poustevníkem. Pozval ho na hrad Tetín, aby ho poznala kněžna sv. Ludmila. Knížeti Bořivojovi řekl vzkaz ze zjevení sv. Jana Křtitele: „Tobě poručil Bůh po sv. Janu Křtiteli, abys po mé smrti toto místo vysvětil za kostel ke cti Panny Marie a sv. Kříže, ale sv. Jana Křtitele máš nazvati patronem.“ Po návratu do poustevny, kam ho doprovodil kněz Pavel, napsal před smrtí list, ve kterém prozradil svůj původ. Byl pohřben ve své jeskynní poustevně. Protože k jeho hrobu přicházelo velké množství lidí, dal nad jeho hrobem kníže Bořivoj postavit dřevěný kostel sv. Jana Křtitele. Hrob sv. Ivana byl nalezen v roce 1584 a jeho ostatky prozkoumány. Další zkoumání ostatků provedl antropolog MUDr. Emanuel Vlček. Ten potvrdil, že ostatky patří muži, který žil asi před tisíci roky a většinu života prožil v chladu a vlhku. Bylo zjištěno, že měl skromnou, ale málo výživnou, rostlinnou stravu.

      U jeho jeskyně, kde byl svatý Ivan pohřben, vznikla obec Ves sv. Ivana, název později zlatinizován, dnes obec Svatý Jan pod Skalou (Jan= Ivan). Úcta věřících k Ivanovi začala v samých počátcích křesťanství u nás, šířila se a vzrůstal význam tohoto místa. O rozšíření větší úcty k sv. Ivanu se v tomto klášteře zasloužil jeho opat a pozdější 1. královéhradecký biskup Matouš Sobek (Zoubek, 1618 - 1675), který napsal životopis sv. Ivana.

      V r. 1034 postaven benediktinský klášter s kostelem sv. Jana Křtitele, vedle kláštera je Ivanova jeskyně se studánkou. V roce 1661 byl kostel sv. Jana Křtitele barokně přestavěn podle projektu italského stavitele Carla Luraga. Stavba byla postavena na měkkém a vlhkém podloží bývalého potoka a zanedlouho začala sesedat. Při tomto pohybu pukly stěny a klenby. V roce 1711 kostel přestavěl do současné podoby stavitel Kryštof Dienzenhofer. Podle kostela sv. Jana Křtitele i podle zlatinizované podoby jména sv. Ivana - Jan, dostala pak jméno i zdejší obec.

    Klášter byl stavěn do roku 1731. Za 54 let, v roce 1785 byl klášter zrušen císařem Josefem II. a prodán v dražbě. Majitelé kláštera se střídali: první majitel hrabě Sweerts-Spork, další byl rytíř Jáchym ze Schirdingu a nakonec rodina Bergerů (předseda spolku pro postavení Národního divadla Maxmilián Berger s manželkou Walburgou hraběnkou z Lacknerů). Z kláštera se stala továrna (koželužna, přádelna, papírna). V letech 1904 - 1912 byl klášter přebudován na lázně. V roce 1914 byl klášter přeměněn na učitelský ústav řádu Školských bratří, který fungoval do roku 1942, kdy byl německými nacisty zrušen. V roce 1949 byl v klášteře zřízen komunistickou vládou tábor nucených prací a v letech 1951-1955 zde byla věznice. V letech 1955 - 1985 byl klášter využíván jako policejní škola ministerstva vnitra pro příslušníky komunistické státní bezpečnosti (StB). Od roku 1985 byl v klášteře archiv ministerstva vnitra. V roce 1994 byl klášter vrácen církvi av klášteře byla umístěna Vyšší odborná pedagogická škola.

      Od roku 1711 je cínová rakev s ostatky sv. Ivana ve skleněném sarkofágu, v 18. století zde vznikl řád poustevníků Ivanitů.  Atribut: laň, která ho živila, řeholní roucho. Český patron. Ve světovém kalendáři má titul blahoslavený, v církevním kalendáři svátek společně se sv. Vilémem, Jan.

(♣) Ivana 4. 4. moderní podoba od poloviny 20. století, Ivana se k nám šířila z jihoslovanských zemí po první světové válce. Ivan, Ivanka, Jan, Jana, Jovanka

(♣) Ivar 1.10. Igor

(♣)(╬) Iveta sv. 7. 6./13. 1. řeholnice, franc.: Yvette = Jitka, sv. Iveta, cisterciačka OCist., * 1158 Huy v Belgii, + 13. 1.1228 Huy, žila 40 let jako reklúza (reclusa = poustevnice) ve své cele u kostela, Jutta, Juta, Jitka Jitka, Judita, Dita,Yveta

(♣)(╬) Ivo sv. 19. 5./ 19. 5. kněz a právník, keltsky: i – vo – né = bojovník s tisovým (jívovým) lukem, germ.: iwo = muž pružný jako tisový strom. Sv. Ivo Hélory (Helory, Helóry, * 17.10.1253 Miniha ve Francii, + 19. 5.1303 Kermartin ve Francii, studoval teologii a právo, stal se advokátem v Bretani, ve věku 31 let byl vysvěcen na kněze a stal se farářem v několika malých vesnic, po 14 letech se vzdal duchovenské činnosti a odjel na svůj statek, kde se staral o chudé, kteří měli právní problémy, byl advokátem vězňů a lidí v nouzi, 199. papež Klement VI. ho svatořečil v r. 1347, Ivoš, fr.: Yves, Iva, Ivona, Yvona

(╬) Ivo ze Chartres sv. 23.12. biskup, sv. Ivo ze Chartres, * 1040 Beauvais, Francie, + 23.12.1116 Chartres, Francie, v r. 1090 se stal biskupem, vynikající právník, dochovaly se jeho spisy o církevním právu, v r. 1092 byl uvězněn, protože veřejně odsoudil vztah ženatého Filipa I. a vdanou Bertradou z Anjou, za dva roky byl osvobozen, papežské dvořany káral pro simonii (svatokupectví).

(♣) Ivona 23. 3. Yvona, Iva, Ivo, Ivoš

 

(♣) Izabela 11. 4. špaň.: Isabela, Alžběta, Eliška, Elisabeta

 

(♣)(╬) Izák sv. 12. 6./19.10. mučedník, a druhové, hebr.: Jicchak = smějící se, veselý, ve Starém Zákoně syn praotce Abraháma, * 2066 př. Kr., sv. Izák Joques, * 10. 1.1607 Orléans ve Francii, v 17 letech vstoupil k jezuitům, v r. 1632 byl vysvěcen na kněze a odjel do Kanady, v r. 1636 se dostal do Quebeku se skupinou 7 misionářů, mezi nimi byl sv. Jan Brébeuf, usadil se u Huronského jezera, byl prvním katolickým knězem, který navštívil New York, při nájezdu Irokézů byl v r. 1642 zmrzačen a zajat, po roce zajetí ho osvobodili Holanďané a odvezli do Francie, po vyléčení odplul zpátky do Kanady k Irokézům, věrozvěst indiánských kmenů Huronů a Irokézů, působil jako vyjednavač míru mezi Francouzi a Mohawky, v r. 1646 ho Mohawkové zatkli a u mučednického kůlu mu roztříštili lebku, + 19.10.1646 Ossernenon, Kanada, 260. papež Pius XI. ho v r. 1925 blahořečil a 29. 6.1930 svatořečil, v církevním kalendáři společný svátek se sv. Janem Brébeufem a sv. Pavlem od Kříže, Hilarius

 

(╬) Izák sv. 27. 3. opat, sv. Izák z Konstantinopole, * 4. století v Sýrii, + 396 v Konstantinopoli.

(ש) Izaiáš 9. 5. starozákonní prorok, hebr.: Ješa jáh, Ješah jáhub, Isá jáš = spasí Jahve, Bůh je spása, Zachránce, Vykupitel, Spasitel (Jaho šua, Jeho šua, Jošua, Jisa ja, Jesse, Jišaj, Ježíš), ve staroslověnštině spasí = zachrání, v ruštině děkuji = spasíbo = spasí Bog – ať tě zachrání Bůh, zaplať ti Bůh, * 770 př. Kr. v Jeruzalémě, byl ženatý a měl dva syny: Šeár jašub = zbytek se vrátí, Mahér šallál chaš baz = rychlá loupež, žil za krále Ezechiáše v letech 720 – 692, před ním byl prorokem Amos a Ozeáš, současník proroka Micheáše, měl velké nadání a vzdělání, následovalo ho mnoho učedníků a mluví se o jeho škole, bývá nazýván evangelistou Starého Zákona, přepovídal příchod trpícího Mesiáše, král Manases (687 – 642) ho dal rozřezat pilou, Izajáš, Isaiáš, Isajáš

 

(╬) Izajáš sv. 18. 2. řeholník, sv. Izajáš Boner z Krakova, člen řádu augustiniánů OESA, * 1400 Krakov, + 18. 2.1471

(╬) Izák sv. 12.11. mučedník, polský benediktin z Kaziměře, sv. Izák se spolubratrem Matoušem a laikem kuchařem Kristinem, připojili se k sv. Benediktu a sv. Janu Gradenigovi (12.11./25. 8., sv. Benedikt, Pět bratrů), misionáři Polska, aby je naučili polsky, v poustevně byli přepadeni a zavražděni lupiči, + 12.11.1003 v Kaziměři, jejich těla byla později přenesena do Hnězdna, r. 1038 vpadl do Polska český kníže Břetislav, dobyl Hnězdno a po třídenním postu, nařízeném pražským biskupem Šebířem, odvezl jejich ostatky i těla sv. Vojtěcha a Radima z Polska, průvod došel 22./24. 8.1039 do Prahy a druhý den 25. 8.1039 byla sloužena slavnostní bohoslužba, Poláci si stěžovali u 146. papeže Benedikta IX., a kníže Břetislav musel za pokání (pokutu) postavit chrám na místě mučednické smrti sv. Václava ve Staré Boleslavi, ostatky vracet nemusel, zůstaly v Praze, na Moravě je církevní svátek: sv. Kristýn s bratřími, protože olomoucký biskup ct. Jindřich Zdík (25. 6.) získal ostatky sv. Kristina pro katedrálu v Olomouci, v církevním kalendáři svátek do r. 1969

(╬) Izidor Sevillský sv. 4. 4. biskup a církevní učitel, arab.: isis = úroda, řec.: doréo = dar, úrodný dar, dar bohyně úrody Isis se znakem krávy (Josef Egyptský vysvětlil faraónovy jeho sen o sedmi tlustých a sedmi hladových kravách, o letech úrody a neúrody, kterou dopustí Bůh Hospodin a tím omezí egyptskou bohyni Isis, „nad všemi egyptskými bohy vykonám soud, Já Hospodin“; „všechna egyptská božstva postihnu svými soudy. Já jsem Hospodin“, 2. M 12, 12., ekumenický překlad 1979), sv. Izidor, * 556 Kartagena u Sevilly ve Španělsku, se svým bratrem sv. Leanderem (Leonardem), sevillským arcibiskupem, byl v 7. století apoštolem Visigótů (měli dva sourozence – sv. Fulgentia a sv. Florentinu, oba byli svatořečeni), jako malý chlapec ztratil rodiče, vychovával ho bratr Leandr (13. 3.), který ho vysvětil na kněze, po bratrově smrti byl r. 597 zvolem jeho nástupcem, filosof, historik, hvězdář, v té době popírali kacíři lidskou existenci Ježíše Krista, stal se horlivým kazatelem a měl velké úspěchy, zakládal školy a knihovny pro lepší vzdělávání, svolal místní synody a koncily, jeho knihy obsahují spisy pohanských a prvokřesťanských spisovatelů, které nejsou známy z jiných pramenů, napsal knihy o historii a náboženství, Chronica Majora obsahuje soupis od stvoření světa do r. 615, napsal dějiny Gótů a Vandalů, jeho hlavním a posledním dílem je 20 svazků Etymologie (Codex ethymologiarum), první vědecká encyklopedie a soupis lidského poznání, je nazýván „posledním západním církevním Otcem“ a učitelem Španělska, + 4. 4. 636 Sevilla, oba bratři jsou vyobrazeni se sv. Ferdinandem III. Kastilským (29. 5.) ve znaku města Sevilly, národní patron Španělska, svatořečen byl 232. papežem Klementem VIII. v r. 1598, za učitele církve prohlášen 245. papežem Inocencem XIII. v r. 1722, Isidor

(╬) Izidor Římský sv. 10. 5. mučedník, římský voják, vojenský zásobovatel, popraven mečem, + 151 Řím, v r. 1125 převezen do Benátek, v církevním kalendáři svátek do r. 2006

(╬) Izidor z Madridu sv. 15. 5. vyznavač, * 1070 Madrid, rolník, byl mimořádně zbožný a pracovitý, vyznačoval se velkou dobročinností, staral se o pole jednoho barona, když byl povýšen na vrchního čeledína, vzbudilo to závist ostatních, žalovali svému pánu, že zanedbává práci, tím, že chodí denně na mši, baron došel na pole, aby mu vytkl jeho chování a viděl dva cizí muže v bílém (andělé) jak orají s koňmi, jeho manželka sv. Marie Toribia de la Cabeza (8. 9.), mu pomáhala s almužnami pro chudé, jejich jediné dítě zemřelo v dětském věku, + 10. 5. 1130, v r. 1170 byl otevřen jeho hrob, kde bylo jeho tělo i oblek úplně zachovalé, přenesen a pohřben v kostele sv. Ondřeje v Madridu, svatořečen 235. papežem Řehořem V. 12. 3.1622, patron zemědělců, v církevním kalendáři svátek od r. 1969, společně se sv. Žofií, od r. 2007 samostatný svátek

(╬) Izidor sv. 4. 2. mnich, sv. Izidor z Pelusia, * 360 Pelusia v Egyptě, + 431 /451 v Egyptě, napsal 3000 listů o církevních a náboženských otázkách a problémech své doby, zachovalo se jich přes 2000

(ש) Izmael hebr.: iz ma El = slyší Bůh, syn praotce Abraháma, kterého měl se služkou Hagarou (Egypťanka).

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA